Týden před odevzdáním Final Reportu mi ten náš vedoucí poslal dokument, ve kterém se popisovala PhD. pozice. Nebylo to na Hanze University, ale na Wageningen University - to je druhá univerzita, na které pracuje. Říkal, že na tuhle pozici někoho hledají a že já bych možná měl zájem. Je to úplně jiné zaměření, pracuje se tam s rostlinama a chtějí vyzkoumat, které geny se podílí na aktivaci jednoho proteinového komplexu a pak chcou ten komplex izolovat.
Protože to podle popisu vypadalo hrozně složitě, domluvili jsme se, že si dáme schůzku s vedoucím tohoto projektu. Je to nějaká ženská ze Slovenska, takže prý klidně můžeme mluvit i po našem. Schůzku jsme si domluvili na středu (24.3.) odpoledne.
Předtím jsme to samozřejmě diskutovali s Jane, co a jak a jestli chceme zůstat tady a jestli by tu chtěla být, jestli by chtěla případně taky dělat PhD. nebo radši práci apod. Nakonec jsme se domluvili, že když to bude vypadat zajímavě, že si tady taky zkusí najít PhD. nebo práci, že to je celkem jedno.
C2W Career Expo
Úplně náhodou jsme v pondělí před prezentací zahlédli plakát, na kterém bylo, že v Utrechtu je jakási Career Expo, což vypadalo jako že se tam budou představovat různé firmy a budou nabízet práci (něco jako Kontakt u nás v Pardubicích). To se konalo taky ve středu a Utrecht je celkem kousek od Wageningenu, tak jsme se rozhodli, že se tam zajedem podívat a třeba tam něco objevíme. Navíc to bylo zadarmo, tak proč ne.
Ve středu ráno jsme teda vyrazili do Utrechtu. Jeli jsme vlakem a dorazili jsme tam asi kolem půl desáté. Ta akce začínala v 10, tak jsme si říkali, že bude aspoň dostatek času to najít. Ale s hledáním nebyl vůbec žádný problém. Konalo se to v budově, která byla hned vedle nádraží a přímo z nádraží tam vedl tunel, který nás dovedl přímo tam. Navíc po cestě byly i ukazatele, takže to nebyl žádný problém.
Když jsme se tam dostali, obdrželi jsme hned na začátku tašku s nějakýma letákama. Ale moc jsme je neprocházeli, spíš jsme se rozhodli pro strategii, že nejdříve všechno projdem, co tam vlastně je, a pak budem procházet postupně od stánku ke stánku a ptát se co a jak. Toš jsme vyrazili. Obešli jsme první kolečko a pak jsme se rozhodli, že si dáme kafe (bylo tam zadarmo jenom tak, tak proč ne). Jak jsme to obcházeli, tak jsme zjistili, že to asi nebude až tak jako kontakt, ale spíš něco jako Gaudeamus. Bylo tam hafo škol a jenom pár firem.
Pak jsme se začali postupně ptát, jestli je na těch univerzitách nějaká PhD. pozice pro analytika. Jak jsme tak postupně procházeli, zjistili jsme, že to je asi převážně zaměřené na studenty, kteří hledají, kam jít na magistra, případně na bakaláře. Takže o PhD. toho až tak moc nevěděli, ale sem tam říkali, že něco tam je, ale neví přesně. A většinou nás odkázali na internetové stránky a že tam bude víc informací.
Tak jsme to tam celé poprocházeli, pozjišťovali, jestli by se případně něco našlo (pokud možno poblíž Wageningenu) a pak jsme zašli na oběd. Po obědě jsme ještě doprocházeli poslední stánky, co tam byly, a protože jsme měli ještě dost času, rozhodli jsme se, že si prohlídnem město.
Utrecht
Toš jsme se vydali zase zpátky přes nádraží do centra. Cesta přes nádraží byla celkem složitá, protože tam bylo hrozně moc obchodů. Ale nevypadalo to tam jako třeba v Praze na Hlavním nádraží, jakože jeden velký prostor, kde je hafo obchodů, ale spíš jako v Brně. Byla tam ulička, hrozně dlouhá a různě rozvětvovaná, a kolem byly na obou stranách obchody. A najít cestu ven byl celkem kumšt. Ale protože nejsme žádné béčka, tak jsme se ven dostali a vylezli jsme přímo u trhu, co tam měli. Tam byla hromada stánků a nebylo tam jenom jídlo, ale i různé oblečení, pásky, drobná elektronika a dalších hafo capin. Tak jsme to tak nějak narychlo prošli, ať víme, co se tam prodává a pak jsme vyrazili zkouknout jakési věže, co tam byly.
Vyrazili jsme směrem s davem a zkoušeli jsme najít nějakou věž, abychom věděli, kterým směrem se tak vydat. Chvíli jsme nic neviděli, ale pak se jedna věž objevila, tak jsme se vydali směrem k ní. Po cestě jsme taky potkali jednoho harmonikáře, který u toho svojeho hraní i zpíval jakési opery nebo něco takového. Ale bylo to pěkné, lepší než ti, co jsou tady v Groningenu různě u obchodů nebo podél cest.
Pak jsme došli k té věži, pořídili jakési fotky, ještě jsme pak dál trajdali po centru, zkoukli asi všechno, co tam bylo pěkného, a pak jsme se vydali zpátky na vlak. Vlakem jsme pak dojeli do Wageningenu a abychom se dostali k univerzitě, museli jsme si vzít bus. Školu jsme pak našli celkem v poho a na vrátnici jsme se zeptali na toho našeho vedoucího. Ten už k nám přicházel, tak si nás vyzvedl a šli jsme navštívit tu ženskou, která vede ten projekt.
Wageningen University
S ní jsme pak chvíli kecali, o čem to jakože je a co bych měl dělat a tak. Je to Slovenka, tak jsme se bavili ona slovensky a my česky. Ale potom později přiznala, že to pro ní bylo složitější než mluvit v angličtině, hlavně kvůli těm pojmům. Pak nás provedla budovou a ukazovala nám, co tam mají a jak to tam vypadá. Takový celkem velký rozdíl je v tom, že tam nemají uzavřené kanceláře, ale několik větších místností, uprostřed je stůl s několika počítači a u nich sedí několik lidí, kteří tam pracují. Ukazovala nám i kde pěstují rostlinky - buď měří, jak rychle roste kořen (to se dělá na agarovém médiu a trvá to asi týden) nebo se sadí celé rostlinky a u nich se toho měří hafo a trvá to měsíc než vykvetou a 2 měsíce než mají semínka. Byli jsme i ve velkých sklenících, kde pracujou další lidi a tam pěstujou různé rajčata, brambory, prý tam měli banánovníky a další capiny.
Jak jsme to všechno poprocházeli a pozjišťovali, zavedla nás zpátky za tím naším vedoucím a ten nás pak odvezl na nádraží. Tam už jsme jenom počkali na vlak, který nás vzal do Amersfoortu a tam jsme přestoupili na druhý vlak směrem Groningen. Domů jsme dorazili asi kolem deváté večer.
Fotky z Utrechtu
Protože to podle popisu vypadalo hrozně složitě, domluvili jsme se, že si dáme schůzku s vedoucím tohoto projektu. Je to nějaká ženská ze Slovenska, takže prý klidně můžeme mluvit i po našem. Schůzku jsme si domluvili na středu (24.3.) odpoledne.
Předtím jsme to samozřejmě diskutovali s Jane, co a jak a jestli chceme zůstat tady a jestli by tu chtěla být, jestli by chtěla případně taky dělat PhD. nebo radši práci apod. Nakonec jsme se domluvili, že když to bude vypadat zajímavě, že si tady taky zkusí najít PhD. nebo práci, že to je celkem jedno.
C2W Career Expo
Úplně náhodou jsme v pondělí před prezentací zahlédli plakát, na kterém bylo, že v Utrechtu je jakási Career Expo, což vypadalo jako že se tam budou představovat různé firmy a budou nabízet práci (něco jako Kontakt u nás v Pardubicích). To se konalo taky ve středu a Utrecht je celkem kousek od Wageningenu, tak jsme se rozhodli, že se tam zajedem podívat a třeba tam něco objevíme. Navíc to bylo zadarmo, tak proč ne.
Ve středu ráno jsme teda vyrazili do Utrechtu. Jeli jsme vlakem a dorazili jsme tam asi kolem půl desáté. Ta akce začínala v 10, tak jsme si říkali, že bude aspoň dostatek času to najít. Ale s hledáním nebyl vůbec žádný problém. Konalo se to v budově, která byla hned vedle nádraží a přímo z nádraží tam vedl tunel, který nás dovedl přímo tam. Navíc po cestě byly i ukazatele, takže to nebyl žádný problém.
Když jsme se tam dostali, obdrželi jsme hned na začátku tašku s nějakýma letákama. Ale moc jsme je neprocházeli, spíš jsme se rozhodli pro strategii, že nejdříve všechno projdem, co tam vlastně je, a pak budem procházet postupně od stánku ke stánku a ptát se co a jak. Toš jsme vyrazili. Obešli jsme první kolečko a pak jsme se rozhodli, že si dáme kafe (bylo tam zadarmo jenom tak, tak proč ne). Jak jsme to obcházeli, tak jsme zjistili, že to asi nebude až tak jako kontakt, ale spíš něco jako Gaudeamus. Bylo tam hafo škol a jenom pár firem.
Pak jsme se začali postupně ptát, jestli je na těch univerzitách nějaká PhD. pozice pro analytika. Jak jsme tak postupně procházeli, zjistili jsme, že to je asi převážně zaměřené na studenty, kteří hledají, kam jít na magistra, případně na bakaláře. Takže o PhD. toho až tak moc nevěděli, ale sem tam říkali, že něco tam je, ale neví přesně. A většinou nás odkázali na internetové stránky a že tam bude víc informací.
Tak jsme to tam celé poprocházeli, pozjišťovali, jestli by se případně něco našlo (pokud možno poblíž Wageningenu) a pak jsme zašli na oběd. Po obědě jsme ještě doprocházeli poslední stánky, co tam byly, a protože jsme měli ještě dost času, rozhodli jsme se, že si prohlídnem město.
Utrecht
Toš jsme se vydali zase zpátky přes nádraží do centra. Cesta přes nádraží byla celkem složitá, protože tam bylo hrozně moc obchodů. Ale nevypadalo to tam jako třeba v Praze na Hlavním nádraží, jakože jeden velký prostor, kde je hafo obchodů, ale spíš jako v Brně. Byla tam ulička, hrozně dlouhá a různě rozvětvovaná, a kolem byly na obou stranách obchody. A najít cestu ven byl celkem kumšt. Ale protože nejsme žádné béčka, tak jsme se ven dostali a vylezli jsme přímo u trhu, co tam měli. Tam byla hromada stánků a nebylo tam jenom jídlo, ale i různé oblečení, pásky, drobná elektronika a dalších hafo capin. Tak jsme to tak nějak narychlo prošli, ať víme, co se tam prodává a pak jsme vyrazili zkouknout jakési věže, co tam byly.
Vyrazili jsme směrem s davem a zkoušeli jsme najít nějakou věž, abychom věděli, kterým směrem se tak vydat. Chvíli jsme nic neviděli, ale pak se jedna věž objevila, tak jsme se vydali směrem k ní. Po cestě jsme taky potkali jednoho harmonikáře, který u toho svojeho hraní i zpíval jakési opery nebo něco takového. Ale bylo to pěkné, lepší než ti, co jsou tady v Groningenu různě u obchodů nebo podél cest.
Pak jsme došli k té věži, pořídili jakési fotky, ještě jsme pak dál trajdali po centru, zkoukli asi všechno, co tam bylo pěkného, a pak jsme se vydali zpátky na vlak. Vlakem jsme pak dojeli do Wageningenu a abychom se dostali k univerzitě, museli jsme si vzít bus. Školu jsme pak našli celkem v poho a na vrátnici jsme se zeptali na toho našeho vedoucího. Ten už k nám přicházel, tak si nás vyzvedl a šli jsme navštívit tu ženskou, která vede ten projekt.
Wageningen University
S ní jsme pak chvíli kecali, o čem to jakože je a co bych měl dělat a tak. Je to Slovenka, tak jsme se bavili ona slovensky a my česky. Ale potom později přiznala, že to pro ní bylo složitější než mluvit v angličtině, hlavně kvůli těm pojmům. Pak nás provedla budovou a ukazovala nám, co tam mají a jak to tam vypadá. Takový celkem velký rozdíl je v tom, že tam nemají uzavřené kanceláře, ale několik větších místností, uprostřed je stůl s několika počítači a u nich sedí několik lidí, kteří tam pracují. Ukazovala nám i kde pěstují rostlinky - buď měří, jak rychle roste kořen (to se dělá na agarovém médiu a trvá to asi týden) nebo se sadí celé rostlinky a u nich se toho měří hafo a trvá to měsíc než vykvetou a 2 měsíce než mají semínka. Byli jsme i ve velkých sklenících, kde pracujou další lidi a tam pěstujou různé rajčata, brambory, prý tam měli banánovníky a další capiny.
Jak jsme to všechno poprocházeli a pozjišťovali, zavedla nás zpátky za tím naším vedoucím a ten nás pak odvezl na nádraží. Tam už jsme jenom počkali na vlak, který nás vzal do Amersfoortu a tam jsme přestoupili na druhý vlak směrem Groningen. Domů jsme dorazili asi kolem deváté večer.
Fotky z Utrechtu
Žádné komentáře:
Okomentovat