Párty víkend

Problémy s kartičkou

Kromě toho, že jsme víceméně celý víkend propařili, jsem ještě během týdne lítal kolem vyřizování kartičky na vlaky a autobusy. Tady totiž před prázdninama změnili systém, jak se jezdí autobusama. Chtějí totiž přinutit lidi, aby si co nejvíce lidí pořídilo kartičku, na kterou si uloží peníze a tou budou platit v autobusech i ve vlacích. Nemusí si tak kupovat žádné lísky a mělo by to být rychlejší. Samozřejmě je možné si koupit lístek, ale v autobuse to je většinou dražší než když člověk použije tu kartu a ve vlaku to vyjde myslím na stejno (ale tím si nejsem jistý). Jane tuhle kartičku má skoro od začátku, protože se dá taky používat jako slevová karta, ale já jsem ji prozatím nepotřeboval. Ale když teď změnili ten systém, tak jsem se rozhodl, že by se to taky hodilo. A toš jsme byli asi v polovině dubna na nádraží v Ede, vyplnil jsem formulář, zaplatil a nechal jsem jim to tam. Dostal jsem prozatímní lístek, na který jsem mohl používat tu slevu a šel jsem domů. Mělo to dorazit do tří měsíců. Tři měsíce uběhly v polovině čevence, kdy jsem nebyl v Nizozemí, a kartička mi nepřišla. Toš jsem se na začátku srpna vypravil do Ede, co se jakože děje, že jsem si kartičku koupil, ale nic mi nedošlo. Tam mi dali kartičku s číslem na klientskou službu a ať si tam zavolám. Tak jsem tam druhý den ráno volal, ale ozvala se mi jenom mašina s automatickou odpovědí a že mám zmáčknout nějaké číslo. A samozřejmě to mluvilo jenom dutch, takže jsem totálně netušil, co vlastně chcu. Zkusil jsem pomačkat nějaké čísla, ale vždycky se ozvaly další možnosti. Tak jsem se na to vykašlal a říkal jsem, že jim napíšu email.
Tak jsem napsal email, ale jim trvalo hrozně dlouho, než odpověděli. A odpověděli jenom to, že potřebují mojí adresu. Toš jsem jim poslal adresu a zase se několik dní neozvali. Nakonec mi odpověděli, že si musím zajít na nádraží do Ede, kde by mi měli pomoct. A tak jsem znova vyrazil na nádraží do Ede. Tam jsem jim řekl, o co jde, a tentokrát tam byl nějaký ochotnější chlápek, který mi našel, že kartička mi byla poslaná někdy v květnu, ale vysvětlil mi, že když bydlím na kolejích, tak se celkem často stává, že se to ztratí. Tak mi řekl, že si mám znova zavolat na tu klientskou službu a řekl mi, na co se mám poptat a co říct. Toš jsem zase volal. Tak jsem tentokrát zkoušel poslouchat pořádněji, ale moc to nepomohlo. Tak jsem zase zmáčkl nějaké číslo z těch, které jsem předtím nezkoušel, a najednou se mi někdo ozval. Byl jsem happy, že jsem se konečně někomu dovolal, a vysvětlil jsem mu, o co jde. Ale nejdřív mě nemohl najít v jejich systému, pak mi nerozuměl, když jsem mu hláskoval jméno, a furt mě nikde nemohl najít. Tak mi říkal, ať chvíli počkám, že mě přepojí někam jinam a že tam mi snad pomůžou. Chvíli jsem čekal a pak se ozvala jakási ženská. Tak jsem jí znova zopakoval, o co jde. A zase mě nemohla ze začátku najít, ale nakonec se jí to povedlo. A domluvil jsem se s ní, že mi teda pošle duplikát a pošle mi to na nádraží do Ede a já si to tam vyzvednu, aby se mi to zase neztratilo. Takže po asi patnáctiminutovém hovoru se zákaznickou službou jsem si konečně zařídil kartičku na autobusy a vlaky.
Kromě tohohle trajdání a telefonování a zařizování se toho tady přes týden moc nedělo, ani nebylo moc víc času. V pondělí a ve čtvrtek jsem byl na tréninku volejbalu a ve středu jsme na chvíli hráli beach volejbal. Ten nám ale přerušil déšť.
A Jane v Amsterdamu pořád čeká na svoje součástky do mašiny, protože nějak vázlo objednání těch součástek. Oni si totiž vyberou, co chcou objednat, řeknou to technikovi a technik pošle požadavek do "objednávacího centra" a oni to u té dané firmy objednají. Ale během tohohle řetězce se někde stala chyba a objednávka nedorazila až do té firmy. Potom ještě volali z firmy do toho "objednávacího centra", že neví, jakou lampu chcou. Tam samozřejmě taky nevěděli, tak volali technikovi, co za lampu je třeba. No nakonec do té firmy volala Jane, že potřebuje takovou a takovou lampu, takže teď už by mělo být všechno v pohodě, objednané a už jen čekají, až to dostanou.

Párty víkend

No a o víkendu jsme si užívali spolu a dalšíma hlavně Čechama. Přijela totiž jedna holčina z Čech, která tu byla loni na Erasmu a letos tu chtěla studovat. Ale bohužel nesložila zkoušku z angličtiny, takže nemohla nastoupit. A tak si jenom přijela pro věci a rozloučit se. A toš jsme vyrazili do místního klubu. Ten se otvírá až o půlnoci, ale to nám vůbec nevadilo. Byli jsme totiž nejdříve na jednom baráku, kde přespávala a bylo tam dalších hafo Čechů. Tak jsme tam seděli, kecali, popíjeli a asi kolem druhé až třetí jsme vyrazili do klubu. Tam to bylo fajn, hafo lidí, dobrá hudba, byla to prča. Skončili jsme asi někdy kolem páté, bo už jsme byli unavení a vyrazili jsme domů spát. A spali jsme až do dvanácti. A aby to nebylo málo, tak jsme v sobotu vyrazili znova. A opět nejdříve na ten barák trochu posedět a potom do klubu. Ale tentokrát nebyla ta hudba tak dobrá, takže jsme nevydrželi tak dlouho. Zabalili jsme to asi kolem půl páté a vyrazili spát. Zbytek víkendu jsme pak jenom proflákali.

Divadlo

Během týdne se nedělo vlastně vůbec nic, oba jsme chodili do školy pracovat. A Jane ani ve čtvrtek nevyrážela s Velislavou do centra někam pařit, že prý má hodně úkolů a chce je udělat co nejdřív, protože jí přijedou na návštěvu rodiče. Ale v práci už čeká jenom na poslední dvě součástky do její mašiny a pak už snad začne něco měřit. Ve Wageningenu se taky nedělo nic, jenom v pondělí a ve čtvrtek jsme měli zase volejbalový trénink.
V sobotu (20.8.) ale tady bylo úplně krásně, svítilo sluníčko a vůbec to nevypadalo na déšť. Tak jsme se s Jane vypravili ven užívat si krásného počasí (bo už ho tu asi moc nebude). Tak jsme sbalili deku a po obědě jsme si vyrazili lehnout vedle školy na trávník. Tam jsme se povalovali skoro celé odpoledne a večer jsme vyrazili do centra. Tam se konala jakási divadelní akce. Bylo tam hafo různých artistů, divadelníků, kouzelníků a dalších různých lidí a všichni cosi předváděli. Některé pro nás nebyly moc zajímavé (nebo byly v dutch a bez rozumění to byla nuda), tak jsme je jenom prošli. Ale některé byly super. Byl tam jakýsi kouzelník, který předváděl takové různé triky. Ale bylo to super, člověk vůbec netušil, jak to udělal. Pak tam byli jacísi typosi co předváděli capoiru, byl tam studentský orchestr a taky tam byl jeden typos, který předváděl "prstové divadlo". Na prsty si nasadil dvě kuličky, co vypadaly jako oči a pak tam vyváděl různé capiny. Úplně super byla ohňová šou, tam bylo asi pět kluků a jedna holka a hráli si s různýma zapálenýma věcma. Takže kromě klasického plivání ohně a hořících tyčí tam točili hořícíma řetězama, hráli si s hořícíma hůlkama (dvě hůlky má člověk v ruce a s nima udržuje ve vzduchu třetí, která hoří), měli tam hořící diabolo, které bylo trošku nebezpečné i pro obecenstvo. Když jim vypadlo z toho provazu, tak se to nepřestalo kutálet a valilo se to až do lidí. A taky tam byla holčina, která točila kruhem a na něm asi na šesti místech hořel oheň. A navíc s tím kruhem dělala neuvěřitelné věci. V centru jsme byli asi do půl dvanácté, kdy to všechno končilo. A pak už jsme vyrazili domů.
V neděli jsme se pak jenom poflakovali doma a relaxovali. Už nebylo ani tak pěkně, tak jsme si nebyli ani lehnout ven.

Další týden po prázdninách

Toš tento týden se toho zase nic moc nedělo. Jane celý týden pracuje v Amsterdamu, a tentokrát už dokonce něco vyváděla i v laborce. Už tam začala dělat s tou její mašinou. Teda zatím ji začala skládat dohromady a zjišťovat, co všechno chybí. Takže cosi poskládali a nějaké součástky museli ještě doobjednat, aby to fungovalo. A ještě musí jednu součástku vytvořit, tak to studovala teoreticky a příští týden ji bude vyrábět prakticky. Nastudované to má, tak říkala, že by to neměl být žádný problém.
Ve čtvrtek zase byly se spolubydlící v centru v nějakém klubu. A protože ta spolubydlící ráda maluje, tak namalovala i Jane. Udělala jí nějaký nový make-up. Jane na to tak není zvyklá, tak jí to připadalo zvláštní. A bohužel nepořídili fotku, takže vůbec nemám představu, jak vlastně vypadala. A tím, že malovaly make-up, tak se zdržely a do centra dorazily až někdy po desáté, kdy už v klubech jsou lidi. Takže tentokrát si musely nějaké drinky koupit samy. Ale na druhou stranu už tam byli lidi, kteří tančili. A byla tam nějaká rumunka s bratrama, ale ti kluci prý moc nechtěli tančit, tak se k nim ta holčina přidala a tančili dokupy. Trochu i pokecali, ale v klubu to moc nejde, bo tam hraje hudba hrozně nahlas. A aby člověk něco řekl, tak to musí zařvat do ucha (nebo odezírat ze rtů, ale v angličtině to je trochu těžké...).
Já jsem zase pracoval ve škole ve Wageningenu převážně na svojem článku. Jde to pomalu, ale možná časem z toho něco bude. V mezičase už jsem začal dělat i další experimenty v laborce, tak se už zase dostávám do pracovního tempa. Já jsem měl ve čtvrtek trénink z volejbalu. A protože hospoda ve sportcentru je přes prázdniny zavřená, tak jsme šli na koleje do kuchyňky k jedněm volejbalistům na pivo. Zase tam bylo hafo Nizozemců, takže se převážně bavili dutch. Ale cosi si ještě pamatuju, tak jsem jim sem tam i rozumněl. A sem tam se se mnou bavili i anglicky, tak to bylo fajn.
A víkend jsme opět úspěšně proflákali. Byli jsme si nakoupit něco na jídlo, abychom úplně neumřeli hlady, a taky jsme byli v zahradnickém centru nakoupit misky pod květináče. Při nakupování jsme taky chtěli nakoupit strouhanku, protože ještě máme kousek anglické, tak jsem chtěl ukuchtit řízky naruby. Ale procházel jsem obchod nejdříve sám asi třikrát, pak jsme to prošli i s Jane, ale nic jsme nenašli. Toš jsme se zeptali jednoho typose, kde to jakože je, a on nás zavedl do "pekárny", kde si pečou nějaké housky a podobné capiny, a tam cosi řekl holčině, co tam dělala, a ta vytáhla zpod přístroje na krájení chleba krabici s drobkama z nakrájených chlebů. Toš jsme na to koukali, co to jakože je, taky jsme se ptali, jestli mají jakože normální strouhanku, ale to prý že nevedou. Tak jsme si vzali tu, co tam měli, lepší něco než nic. Doma jsem to přesil přes sítko, protože tam byly taky hodně velké kousky, a pak už to bylo skoro jako naše strouhanka, jenom trochu tmavší. Ale účel to splnilo a řízky byly dobré.
A misky pod květináče jsme si kupovali proto, že máme hodně kytek a když každá má kulatou misku, tak to zabírá hodně místa. Tak jsme se rozhodli, že si pořídíme jenom pár takových těch obdélníkových a do toho naskládáme všechny květináče, takže by mělo být víc místa.

Po prázdninách

Bohužel je to tak, už nám skončila dovolená v ČR a už jsme oba zpátky v Nizozemí a už zase chodíme do práce. Teda u mě je to úplně to samé, jenom stále trochu vzpomínám, co že jsem to vlastně dělal a na čem jsem studoval, ale postupně se do toho dostávám a už pomalu začínám pracovat i v laborce.
Ale s Jane se dějou změny! Když se vrátila z dovolené asi v polovině července, do konce měsíce pracovala ještě na univerzitě. Ale od prvního sprna už taky dělá doktoranturu, ale v Amsterdamu. Je to asi hoďku a půl na dojíždění jedna cesta, nechce se jí trávit 3 hodiny každý den ve vlaku, tak si tam našla ubytování a bydlí relativně kousek od školy. Našla si pokoj, kde bydlí společně s další holčinou, Bulharkou Velislavou. Ještě tam prý bydlí jedna další holčina, ale tu ještě neviděla. Pokoj je sice malý, ale je to v centru a je to levné. Ta Velislava je prý hrozně akční a moc ukecaná, takže si ani kolikrát neuvědomí, kolik je hodin, kolik toho prokecaly. V úterý si prošly okolí kolem bytu a byly nakoupit.
No a ve čtvrtek vyrazily do města. Původně chtěly jít na nějaký koncert nebo něco takového, ale asi tam byly na dutch poměry hodně brzo a nikdo tam ještě nebyl. Ale nějaký barman je prý pozval do jeho baru a dal jim láhev šampaňského zdarma. Tak dostaly chlazené šampaňské, u toho jim i zářila jakási prskavka a popíjely. Prý to bylo dobré, tak ve dvou stáhly celou flašku, a taky to prý nebylo moc silné, jak to vypily, cítily se v poho. A protože tam v tom baru nikdo netančil a byla tam nuda, tak se vydaly do dalšího. Tam jim zase hned ve dveřích dali nějaké lísky, které vyměnily u baru za panáky. Tak si daly po půlce a protože tam dobře hráli, tak trochu tančili. Ale taky tam nebylo moc lidí a byli tam asi 4 znuzení barmani, tak barmani vytáhli takovou tu hlavu od hrocha, které se mačkají zuby, a když se zmáčkne špatný zub, tak pusa sklapne. A tomu, komu sklapne pusa, si dá půlku. A Jane ta hra prý hrozně nešla a měla těch půlek nejvíc. Potom ještě chvíli tancovaly, ale před půlnocí se rozhodly, že už půjdou domů (teda hlavně kvůli Jane, že musí ráno vstávat do školy) a vydaly se trajektem na pokoj. Ale stejně to moc nepomohlo, ráno se Jane vůbec nechtělo vstávat.
Ve škole zatím studuje články a manuály, jak zprovoznit jednu mašinu, na které potom bude dělat. K tomu ale potřebuje část přístroje vyměnit a na škole momentálně nebyl nikdo, kdo by přesně věděl, jak se to dělá. Ale nějaký technik by se měl vrátit z dovolené, tak jí s tím snad pomůže.
V pátek večer pak dojela zase zpátky do Wageningenu a o víkendu jsme byli zase spolu. V sobotu jsme cosi ponakupovali a byli jsme na Harrym Potterovi a neděli jsme víceméně proflákali.

Mudwalking & spol.

Tentokrát opět dva týdny dohromady, protože v pátek (1.7.) jedeme domů do ČR, tak se toho už moc nebude dít. Ale co se dělo, a nebylo toho málo! V pondělí (20.6.) jsme se zúčastnili mudwalking, což je, volně přeloženo, chození v blátě. Ve středu (22.6.) jsem pak hrál finále ve squashi, v pátek (24.6.) jsem si odbyl první návštěvu u doktora v Nizozemí a večer jsme pak vyrazili na rozlučkovou/narozeninovou párty. No a toto úterý (28.6.) jsem si po dlouhé době zopakoval, jak to vypadá na zkoušce, i když tentokrát to bylo v Nizozemí, a po zkoušce jsme se přidali k dalším volejbalistům a šli jsme na pubquiz (kvíz v hospodě). No a ve čtvrtek pak nakoupíme všechno potřebné a v pátek v noci vyrazíme domů do ČR.

Mudwalking

Mudwalking je taková zábava v Nizozemí, kde člověk vyrazí k moři a během odlivu trajdá v blátě, kde je normálně moře. Dá se to domluvit tak, že buď člověk jenom nějakou určitou dobu chodí v bahně víceméně kolem pobřeží nebo jsou i trasy, kde může člověk dojít na některý z nizozemských ostrovů. My jsme neměli žádný cíl, jenom jsme tak trajdali, ale bylo to fajn.
Protože jsme si nechtěli zničit naše pěkné boty, vyrazili jsme ještě o víkendu do jednoho obchodu ve Wageningenu, kde je všechno za levno. Tam jsme si oba koupili boty asi za 5 euro a ty jsme si pak vzali do bláta. V pondělí jsme se pak všichni účastníci sešli před sportcentrem a odtama jsme vyrazili jedním autem a jedním minibusem (pro 11 lidí) směr Groningen a pak ještě dál, až k moři. Tam jsme dojeli asi kolem šesté, převlíkli jsme se do bermud, abychom si nezašpinili kalhoty a vyrazili jsme.
Chodili jsme asi tři hodiny a byla to prdel. Sem tam to bylo celkem pevné, jako by člověk chodil normálně na zemi, jenom tam je trochu vody, ale často to bylo spíše bláto. Většinou to bylo tak po kotníky, ale některá místa byla extra, tam se člověk propadl do bláta až po kolena a skoro se z toho bláta nemohl dostat. Někteří se dokonce tak rozřádili, že na konci byli celí od bláta, od shora až dolů.
Po cestě jsme taky potkávali různé živočichy a rostlinky, které jsou normálně v moři. Takže jsme potkali několik krabů (hafo jich bylo mrtvých, ale někteří byli ještě živí), viděli jsme tam mušle, které byly zahrabané v blátě a jenom "vyplivovaly" vodu, takže to vypadalo, jako by pršelo. A na jednom místě prý byl zahrabaný platýs, taková jakási placatá ryba. Ale byl vidět jenom ten obrys v blátě, přímo tu rybu jsme neviděli. Z rostlinek tam bylo jakési "mořské zelí", což se prý dá koupit i v obchodě, ale je to hrozně drahé. Tak nám říkali, ať si to tam užijeme a pojíme :)
Když jsme skončili, umyli jsme si nohy v potoce (teda někteří tam skočili celí) a pak ještě opláchli v čisté vodě. No a pak už jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. A protože byli všichni hladoví, tak jsme se po cestě stavili ještě do McDonaldu. Sice jídlo nic moc, ale v tu chvíli to přišlo vhod. Pak už většina lidí v miniautobuse spala (asi všichni kromě řidiče), až jsme dojeli do Wageningenu zpátky ke sportcentru. To bylo asi půl druhé, tak jsme se rozloučili a šli spinkat.
Na vyzkoušení to bylo úplně super. Jestli bych na to šel znova, to nevím. Spíš by to příště muselo být s nějakým tím cílem, jakože dojít na jeden z těch ostrovů, tam přespat přes noc, další den potrajdat po ostrově a pak domů normálně trajektem.

Fotky z Mudwalking

Squashladder - finále

V letním semestru se tu konala taková dlouhodobá soutěž ve squashi, která se jmenovala squashladder (squashový žebříček). Na začátku bylo sestavené pořadí hráčů za sebou a každý mohl vyzvat někoho až tři místa před nebo za ním. Samozřejmě se člověk chtěl dostat někam dopředu, na číslo 1, takže většinou každý vyzýval někoho nad sebou.
Já jsem se přidal až později, začátek jsem nějak nestihl. Ale stačilo to. Takže jsem sem tam hrál nějaký ten zápas ve squashi a většinou jsem vyhrál. Dostal jsem se až na osmé místo a tehdy jsem vyzval pátého. Jenže ten mi odpověděl, že je nějaký zraněný nebo co, tak jsme to zrušili, ale pak se ozvali z té pořádající organizace, že jestliže jsme nehráli, tak si měníme místo, protože jsem ho vyzval. No a tak jsem se najednou ocitl na pátém místě. Pak jsem vyzval třetího, ale ten mě porazil, tak jsem vyzval čtvrtého. No a ten byl zase na nějaké stáži v cizině, takže přestal hrát, tak jsem se dostal na čtvrté místo.
A pak už napsali, že se budou konat finálové zápasy. Nejdříve bude hrát první se čtvrtým a třetí s druhým a pak bude zápas o první místo a o třetí místo. Tak jsem hrál s prvním, to je jeden Čech tady, ale hraje hrozně dobře. Ale musím se pochválit, vyhrál jsem jeden set, což jsem si vůbec nemyslel. Ale zbytek vyhrál on, takže jsem šel hrát o třetí místo. A to byl dost vyrovnaný zápas, ale nakonec jsem vyhrál 3:2, takže jsem skončil třetí a dostal jako cenu 15%-ní slevu na squashovou raketu. Jenom nevím, jestli ji uplatním...
Další squashladder má být zase v podzimním semestru, tak se možná zase přihlásím, ať si sem tam zahraju squash.

Doktor

K doktorovi jsem potřeboval kvůli potvrzení na tábor, že jsem schopen práce s dětmi. Ještě předtím, než jsem se tam vůbec dostal, tak jsem si říkal, jestli mi něco takového vydá, když mě nezná. A taky že ne, nejdříve tvrdila, že něco takového jenom tak nedávají jen tak někomu. Toš jsem ji musel trochu přemlouvat, že to máme každý rok a normálně mi to dával doktor v ČR, ale teď mám jiného v NL. Tak se mě nakonec zeptala na pár otázek, změřila tlak a poslechla si mě a to bylo vše, pak mi to podepsala.
Ale "prdel" to byla hlavně předtím. Letos jsme dostali dokonce hotový formulář, který máme vyplnit. Ale pochopitelně to bylo v češtině, takže jako první úkol bylo to přeložit do angličtiny. A podle mě nemohli vymyslet nějaké složitější věty v češtině. Tím překladem, i když to byl jenom jeden krátký odstaveček, jsem strávil asi hodinu. Nakonec jsem to nějak sesmolil, ale radši jsem si to ještě nechal zkontrolovat od někoho, kdo umí anglicky.
Další věc byla domluvit si s doktorem schůzku. Tady to nefunguje jak u nás (aspoň na dědině), že člověk přijde k doktorovi, jsou tam čtyři až pět lidí, tak počká asi hodinu a půl až dvě hodiny a pak se konečně dostane na řadu. Tady musí člověk nejdříve zavolat a domluví si s doktorem schůzku na určitý den a hodinu. A tyhle schůzky jsou plánované na deset minut. Jestli člověk potřebuje víc, musí to zmínit a domluvit se.
Takže jsem volal našemu doktorovi a tam na mě začal mluvit automat, samozřejmě v dutch. A protože moje dutch ještě není tak dobrá, tak jsem se radši zeptal sekretářky, jestli by tam mohla zavolat a říct mi, co to tam povídá. Tak mi řekla, že doktor má dovolenou a mám zavolat jinému doktorovi a dala mi i číslo. Volal jsem tedy tomu jinému doktorovi, ale tam mi řekli, že když jsem student, dokonce i PhD, tak se mám domluvit s doktorem pro studenty. Toš jsem volal ještě dalšímu doktorovi. Tam se zase ozval automat, ale tentokrát to bylo i anglicky, tak jsem věděl, co dělat. Toš jsem si domluvil schůzku a vyrazil k doktorovi. A tam už jsem to pořešil a skončil s podepsaným papírem :)

Party

V pátek večer jsme pak byli společně s Jane na rozlučkové/narozeninové párty. Narozeniny slavily asi tři holčiny a my jsme znali jednu z nich, tak jsme se tam dostali. Toš párty taková normální, bylo tam hafo Čechů, takže jsme tam dost pokecali i po česku. Ale taky jsme se bavili s jedním Rusem, který uměl slovo od slova Jožina z bažin od Ivana Mládka, tak nám to tam i zpíval. Zůstali jsme tam asi do dvou do rána a pak jsme vyrazili domů spát.

Zkouška dutch + pubquiz
V úterý jsem ukočnil, doufám že úspěšně, dutch kurz. Ne, že bych teď byl schopný mluvit dutch, ale aspoň sem tam něco rozumím klukům po volejbale v hospodě.
Zkouška sestávala ze dvou částí. První část bylo čtení, měli jsme vždycky kousek nějakého textu, nějakou reklamu nebo inzerát či něco podobného, to jsme přečetli a pak jsme měli odpovědět na nějakou otázku. No, většinou to bylo v pohodě, ale sem tam jsem nerozuměl jednomu slovíčku, a to bylo zrovna to nejdůležitější, bez toho jsem nevěděl, na co mám vlastně odpovědět. Takže párkrát to byla taková tipovačka alá sazka.
Druhá část pak byla poslouchací. Poslouchali jsme kazetu, bohužel jenom jednou, měli jsme napsané otázky, na které mám odpovědět a taky jsme měli 2 nebo tři možnosti na odpověď. Tahle část byla dost záludná, protože ty konverzace byly většinou hodně krátké a během těch několika vět tam nějak zmínili všechny tři odpovědi. Ale jenom jedna z nich byla správně, takže člověk musel opravdu rozumět, co říkají. Např., byl tam dialog v telefonu ohledně změny schůzky s doktorem. A mělo se odpovědět, jestli se změnil čas nebo datum. A když jsme poslouchali ten rozhovor (tomu jsem výjimečně rozuměl), tak tam řekli, že se mění datum, ale že čas schůzky zůstává stejný. Takže tohle byla ještě větší tipovačka než ta předchozí část. U některých otázek jsem si říkal, že to tam vůbec neřekli. No tak uvidíme.

Bydlení v Amsterdamu

Vzhledem k tomu, že Jane bude od srpna dělat v Amsterdamu, tak ať nemusí každý den asi tři hodiny cestovat tam a zpátky, tak si hledá jakýsi malý pokoj v Amsterdamu. Takže by přes týden byla v Amsterdamu a já ve Wageningenu a o víkendu bychom byli spolu. Toš trajdá po netu a hledá, kde by mohla bydlet.
V pondělí a ve středu tak byla v Amsterdamu na jakési interview, jestli je Jane "vhodná". V pondělí to byl pokoj v domě, kde bydlí tři další holčiny. Místo to je úplně super, protože to je kousek od školy. Ale bohužel všechny tři jsou Dutch a ty ostatní kandidátky byly taky Dutch, takže Jane ten pokoj nedostala. Ve středu to pak byl pokoj u nějaké paní se synem. To bylo dál, na kole asi půl hoďky, ale zase to bylo levné.

Další týden

Tento týden (13. - 19.6.) se nic moc nedělo. Jane byla na doplňujícím pohovoru v Amsterdamu, tak jí řekli, že jí opravdu berou a že v srpnu bude nastupovat. Ještě tam ale v červnu pojede jednou podepsat smlouvu a to bude vše. Po dovolené pak dopracuje tady ve Wageningenu a od srpna nastupuje v Amsterdamu na katedře Analytické chemie na University of Amsterdam. A bude vymýšlet zařízení na separování velkých molekul (jako třeba složky krve nebo proteiny). Ale samo to zařízení bude malé, do 10 centimetrů a bude v něm kanálek, který bude vyplněný nějakými sloupečky místo částic.
Já jsem dokončil kurz, kde jsem hlídal a pomáhal studentům s jejich experimenty. Toš byla to prča, ale zabralo to celkem dost času. Byl jsem tam čtrnáct dní každé odpoledne, takže na svoji práci jsem měl čas jenom ráno, a tak jsem toho moc neudělal.

Hajraa Tournament

Tento víkend (10. - 12.6.) jsem Jane opět nechal doma samotnou a vyrazil jsem na Hajraa tournament. To je jeden z největších (možná největší) venkovní volejbalový turnaj v Evropě. Hraje se to na fotbalových hřištích a je tam hrozně moc lidí. Letos tam prý bylo 116 hřišť a kolem 6000 lidí.
Jeli jsme v pátek odpoledne po škole. Jeli jsme jako grupa vlakem do Eidhovenu a z vlakového nádraží to bylo kousek pěšky. Když jsme dojeli, stan, ve kterém jsme měli spát, už byl postavený. Tak jsme si jenom vybalili věci na spaní, dali si nějaké pivka z plechovek, co jsme si dovezli, a potom jsme vyrazili na pařbu. Ta byla v jednom velkém stanu. Byla tam nějaká živá hudba a v mezičasech hrál jakýsi DJ. A pochopitelně se pilo hrozně moc piva. Pařba byla úplně super, ale ve tři ráno to ukončili, že prý ráno musíme vstávat a hrát volejbal. Toš jsme se postupně porozcházeli do stanu a šli spát.
Ráno jsme vstávali v 8 ráno, vzbudili nás nějakou střelenou hudnou, něco asi arabského, jakoby svolávali na ranní modlitbu, či cosi takového. A hráli to hrozně dlouho, takže všichni nakonec vstali, postupně se snažili probrat a trochu posnídat. Pak jsme postupně vyrazili na hřiště. Když jsem tam došel, byl jsem úplně fascinovaný. Tolik hřišť na jednom místě jsem ještě neviděl. A postupně se trousili další a další a další lidi, úplně neuvěřitelné. Pak jsme začali hrát, ale nebyla to ta kvalitní hra, kterou předvádíme na tréninku. Bylo to dost hrozné, ale po noční pařbě se asi nebylo co divit. Ale postupně se to aspoň trochu zlepšilo, tak to nebyla taková hrůza. Hráli jsme asi do tří a pak najednou začalo hustě pršet. Tak jsme se schovali nejdříve pod stromy a pak jsme zalezli do nějakého stanu. Po půl hodině pršet přestalo, ale hřiště byla tak mokrá, že jsme radši dál hrát nechtěli a podobně se rozhodly i další týmy. Tak jsme zase zalezli do stanu, dali si další piva a odpočívali.
Večer pak většina chtěla na večeři nějakou čínu, tak pro to někdo zašel do města. A zbylo nás pět, co jsme se rozhodli, že si zajdem do města na nějaký flák masa. Tak se poptali kolem a někdo jim řekl o jednom steakhousu, kde si člověk může za 18 euro zaplatit grilovaná žebírka. A ne jenom jedno, ale kolik sní. To bylo něco pro nás, tak jsme tam vyrazili. Toš vypadalo to na hodně luxusní restauraci, normálně bych do ní asi jenom vlez a hned zase vylez. Ale prý to bylo ono, tak jsme se nechali zavést ke stolu a objednali si neomezené množství žebírek. Na první žebírko jsme sice museli nějakou dobu čekat, ale potom to už bylo v pohodě. Vždycky nám přinesli nové žebírko a odebrali kosti bez masa. Nakonec jsme každý zvládli sníst asi tři a půl žebírka a všichni jsme byli drsně přecpaní (já teda rozhodně a ostatní to taky tvrdili). Pak jsme vyrazili zpátky do stanu pro ostatní a následně opět do hlavního stanu na párty. Zase tam byla živá kapela a v mezičase DJ, ale v sobotu se mi ta párty tak moc nelíbila, hráli takové nějaké divné písničky. Ale stejně jsem tam vydržel až do konce, do tří do rána.
Druhý den jsme byli vzbuzeni zase v osm ráno, ale tentokrát tam byli nějací dva typosi, kteří se pokoušeli hrát na trubky. Nějak extra jim to nešlo, ale vzbudit dokázali všechny. Takže účel nakonec splnili. Toš jsme se zase zkusili trochu probrat, trochu pojíst a pak jsme vyrazili na hřiště. V neděli bylo mnohem hezčí počasí než v sobotu, od rána svítilo sluníčko a hafo lidí se jenom tak opalovalo. A při hraní jsme se samozřejmě taky opálili, já dokonce spálil, ostatní nevím. A kolem očí jsem měl perfektně opálené brýle. V neděli jsme hráli až do konce, asi do 5 hodin odpoledne, pak jsme si sbalili věci a vyrazili zpátky domů do Wageningenu. Domů jsem dorazil asi kolem osmé, povečeřel jsem a šel jsem totálně utahaný spát. Ještě že tady měli v pondělí státní svátek, takže jsem ráno mohl spát, jak dlouho jsem chtěl a nemusel jsem do práce.
Toš akce úplně super, jenom je škoda, že jsem tam byl jediný cizinec. Všichni ostatní byli Dutch, takže se většinou bavili dutch a jenom sem tam se se mnou někdo pobavil i anglicky. Tak doufám, že příští rok buď budu umět líp dutch nebo tam bude více cizinců a bude se více mluvit anglicky. Bylo by to fajn.

Ale aby nebylo všechno jenom o mě, Jane měla ve čtvrtek zase večeři s jejich grupou ze školy. Prý měli tentokrát přednášku více biologickou, ale bylo to udělané tak jednoduše, že říkala, že tam nebylo nic nového. Všechno si prý pamatovala ještě z gymplu. Jediné, co se naučila nového, je, že RNA je nestabilní. Ale aspoň cosi. A potom šli zase do restaurace na večeři. A tentokrát tam prý bylo hodně cizinců, tak se hodně mluvilo anglicky, tak se ani nenudila.