V neděli (21.3.) jsme byli na naši poslední International dinner. Tentokrát to byla Indonézská večeře, ale nebylo to konané ESN jako obvykle, ale byla to jakási jiná organizace společně s ESN. Tahle kooperace vypadala tak, že ESN prodávala lístky a ta druhá organizace, nějaká spešl indonézská, připravila jídlo. Taky se to nekonalo tam jak obvykle, ale někde úplně jinde, trochu dál než jenom přes cestu. To pro nás znamenalo, že jsme museli vyrazit dříve než obvykle a taky jsme nemohli zapomenout foťák (párkrát se nám to stalo, ale nebyl problém si pro něj zajít).
Taky to nestálo jako obvykle 3E, ale stálo to 5E. Ale neprobíhalo to obyklým způsobem. Na začátku tam vystoupil jeden typos z té indonézské organizace a povykládal cosi o Indonésii. Tak nám řek, že se Indonésie skládá asi ze 70 000 ostrovů a že mají asi 350 různých jazyků. A nejsou to prý dialekty, ale opravdu jazyky. Všichni byli oblečeni v nějakém indonézském oblečení, tak nám to ukazoval a popisoval, od kud z Indonésie to je.
Po tomhle představení tam nastoupily dvě holčiny oblečené celé v indonézském oblečení (ostatní měli jenom vrch, kalhoty měli rifle nebo něco takového) a ty začaly tančit typické indonézské tance. To bylo celkem zajímavé, takový trochu hodně jiný styl tančení. Různě se točily a máchaly rukama.
Pak tam vystoupil někdo z indonézské ambasády a vykládal tam o takovém programu, který celosvětově pořádají. Může se tam přihlásit kdokoli do 35 let a musí mít zájem o indonézskou kulturu, jakzyk nebo tanec a když ho vyberou, tak tam pak může jet na půl roku nebo na rok studovat. Myslím, že dopravu do Indonésie si musí člověk zaplatit sám, ale potom tam každý měsíc dostává 1 500 000 rublů. A prý to je dost na to, aby tam s tím člověk měsíc vydržel.
Pak tam nastoupila typická indonézská kapela (byli to lidi z Indonésie). Byli to 4 lidi, dva z nich hráli na hodně široký asi bambus nebo něco podobného (průměr asi 20 cm), na tom měli natažené jakési struny a bouchali do toho jako na buben. Pak tam byla jedna ženská, která měla misku s vodou a nějak do ní mlátila, případně při nějaké písničce tančila. A pak tam byl jeden typos, který hrál na jakousi kytaru (mělo to jenom 2 struny a bylo to hrozně úzké a krátké asi jako housle) nebo na píšťalku. A tenhle to celkem drsně prožíval. Ale ta hudba byla taková divná, byl jsem rád, že po hlavním jídle přestali.
Jídlo
Jídlo bylo opět ze tří chodů. První chod bylo cosi asi smaženého. Bylo to takové těstíčko, v kterém byl i květák, ale jinak nevím. Tohle jsme dostali na stůl někdy v průběhu toho povídání o tom programu, s kterým může jet člověk do Indonésie.
Jako hlavní chod byla kuřecí křidélka na kari. K tomu byla rýže a ještě jeden druh nějakého masa. Ale co bylo tohle za maso, na to jsme nepřišli. Byly to takové úzké nudličky a bylo to s feferonkou nebo něčím takovým, že to bylo pálivé. K tomuhle byla nějaká zeleninová obloha - rajče a okurky a ještě si k tomu člověk mohl nabrat takovou směs, která byla taky pálivá a byly to asi namačkané zase nějaké ty papričky ještě s něčím. Toš bylo to dobré.
Jako dezert jsme dostali v kelímku jakousi zelenou tekutinu s čímsi zeleným. To zelené vypadalo jako nějací pulci nebo něco takového, takový tvar a ještě se to vrtělo jako želé nebo něco takového. No prostě, když si člověk začal představovat pulce, tak už se mu do toho moc nechtělo. Ale my jsme o tom začli mluvit až ke konci, takže já jsem to ještě dojedl a Jane se myslím taky nakonec překonala a dorazila to. Ale bylo to celkem akční. Dostali jsme to až někdy ke konci, tak jsme mohli pozorovat obličeje těch ostatních lidí. A většina se na to vždycky tak zvláštně podívala, zašklebila se a pak to teda zkusila.
Závěr
Toš jako zakončení všech International dinners to bylo super, bylo to zvláštní, zajímavé a bylo to celkem dobré. A člověk se i najedl :)
Fotky z Indonézské večeře
Taky to nestálo jako obvykle 3E, ale stálo to 5E. Ale neprobíhalo to obyklým způsobem. Na začátku tam vystoupil jeden typos z té indonézské organizace a povykládal cosi o Indonésii. Tak nám řek, že se Indonésie skládá asi ze 70 000 ostrovů a že mají asi 350 různých jazyků. A nejsou to prý dialekty, ale opravdu jazyky. Všichni byli oblečeni v nějakém indonézském oblečení, tak nám to ukazoval a popisoval, od kud z Indonésie to je.
Po tomhle představení tam nastoupily dvě holčiny oblečené celé v indonézském oblečení (ostatní měli jenom vrch, kalhoty měli rifle nebo něco takového) a ty začaly tančit typické indonézské tance. To bylo celkem zajímavé, takový trochu hodně jiný styl tančení. Různě se točily a máchaly rukama.
Pak tam vystoupil někdo z indonézské ambasády a vykládal tam o takovém programu, který celosvětově pořádají. Může se tam přihlásit kdokoli do 35 let a musí mít zájem o indonézskou kulturu, jakzyk nebo tanec a když ho vyberou, tak tam pak může jet na půl roku nebo na rok studovat. Myslím, že dopravu do Indonésie si musí člověk zaplatit sám, ale potom tam každý měsíc dostává 1 500 000 rublů. A prý to je dost na to, aby tam s tím člověk měsíc vydržel.
Pak tam nastoupila typická indonézská kapela (byli to lidi z Indonésie). Byli to 4 lidi, dva z nich hráli na hodně široký asi bambus nebo něco podobného (průměr asi 20 cm), na tom měli natažené jakési struny a bouchali do toho jako na buben. Pak tam byla jedna ženská, která měla misku s vodou a nějak do ní mlátila, případně při nějaké písničce tančila. A pak tam byl jeden typos, který hrál na jakousi kytaru (mělo to jenom 2 struny a bylo to hrozně úzké a krátké asi jako housle) nebo na píšťalku. A tenhle to celkem drsně prožíval. Ale ta hudba byla taková divná, byl jsem rád, že po hlavním jídle přestali.
Jídlo
Jídlo bylo opět ze tří chodů. První chod bylo cosi asi smaženého. Bylo to takové těstíčko, v kterém byl i květák, ale jinak nevím. Tohle jsme dostali na stůl někdy v průběhu toho povídání o tom programu, s kterým může jet člověk do Indonésie.
Jako hlavní chod byla kuřecí křidélka na kari. K tomu byla rýže a ještě jeden druh nějakého masa. Ale co bylo tohle za maso, na to jsme nepřišli. Byly to takové úzké nudličky a bylo to s feferonkou nebo něčím takovým, že to bylo pálivé. K tomuhle byla nějaká zeleninová obloha - rajče a okurky a ještě si k tomu člověk mohl nabrat takovou směs, která byla taky pálivá a byly to asi namačkané zase nějaké ty papričky ještě s něčím. Toš bylo to dobré.
Jako dezert jsme dostali v kelímku jakousi zelenou tekutinu s čímsi zeleným. To zelené vypadalo jako nějací pulci nebo něco takového, takový tvar a ještě se to vrtělo jako želé nebo něco takového. No prostě, když si člověk začal představovat pulce, tak už se mu do toho moc nechtělo. Ale my jsme o tom začli mluvit až ke konci, takže já jsem to ještě dojedl a Jane se myslím taky nakonec překonala a dorazila to. Ale bylo to celkem akční. Dostali jsme to až někdy ke konci, tak jsme mohli pozorovat obličeje těch ostatních lidí. A většina se na to vždycky tak zvláštně podívala, zašklebila se a pak to teda zkusila.
Závěr
Toš jako zakončení všech International dinners to bylo super, bylo to zvláštní, zajímavé a bylo to celkem dobré. A člověk se i najedl :)
Fotky z Indonézské večeře
Žádné komentáře:
Okomentovat