Fotky, konečně!

Tak jsme měli před Velikonocema dva dny volna (pátek a sobota), tak jsme se vrhli na fotky a konečně jsem probral fotky z USA a taky máme Janeiny fotky ze Sittardu a Aachenu. Tak tady se můžete kouknout na fotky z USA a tady jsou fotky ze Sittardu a Aachenu.

Závěr volejbalové sezóny

Minulou sobotu (12. dubna) jsme měli poslední zápas sezóny. Byl to domácí zápas, tak se potom organizovala i párty pro celý klub. Náš poslední zápas jsme vyhráli, takže jsme nakonec skončili druzí. To pro nás znamená, že budeme hrát ještě dva zápasy, které rozhodnou, jestli postoupíme do vyšší soutěže nebo zůstaneme. Ty zápasy se budou hrát na začátku května, tak uvidíme, jak dopadnem. Snad něco vyhrajeme a postoupíme. Po zápase jsme měli společnou večeři s celým týmem a potom jsme rovnou pokračovali na párty. Tam dorazila večer i Jane, ale moc dlouho jsme nezůstávali, protože tam byli všichni dutch. 

Jane byla ještě přes den v Amsterdamu, kde se jeli podívat s kolegama na kvetoucí třešňový sad s japonskýma třešněma. Dokonce se na to i pořádal nějaký festival. Ale protože bylo letos tak teplo, tak všechny japonské třešně už byly odkvetlé a festival se konal ve speciálním stanu, kam musel mít člověk pozvánku, aby se dostal dovnitř. Tak si aspoň vybalili deky, udělali si piknik v parku a pak se všichni rozešli domů. 

A v pondělí a v úterý jsem pak měl konferenci v hotelu nedaleko od Wageningenu. A protože jsem nějak zapomněl na termín, tak jsem tam neměl ani prezentaci nebo poster. Ale jinak konference pěkná, zase jsem viděl hafo lidí a i přednášky byly celkem zajímavé. 

Během minulého týdne jsme taky vyhráli v tzv. "loterii" na byty, tak jsem ještě sbíral papíry, které na to potřebujeme, aby nám ten byt odsouhlasili, v úterý ráno jsme se byli na byt podívat a vypadal pěkně. Je to čtyřpokojový byt v Ede, takže by to měla Jane blíž na vlak a nemusela by ráno a večer půl hodiny na kole. Já zase budu mít každý den aspoň nějaký pohyb, když budu jezdit do práce. Jinak v bytě je celkem velký obývák, pak dva stejně velké pokoje (jeden bude asi ložnice a druhý pokoj pro hosty) a čtvrtý pokoj je menší, z čeho asi uděláme jakousi pracovnu, kde budu sepisovat dizertačku. Ale uvidíme jak to dopadne, ještě nám to musí schválit podle papírů, které jsme tento týden posílali. 

Ale jinak si tu užíváme typické aprílové/dutch počasí. Během chvíle se klidně počasí změní ze slunečna na hustý déšť, pak zase slunečno, pro změnu jenom zataženo a pak třeba zase déšť. No prostě člověk vůbec neví, jak vlastně venku bude. 

Pracovní vytížení

Poslední dobou mám hodně práce a nemám pak čas sepsat něco na blog. Přijali nám totiž článek, ale chtěli udělat nějaké změny, tak jsem musel udělat ještě nějaké dodatečné experimenty, aby nám to vytiskli. Úspěšně jsme to všechno dodělali a tento týden už nám vyšla finální verze článku. Taky nám před 14 dny psali, že nám vytisknou ještě další článek, co jsme sepsali, jenže zase musíme dodělat pár experimentů, tak každý den počítám, kolik semínek mi klíčí. Do toho samozřejmě práce na dalších věcech na další články plus jejich sepisování. A ještě si ve škole vymysleli, že budeme mít různé prezentace přes týden, jedna je o nějakém novém článku, jedna o tom, jestli je ten článek dobře napsaný a jedna o výsledcích někoho z laborky. Takže přes týden toho je dost a dost, i o víkendu někdy vyrazím do školy, abych něco udělal. 

Ale furt se snažím, aby ty víkendy byly volnější a abychom si i trochu užili. Tak jsem v pátek na konci února vyrazil s kolegama na kluziste. Tam jsme si půjčili brusle a šli jsme bruslit. Já jsem si půjčil takové ty dlouhé brusle, které používají rychlobruslaři (samozřejmě ne tak dobré). A byla to prča, zkoušel jsem je už jednou v Groningenu, ale teď jsme měli víc času a nebylo tam moc lidí. Taky tam byli dva kolegové, kteří to dělají profesionálně, tak měli i čip, s kterým jsme mohli měřit, jak dlouho nám trvá objet jedno kolo. A když jsem se rozjel, tak to jelo dost rychle, až jsem se skoro bál. A stejně jsem byl výrazně pomalejší než ti profíci, co tam jezdili kolem... A takhle jsme vypadali:

V sobotu jsme pak spolu s Jane vyrazili do Delftu navštívit kámošku, co předtím studovala ve Wageningenu. Nejdříve jsme se šli podívat na jejich zápas z volejbalu a pak jsme se trochu prošli městem a skončili jsme u ní na bytě, poseděli jsme a pokecali. Ale večer jsme jeli domů, protože v neděli jsem zase musel do práce. 

O týden později jsem pak jel do ČR. Byl jsem tam od středy do středy, ale kromě víkendu jsem pracoval na článku, který jsme museli dokončil. O víkendu jsem pak jel na chatu z tábora a bylo to úplně super (detaily jen pro odvážné). Jane zůstala v NL a o víkendu vyrazila do Amsterdamu za kolegama. 

Když jsem se vrátil z ČR, byl jsem nějaký trochu nachcípaný, ale postupně jsem to nějak víceméně vypotil/vyléčil. A zatímco jsem se o víkendu potil, Jane vyrazila navštívit kolegu, který je momentálně v Sittardu, což je úplně na jihu Nizozemí. Jela tam ještě s jednou kolegyní a nakonec tam zůstaly celý víkend. Prohlídly si Sittart a taky vyrazily do německého Aachenu. Počasí taky měli super, tak si to prý hodně užívali.
No a minulý víkend jsme jeli slavit narozeniny kolegy od Jane do Amsterdamu. Dorazili jsme tam asi kolem 11 večer, takže akorát na začátek párty. Lidí tam bylo hafo, měl tam dokonce DJ, což byl prý nějaký jeho kámoš, a taky různé blikavé světla a balónky s heliem. A protože jsme neměli kde přespat, tak jsme museli zůstat pařit až do rána a jet prvním ranním vlakem. Ten jel ale až někdy po sedmé ráno a já jsem byl hrozně unavený už kolem pěti, tak jsme vyrazili pěšky až na Centraal. Ten byl asi hodinu chůze, tak to vyšlo tak akorát, i když jsme se teda ušli. Ale aspoň jsem nespal...

Jinak o sobotách většinou hrajeme zápas z volejbalu a příští víkend máme poslední zápas sezóny, po kterém je naplánovaná párty, tak uvidíme, jak to bude vypadat. S největší pravděpodobností budeme druzí, protože prvního už nedoženeme (na to jsme ztratili moc bodů na začátku sezóny) a třetí už nás asi taky nedožene (nám stačí vyhrát jeden set a je to). Jenom jsem se teď dozvěděl, že asi nepostoupíme přímo o třídu výš, ale budeme muset hrát takový malý turnaj. A pokud vyhrajem, tak postoupíme. Toš uvidíme. 

Víkendové výlety

Toš poslední dobou jsme nějací málo aktivní a nepořádáme nějaké akční výlety s hromadou fotek, spíše o víkendech relaxujeme a užíváme si volna (i když já už někdy pracuju i o víkendu, abych všechno stihl...). Ale Jane má často nějakou akci s kolegama z Amsterdamu, tak vyrazí nakupovat nebo jenom tak podrbat, jako třeba v sobotu po Valentýnu, kdy byly ženské z Janeiny práce na kafe a na večeři. 

Ale jeden víkend jsme vyrazili do Amsterdamu spolu. Jedna její kámoška pracovala v second handu a protože si to na sebe nedokázalo vydělat, tak to zavírali a měli  výprodej, vše za 1 euro. Tak jsme se tam zajeli podívat a samozřejmě jsme cosi ponakupovali, i když výběr tam nebyl až tak velký. 

No a minulý víkend vyrazila Jane do Bredy, kde její profesor oslavoval padesátku a měl jakousi kolaudační párty dohromady, tak se šli všichni z práce podívat, jak si bydlí. A když mi to popisovala, tak jsem čučel. V baráku má vnitřní bazén, bar skoro jako nějaká amsterdamská hospůdka a taky tam má vinný sklípek. Tak tam pobyli někdy do devíti a pak museli vyrazit zpátky, protože trvá hrozně dlouho, než se člověk dostane zpátky. 

Jinak já mám většinou v sobotu zápas z volejbalu, tak nikam moc nejezdím. Ale volejbal se celkem daří, minulý víkend jsme porazili první tým v tabulce a upevnili jsme si druhé místo. Bohužel prvního už nedoženem, ti mají hodně bodů, ale druzí snad skončíme a příští rok postoupíme do lepší skupiny. 

Po Novém roce

Po dovolené v ČR jsme se úspěšně vrátili do Nizozemí a postupně jsme se začali zase adaptovat na pracovní tempo. Asi jako pro každého to ze začátku moc nešlo (po více než 14 dnech dovolené se není co divit), ale nakonec jsme si vzpomněli, co jsme to dělali před Vánocema, a začali zase pracovat. Taky jsem si stihl přeinstalovat počítač, protože mi nějak přestal fungovat. A samozřejmě to nebylo úplně bez problémů, tak to chvíli trvalo, ale nakonec jsem nad ním zvítězil a už mi všechno zpátky funguje. Jinak se ale nic extra nedělo. Přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme se flákali, i když já jsem měl většinou v sobotu zápas.  

Až tento víkend byl trochu pestřejší. Jane byla v pátek po škole na večeři s kolegy v čínské restauraci, kde prý vaří nejvíce čínské jídlo v Amsterdamu, aby oslavili Nový čínský rok. Objednali si všelijaké druhy masa, které vyzkoušeli, ale všechno to prý bylo dost pálivé, tak bylo vidět, kdo je zvyklý na ostré jídlo a kdo ne. Byla tam jedna Číňanka, Vietnamka a Etiopan, kteří byli zvyklí na ostré a vůbec jim to nevadilo, a pak tam byla Jane, Portugalka a Řekyně, a ty moc ostré nemusely, tak u toho vypily hooodně vody. Taky tam měli takové speciální koření, čínský pepř, který když Jane zkusila rozkousat, tak na chvíli necítila jazyk, jakoby dostala injekci u zubaře. Ale za chvilku to přešlo a všechno bylo v poho. Jenom ta Číňanka říkala, že jí nikdy nenapadlo to zkusit rozkousat samotné bez ostatních ingediencí.

V sobotu večer jsme pak šli na párty. A aby to nebylo jen tak, tak jsme byli rovnou na dvou. Nejdříve jsme byli na oslavě narozenin u bývalého spoluhráče z volejbalu, kde to bylo spíš takové posezení, hudba nebyla moc hlasitě a dalo se i dobře pokecat. Později večer jsme pak vyrazili na druhou párty, kde tři lidi z bývalého volejbalového klubu oslavovali magistra. A tam to samozřejmě bylo úplně jiné, hudba byla pořádně nahlas, bylo tam hafo lidí a mluvit se skoro nedalo, člověk musel řvát tomu druhému do ucha, aby něco slyšel. Ale někdy po jedné nás už to nebavilo, tak jsme se sebrali a šli spát. 

Amerika

Tak konečně jsem se dostal k doplnění blogu, a to hlavně proto, že celý prosinec byl plný a nebylo moc času něco sepsat. Takže hned poté, co nám odjeli kámoši z výšky, co u nás byli na návštěvě, jsem se sbalil a vyrazil na konferenci do New Yorku v USA! A protože jsem jel tak daleko, tak jsem si tam udělal i týden dovolenou. Konference se konala v laboratořích asi hodinu vlakem z centra New Yorku, ale když jsem si to tam procházel, tak bych si netipl, že tam jsou laborky nebo že to je nějaký výzkumný ústav. Před samotnou konferencí jsem měl ještě asi půldenní kurz, jak pracovat s jedním programem, a večer jsme měli první prezentace. Celkově byla ta konference pěkná, bylo tam asi 200 lidí, možná míň, tak měl člověk možnost mluvit skoro s každým, pokud chtěl. A bylo to z různých oborů, tak to bylo super, člověk se dověděl, nad čím se tak bádá v jiných laborkách (převážně v USA). A taky jsem si zase jednou připadal jako nejmladší, protože tam byla většina postdoců nebo profesorů, jenom pár doktorandů. Samozřejmě jsem i já "přispěl" ke konferenci, prezentoval jsem tam poster a někteří se o to i zajímali, tak snad dobré. Jenom ten časový posun byl trochu problematický. Některé prezentace začínaly po osmé a končilo se až po desáté (kdy pro mě bylo mezi druhou a čtvrtou ráno), tak jsem se jenom snažil udržet otevřené oči a neusnout, ze samotných prezentací si moc nepamatuju. A potom se ještě šlo na pivo, tak jsem většinou ještě chvíli vydržel, ale dýl než do půlnoci jsem nezůstával (možná jenom poslední noc...). A na ukončení jsme měli taky slavností večeři, na kterou jsme měli humra, tak jsem si konečně zkusil, jaké to je. A abych řekl pravdu, tak mě to moc nenadchlo. Jakože chutná dobře, ale člověk se hrozně nadře, než dostane to maso, kterého tam ani moc není... Ale na závěr si myslím, že to je dobrý nápad, protože u toho může člověk v pohodě pokecat s ostatníma.

Konference končila v sobotu v poledne a já jsem pak vyrazil do centa NY, kde jsem měl objednaný hotel na další tři noci. První odpoledne jsem toho moc nestihl, protože jsem se nejdřív musel ubytovat v hotelu asi půl hoďky z centra, a pak jsem jel zpátky. Ale aspoň jsem se naučil se orientovat v městě a prošel jsem Central Park, kde se i bruslilo. Druhý den jsem vyrazil hned ráno, protože jsem toho chtěl hodně stihnout. Tak jsem vlakem dojel do centra a přestoupil na metro, které mě mělo dovést k Národnímu muzeu. Tak jsem si tak sedl a vedle mě se začli bavit dva Češi! Tak jsem je pozdravil a oni se ptali, kam jedu. A když jsem jim řekl, že do Národního muzea, tak mi řekli, že jedu špatným směrem a musím na druhou stranu. Tak jsem jim poděkoval za informaci a na další zastávce jsem vystoupil a vyrazil správně. Ale protože už jsem takovým cestováním ztratil hodně času, rozhodl jsem se, že půjdu do muzea moderního umění a Národní muzeum zvládnu další den. Tak jsem ještě jednou prošel Central park a šel do muzea. Tam to bylo teda dost zajímavé. Některé věci byly akční, ale něco jsem nechápal, jak to může být umění. Prošel jsem to asi za 3 hodiny a pak jsem chtěl vyrazit na Empire State Building rozhlídnout se na NY zhora. Ale protože začlo sněžit, tak jsem šel nakoupit nějakou elektroniku a pak jsem šel na večeři. Mezitím se jakš takš udělalo líp, tak jsem vyrazil na Empire State. Protože bylo tak škaredě, tak tam nikdo nebyl a nemusel jsem čekat v žádné frontě. Toš výhled z vrcholu byl celkem pěkný, jenom škoda, že nebylo úplně jasno. Potom jsem už vyrazil zpátky na hotel.

Druhý den jsem teda už úspěšně dorazil do Národního muzea, prohlídl jsem si různé zvířata od dinosaurů, mamutů až po dnešní zvířata, pak tam byly různé věci z různých kultur indiánů a kdovíčeho všeho (všechny ty popisky jsem nečetl, to by trvalo hrozně dlouho). Ale stejně i tak jsem tam strávil přes tři hodiny, taky proto, že to bylo rozprostřené na pět pater... Asi kolem dvou jsem vylezl z muzea a chtěl jsem se jít podívat z vrcholu Rockefellerova centra (další mrakodrap). Ale bohužel mi zase počasí nepřálo, asi od dvacátého patra byly všechny budovy v mracích a vypadalo, že celkem hustých mracích, takže bych nic neviděl. Tak jsem se rozhodl, že místo na mrakodrap se kouknu na Sochu svobody aspoň z dálky, protože lístek na ostrov, kde je Socha svobody, jsem měl až na další den. Tak jsem sjel metrem až k trajektu, nasedl na trajekt a projel jsem kolem Sochy svobody (byl jsem asi 100 metrů od ostrova), tak aspoň něco. A ještě mi to vyšlo tak akorát, že když jsem jel tam, tak bylo ještě světlo, a když jsem jel zpátky, tak už byla socha osvětlená. Toš jsem se pokochal a když jsem dojel zpátky, poprocházel jsem se ještě kolem místa, kde kdysi byla dvojčata. Teď se to tam celé přestavovalo, tak tam vlastně ani nebylo nic moc vidět. A pak už jsem vyrazil domů, protože další den jsem chtěl vyrazit úplně brzo. 

Poslední den v New Yorku jsem měl hodně plný. Protože se mi nechtělo ztrácet večer čas a jet zpátky na hotel pro zavazadlo, vzal jsem si ho už ráno, uložil na uložišti v centru a pak vyrazil k Soše svobody. A opět jsem měl "úžasné" počasí, od rána hustě sněžilo a byla hrozná zima. Tak jsem doufal, že se to časem spraví. Tak jsme vyrazili trajektem na ostrov, tam jsem si obešel Sochu svobody kolem dokola, udělal hafo fotek a naštěstí trochu přestalo sněžit, tak některé fotky vypadají i pěkně. Po prohlídce Sochy svobody jsem vyrazil ještě na poslední atrakci, kterou jsem nezvládl - Rockefellerovo centrum. Protože jsem už měl koupený lístek, tak jsem se šel podívat na vrchol, i když mi na recepci říkali, že je nulová viditelnost. To špatné počasí mělo aspoň jednu výhodu, nebyli tam žádní lidi, tak jsem nemusel čekat ve frontě, jenom jsem to celé jednoduše prošel. Nakonec to ale až tak špatné nebylo a rozhled byl celkem pěkný. Na vrcholu jsem byl asi do čtyř, pak jsem si vyzvedl kufr a zamířil na autobus, který mě dovezl do Washingtonu.

První den jsem vyrazil na obhlídku všech známých (i neznámých) památníků a staveb. Ze staveb tam teda byl jenom Bílý dům, který mě moc nenadchl, a pak Capitol, ten byl naopak super. Z památníků se mi nejvíce líbily Lincoln a Jefferson monument a taky jsem si prohlídnul Washington monument. Procházku po památnících jsem zakončil v Capitolu, kde jsem šel i na prohlídku. Po prohlídce jsem si zašel na večeři a pak jsem prošel všechno znova, tentokrát v noci, když bylo všechno osvětlené. No bylo to úžasné, jenom mě trochu bolely nohy po tom celodenním chození. 

Druhý den jsem se chtěl jít podívat do jednoho bonsai centra, ale když jsem tam došel, tak bylo zavřené. Tak jsem musel vymyslet náhradní plán, tak jsem se vyrazil podívat na hřbitov, kde jsou pohřbení vojáci z II. světové války a mají tam ty bílé pomníky. A protože to bylo umístěno na kopci, měl jsem i rozhled po Washingtonu a viděl jsem i Pentagon. Pak už se ale začalo pomalu stmívat, tak jsem zamířil na hotel. 

Poslední den jsem neměl moc času na nějaké trajdání po městě, tak jsem se pořádně vyspal, posnídal, sbalil a vyrazil na letiště. Když už jsem pak nasedl na letadlo a dorazili jsme k odletové dráze, pilot nám řekl, že je dráha namrzlá a musíme jet na jinou. Ta ovšem byla na druhé straně letiště, tak jsme asi půl hodiny jeli přes letiště a pak čekali ve frontě, než nás vypustí. Takže jsme nakonec vyráželi s asi hodinovým zpožděním, ale protože jsme měli vítr v zádech, doletěli jsme přesně na čas. 

V Nizozemí jsem pak dojel v pořádku domů, ještě se trochu prospal po cestě, protože v letadle to nebylo optimální, a večer jsem vyrazil hrát zápas proti svému bývalému volejbalovému týmu. Toš nebyl to můj špičkový výkon, ale vyhráli jsme 3:1, tak to bylo fajn. 

Po víkendu jsem pak vyrazil zpátky do školy. Ale jenom na jeden den, protože pak mi začínal další třídenní kurz. Kurz byl super, měli jsme zajímavé prezentace a hodně se mi to líbilo. A i když jsem byl hrozně zaneprázdněn, stihl jsem i vánoční večeři, která se pravidelně organizuje před vánocema. Ze školy nás vyhodili někdy před půlnocí, tak jsem se s dalšíma doktorandama přesunuli do hodpody do centra, kde jsme byli asi do půl třetí a pak jsme to zabalili, protože jsme ještě museli druhý den do školy nebo já na kurz.
Ve čtvrtek večer jsme pak letěli zpátky do ČR. Tentokrát jsme letěli do Prahy, tak jsme tam na pár dní zůstali a navštívili tetu. Taky jsme si stihli v Praze projít vánoční trhy, ale většinou jsme byli doma. V sobotu večer jsme ještě jeli za kámoškou do Náchoda, kde měli akci, a v neděli jsme dojeli do Valmezu a v pondělí jsem odjel domů do Vsi. A pak jsme si doma užili Vánoce, navštívili všechny možné kamarády i rodinu a po Novém roce jsme zase jeli zpátky do Nizozemí.
Samozřejmě, že z celého výletu do USA mám hafo fotek, ale ještě nebyl čas je protřídit, tak tu dám fotky někdy později. 

Návštěva ve Wageningenu

Poslední týdny jsem toho měl nějak moc, tak jsem vůbec nestíhal napsat, co se vlastně dělo. Ale ono toho zas tak moc nebylo. Na přelomu října a listopadu jsme byli na 5 dní v ČR navštívit rodiny a povyřizovat nějaké věci. Nejdříve jsme byli u Jane a navštívili babičky a dědu a potom jsme jeli k nám do Vsi a v sobotu jsme byli nakupovat v Polsku. V neděli odpoledne jsme pak zase letěli zpátky do NL. 

Potom se celkem nic nedělo, o víkendu jsme konečně odpočívali po celém týdnu pracování. Taky jsme většinou měli v sobotu odpoledne/večer zápas, tak jsme nikam nejezdili. Jeden zápas jsme prohráli (proti prvnímu týmu) a zbytek jsme vyhráli, tak to bylo celkem v poho. 

Až minulý týden toho bylo trochu víc. Jane měla ve čtvrtek a v pátek kurz a já jsem byl v pátek v Leidenu na PhD den (což znamená 5 kratších přednášek, jedna delší a pak jsme šli na bowling a měli večeři v restauraci). A do toho nám přijela návštěva, v pátek o půl čtvrté ráno přijeli kamarádi z výšky, Jarouš, Andrejka s Honzou a Teta Věruš se Slávou. Když se trochu vyspali, vyrazili do Open Air Muzea, ale bohužel se ještě připravovali na vánoční sezónu, tak nebyly žádné baráky otevřené a prošli si to jenom venkem. Tak to stihli rychle a vyrazili ještě do Utrechtu a na blízký hrad. Já jsem pak dorazil večer a Jane v noci, tak jsme poseděli a cosi popili až někdy do rána. V sobotu pak nebylo vstávání úplně jednoduché, ale nakonec jsme to zvládli a vyrazili jsme do Hoge Veluwe (velkého parku), kde jsme se trochu projeli na kolech. Já jsem zase musel zpátky dřív, protože jsme měli další zápas, ale celkově se jim to líbilo. V neděli jsme se pak jenom prošli po Wageningenu, aby věděli, jak to u nás vlastně vypadá a co tam můžou najít, a odpoledne už zase vyrazili zpátky do ČR, protože museli v pondělí do práce. Fotky se nějaké udělaly, ale ještě jsem je neprobíral, tak to tu dám později.