Tento víkend (10. - 12.6.) jsem Jane opět nechal doma samotnou a vyrazil jsem na Hajraa tournament. To je jeden z největších (možná největší) venkovní volejbalový turnaj v Evropě. Hraje se to na fotbalových hřištích a je tam hrozně moc lidí. Letos tam prý bylo 116 hřišť a kolem 6000 lidí.
Jeli jsme v pátek odpoledne po škole. Jeli jsme jako grupa vlakem do Eidhovenu a z vlakového nádraží to bylo kousek pěšky. Když jsme dojeli, stan, ve kterém jsme měli spát, už byl postavený. Tak jsme si jenom vybalili věci na spaní, dali si nějaké pivka z plechovek, co jsme si dovezli, a potom jsme vyrazili na pařbu. Ta byla v jednom velkém stanu. Byla tam nějaká živá hudba a v mezičasech hrál jakýsi DJ. A pochopitelně se pilo hrozně moc piva. Pařba byla úplně super, ale ve tři ráno to ukončili, že prý ráno musíme vstávat a hrát volejbal. Toš jsme se postupně porozcházeli do stanu a šli spát.
Ráno jsme vstávali v 8 ráno, vzbudili nás nějakou střelenou hudnou, něco asi arabského, jakoby svolávali na ranní modlitbu, či cosi takového. A hráli to hrozně dlouho, takže všichni nakonec vstali, postupně se snažili probrat a trochu posnídat. Pak jsme postupně vyrazili na hřiště. Když jsem tam došel, byl jsem úplně fascinovaný. Tolik hřišť na jednom místě jsem ještě neviděl. A postupně se trousili další a další a další lidi, úplně neuvěřitelné. Pak jsme začali hrát, ale nebyla to ta kvalitní hra, kterou předvádíme na tréninku. Bylo to dost hrozné, ale po noční pařbě se asi nebylo co divit. Ale postupně se to aspoň trochu zlepšilo, tak to nebyla taková hrůza. Hráli jsme asi do tří a pak najednou začalo hustě pršet. Tak jsme se schovali nejdříve pod stromy a pak jsme zalezli do nějakého stanu. Po půl hodině pršet přestalo, ale hřiště byla tak mokrá, že jsme radši dál hrát nechtěli a podobně se rozhodly i další týmy. Tak jsme zase zalezli do stanu, dali si další piva a odpočívali.
Večer pak většina chtěla na večeři nějakou čínu, tak pro to někdo zašel do města. A zbylo nás pět, co jsme se rozhodli, že si zajdem do města na nějaký flák masa. Tak se poptali kolem a někdo jim řekl o jednom steakhousu, kde si člověk může za 18 euro zaplatit grilovaná žebírka. A ne jenom jedno, ale kolik sní. To bylo něco pro nás, tak jsme tam vyrazili. Toš vypadalo to na hodně luxusní restauraci, normálně bych do ní asi jenom vlez a hned zase vylez. Ale prý to bylo ono, tak jsme se nechali zavést ke stolu a objednali si neomezené množství žebírek. Na první žebírko jsme sice museli nějakou dobu čekat, ale potom to už bylo v pohodě. Vždycky nám přinesli nové žebírko a odebrali kosti bez masa. Nakonec jsme každý zvládli sníst asi tři a půl žebírka a všichni jsme byli drsně přecpaní (já teda rozhodně a ostatní to taky tvrdili). Pak jsme vyrazili zpátky do stanu pro ostatní a následně opět do hlavního stanu na párty. Zase tam byla živá kapela a v mezičase DJ, ale v sobotu se mi ta párty tak moc nelíbila, hráli takové nějaké divné písničky. Ale stejně jsem tam vydržel až do konce, do tří do rána.
Druhý den jsme byli vzbuzeni zase v osm ráno, ale tentokrát tam byli nějací dva typosi, kteří se pokoušeli hrát na trubky. Nějak extra jim to nešlo, ale vzbudit dokázali všechny. Takže účel nakonec splnili. Toš jsme se zase zkusili trochu probrat, trochu pojíst a pak jsme vyrazili na hřiště. V neděli bylo mnohem hezčí počasí než v sobotu, od rána svítilo sluníčko a hafo lidí se jenom tak opalovalo. A při hraní jsme se samozřejmě taky opálili, já dokonce spálil, ostatní nevím. A kolem očí jsem měl perfektně opálené brýle. V neděli jsme hráli až do konce, asi do 5 hodin odpoledne, pak jsme si sbalili věci a vyrazili zpátky domů do Wageningenu. Domů jsem dorazil asi kolem osmé, povečeřel jsem a šel jsem totálně utahaný spát. Ještě že tady měli v pondělí státní svátek, takže jsem ráno mohl spát, jak dlouho jsem chtěl a nemusel jsem do práce.
Toš akce úplně super, jenom je škoda, že jsem tam byl jediný cizinec. Všichni ostatní byli Dutch, takže se většinou bavili dutch a jenom sem tam se se mnou někdo pobavil i anglicky. Tak doufám, že příští rok buď budu umět líp dutch nebo tam bude více cizinců a bude se více mluvit anglicky. Bylo by to fajn.
Ale aby nebylo všechno jenom o mě, Jane měla ve čtvrtek zase večeři s jejich grupou ze školy. Prý měli tentokrát přednášku více biologickou, ale bylo to udělané tak jednoduše, že říkala, že tam nebylo nic nového. Všechno si prý pamatovala ještě z gymplu. Jediné, co se naučila nového, je, že RNA je nestabilní. Ale aspoň cosi. A potom šli zase do restaurace na večeři. A tentokrát tam prý bylo hodně cizinců, tak se hodně mluvilo anglicky, tak se ani nenudila.
Jeli jsme v pátek odpoledne po škole. Jeli jsme jako grupa vlakem do Eidhovenu a z vlakového nádraží to bylo kousek pěšky. Když jsme dojeli, stan, ve kterém jsme měli spát, už byl postavený. Tak jsme si jenom vybalili věci na spaní, dali si nějaké pivka z plechovek, co jsme si dovezli, a potom jsme vyrazili na pařbu. Ta byla v jednom velkém stanu. Byla tam nějaká živá hudba a v mezičasech hrál jakýsi DJ. A pochopitelně se pilo hrozně moc piva. Pařba byla úplně super, ale ve tři ráno to ukončili, že prý ráno musíme vstávat a hrát volejbal. Toš jsme se postupně porozcházeli do stanu a šli spát.
Ráno jsme vstávali v 8 ráno, vzbudili nás nějakou střelenou hudnou, něco asi arabského, jakoby svolávali na ranní modlitbu, či cosi takového. A hráli to hrozně dlouho, takže všichni nakonec vstali, postupně se snažili probrat a trochu posnídat. Pak jsme postupně vyrazili na hřiště. Když jsem tam došel, byl jsem úplně fascinovaný. Tolik hřišť na jednom místě jsem ještě neviděl. A postupně se trousili další a další a další lidi, úplně neuvěřitelné. Pak jsme začali hrát, ale nebyla to ta kvalitní hra, kterou předvádíme na tréninku. Bylo to dost hrozné, ale po noční pařbě se asi nebylo co divit. Ale postupně se to aspoň trochu zlepšilo, tak to nebyla taková hrůza. Hráli jsme asi do tří a pak najednou začalo hustě pršet. Tak jsme se schovali nejdříve pod stromy a pak jsme zalezli do nějakého stanu. Po půl hodině pršet přestalo, ale hřiště byla tak mokrá, že jsme radši dál hrát nechtěli a podobně se rozhodly i další týmy. Tak jsme zase zalezli do stanu, dali si další piva a odpočívali.
Večer pak většina chtěla na večeři nějakou čínu, tak pro to někdo zašel do města. A zbylo nás pět, co jsme se rozhodli, že si zajdem do města na nějaký flák masa. Tak se poptali kolem a někdo jim řekl o jednom steakhousu, kde si člověk může za 18 euro zaplatit grilovaná žebírka. A ne jenom jedno, ale kolik sní. To bylo něco pro nás, tak jsme tam vyrazili. Toš vypadalo to na hodně luxusní restauraci, normálně bych do ní asi jenom vlez a hned zase vylez. Ale prý to bylo ono, tak jsme se nechali zavést ke stolu a objednali si neomezené množství žebírek. Na první žebírko jsme sice museli nějakou dobu čekat, ale potom to už bylo v pohodě. Vždycky nám přinesli nové žebírko a odebrali kosti bez masa. Nakonec jsme každý zvládli sníst asi tři a půl žebírka a všichni jsme byli drsně přecpaní (já teda rozhodně a ostatní to taky tvrdili). Pak jsme vyrazili zpátky do stanu pro ostatní a následně opět do hlavního stanu na párty. Zase tam byla živá kapela a v mezičase DJ, ale v sobotu se mi ta párty tak moc nelíbila, hráli takové nějaké divné písničky. Ale stejně jsem tam vydržel až do konce, do tří do rána.
Druhý den jsme byli vzbuzeni zase v osm ráno, ale tentokrát tam byli nějací dva typosi, kteří se pokoušeli hrát na trubky. Nějak extra jim to nešlo, ale vzbudit dokázali všechny. Takže účel nakonec splnili. Toš jsme se zase zkusili trochu probrat, trochu pojíst a pak jsme vyrazili na hřiště. V neděli bylo mnohem hezčí počasí než v sobotu, od rána svítilo sluníčko a hafo lidí se jenom tak opalovalo. A při hraní jsme se samozřejmě taky opálili, já dokonce spálil, ostatní nevím. A kolem očí jsem měl perfektně opálené brýle. V neděli jsme hráli až do konce, asi do 5 hodin odpoledne, pak jsme si sbalili věci a vyrazili zpátky domů do Wageningenu. Domů jsem dorazil asi kolem osmé, povečeřel jsem a šel jsem totálně utahaný spát. Ještě že tady měli v pondělí státní svátek, takže jsem ráno mohl spát, jak dlouho jsem chtěl a nemusel jsem do práce.
Toš akce úplně super, jenom je škoda, že jsem tam byl jediný cizinec. Všichni ostatní byli Dutch, takže se většinou bavili dutch a jenom sem tam se se mnou někdo pobavil i anglicky. Tak doufám, že příští rok buď budu umět líp dutch nebo tam bude více cizinců a bude se více mluvit anglicky. Bylo by to fajn.
Ale aby nebylo všechno jenom o mě, Jane měla ve čtvrtek zase večeři s jejich grupou ze školy. Prý měli tentokrát přednášku více biologickou, ale bylo to udělané tak jednoduše, že říkala, že tam nebylo nic nového. Všechno si prý pamatovala ještě z gymplu. Jediné, co se naučila nového, je, že RNA je nestabilní. Ale aspoň cosi. A potom šli zase do restaurace na večeři. A tentokrát tam prý bylo hodně cizinců, tak se hodně mluvilo anglicky, tak se ani nenudila.
Žádné komentáře:
Okomentovat