Pohovory a další

Když naši odjeli, tak jsme měli relaxovanější program. Přes týden Jane sepisovala dizertačku a já jsem dodělával poslední zbytky na finální verzi dizertačky. Taky jsem byl ještě na obhajobě kolegy z naší skupiny, tak jsem se naposledy podíval, jak to vypadá z pohledu diváka. Příště už tam budu já. A samozřejmě mi to skoro všichni připomínali...

Minulý týden (mezi 7. a 13.9.) jsem taky byl v ČR, abych se podíval za našima a o víkendu abych oslavil svatbu kamaráda z tábora. A když už jsem byl doma, tak jsem měl naplánováno hromadu práce na zahradě, tak jsem se rozhodně nenudil. Ale taky jsem se stihl potkat s hromadou lidí, tak to bylo fajn. V sobotu jsme pak oslavili svatbu a v neděli jsem jenom relaxoval, než pojedu zase zpátky do NL. Jane se ale doma taky nenudila. Přes týden jezdila zase do Amsterdamu, aby ještě něco doměřila a aby nebyla doma sama. V pátek pak měla mít dámskou jizdu, ale nakonec se z toho vyklubala akce pro hromadu lidí z jejich oddělení a měli tam dokonce i kapelu. Tu pozval jeden doktorand, když byl zrovna trochu opilý a asi nevěděl, co dělá. Ale prý to nakonec byla super akce. Do soboty pak zůstala v Amsterdamu, protože pak vyrazila do města nakupovat. 

Když jsem se vrátil, měli jsme ve čtvrtek já i Jane pohovor. Já v holandské firmě na sever od Amsterdamu a Jane přes Skype na pozici v holandské firmě, ale v Brně. Já jsem musel vyrážet už brzo ráno, abych se tam dostal včas, protože to trvá skoro tři hodiny, než se tam z domu dostanu. Celý pohovor pak probíhal v holandštině, tak to bylo celkem zajímavé. Ale asi jsem se připravil celkem dobře, protože to probíhalo relativně v pohodě až na pár slovíček, které jsem vyloženě nevěděl. Jane se bavila s ženskou z personálního a taky se musela připravovat, protože česky ještě pohovor neměla. Ale taky to zvládla a nakonec nás oba pozvali na další pohovory. Takže Jane teď letěla do ČR, aby měla v úterý 29.9. pohovor přímo v Brně a já bych měl mít druhý pohovor na začátku října.
Jinak nám taky začala volejbalová sezóna a v pátek jsme měli první zápas, ale bohužel jsme to 3:1 prohráli. Ale celé to bylo ještě takové zmatené, zatím jsme pořádně ani neměli tréninky, tak počítám, že se to časem zlepší. V sobotu jsme se pak domluvili s kolegyní z Wageningenu, že se půjdeme podívat na parašutisty. Každý rok je v Ede připomenutí seskoku hromady parašutistů za druhé světové války, když chtěli zaútočit na Němce. Prý ta operace stejně nějak dobře nedopadla, ale stejně se to každý rok připomíná a dopoledne a odpoledne skáče asi 700 parašutistů. Tam jsme dojeli na kole a zpoza mraků ještě prosvítalo sluníčko. Ale čím víc jsme se blížili místu, kde měli skákat ti parašutisti, tak tím víc bylo škaredě a začínalo poprchávat. Pak dokonce oznámili, že dopoledne skákat nebudou a uvidí, jak bude odpoledne. Tak jsme si aspoň prošli stánky, co tam byly, a podívali se na různá vojenská auta. Ale protože poprchávalo čím dál víc, tak jsme se sbalili a vyrazili jsme domů. Po cestě zpátky jsme hned u cesty našli hromadu hřibů, tak jsme si dva vzali a udělali si je na oběd.

V sobotu odpoledne jsme pak ještě vyrazili do Amsterdamu, protože Jane potřebovala koupit nějaké pěkné oblečení na pohovor a potom jsme byli domluveni na večeři s jejíma kolegama. Původně měla jít Jane nakupovat s kolegyní, ale protože se jí dlouho neozývala, tak jsem šel s ní, aby nechodila po obchodech sama. Toš jsme protrajdali všelijaké obchody, co Jane našla na netu, že by mohli mít něco zajímavého, a pak jsme se dokonce setkali s tou kolegyní, s kterou měla nakupovat. Ta mezitím nakupovala se svojím přítelem, dalším kolegou. Tak jsme pak pokračovali společně, Jane s kolegyní lítaly po obchodech a my dva jsme kecali většinou někde u vstupu do obchodu. Nakonec Jane nakoupila všechno, co hledala, tak jsme si ještě stihli dát jedno pivo a vyrazili jsme na večeři. Byla to taková velká asi turecká (nebo něco podobného) restaurace, tak jsme si dali nějakou směsku masa a pořádně se nadlábli. Zbytek pak ještě vyrazil na pivo, ale my už jsme museli odejít, abychom stihli poslední vlak do Ede. V neděli jsme pak jenom dospávali a odpočívali, protože jsme dorazili hrozně pozdě.
V pondělí odpoledne jsme pak zase vyrazili do Amsterdamu, protože Janeina kolegyně z Brazílie odjížděla, tak uspořádala brazilské barbecue. Tak jsme taky cosi přinesli a bylo to super. Byla tam hromada masa, nějaký salát i brazilské drinky. A zase jsme jeli domů až posledním vlakem, takže úterý bylo opět takové neproduktivní. Zbytek týdne už byl ale zase jako normálně a jak už jsem psal, v pátek Jane odletěla do ČR, aby dostala v Brně práci. Toš uvidíme, jak to dopadne. 

Návštěva ze Staré Vsi

Když jsem odevzdal dizertačku, tak jsem ani neměl moc času na nějaké flákání, ale musel jsem pouklízet v bytě, protože jsme čekali návštěvu. Tentokrát k nám přijeli naši s kamarádama ze Staré Vsi, dohromady dva páry. Jeli z ČR autem, takže nám mohli přivézt, co jsme potřebovali. A taky si dovezli zásoby (hlavně teda pití), až přijedou chlapi na fotbal v říjnu. Vyjížděli už ve 4 ráno, takže dorazili do Ede kolem 5 odpoledne. My jsme ještě v sobotu odpoledne byli na prohlídku Ede, abychom taky věděli, co vlastně těm návštěvám ukazovat, a vyšlo nám to tak akorát. Když jsme dorazili domů, tak naši akorát volali, že jsou před barákem. Pak jsme povynášeli všechny věci nahoru, ubytovali je a dali si pivo a půlku. Pak jsme dodělali večeři a večer jsme se ještě zašli projít na chvíli po Ede a samozřejmě navštívit místní hospodu. 

V neděli nám od rána pršelo, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Open Air Muzea, kde aspoň můžeme chodit s deštníkama. Toš nebylo to optimální, bez deště by to bylo mnohem lepší, ale taky se to dalo. Tím, že jsme každou chvíli byli v nějakém baráku, kde jsme se aspoň trochu zahřáli, jsme to přežili v pohodě. Samozřejmě jsme se projeli i tramvajkou, která jezdí dokolečka, a zašli se podívat do pivovaru, to jsme nemohli minout. Protrajdali jsme tam asi všechno, co se dalo, a někdy po 6 večer jsme dojeli domů. Po večeři jsme jen tak seděli doma, kecali a odpočívali. 

V pondělí bylo opět deštivo, ale už to nebyl tak silný déšť jako v neděli. Ale stejně jsme celý den chodili s deštníkama, tentokrát v Amsterdamu. Prošli jsme všechny známé věci v Amsterdamu, jenom lodičkou po kanálech jsme se neprojeli, protože přes zapršené okna bychom toho asi stejně moc neviděli. Navíc jsme v Amsterdamu navštívili jednu budovu univerzity, ale jenom protože byla blízko centra a my jsme si tam mohli sednou, vytáhnout si jídlo a v klidu poobědvat. A protože pršelo, zašli jsme si taky vyzkoušet různá piva do jedné restaurace. Na cestě k autu jsme museli projít i červenou uličkou a pak už jsme fičeli domů na večeři. 

V úterý už to s deštěm nebylo tak hrozné, sice pořád sem tam trošku sprchlo, ale už to nebylo tak hrozné. Tak jsme si udělali výlet na Kinderdijk, podívat se na pravé holandské mlýny, a pak jsme zajeli ještě do Rotterdamu, který je od Kinderdijku kousek. V Kinderdijku je 19 mlýnů, které kdysi sloužily k přečerpávání vody. Dneska už většina stojí a hýbou se jenom dva, do kterých se dá zajít podívat. Tak jsme to samozřejmě všechno poprocházeli, pofotili a na závěr jsme zašli i do jakéhosi turistického centra, kde nám i pustili film o tom, jak to vznikalo a jak to vlastně fungovalo. Potom jsme se přesunuli do Rotterdamu, ale tam jsme nepobyli nějak extra dlouho, protože už jsme byli všichni utrajdaní z Kinderdijku. Navíc bylo celkem pozdě a Rotterdam asi nebyl po mlýnech až tak zajímavý. Ale abychom si to zpestřili, tak jsme s taťkou lítali po různých bankách a směnárnách v Rotterdamu, abychom rozměnili 500 eurovou bankovku, ke které se nějakým způsobem naši kdysi dostali. Nakonec jsme byli úspěšní až na druhém konci centra Rotterdamu, tak aspoň můžem říct, že jsme si prošli celé centrum. Doma jsme pak ale byli tak utahaní, že jsme si večer jenom pustili pohádku a šli brzo spát. 

Středa byla mnohem příjemnější, už nepršelo, ale skoro celý den svítilo sluníčko a my jsme měli zrovna naplánované zajít se podívat na SAIL. To je akce, která se koná jednou za 5 let a velké plachetnice z celého světa se sjedou do Amsterdamu. A zrovna ve středu probíhalo najíždění lodí do Amsterdamu, tak jsem našel pěkné místo, kde by nemuselo být až tak moc lidí a kde bychom mohli pěkně vidět, a šli jsme se podívat na velké plachetnice. Dorazili jsme asi o hodinu dřív, než měly projíždět kolem nás, tak jsme si našli pěkné místečko a koukali na lodě, které na řece jely naproti plachetnicím. Pak začaly jezdit velké lodě zpátky a bylo na co koukat. Tak jsme samozřejmě všichni vehementně fotili, hlavně ty velké lodě, a užívali si sluníčka. Ale i když to bylo super, za 3 hodiny už to bylo všechno na jedno brdo, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme pryč. Ale protože bylo ještě relativně brzo, tak jsme to vzali přes Volendam, kde jsou pěkné barevným dřevem obložené domečky. Tak jsme se prošli ještě po městečku a pak už jsme vyrazili domů. 

Ve čtvrtek bylo zase pěkně, tak jsme si zajeli do Giethoornu půjčit si lodičku a projet se kanálama. I když to bylo celkem daleko, nakonec jsme nelitovali. Zastavili jsme u prvního baráku, kde půjčovali lodičky, a bylo to super. Měli pěkné lodě a nebylo to ani až tak drahé. Nejdřív jsem řídil loďku já, ale pak si to vyzkoušeli i ostatní. Projeli jsme dědinkou a pak jsme zamířili i do kanálů, které jsou mezi loukami a poli. Nakonec jsme se vrátili zpátky do dědinky a kochali jsme se baráčkama. Bohužel ale na hlavním kanále bylo hrozně moc lodí, tak jsme museli jet úplně pomalu, dokonce pěšky to bylo rychlejší. Ale nakonec jsme se dostali až zpátky, kde jsme si půjčili loďku, dali jsme si kafe a vyrazili do Zwolle, které bylo po cestě zpátky, nakoupit. Tam jsme ještě rychle prošli i centrem, protože parkoviště jsme neměli na moc dlouho. A pak už jsme vyrazili zpátky domů. 

V pátek jsme měli taky pěkně, tak jsme ráno ještě zašli do obchodu se sýry nakoupit, co chtěli, a pak jsme jeli do Hoge Veluwe, do přírodní rezervace pojezdit na kolech. Já s Jane jsme měli i slevu do muzea, které tam je, tak jsme se zašli podívat na obrazy od různých malířů. Ale ježdění na kole bylo asi zajímavější. Navíc to bylo v době, kdy začaly kvést vřesy, tak jsme konečně viděli, jak to má vlastně vypadat. Projezdili jsme skoro celý park, najeli jsme asi 30 kilometrů, doma jsme byli krásně unavení. Večer jsme pak šli brzo spát, protože museli vyrážet zase brzo ráno. 

Když jsme je vyprovodili a oni odjeli, šli jsme si s Jane ještě lehnout a dál spát. Vstávali jsme celkem normálně a po snídani jsme vyrazili na leteckou show, která se konala hned vedle Ede. Byla tam různá motorová letadla, nic jako Dny NATO v Mošnově. Jedna louka se tam prostě na odpoledne proměnila v odletovou dráhu, tak různé starší motorové letadla předváděla, co umí. Byli tam i dva dvouplošníky, kteří letěli spolu, a jeden nějaký menší, který lítá různé rychlostní akrobatické závody. Dobré ale bylo, že všechny letadla stála vedle pásky, kam mohli diváci, takže se všechna dala jednoduše a pěkně vyfotit (když si člověk počkal). Toš bylo to pěkné, ale tím, že bylo hezky, tak tam bylo hrozně moc lidí na celkem malém prostoru, takže se všichni tlačili a uprostřed vlastně šla jedna řada lidí na jednu stranu a druhá řada lidí zpátky. Když to skončilo, tak jsme se vrátili domů a zbytek soboty a celou neděli jenom relaxovali. 

Samozřejmě, že jsme za ten týden udělali taky hromadu fotek (navíc se třema foťákama), ale ještě jsem neměl čas fotky probrat, takže je přidám později, až budu mít trochu víc času. 

Dokončování dizertačky

V průběhu července jsem dopisoval dizertačku, takže nebylo moc času něco sepsat na blog. Ale kromě dopisování jsme se neflákali ani o víkendech, bylo léto, takže se furt něco dělo. Na konci června jsem měl ještě zatím poslední pohovor na pozici na univerzitě, ale bohužel to opět nedopadlo dobře a vybrali někoho jiného. Potom jsem ani pořádně neměl čas hledat práci, protože jsem do začátku srpna musel dopsat a odevzdat dizertačku a ještě potřebovala hodně práce. Takže jsem vlastně každý den od rána do večera psal. 

První víkend v červenci jsme si ale zajeli do ČR na oslavu 75. narozenin Janeiny babičky. A když už jsme byli v ČR, tak jsem nezahálel a v pátek jsem byl na táborové schůzi dořešit poslední detaily na tábor, v sobotu jsme byli na té oslavě ve Valmezu a v neděli jsem jel zpátky do Vsi na akci s cyklistama z dovolené. Jane mezitím v neděli odletěla na letní školu do Chorvatska do Dubrovníku a já jsem v pondělí letěl sám zpátky do NL. Jane si to v Chorvatsku užila. Měli krásné počasí, ale každý den měli nějaké prezentace a taky museli dělat úkoly, tak se nemohli jenom tak flákat u pláže. Ale sem tam se nějaký čas na výlet našel, byli se podívat po okolí Dubrovníku. 

Já jsem v úterý měl výlet s laborkou do Belgie, takže jsme museli vyrážet brzo ráno. Navíc zrovna tam, kde jsme jeli, projížděla Tour de France, tak jsme museli vyrazit ještě dřív, a stejně jsme pak museli hledat cestu, abychom se dostali, kam potřebujeme. Takže jsme měli vyhlídkovou jízdu po vesnicích Belgie, kde asi takový velký autobus, jaký jsme měli, nikdy neviděli a nikdy neuvidí. Všichni jsme vyloženě obdivovali řidičku, která se zvládla promotat všema těma malýma uličkama bez poškrábání autobusu. V Belgii jsme byli nejdříve v jeskyni, kde probíhaly archeologické vykopávky, pak jsme byli v městě Mechelen a zakončili jsme den prohlídkou pivovaru s ochutnávkou piva a večeří. 

Do poloviny července jsem se pak snažil co nejvíc napsat a do toho co nejvíc dodělat na tábor. Takže hromada práce a na nic jiného vlastně ani nebyl čas. Druhou polovinu července jsem pak jezdil každý den do Wageningenu na univerzitu, kde jsem dodělával záverečné úpravy dizertačky a abych to případně mohl rychle konzultovat s profesorem. I když jsem tomu nevěřil, nakonec jsem to zvládl sepsat a odevzdat včas, takže 19. listopadu budu obhajovat. 

Tady je pak pár fotek z výletu do Belgie

Akce v červnu

V sobotu 13. června měla Jane kurz ve Wageningenu, aby se naučila něco nového do školy. Měla to na celý den, tak jsem vyrazil do Delftu na výstavu bonsají jako loni. S sebou jsem si opět vzal stromeček, který jsem tam předělával na bonsaj za dohledu učitele. Na výstavě jsem byl až do odpoledne a pak jsem se přesunul do blízké vesnice, kde bydlí Michal, kterého znám z volejbalu, a po asi půl roce jsme konečně zase pokecali. Do Ede jsem se vrátil někdy v noci posledním vlakem.
Další víkend jsme v pátek vyrazili poznávat noční život v Ede. Večer k nám dorazili Anna, Jeroen a Olga z Wageningenu, dali jsme si nějaké pivo na začátek a vyrazili jsme do města. Nejdřív jsme byli v jedné irské restauraci a pak jsme vyrazili dál do města. V centru ale byly jenom hospody, kde byla hlasitá hudba a nedalo se tam moc povídat. Ale zase se tam dalo tančit, tak jsme do jedné zalezli, dali jsme pivo a zapařili. Kolem druhé nebo třetí jsme skončili, my jsme šli domů a zbytek vyrazil zpátky do Wageningenu.
V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu, kde Jane a jeden kolega slavili narozeniny. Přijeli jsme o trochu dřív, než začínala oslava, abychom pomohli připravovat jídlo na barbecue. Kolem páté začali přicházet ostatní, tak jsme rozžhavili barbecue a začali připravovat jídlo. Měli jsme hromadu špízu, nějaké maso, rybu a sýry, u toho se samozřejmě popíjelo pivo a povídalo. Později večer jsme pak i decentně pařili a pak jsme tam i přespali. Ráno jsme se pak vydali zpátky do Ede. Zbytek neděle jsme pak jenom odpočívali.
Minulý víkend jsme pak pomáhali Anně a Jeroenovi se stěhováním. Anna se stěhovala z Delftu do Haagu a Jeroen se stěhoval k Anně. Tak jsme začali ve Wageningenu, přestěhovali většinu věcí od Jeroena, a pak jsme přestěhovali věci z Delftu. Odpoledne pak holky vyrazily ještě nakupovat nějaké věci, které jim chyběly do bytu, Já jsem pomáhal Jeroenovi pokládat podlahu, taky jsem skládal gauč a nějaké skříně. Večer jsme byli všichni utahaní, tak jsme ani neseděli, ale šli jsme brzo spát. V neděli jsme pak jeli na pláž, kde jsme hráli beach volejbalový turnaj. Na pláži jsme strávili celý den a pak jsme se vrátili zpátky do Ede.

Květen plný akcí

Na začátku května, když odjeli táborníci zpátky do Německa a do ČR, nám skončily všechny návštěvy, které jsme měli naplánované. Takže jsme hned ten víkend trochu odpočívali a pouklízeli. Další sobotu, 16.5., jsem pak šel na turnaj do Wageningenu na oslavu 50ti let Waho, studenského volejbalového klubu, kde jsem dříve hrál. Toš hrálo se pěkně, měli jsme jakš takš tým, ale měli jsme tam asi dvě holčiny, kterým to moc nešlo, tak jsme se nakonec do finále nedostali. Ale i tak to bylo fajn. 

V pondělí jsem pak jel do ČR skoro na dva týdny. Byly levné letenky a o víkendu jsme měli táborovou akci i obecní slavnosti, a navíc jsem se musel postarat o bonsaje, které mám doma. Vyrazil jsem zase prvním možným vlakem, abych se dostal do Eindhovenu na letiště včas. A ještě že tak. Když jsem procházel rentgenem, tak se jim něco nelíbilo na mojí bundě. Tak si to prohledávali, až došli k peněžence. A v ní objevili mojí kartu, která se dá složit do nože. Samozřejmě jsem si to neplánoval brát do letadla, ale jak jsem se večer balil, tak jsem na to zapomněl. Tak jsem si myslel, že to prostě vyhodí a půjdu dál (jak už se i někdy stalo, když se jim něco nelíbilo), ale ten typos to furt držel v ruce a já jsem furt čekal. Za chvíli pak šli vedlejší uličkou nějací policajti, tak tam úplně pípali, a říkal jsem si, co se děje. No a za chvíli byli u mě a že jestli je ta karta/nůž moje a že s nima mám jít. A to už jsem si říkal: "Sakra, to asi nebude jen tak něco." Tak mě odvedli do takové malé místnůstky, posadili mě na gauč a řekli mi, že ten nůž je nelegální v celém Nizozemí. Překvapeně jsem na ně koukal, protože to jsem nevěděl. Tak mi řekli, že budu muset zaplatit pokutu, sepsali jsme protokol, já jsem se podepsal a pak jsem vyrazil na letadlo. 

Pak už probíhala cesta v pohodě. V Brně jsme zašli se ségrou na oběd a na pivo a vyrazil jsem do Pardubic navštívit Jarouše. S ním jsme byli zase na večeři a pak jsme taky ještě zůstali na pivo, musel jsem si to užít, když jsem byl zase v ČR. U Jarouše jsem přespal a v úterý ráno jsem vyrazil do Olomouce za Andrejkou a jejím malým Ondráškem. Tam jsem taky chvíli pobyl a pak už se vydal na cestu do Ostravy, abych si ještě stihl koupit novou bundu. Večer jsem úspěšně dorazil domů a zbytek týdne jsem strávil doma psaním dizertačky a chozením se psem. 

V pátek jsme pak měli táborovou akci, hlídali jsme přes noc pódium, které bylo nachystané na obecní slavnosti, tak jsme si z toho udělali pořádnou zábavu. Trochu se divím, že na nás nepřišli nějací sousedé... V sobotu pak byly samotné obecní slavnosti, ale protože počasí nebylo nejlepší, tak to měli letos trochu upravené a i odpolední program byl v dešti. V neděli jsem pak pomáhal taťkovi něco na zahradě, odpoledne jsme se šli podívat, jak Anežka hraje házenou a večer jsme si udělali vaječinu na ohni. V ČR jsem pak byl až do pátku, tak jsem si stihl ještě přesadit bonsaje a trochu pomoct našim s domácíma pracema. Ve čtvrtek jsem pak jel do Brna na koncert Kabátů a do pátku jsem přespal u Anežky na kolejích. 

Mezitím byla Jane v NL, tak to neměla tak akční, protože přes týden musela chodit do práce. Ale v neděli šli do řecké restaurace, kde se snažili opít jednu kolegyni. A prý se jim to i povedlo, ale u toho se opili taky a asi o půl druhé ráno se rozhodli, že je optimální čas mi zavolat. Překvapivě jsem se i probudil, ale než jsem se stihl zorientovat, co se vlastně děje, začít mluvit anglicky a zjistil, co vlastně chcou, tak to položili a pařili dál. V pondělí byl v NL státní svátek, tak se mohli v pohodě vyspat a připravit na další pracovní týden. 

V sobotu hned potom, co jsem přijel z ČR, jsem pak šel na turnaj v beach volejbale, který pořádal můj současný volejbalový klub v Ede. Měli jsme tým s dalšíma dvěma klukama z Wageningenu z Waho, s kterýma hráváme o víkendech nebo když je čas. A měli jsme dobrý tým, protože jsme skončili třetí z devíti, takže úspěch. Vyhráli jsme pivo zdarma, tak jsme si ho dali k barbecue, co se tam pořádalo. A překvapivě, na nizozemské barbecue to bylo úplně super, bylo tam i normální maso udělané na steaky, vepřové kotlety a pak klasické věci jako hamburgery nebo kuřecí saté. Ale člověk si mohl vzít kolikrát chtěl, takže jsme se po turnaji úplně skvěle nadlábli. 

A minulý víkend jsme byli v sobotu v Amsterdamu. Já jsem se šel koukat na finále ligy mistrů s Janeinýma kolegama a Jane šla na večeři s ženskýma. Potom jsme se sešli a šli jsme ještě na pivo, než jsme jeli posledním vlakem zpátky do Ede. 

Jinak se Jane snaží přes týden co nejvíc naměřit, pokud to jde, a já se snažím co nejvíc napsat, protože bych měl svoji dizertačku v červnu dopsat, abych mohl mít obhajobu v listopadu. Taky si mezitím hledám práci, byl jsem na několika pohovorech, ale zatím jsem ještě nebyl vybrán. Toš uvidíme a snad to brzo vyjde. 

Táborníci v Evropě

Jana s rodinkou od nás odjeli v sobotu dopoledne, tak jsme měli zbytek dne na nějaké pouklízení a zklidnění a v neděli jsme víceméně relaxovali. V pondělí pak vyrazila Jane zase do práce a já jsem začal vzpomínat, co jsem vlastně psal, protože jsem měl domluvenou schůzku s profesorem na úterý. Ve čtvrtek jsem pak vyrazil do Lubecku v Německu, kde právě studuje Ivet z tábora, a z Čech k ní jeli na ten samý termín můj brácha a Blanč, další táborníci. Já jsem jel brzo ráno, protože to byly nejlevnější jízdenky na vlak, a Jiří a Blanč dojeli o něco později než já autem. Cesta vlakem probíhala celkem v poho, jenom jeden vlak byl zpožděný asi 40 minut, tak jsem musel počkat na nádraží. V Lubecku si mě pak Ivet vyzvedla na nádraží a vyrazili jsme k ní na koleje. A po cestě nás samozřejmě potkal ten největší déšť, který během celého dne byl. Naštěstí jsme se měli kam schovat, tak jsme nebyli ani moc mokří. Na kolejích jsem pak ještě zjistil, že mi přišel článek, který jsem musel rychle opravit, tak jsem seděl na počítači a opravoval chyby. Naštěstí jich moc nebylo a netrvalo to až tak dlouho. Když přijel zbytek, cosi jsme pojedli a ještě se zašli projít kolem kolejí k malému jezírku. Večer jsme pak seděli, kecali, plánovali další dny a trochu popíjeli. Ze začátku jsme teda byli všichni mrtví, ale pak jsme to asi rozpili a byli jsme vzhůru až do dvou.

V pátek dopoledne jsem ještě rychle musel dodělat změny na článku, které mi poslala vedoucí, a pak jsme vyrazili do Hamburgu. Zaparkovali jsme někde v centru a vyrazili do města. Hned při východu z parkoviště jsme zahlédli v přístavu zaparkovanou nějakou velkou loď, tak jsme se tam šli podívat. Tam jsme zjistili, že ta loď ten den zrovna odjížděla a chodili tam lidi s kuframa a zrovna se naloďovali. Dokonce tam měli i nějaký malý festiválek na odjezd lodi se stánkama. A jak jsme tak trajdali kolem a koukali, tak jsme se dostali i do míst, kde odbavovali lidi, a dokonce jsme i na chvíli dostali nějaké pokyny pro lidi, kteří se měli nalodit, ale ty nám hned vzali. Pak jsme vyrazili dál po Hamburgu kolem různých kanálů a po chodníčkách, které vedly nad cestama. Zkoukli jsme taky nějaké kostely a byli jsme na vyhlídkové věži, z které jsme viděli celý Hamburg. Zakončili jsme to v přístavu, kde byly další lodičky, tentokrát ale ty vyhlídkové pro turisty. Ale jak jsme tam tak trajdali, tak jsme najednou zahlídli, že ta velká loď právě vyjíždí, tak jsme koukali, jak odjíždí vstříc moři. Pak už jsme byli celkem utahaní, tak jsme našli zpátky auto a vyrazili na koleje. A protože jsme po večeři měli ještě relativně dost energie, tak jsme se rozhodli si domalovat naše vrbičkářské trička na tábor.

V sobotu jsme pak byli na prohlídku Lubecku. Je to rozhodně menší město než Hamburg, ale i tak je centrum pěkné a viděli jsme hodně zajímavých kostelů, byli jsme ve výrobně marcipánu, protože Lubeck je tím proslavený, a taky jsme ochutnali místní piva. Protože jsme se sbalili hned ráno, vyrazili jsme z Lubecku odpoledne přímo k moři. Tam jsme se prošli po pláži a koukli na maják. Když jsme šli k majáku bosky po asfaltce, tak na nás všichni Němci nějak divně koukali, asi bylo poznat, že jsme turisti. Potom jsme se ještě prošli po takové kolonádě, kde byla hromada stánků s různým jídlem, a u jednoho jsme se stavili na typický německý kari párek s hranolkama. Toš na vyzkoušení dobré, ale nějak často bych to mít nemusel. Pak už jsme se vrátili k autu a vyrazili do Nizozemí na návštěvu k nám. Cesta probíhala v pohodě, střídali jsme se s brašinem v řízení a chvíli po 11 večer jsme byli u nás. Tam jsme jenom vybalili a šli jsme spát. 

V neděli jsme pak ráno vyrazili do Amsterdamu. Sice nám to začalo pěkně bez deště, ale po chvilce začlo pršet celkem hodně, tak jsme našli jednu pěknou hospodu a vyzkoušeli hromadu různých piv. Každý měl vždycky nějaké jiné a kolovali jsme dokola, abychom co nejvíc vyzkoušeli. Když přestalo pršet, vyrazili jsme dál na procházku Amsterdamem. To už pak bylo v poho, jestli, tak jenom decentně poprchávalo, což se dalo zvládnout. Nakonec jsme nešli ani na projížďku lodí, protože okna lodí byly dost mokré a zamlžené zevnitř, tak by asi nebylo ani nic moc vidět. Na závěr jsme zašli ještě na jedno pivko kousek u nádraží a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

V pondělí pak bylo mnohem hezčí počasí, tak jsme vyrazili do Hoge Veluwe, národního parku kousek od Ede. Tam jsou všude k půjčení kola, tak jsme mohli projíždět celým parkem a koukat po různých krajinách. Nakonec jsme skončili v centru, kde jsme si dali sváču a protože jsme byli všichni dost utahaní a sluníčko krásně svítilo, dali jsme si asi na hoďku šlofíka. Potom jsme vyrazili dál, projeli jsme asi celý park a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

Ve středu ráno jsme si šli půjčit dvojkolo do obchodu v Ede a vyrazili jsme do Wageningenu na oslavu osvobození Nizozemí. Nejdříve jsme vyrazili na kopec, kde byly vystaveny různé auta a předváděly tam vojenské kapely. Najednou ale přišel silný déšť, tak jsme se rychle schovali do stanu, kde prodávali čaj a kafe. Naštěstí déšť rychle přešel a mohli jsme se dál procházet. Pak jsme vzali kola a vyrazili do centra, kde je hromada různých pódií a hrají tam různý typ hudby. Když jsme parkovali kola, opět přišel déšť a zase jsme se museli schovat, tentokrát za stěnu, protože nikde kolem nebyla žádná vhodná střecha. Když byl déšť mírnější, tak jsme se přesunuli do centra, kde jsme byli domluveni s dalšíma dvěma Češkama - Oli a Annou. Ty byly u někoho v baráku, tak jsme se přidali a mohli jsme přečkat déšť v klidu v baráku. Tam jsme taky měli piva, které jsem tam přivezl dřív, abychom nemuseli kupovat tak drahé piva na festivalu. Asi za hoďku bylo po dešti a mohli jsme vyrazit zpátky do centra a trajdat po pódiích, případně zůstat tam, kde se nám líbilo. Na chvíli se nám sice ztratily holky, ale později jsme se zase sešli a zbytek večera už probíhal v pohodě. Někdy kolem 9 večer jsme se sbalili a vyrazili zpátky do Ede, protože ve středu všichni odjížděli brzo ráno. Vstávali jsme ve 4 ráno, pomohli jim ještě dobalit poslední věci a oni vyrazili směr Německo a ČR a my jsme šli zpátky do postele. 

Zbytek středy jsme pak relaxovali a postupně zase začali pracovat. Jane ale pracovala doma, tak to měla taky volnější. Ve čtvrtek už ale vyrazila do Amsterdamu a vrátila se až někdy večer. Já jsem pak byl v pátek ve Wageningenu, protože jsem měl schůzku s profesorem a probírali jsme další věci na dizertačku. O víkendu jsme si pak dali úplný klid, abychom si odpočinuli po všech těch návštěvách a cestování a připravili se na další týden. 

Tady jsou pak fotky z Německa i Nizozemí
A video ze střílení z kanónu:

Popiolkovi v Nizozemí

Když Janeini rodiče odjeli zpátky do ČR, měli jsme jenom pár dní na regeneraci, uklizení a připravení se na další návštěvu. Mezitím jsme ale ještě stihli hromadu věcí. Já jsem měl další pohovor v Amsterdamu na univerzitě, bohužel opět neúspěšný, Jane byla v sobotu na dámské jízdě v Amsterdamu, kde nejdříve zašly na kolotoče a teprve pak na večeři a na párty do klubu. Ale taky už asi stárnou nebo co, protože kolem druhé už se chtělo jít všem domů. Já jsem se samozřejmě vůbec nenudil doma. Měli jsme poslední zápas z volejbalu, který jsme vyhráli krásně 4:0 a já jsem hrál dva sety, takže super. Po zápase jsme pak vyrazili společně na večeři. A protože někteří vzali i své drahé polovičky, tak nás bylo kolem dvaceti. Byli jsme zase v sushi restauraci v Ede a najedli jsme se náramně a dosytosti (možná i trochu víc). 

V neděli večer pak přijeli Popiolkovi - Jana s Martinem, kteří mají dva kluky, dvojčata, Michala a Filipa. A pro zařazení do rodiny, Jana je sestřenice od mojí mamky. Jeli k nám velkým autem, takže jsme si nechali dovézt i nějaké věci a taky čtyři bonzajky. Protože přijeli kolem 7 večer, jenom jsme nachystali večeři, ubytovali jsme je a předběžně se domluvili na plánu, co chcou za ten necelý týden, co budou u nás, dělat. 

Jako asi každá návštěva v Nizozemí chtěli vidět tulipány, takže jsme hned v pondělí vyrazili do Keukenhofu, kde je tulipánů asi nejvíc. Sice jsme se trochu potýkali se zácpama (i když jsme vyrazili celkem pozdě), ale nakonec jsme se tam dostali. A tam to pak bylo podobné jako vždycky, kytky, kytky a kytky. Ale i když jsem to viděl už po několikáté, zase to bylo jinak nachystané a vypadalo to hodně pěkně. Jenom kluci z toho byli trochu znudění a moc je to nebavilo. Naštěstí tam byl mlýn a hlavně bludiště a dětské hřiště, kde jsme strávili celkem dost času. Ale mezitím si aspoň Jana mohla projít pavilón s tulipánama a pořádně se pokochat různýma barvama, tvarama a velikostma tulipánů. Domů jsme pak dojeli mezi 7 a 8, tak jsme rychle udělali večeři a pojedli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Burger´s ZOO v Arnhemu. Martin tam byl při předchozí, pracovní, návštěvě Nizozemí a hodně se mu tam líbilo. Tentokrát jsme neměli žádný problém se zácpama, jenom jsme se museli vracet pro zapomenutý foťák. V ZOO to pak bylo úplně super, z jara tam bylo hafo mladých, tak bylo na co koukat. Měli to rozdělené na několik částí jako poušť, sahara, oceán a další a postupně jsme procházeli jednotlivé oblasti. Po cestě jsme opět narazili na dětské hřiště, tentokrát hooodně velké, takže se tam kluci celkem dlouho zdrželi. Nakonec je museli rodiče z hriště odvolat, že si projdem ZOO a pak se tam vrátíme. Asi nejzajímavější byly obrovské akvária, která tam taky měli, a plavaly tam různě velké a barevné ryby. Na konci bylo pak jedno úplně obrovské, kde byli i asi 1,5 metroví žraloci, kteří se jen tak proháněli kolem "potopené" lodě. Závěr pak byl prosklený tunel, kterým jsme procházeli, a nad hlavama nám plavali rejnoci a další ryby. No a na závěr jsme samozřejmě museli zpátky na hřiště, kde se zase mohli kluci vyblbnout. 

Ve středu jsme si zopakovali cestu do Arnhemu, když jsme vyrazili do Open Air Muzea, takového holandského skanzenu. Tam jsme si to pěkně procházeli, až jsme se dostali na náměstí, kde měli kola a dětské čtyřkolky na vlastní pohon. Tak jsme si tam dali sváču, vyzkoušeli místní pivo a typické holandské "poffertjes" - malé palačinky, a pojezdili na kolech a čtyřkolkách. Narozdíl od předchozích dnů jsme neměli tak pěkné počasí jako předchozí dny. Sice nám nepršelo a ukazovalo se i slunko, ale foukal nepříjemný studený vítr. Z náměstí jsme se pak šli podívat na pilu, která byla poháněná mlýnem, na starou tiskárnu, kde si kluci vytiskli vlastní diplom, na vodní mlýn, kde se vyráběl papír ze starého oblečení, i pivovar jsme navštívili a znova místní pivo ochutnali. A pak jsme pochopitelně zase skončili na dětském hřišti, sice malém, ale stačilo to. Pak jsme si stihli dát i kolečko tramvají, která jezdí kolem celého areálu, a zakončili jsme to v depu u starých tramvají. Odtud jsme to pak vzali znova na čtyřkolky, které se klukům hodně líbily, až do zavírací hodiny. Kdyby nezavírali tak brzo, tak si myslím, že bychom tam klidně ještě měli co dělat. 

Ve čtvrtek nemělo být nějaké extra pěkné počasí, spíš jenom zataženo, ale déšť nehlásili. Tak jsme se vydali do Amsterdamu, že když už jsou v Nizozemí, do Amsterdamu se musí podívat. Ale to bylo hodně nudné pro kluky, protože skoro nic nemohli, museli dávat pozor na auta, kola i další turisty a nebylo tam žádné hřiště ani park. Ale navštívili jsme nějaké základní památky, jako náměstí Dam s královkým palácem (navíc tam na náměstí byly ještě furt kolotoče, tak jsme se koukli, na čem se dá jezdit), viděli jsme několik kostelů a taky nakupovali suvenýry pro kamarády a rodinu. Taky jsme byli v jednom coffeeshopu, kde chtěla Jana nakoupit nějaké "zásoby" pro kamaráda. Tak jsem tam byl s ní a dělal jsem překladače mezi ní a panem prodavačem. Nakonec vybrala asi čtyři druhy různých trav, které si odvezla domů. Ale protože to bylo pro kluky hrozně nudné a pro rodiče náročné pořád dávat pozor na děti, tak jsme už kolem páté vyrazili zpátky do Ede. Večer jsme pak decentně oslavili moje narozeniny, dali jsme si pizzu a půlku, a poseděli jsme. 

V pátek jsme pak měli takový volnější den. Dopoledne jsme se prošli jenom v Ede, aby viděli, kde vlastně bydlíme, a taky abychom nakoupili sýry, které si vezmou domů. Ale v Ede není celkem co dělat, takže jsme na odpoledne naplánovali výlet na zámek De Haar u Utrechtu. Podle obrázků na internetu to vypadalo hodně zajímavě, tak jsme se těšili. Když jsme tam přijížděli, tak jsem si říkal, že je to povědomé. A později jsem si vzpomněl, že jsem tam už asi byl na výletě s laborkou asi před třemi lety. Zámek to byl pěkný, takový na Nizozemí netypický, asi jsme takový nikde zatím neviděl. A zrovna tam připravovali fantasy festival na víkend, takže tam stavěli hromadu stánků a vybalovali a chystali zboží. Taky tam bylo bludiště, takže se to tam klukům líbilo. Ale bludiště bylo hodně pěkně udělané, byly tam i dlouhé slepé cesty a do středu vedla jenom jedna cesta. Když jsme tam pak byli podruhé, tak měli kluci problém najít cestu do středu, Martin jim musel poradit. Taky tam měli ohradu s losama nebo něčím takovým, kteří se dokonce nechali krmit pampeliškama. Tak jsme obešli celou oboru a potom pomalu vyrazili zpátky domů. 

V sobotu ráno jsme zašli ještě na poslední nákup před cestou, aby měli něco na svačinu s sebou. Pak postupně pobalili zbytek věcí, nanosili všechno do auta a kolem 10 vyrazili směr Praha. My jsme pak zbytek soboty relaxovali, jenom jsme si ještě jednou zašli na nákup, abychom měli co jíst další dny. V neděli pak byl King´s night, noc před královskýma narozeninama, kdy jsou různě po Nizozemí párty. Původně jsme měli jít do Amsterdamu, kde byla Jane domluvená s kolegama, ale protože jí nějak rozbolely záda a špatně se jí hýbalo, nechtěla to moc hrotit a jít někam hopsat. V pondělí jsme taky měli jít do Amsterdamu na den královských narozenin, ale kolegyně, která tam měla být, tam nakonec byla jenom chvilku, a Jane se furt necítila úplně fit, tak jsme zase zůstali doma a užívali si poklidného víkendu bez návstev. Já jsem si aspoň pohrál se svojima rostlinkama a co jsem potřeboval, to jsem si popřesazoval. 

Jana udělala v Nizozemí samozřejmě hafo fotek, tak jsem to probral a tady jich pár je.
A tady ještě pár videí:
Tancování v Keukenhofu:

Velké akvárium se žralokama:

Tunel v akvárku:

Na kolech a čtyřkolkách:

Krmení kačen: