07.02.14

Po Novém roce

Po dovolené v ČR jsme se úspěšně vrátili do Nizozemí a postupně jsme se začali zase adaptovat na pracovní tempo. Asi jako pro každého to ze začátku moc nešlo (po více než 14 dnech dovolené se není co divit), ale nakonec jsme si vzpomněli, co jsme to dělali před Vánocema, a začali zase pracovat. Taky jsem si stihl přeinstalovat počítač, protože mi nějak přestal fungovat. A samozřejmě to nebylo úplně bez problémů, tak to chvíli trvalo, ale nakonec jsem nad ním zvítězil a už mi všechno zpátky funguje. Jinak se ale nic extra nedělo. Přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme se flákali, i když já jsem měl většinou v sobotu zápas.  
Až tento víkend byl trochu pestřejší. Jane byla v pátek po škole na večeři s kolegy v čínské restauraci, kde prý vaří nejvíce čínské jídlo v Amsterdamu, aby oslavili Nový čínský rok. Objednali si všelijaké druhy masa, které vyzkoušeli, ale všechno to prý bylo dost pálivé, tak bylo vidět, kdo je zvyklý na ostré jídlo a kdo ne. Byla tam jedna Číňanka, Vietnamka a Etiopan, kteří byli zvyklí na ostré a vůbec jim to nevadilo, a pak tam byla Jane, Portugalka a Řekyně, a ty moc ostré nemusely, tak u toho vypily hooodně vody. Taky tam měli takové speciální koření, čínský pepř, který když Jane zkusila rozkousat, tak na chvíli necítila jazyk, jakoby dostala injekci u zubaře. Ale za chvilku to přešlo a všechno bylo v poho. Jenom ta Číňanka říkala, že jí nikdy nenapadlo to zkusit rozkousat samotné bez ostatních ingediencí.
V sobotu večer jsme pak šli na párty. A aby to nebylo jen tak, tak jsme byli rovnou na dvou. Nejdříve jsme byli na oslavě narozenin u bývalého spoluhráče z volejbalu, kde to bylo spíš takové posezení, hudba nebyla moc hlasitě a dalo se i dobře pokecat. Později večer jsme pak vyrazili na druhou párty, kde tři lidi z bývalého volejbalového klubu oslavovali magistra. A tam to samozřejmě bylo úplně jiné, hudba byla pořádně nahlas, bylo tam hafo lidí a mluvit se skoro nedalo, člověk musel řvát tomu druhému do ucha, aby něco slyšel. Ale někdy po jedné nás už to nebavilo, tak jsme se sebrali a šli spát. 

20.01.14

Amerika

Tak konečně jsem se dostal k doplnění blogu, a to hlavně proto, že celý prosinec byl plný a nebylo moc času něco sepsat. Takže hned poté, co nám odjeli kámoši z výšky, co u nás byli na návštěvě, jsem se sbalil a vyrazil na konferenci do New Yorku v USA! A protože jsem jel tak daleko, tak jsem si tam udělal i týden dovolenou. Konference se konala v laboratořích asi hodinu vlakem z centra New Yorku, ale když jsem si to tam procházel, tak bych si netipl, že tam jsou laborky nebo že to je nějaký výzkumný ústav. Před samotnou konferencí jsem měl ještě asi půldenní kurz, jak pracovat s jedním programem, a večer jsme měli první prezentace. Celkově byla ta konference pěkná, bylo tam asi 200 lidí, možná míň, tak měl člověk možnost mluvit skoro s každým, pokud chtěl. A bylo to z různých oborů, tak to bylo super, člověk se dověděl, nad čím se tak bádá v jiných laborkách (převážně v USA). A taky jsem si zase jednou připadal jako nejmladší, protože tam byla většina postdoců nebo profesorů, jenom pár doktorandů. Samozřejmě jsem i já "přispěl" ke konferenci, prezentoval jsem tam poster a někteří se o to i zajímali, tak snad dobré. Jenom ten časový posun byl trochu problematický. Některé prezentace začínaly po osmé a končilo se až po desáté (kdy pro mě bylo mezi druhou a čtvrtou ráno), tak jsem se jenom snažil udržet otevřené oči a neusnout, ze samotných prezentací si moc nepamatuju. A potom se ještě šlo na pivo, tak jsem většinou ještě chvíli vydržel, ale dýl než do půlnoci jsem nezůstával (možná jenom poslední noc...). A na ukončení jsme měli taky slavností večeři, na kterou jsme měli humra, tak jsem si konečně zkusil, jaké to je. A abych řekl pravdu, tak mě to moc nenadchlo. Jakože chutná dobře, ale člověk se hrozně nadře, než dostane to maso, kterého tam ani moc není... Ale na závěr si myslím, že to je dobrý nápad, protože u toho může člověk v pohodě pokecat s ostatníma.
Konference končila v sobotu v poledne a já jsem pak vyrazil do centa NY, kde jsem měl objednaný hotel na další tři noci. První odpoledne jsem toho moc nestihl, protože jsem se nejdřív musel ubytovat v hotelu asi půl hoďky z centra, a pak jsem jel zpátky. Ale aspoň jsem se naučil se orientovat v městě a prošel jsem Central Park, kde se i bruslilo. Druhý den jsem vyrazil hned ráno, protože jsem toho chtěl hodně stihnout. Tak jsem vlakem dojel do centra a přestoupil na metro, které mě mělo dovést k Národnímu muzeu. Tak jsem si tak sedl a vedle mě se začli bavit dva Češi! Tak jsem je pozdravil a oni se ptali, kam jedu. A když jsem jim řekl, že do Národního muzea, tak mi řekli, že jedu špatným směrem a musím na druhou stranu. Tak jsem jim poděkoval za informaci a na další zastávce jsem vystoupil a vyrazil správně. Ale protože už jsem takovým cestováním ztratil hodně času, rozhodl jsem se, že půjdu do muzea moderního umění a Národní muzeum zvládnu další den. Tak jsem ještě jednou prošel Central park a šel do muzea. Tam to bylo teda dost zajímavé. Některé věci byly akční, ale něco jsem nechápal, jak to může být umění. Prošel jsem to asi za 3 hodiny a pak jsem chtěl vyrazit na Empire State Building rozhlídnout se na NY zhora. Ale protože začlo sněžit, tak jsem šel nakoupit nějakou elektroniku a pak jsem šel na večeři. Mezitím se jakš takš udělalo líp, tak jsem vyrazil na Empire State. Protože bylo tak škaredě, tak tam nikdo nebyl a nemusel jsem čekat v žádné frontě. Toš výhled z vrcholu byl celkem pěkný, jenom škoda, že nebylo úplně jasno. Potom jsem už vyrazil zpátky na hotel.
Druhý den jsem teda už úspěšně dorazil do Národního muzea, prohlídl jsem si různé zvířata od dinosaurů, mamutů až po dnešní zvířata, pak tam byly různé věci z různých kultur indiánů a kdovíčeho všeho (všechny ty popisky jsem nečetl, to by trvalo hrozně dlouho). Ale stejně i tak jsem tam strávil přes tři hodiny, taky proto, že to bylo rozprostřené na pět pater... Asi kolem dvou jsem vylezl z muzea a chtěl jsem se jít podívat z vrcholu Rockefellerova centra (další mrakodrap). Ale bohužel mi zase počasí nepřálo, asi od dvacátého patra byly všechny budovy v mracích a vypadalo, že celkem hustých mracích, takže bych nic neviděl. Tak jsem se rozhodl, že místo na mrakodrap se kouknu na Sochu svobody aspoň z dálky, protože lístek na ostrov, kde je Socha svobody, jsem měl až na další den. Tak jsem sjel metrem až k trajektu, nasedl na trajekt a projel jsem kolem Sochy svobody (byl jsem asi 100 metrů od ostrova), tak aspoň něco. A ještě mi to vyšlo tak akorát, že když jsem jel tam, tak bylo ještě světlo, a když jsem jel zpátky, tak už byla socha osvětlená. Toš jsem se pokochal a když jsem dojel zpátky, poprocházel jsem se ještě kolem místa, kde kdysi byla dvojčata. Teď se to tam celé přestavovalo, tak tam vlastně ani nebylo nic moc vidět. A pak už jsem vyrazil domů, protože další den jsem chtěl vyrazit úplně brzo. 
Poslední den v New Yorku jsem měl hodně plný. Protože se mi nechtělo ztrácet večer čas a jet zpátky na hotel pro zavazadlo, vzal jsem si ho už ráno, uložil na uložišti v centru a pak vyrazil k Soše svobody. A opět jsem měl "úžasné" počasí, od rána hustě sněžilo a byla hrozná zima. Tak jsem doufal, že se to časem spraví. Tak jsme vyrazili trajektem na ostrov, tam jsem si obešel Sochu svobody kolem dokola, udělal hafo fotek a naštěstí trochu přestalo sněžit, tak některé fotky vypadají i pěkně. Po prohlídce Sochy svobody jsem vyrazil ještě na poslední atrakci, kterou jsem nezvládl - Rockefellerovo centrum. Protože jsem už měl koupený lístek, tak jsem se šel podívat na vrchol, i když mi na recepci říkali, že je nulová viditelnost. To špatné počasí mělo aspoň jednu výhodu, nebyli tam žádní lidi, tak jsem nemusel čekat ve frontě, jenom jsem to celé jednoduše prošel. Nakonec to ale až tak špatné nebylo a rozhled byl celkem pěkný. Na vrcholu jsem byl asi do čtyř, pak jsem si vyzvedl kufr a zamířil na autobus, který mě dovezl do Washingtonu.
První den jsem vyrazil na obhlídku všech známých (i neznámých) památníků a staveb. Ze staveb tam teda byl jenom Bílý dům, který mě moc nenadchl, a pak Capitol, ten byl naopak super. Z památníků se mi nejvíce líbily Lincoln a Jefferson monument a taky jsem si prohlídnul Washington monument. Procházku po památnících jsem zakončil v Capitolu, kde jsem šel i na prohlídku. Po prohlídce jsem si zašel na večeři a pak jsem prošel všechno znova, tentokrát v noci, když bylo všechno osvětlené. No bylo to úžasné, jenom mě trochu bolely nohy po tom celodenním chození. 
Druhý den jsem se chtěl jít podívat do jednoho bonsai centra, ale když jsem tam došel, tak bylo zavřené. Tak jsem musel vymyslet náhradní plán, tak jsem se vyrazil podívat na hřbitov, kde jsou pohřbení vojáci z II. světové války a mají tam ty bílé pomníky. A protože to bylo umístěno na kopci, měl jsem i rozhled po Washingtonu a viděl jsem i Pentagon. Pak už se ale začalo pomalu stmívat, tak jsem zamířil na hotel. 
Poslední den jsem neměl moc času na nějaké trajdání po městě, tak jsem se pořádně vyspal, posnídal, sbalil a vyrazil na letiště. Když už jsem pak nasedl na letadlo a dorazili jsme k odletové dráze, pilot nám řekl, že je dráha namrzlá a musíme jet na jinou. Ta ovšem byla na druhé straně letiště, tak jsme asi půl hodiny jeli přes letiště a pak čekali ve frontě, než nás vypustí. Takže jsme nakonec vyráželi s asi hodinovým zpožděním, ale protože jsme měli vítr v zádech, doletěli jsme přesně na čas. 
V Nizozemí jsem pak dojel v pořádku domů, ještě se trochu prospal po cestě, protože v letadle to nebylo optimální, a večer jsem vyrazil hrát zápas proti svému bývalému volejbalovému týmu. Toš nebyl to můj špičkový výkon, ale vyhráli jsme 3:1, tak to bylo fajn. 
Po víkendu jsem pak vyrazil zpátky do školy. Ale jenom na jeden den, protože pak mi začínal další třídenní kurz. Kurz byl super, měli jsme zajímavé prezentace a hodně se mi to líbilo. A i když jsem byl hrozně zaneprázdněn, stihl jsem i vánoční večeři, která se pravidelně organizuje před vánocema. Ze školy nás vyhodili někdy před půlnocí, tak jsem se s dalšíma doktorandama přesunuli do hodpody do centra, kde jsme byli asi do půl třetí a pak jsme to zabalili, protože jsme ještě museli druhý den do školy nebo já na kurz.
Ve čtvrtek večer jsme pak letěli zpátky do ČR. Tentokrát jsme letěli do Prahy, tak jsme tam na pár dní zůstali a navštívili tetu. Taky jsme si stihli v Praze projít vánoční trhy, ale většinou jsme byli doma. V sobotu večer jsme ještě jeli za kámoškou do Náchoda, kde měli akci, a v neděli jsme dojeli do Valmezu a v pondělí jsem odjel domů do Vsi. A pak jsme si doma užili Vánoce, navštívili všechny možné kamarády i rodinu a po Novém roce jsme zase jeli zpátky do Nizozemí.
Samozřejmě, že z celého výletu do USA mám hafo fotek, ale ještě nebyl čas je protřídit, tak tu dám fotky někdy později. 

05.12.13

Návštěva ve Wageningenu

Poslední týdny jsem toho měl nějak moc, tak jsem vůbec nestíhal napsat, co se vlastně dělo. Ale ono toho zas tak moc nebylo. Na přelomu října a listopadu jsme byli na 5 dní v ČR navštívit rodiny a povyřizovat nějaké věci. Nejdříve jsme byli u Jane a navštívili babičky a dědu a potom jsme jeli k nám do Vsi a v sobotu jsme byli nakupovat v Polsku. V neděli odpoledne jsme pak zase letěli zpátky do NL. 
Potom se celkem nic nedělo, o víkendu jsme konečně odpočívali po celém týdnu pracování. Taky jsme většinou měli v sobotu odpoledne/večer zápas, tak jsme nikam nejezdili. Jeden zápas jsme prohráli (proti prvnímu týmu) a zbytek jsme vyhráli, tak to bylo celkem v poho. 
Až minulý týden toho bylo trochu víc. Jane měla ve čtvrtek a v pátek kurz a já jsem byl v pátek v Leidenu na PhD den (což znamená 5 kratších přednášek, jedna delší a pak jsme šli na bowling a měli večeři v restauraci). A do toho nám přijela návštěva, v pátek o půl čtvrté ráno přijeli kamarádi z výšky, Jarouš, Andrejka s Honzou a Teta Věruš se Slávou. Když se trochu vyspali, vyrazili do Open Air Muzea, ale bohužel se ještě připravovali na vánoční sezónu, tak nebyly žádné baráky otevřené a prošli si to jenom venkem. Tak to stihli rychle a vyrazili ještě do Utrechtu a na blízký hrad. Já jsem pak dorazil večer a Jane v noci, tak jsme poseděli a cosi popili až někdy do rána. V sobotu pak nebylo vstávání úplně jednoduché, ale nakonec jsme to zvládli a vyrazili jsme do Hoge Veluwe (velkého parku), kde jsme se trochu projeli na kolech. Já jsem zase musel zpátky dřív, protože jsme měli další zápas, ale celkově se jim to líbilo. V neděli jsme se pak jenom prošli po Wageningenu, aby věděli, jak to u nás vlastně vypadá a co tam můžou najít, a odpoledne už zase vyrazili zpátky do ČR, protože museli v pondělí do práce. Fotky se nějaké udělaly, ale ještě jsem je neprobíral, tak to tu dám později. 

04.11.13

Kotník a volby

Tak konečně jsem si zase našel čas napsat něco na blog. Ale ono ani pořádně nebylo co, nic extra zvláštního se nedělo. Po dvou víkendech akcí v Amsterdamu jsme se hlavně flákali doma. Byli jsme trochu nakupovat v centru, já jsem měl většinou v sobotu odpoledne nebo večer zápas, tak se stejně nic pořádně dělat nedalo. 
Až pak v pondělí před 14 dny jsem byl zase hrát volejbal a špatně jsem došlápl, tak jsem si zase zranil ten svůj kotník. Ale tentokrát to nebylo nic extra vážného, dohrál jsem zápas a pak jsem mohl chodit. Druhý den jsem sice chodil hodně pomalu, ale když jsem se ptal doktora, jestli mám někam zajít, tak říkal, že pokud můžu chodit, tak ne. Tak jsem to postupně rozchodil, ve čtvrtek jsem byl pomáhat na tréninku (házel jsem balóny a pod.) a v sobotu jsem byl na lavičce při zápase. V pondělí jsem pak byl u fyzioterapeuta, tak mi kotník prozkoušel a říkal, že nevypadá nic přetržené či co, jenom pohyblivost je omezená. Tak teď dělám různé cviky na zlepšení pohyblivosti a za pár týdnů uvidíme. Taky mi objednal novou ortézu, která je dobrá na volejbal, tak snad to bude v poho. 
Mezitím jsme si taky byli odvolit, teda volit mohla jenom Jane, mi přišel voličský průkaz pozdě (asi týden po volbách), tak jsem ji jenom doprovodil do Haagu na konzulát. Po cestě nám zase šachovali vlakama, tak jsme jeli dýl, než bylo plánované, ale zvládli jsme to. 
A taky pokračuje naše volejbalová sezóna. Už si na sebe zvykáme, tak už začínáme i vyhrávat. Nejdříve jsme vyhráli 3:2, pak 3:1 a tento víkend jsme konečně vyhráli i 4:0! Poprvé, co hraju volejbal, jsem vyhrál 4:0! Tak teď snad budem pokračovat v nastaveném tempu a prodřeme se na úplné čelo tabulky (teď jsme čtvrtí). Toš uvidíme, jak nám to půjde. 

10.10.13

Dva víkendy v Amsterdamu

Po vyčerpávající návštěvě a cestování jsme si trošku odpočinuli přes týden v práci, ale nic extra to nebylo. A protože přišel další víkend, Jane s kolegama naplánovali další akci. A my jsme samozřejmě nemohli chybět :) Já jsem byl sice nejdříve v sobotu odehrát náš první zápas ve volejbale, který jsme bohužel prohráli, ale prý to je skoro nejlepší tým ve skupině a my spolu ještě nejsme tak sehraní. Dohráli jsme někdy kolem deváté a pak jsem vyrazil do Amsterdamu na party. A samozřejmě jsem celou cestu prospal, byl jsem celkem unavený ze zápasu a ještě z týdne, ale úspěšně jsem tam dojel. Jane už tam jela dříve, protože se sešli u jednoho kolegy na pivo a pokecat už před párty. Sešli jsme se dokupy až na párty, byla to párty z 80., 90 a 00 let, takže hafo písní našeho mládí. No akce to byla super, jenom v klubu bylo celkem draho. Ale užili jsme si to i tak asi do čtyř do rána a pak jsme šli přespat k jednomu Janeinemu kolegovi. 
Museli jsme vstávat relativně brzo (asi kolem 11), protože na 12 jsme byli domluveni s dalšíma kolegama na oběd v sushi restauraci. Objednali jsme si nějaké deluxe menu, kdy jsme mohli sníst, co jsme chtěli, ale museli jsme sníst všechno. A na výběr tam toho měli hodně a bylo to výborné. Když mi to Jane řekla někdy přes týden, tak jsem se trochu bál, jaké to bude jít na oběd na syrové maso po párty, ale bylo to v poho. Na začátku jsme si dali nějakou polívku, asi něco na styl vývaru, a pak bylo hned líp a snědli jsme toho úplně hafo. Strávili jsme tam asi 2 hoďky a úplně plní jsme se pak prošli na vlakové nádraží (naštěstí to bylo kousek) a vyrazili domů. Tam už jsme nic nedělali a jenom se flákali. 
Minulý týden se nic moc extra nedělo, jenom jsme měli v úterý druhý zápas. Ten jsme tentokrát vyhráli, i mi se celkem dařilo a některé útoky byly krásné, i spoluhráči koukali, co jsem to vyváděl... Tak uvidíme, jestli mi to vydrží i do dalších zápasů. 
O víkendu jsem pak musel do školy, protože jsme tam měli na vyzkoušení jednu mašinu a přes týden mi to moc nevycházelo. Ale to nevadilo, protože Jane si stejně domluvila nakupování s kámoškou v Amsterdamu. A protože mě to zas tak moc nebaví, tak jsme si každý zařídili den po svém. Jenom můj dopadl tak, jak jsem očekával, ale Jane se to trochu pošmodrchalo. Ze začátku to bylo v poho, poprocházeli nějaké obchody v Amsterdamu, ale protože tam nebylo moc slev, vyrazili do Utrechtu. Tam ale zjistili, že Janeina kámoška ztratila peněženku, tak chvíli lítali po obchodním centru, kdyby to někdo našel, tak aby ji mohli kontaktovat, a pak vyrazili na policejní stanici. Nejdříve je poslali správně, ale protože to bylo celkem daleko, tak se zeptali i po cestě a to neměli dělat, ti je totiž poslali úplně špatným směrem, tak to chvíli trvalo, než to našli. Když dorazili k policajtům, tak jim řekli, že by si měli nejdříve dohodnout schůzku. Ale že tam teda je jedna paní, která to s nima může udělat hned. Tak to popsali, co se stalo, podepsali zápis v dutch a pak vyrazili zpátky do Amsterdamu. Tam totiž pokračovali na nějaký čínský koncert, takže tam bylo hafo číňanů, Jane a pak prý ještě jeden Evropan. Ale bylo to zajímavé a Jane se to líbilo. 
Po koncertu pak vyrazila vlakem zpátky do Wageningenu. Ale za Utrechtem vlak najednou zastavil a rozhlasem jim řekli, že na kolejích je nějaký sebevrah, který chtěl být přejetý vlakem. Jejich strojvedoucí ho sice viděl, tak zastavil před ním, ale nemohli ho dostat z kolejí. Pak se ozvalo další hlášení, že ten sebevrah skočil pod vlak, který projížděl kolem druhým směrem. Takže museli přijet policajti a začít všechno vyšetřovat. Tak vlak s Jane vyrazil zpátky do Utrechtu a odtama měli jet busem do zastávek, kde měl zastavovat vlak. Ale než stihly přijet autobusy, tak se to zase rozjelo, takže mohli zpátky nasednout do vlaku a vyrazit dále. Ale to už bylo někdy kolem druhé hodiny ráno, takže z Ede, kde zastavuje vlak, už nejely žádné busy, které by Jane dovezly do Wageningenu. Tak jsem uprostřed noci vstal, sedl na kolo, dojel do Ede pro Jane a přivezl ji domů, aby se mohla vyspat. Než se v neděli dospala, tak jsem si vyřídil věci ve škole a odpoledne jsme pak proflákali doma. 

A tady jsou pak slibované fotky z víkendu, kdy u nás byla na návštěvě Neža a Lukáš. Během návštěvy byli v Amsterdamu, Open Air Muzeu, Wageningenu a Rotterdamu. 

25.09.13

Víkend v ČR a návštěva v NL

V pátek před třema týdnama jsme jeli na víkend do ČR. V pátek jsem byl ještě na schůzi z tábora a v sobotu jsme oba jeli do Olomouce na svatbu Andrejky a Honzy, naší kámošky z vysoké. Obřad probíhal v botanické zahradě s bílýma lavičkama. Bylo pěkné počasí, tak to bylo super. Po obřadu jsme pak jeli do Nových Losin do Jeseníku a tam byla zahradní párty s opékaným selátkem a hromadou dalšího jídla a pití. Taky tam byl DJ, tak se i později pařilo a skončili jsme až někdy ráno kolem třetí. Přespali jsme tam v chalupách a v neděli ráno jsme jeli zpátky do Valmezu. V pondělí jsme pak byli v Ostravě, protože jsem si musel vyřídit nový řidičák, a pak jsme jeli do Vsi. 
Ve středu jsme pak pobalili věci, vzali jsme segru a vyrazili do Brna na letiště. Tam jsme se potkali s Lukášem, jejím kámošem, a letěli jsme do Nizozemí. Ve čtvrtek jsme s Jane museli do práce, ale Anežka a Lukáš si jeli užívat Amsterdam. Potrajdali všechno možné, co se dalo a večer dorazili s Jane domů. V pátek pak jeli do Arnhemu do Open Air Musea. Večer jsme pak měli domluvené kámoše, že k nám dorazí a posedíme, tak jsme seděli asi do čtyř do rána a kecali a v sobotu jsme pak spali skoro až do poledne. Po snídani/obědě jsem jim šel ukázat moji školu a práci a pak jsme vyrazili do centra. Zrovna se tam konal mlýnský market, tak jsme prolezli mlýn a prošli jsme si stánky kolem, taky jsme dorazili na market v centru, nakoupili sýry a zašli na pivo. Večer jsme pak zase seděli a kecali na pokoji. V neděli jsme pak vyrazili všichni dohromady do Rotterdamu. Jeli jsme vlakem a tam jsme pak trajdali pěšky. Všichni nám před tím říkali, že tam není nic extra, že to je nově postavené město, ale nám se tam líbilo. Protože je to nově přestavěné, je tam vidět hodně moderních a pěkných budov, prostě úplně jiné město než všechny ostatní v Nizozemí. Pak jsme se jeli projet lodí do přístavu, ale nebylo to až tak zajímavé, jak jsem očekával. Ale co už. Večer jsme pak dojeli domů, objednali si pizzu a poseděli. V pondělí jsem pak ukázal Neži a Lukášovi ještě naše skleníky a pak už vyrazili do Eidhovenu na letiště. Samozřejmě jsme za celou návštěvu udělali hafo fotek, ale je třeba to trochu probrat, tak to tu přidám později. 
Přes týden jsme pak zase pracovali, i když to bylo náročnější po takovém víkendu. V pátek pak Jane zůstávala v Amsterdamu na pivo a já jsem se byl podívat na první letošní zápasy ve volejbalu. V sobotu jsme pak jeli zpátky do Amsterdamu na "mezinárodní večeři", kdy několik kolegů od Jane vařili každý večeři z jejich zemí. My jsme vařili bramboráky s masovou směsí, měli jsme vietnamské loempia, pak jsme měli od Číňanky tofu s čili a s bambusem a Řekyně vařila masové koule a zapečenou papriku se sýrem. No bylo to všechno super, ale všichni toho uvařili trochu moc, takže toho ještě hromada zbyla a něco jsme si vzali domů. 

14.09.13

Konec prázdnin

Tak už nám skončily prázdniny, což se okamžitě projevilo počtem lidí ve škole. Hlavně během dopoledního kafe. Jak jsme tam během prázdnin byli  tak čtyři nebo pět, hned v pondělí nás tam bylo totálně plno a museli jsme sedět ve třech řadách, abychom se tam vlezli. Kromě všech lidí zpátky v práci totiž taky přibyli noví studenti, kteří tam budou dělat praxi nebo psát bakalářku nebo diplomku. 
Ale než prázdniny úplně skončili, užili jsme si ještě poslední týden. V pondělí jsem byl na obhajobě disertační práce a večer jsme pak měli takové závěrečné posezení u piva. Ve středu jsme si pak udělali soukromou večeři s Jane. Protože tu zase probíhal Restaurant Week, některé restaurace nabízely menu o třech chodech za nižší cenu, tak jsme si vyrazili do restaurace, kde jsme ještě nebyli. Začali jsme panákem nějaké zelené polívky, asi nějaký druh fazolové, a nějakým masovým saté, co chutnalo jako paštika. Jako předkrm jsme měli rolky z lososa a nějaký zeleninový salát, hlavní chod byly kachní prsíčka na víně a jako dezert jsme měli dva druhy zmrzliny. No bylo to výborné, hlavně člověk nemusel nic dělat a jenom se nechal obsluhovat. Tak uvidíme, kdy bude zase další taková akce, ať vyzkoušíme další restauraci. 
Ve čtvrtek jsem pak jel s lidma z laborky na celodenní výlet, který se pořádá každý rok. A tento rok jsem to organizoval já za naši katedry a pak další dva lidi z dalších dvou kateder a na výlet jsme pak jeli společně. Jeli jsme do Giethoornu, což je malá vesnička, kde jsou místo cest kanály a hlavně se tam jezdí na loďkách, cesty tam ani pořádně nejsou (možná jenom jedna hlavní, která spojuje Giethoorn se zbytkem světa). Cesta do Giethoornu probíhala v poho, ale tam jsme pak měli problém najít dům, ke kterému jsme měli dojet. Hlavně asi proto, že to bylo úplně na konci všech cest, asi poslední barák v dědině. Tam jsme si dali kafe a buchtu a odtama nás autobus odvezl zpátky do centra, kde jsme si půjčili loďky a jeli jsme se projet Giethoornem. Loďky to byly takové pramice, ke kterým jsme dostali bidlo a odpichovali jsme se sami. Toš nebylo to tak pohodlné jako motorová loďka, ale taky to mělo svoje kouzlo a až tak složité to nebylo. Byli jsme na loďce čtyři chlapi, tak jsme se postupně střídali. Celá cesta probíhala v pohodě, až jsme se dostali na jezero. Tam chyběla v popisu trasy jedna věta, kudy jet, takže jsme se samozřejmě vydali na špatnou stranu. Asi po půlhodině jsme zjistili, že asi jedeme špatně, tak jsme se zase vraceli zpátky. Zbytek cesty už byl v pohodě, ale jak jsme dojeli, tak jsme zjistili, že jsme nebyli jediní, kteří se na jezeře ztratili. Nakonec musel pro dvě loďky vyjet motorový člun, aby je našel a dotáhnul zpátky (asi se ti majitelé taky báli o loďky či co). Když jsme konečně všichni dojeli, vyměnili jsme čluny za motorové a jeli jsme zpátky k baráku, kde jsme byli ráno. Po cestě jsme zase ztratili jednu skupinku, tak jsme na ni museli chvíli čekat. Ale nakonec se všichni sešli a šli jsme hrát farmářský golf. To je golf, kde se místo golfových holí používá dřevěná tyčka, na které je na konci připevněný dřevák a tím se odráží míč. Taky se nepoužívá malý golfový míček, ale míč podobný malému kopačáku, asi o velikosti házenkářského balónu. Tenhle golf jsme hráli asi hoďku, byla to celkem prča. A jako závěr jsme měli domluvené lasergaming. Dostali jsme pistole, které asi střílely nějaké laserové paprsky (nic nebylo vidět), a zkoušeli jsme zastřelit protivníky. To bylo trochu náročnější, protože se u toho i běhalo, tak se někteří i zpotili. Ale jinak to bylo super. A na závěr jsme měli barbecue, jakože na večeři. A protože celý den bylo pěkně, tak jsme měli úplně super výlet. 
V pátek jsme pak celkem v klidu přežili v laborce, i když nás tam bylo míň, a pak už byl další víkend. Abychom se jenom tak neflákali doma, vymyslel jsem, že v neděli pojedeme na beachvolejbalový turnaj. Byli jsme dvě dvojice, Anna s přítelem a já s kámoškou a Jane nás šla psychicky podporovat. Konalo se to na pláži u Haagu, tak jsme tam museli jet hned brzo ráno autem. Když jsme se ale dostali k pláži, tak jsme zjistili, že to nebude tak jednoduché. Sice tam mělo být nějakých 100 volejbalových hřišť, ale ta pláž byla asi dva až tři kilometry dlouhá. A my jsme samozřejmě byli na té špatné straně, takže jsme museli projít úplně na druhou stranu. Taky jsme zjistili, že tam celkem fouká a hned při rozpinkávání jsme zjistili, že to bude celkem akční, hlavně když vítr odfoukne balón někam jinam. Ale pro mě to bylo aspoň takové akčnější a líbilo se mi to. Dopoledne jsme měli jednu skupinu, tam jsme vyhráli dva zápasy ze čtyř, a odpoledne jsme byli v druhé skupině, asi nějaké lepší, protože tam jsme zvládli vyhrát jenom jeden zápas. Snad se domluvíme zase příští rok, jenom trochu dřív, ať je tepleji, protože teď jsme měli celý den zataženo a nebylo to až tak příjemné. 

Tady jsou nějaké fotky z výletu s laborkou a tady jsou fotky z beachvolejbalu.