Návštěva ze Staré Vsi

Když jsem odevzdal dizertačku, tak jsem ani neměl moc času na nějaké flákání, ale musel jsem pouklízet v bytě, protože jsme čekali návštěvu. Tentokrát k nám přijeli naši s kamarádama ze Staré Vsi, dohromady dva páry. Jeli z ČR autem, takže nám mohli přivézt, co jsme potřebovali. A taky si dovezli zásoby (hlavně teda pití), až přijedou chlapi na fotbal v říjnu. Vyjížděli už ve 4 ráno, takže dorazili do Ede kolem 5 odpoledne. My jsme ještě v sobotu odpoledne byli na prohlídku Ede, abychom taky věděli, co vlastně těm návštěvám ukazovat, a vyšlo nám to tak akorát. Když jsme dorazili domů, tak naši akorát volali, že jsou před barákem. Pak jsme povynášeli všechny věci nahoru, ubytovali je a dali si pivo a půlku. Pak jsme dodělali večeři a večer jsme se ještě zašli projít na chvíli po Ede a samozřejmě navštívit místní hospodu. 

V neděli nám od rána pršelo, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Open Air Muzea, kde aspoň můžeme chodit s deštníkama. Toš nebylo to optimální, bez deště by to bylo mnohem lepší, ale taky se to dalo. Tím, že jsme každou chvíli byli v nějakém baráku, kde jsme se aspoň trochu zahřáli, jsme to přežili v pohodě. Samozřejmě jsme se projeli i tramvajkou, která jezdí dokolečka, a zašli se podívat do pivovaru, to jsme nemohli minout. Protrajdali jsme tam asi všechno, co se dalo, a někdy po 6 večer jsme dojeli domů. Po večeři jsme jen tak seděli doma, kecali a odpočívali. 

V pondělí bylo opět deštivo, ale už to nebyl tak silný déšť jako v neděli. Ale stejně jsme celý den chodili s deštníkama, tentokrát v Amsterdamu. Prošli jsme všechny známé věci v Amsterdamu, jenom lodičkou po kanálech jsme se neprojeli, protože přes zapršené okna bychom toho asi stejně moc neviděli. Navíc jsme v Amsterdamu navštívili jednu budovu univerzity, ale jenom protože byla blízko centra a my jsme si tam mohli sednou, vytáhnout si jídlo a v klidu poobědvat. A protože pršelo, zašli jsme si taky vyzkoušet různá piva do jedné restaurace. Na cestě k autu jsme museli projít i červenou uličkou a pak už jsme fičeli domů na večeři. 

V úterý už to s deštěm nebylo tak hrozné, sice pořád sem tam trošku sprchlo, ale už to nebylo tak hrozné. Tak jsme si udělali výlet na Kinderdijk, podívat se na pravé holandské mlýny, a pak jsme zajeli ještě do Rotterdamu, který je od Kinderdijku kousek. V Kinderdijku je 19 mlýnů, které kdysi sloužily k přečerpávání vody. Dneska už většina stojí a hýbou se jenom dva, do kterých se dá zajít podívat. Tak jsme to samozřejmě všechno poprocházeli, pofotili a na závěr jsme zašli i do jakéhosi turistického centra, kde nám i pustili film o tom, jak to vznikalo a jak to vlastně fungovalo. Potom jsme se přesunuli do Rotterdamu, ale tam jsme nepobyli nějak extra dlouho, protože už jsme byli všichni utrajdaní z Kinderdijku. Navíc bylo celkem pozdě a Rotterdam asi nebyl po mlýnech až tak zajímavý. Ale abychom si to zpestřili, tak jsme s taťkou lítali po různých bankách a směnárnách v Rotterdamu, abychom rozměnili 500 eurovou bankovku, ke které se nějakým způsobem naši kdysi dostali. Nakonec jsme byli úspěšní až na druhém konci centra Rotterdamu, tak aspoň můžem říct, že jsme si prošli celé centrum. Doma jsme pak ale byli tak utahaní, že jsme si večer jenom pustili pohádku a šli brzo spát. 

Středa byla mnohem příjemnější, už nepršelo, ale skoro celý den svítilo sluníčko a my jsme měli zrovna naplánované zajít se podívat na SAIL. To je akce, která se koná jednou za 5 let a velké plachetnice z celého světa se sjedou do Amsterdamu. A zrovna ve středu probíhalo najíždění lodí do Amsterdamu, tak jsem našel pěkné místo, kde by nemuselo být až tak moc lidí a kde bychom mohli pěkně vidět, a šli jsme se podívat na velké plachetnice. Dorazili jsme asi o hodinu dřív, než měly projíždět kolem nás, tak jsme si našli pěkné místečko a koukali na lodě, které na řece jely naproti plachetnicím. Pak začaly jezdit velké lodě zpátky a bylo na co koukat. Tak jsme samozřejmě všichni vehementně fotili, hlavně ty velké lodě, a užívali si sluníčka. Ale i když to bylo super, za 3 hodiny už to bylo všechno na jedno brdo, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme pryč. Ale protože bylo ještě relativně brzo, tak jsme to vzali přes Volendam, kde jsou pěkné barevným dřevem obložené domečky. Tak jsme se prošli ještě po městečku a pak už jsme vyrazili domů. 

Ve čtvrtek bylo zase pěkně, tak jsme si zajeli do Giethoornu půjčit si lodičku a projet se kanálama. I když to bylo celkem daleko, nakonec jsme nelitovali. Zastavili jsme u prvního baráku, kde půjčovali lodičky, a bylo to super. Měli pěkné lodě a nebylo to ani až tak drahé. Nejdřív jsem řídil loďku já, ale pak si to vyzkoušeli i ostatní. Projeli jsme dědinkou a pak jsme zamířili i do kanálů, které jsou mezi loukami a poli. Nakonec jsme se vrátili zpátky do dědinky a kochali jsme se baráčkama. Bohužel ale na hlavním kanále bylo hrozně moc lodí, tak jsme museli jet úplně pomalu, dokonce pěšky to bylo rychlejší. Ale nakonec jsme se dostali až zpátky, kde jsme si půjčili loďku, dali jsme si kafe a vyrazili do Zwolle, které bylo po cestě zpátky, nakoupit. Tam jsme ještě rychle prošli i centrem, protože parkoviště jsme neměli na moc dlouho. A pak už jsme vyrazili zpátky domů. 

V pátek jsme měli taky pěkně, tak jsme ráno ještě zašli do obchodu se sýry nakoupit, co chtěli, a pak jsme jeli do Hoge Veluwe, do přírodní rezervace pojezdit na kolech. Já s Jane jsme měli i slevu do muzea, které tam je, tak jsme se zašli podívat na obrazy od různých malířů. Ale ježdění na kole bylo asi zajímavější. Navíc to bylo v době, kdy začaly kvést vřesy, tak jsme konečně viděli, jak to má vlastně vypadat. Projezdili jsme skoro celý park, najeli jsme asi 30 kilometrů, doma jsme byli krásně unavení. Večer jsme pak šli brzo spát, protože museli vyrážet zase brzo ráno. 

Když jsme je vyprovodili a oni odjeli, šli jsme si s Jane ještě lehnout a dál spát. Vstávali jsme celkem normálně a po snídani jsme vyrazili na leteckou show, která se konala hned vedle Ede. Byla tam různá motorová letadla, nic jako Dny NATO v Mošnově. Jedna louka se tam prostě na odpoledne proměnila v odletovou dráhu, tak různé starší motorové letadla předváděla, co umí. Byli tam i dva dvouplošníky, kteří letěli spolu, a jeden nějaký menší, který lítá různé rychlostní akrobatické závody. Dobré ale bylo, že všechny letadla stála vedle pásky, kam mohli diváci, takže se všechna dala jednoduše a pěkně vyfotit (když si člověk počkal). Toš bylo to pěkné, ale tím, že bylo hezky, tak tam bylo hrozně moc lidí na celkem malém prostoru, takže se všichni tlačili a uprostřed vlastně šla jedna řada lidí na jednu stranu a druhá řada lidí zpátky. Když to skončilo, tak jsme se vrátili domů a zbytek soboty a celou neděli jenom relaxovali. 

Samozřejmě, že jsme za ten týden udělali taky hromadu fotek (navíc se třema foťákama), ale ještě jsem neměl čas fotky probrat, takže je přidám později, až budu mít trochu víc času.