22.06.11

Mudwalking & spol.

Tentokrát opět dva týdny dohromady, protože v pátek (1.7.) jedeme domů do ČR, tak se toho už moc nebude dít. Ale co se dělo, a nebylo toho málo! V pondělí (20.6.) jsme se zúčastnili mudwalking, což je, volně přeloženo, chození v blátě. Ve středu (22.6.) jsem pak hrál finále ve squashi, v pátek (24.6.) jsem si odbyl první návštěvu u doktora v Nizozemí a večer jsme pak vyrazili na rozlučkovou/narozeninovou párty. No a toto úterý (28.6.) jsem si po dlouhé době zopakoval, jak to vypadá na zkoušce, i když tentokrát to bylo v Nizozemí, a po zkoušce jsme se přidali k dalším volejbalistům a šli jsme na pubquiz (kvíz v hospodě). No a ve čtvrtek pak nakoupíme všechno potřebné a v pátek v noci vyrazíme domů do ČR.

Mudwalking

Mudwalking je taková zábava v Nizozemí, kde člověk vyrazí k moři a během odlivu trajdá v blátě, kde je normálně moře. Dá se to domluvit tak, že buď člověk jenom nějakou určitou dobu chodí v bahně víceméně kolem pobřeží nebo jsou i trasy, kde může člověk dojít na některý z nizozemských ostrovů. My jsme neměli žádný cíl, jenom jsme tak trajdali, ale bylo to fajn.
Protože jsme si nechtěli zničit naše pěkné boty, vyrazili jsme ještě o víkendu do jednoho obchodu ve Wageningenu, kde je všechno za levno. Tam jsme si oba koupili boty asi za 5 euro a ty jsme si pak vzali do bláta. V pondělí jsme se pak všichni účastníci sešli před sportcentrem a odtama jsme vyrazili jedním autem a jedním minibusem (pro 11 lidí) směr Groningen a pak ještě dál, až k moři. Tam jsme dojeli asi kolem šesté, převlíkli jsme se do bermud, abychom si nezašpinili kalhoty a vyrazili jsme.
Chodili jsme asi tři hodiny a byla to prdel. Sem tam to bylo celkem pevné, jako by člověk chodil normálně na zemi, jenom tam je trochu vody, ale často to bylo spíše bláto. Většinou to bylo tak po kotníky, ale některá místa byla extra, tam se člověk propadl do bláta až po kolena a skoro se z toho bláta nemohl dostat. Někteří se dokonce tak rozřádili, že na konci byli celí od bláta, od shora až dolů.
Po cestě jsme taky potkávali různé živočichy a rostlinky, které jsou normálně v moři. Takže jsme potkali několik krabů (hafo jich bylo mrtvých, ale někteří byli ještě živí), viděli jsme tam mušle, které byly zahrabané v blátě a jenom "vyplivovaly" vodu, takže to vypadalo, jako by pršelo. A na jednom místě prý byl zahrabaný platýs, taková jakási placatá ryba. Ale byl vidět jenom ten obrys v blátě, přímo tu rybu jsme neviděli. Z rostlinek tam bylo jakési "mořské zelí", což se prý dá koupit i v obchodě, ale je to hrozně drahé. Tak nám říkali, ať si to tam užijeme a pojíme :)
Když jsme skončili, umyli jsme si nohy v potoce (teda někteří tam skočili celí) a pak ještě opláchli v čisté vodě. No a pak už jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. A protože byli všichni hladoví, tak jsme se po cestě stavili ještě do McDonaldu. Sice jídlo nic moc, ale v tu chvíli to přišlo vhod. Pak už většina lidí v miniautobuse spala (asi všichni kromě řidiče), až jsme dojeli do Wageningenu zpátky ke sportcentru. To bylo asi půl druhé, tak jsme se rozloučili a šli spinkat.
Na vyzkoušení to bylo úplně super. Jestli bych na to šel znova, to nevím. Spíš by to příště muselo být s nějakým tím cílem, jakože dojít na jeden z těch ostrovů, tam přespat přes noc, další den potrajdat po ostrově a pak domů normálně trajektem.

Fotky z Mudwalking

Squashladder - finále

V letním semestru se tu konala taková dlouhodobá soutěž ve squashi, která se jmenovala squashladder (squashový žebříček). Na začátku bylo sestavené pořadí hráčů za sebou a každý mohl vyzvat někoho až tři místa před nebo za ním. Samozřejmě se člověk chtěl dostat někam dopředu, na číslo 1, takže většinou každý vyzýval někoho nad sebou.
Já jsem se přidal až později, začátek jsem nějak nestihl. Ale stačilo to. Takže jsem sem tam hrál nějaký ten zápas ve squashi a většinou jsem vyhrál. Dostal jsem se až na osmé místo a tehdy jsem vyzval pátého. Jenže ten mi odpověděl, že je nějaký zraněný nebo co, tak jsme to zrušili, ale pak se ozvali z té pořádající organizace, že jestliže jsme nehráli, tak si měníme místo, protože jsem ho vyzval. No a tak jsem se najednou ocitl na pátém místě. Pak jsem vyzval třetího, ale ten mě porazil, tak jsem vyzval čtvrtého. No a ten byl zase na nějaké stáži v cizině, takže přestal hrát, tak jsem se dostal na čtvrté místo.
A pak už napsali, že se budou konat finálové zápasy. Nejdříve bude hrát první se čtvrtým a třetí s druhým a pak bude zápas o první místo a o třetí místo. Tak jsem hrál s prvním, to je jeden Čech tady, ale hraje hrozně dobře. Ale musím se pochválit, vyhrál jsem jeden set, což jsem si vůbec nemyslel. Ale zbytek vyhrál on, takže jsem šel hrát o třetí místo. A to byl dost vyrovnaný zápas, ale nakonec jsem vyhrál 3:2, takže jsem skončil třetí a dostal jako cenu 15%-ní slevu na squashovou raketu. Jenom nevím, jestli ji uplatním...
Další squashladder má být zase v podzimním semestru, tak se možná zase přihlásím, ať si sem tam zahraju squash.

Doktor

K doktorovi jsem potřeboval kvůli potvrzení na tábor, že jsem schopen práce s dětmi. Ještě předtím, než jsem se tam vůbec dostal, tak jsem si říkal, jestli mi něco takového vydá, když mě nezná. A taky že ne, nejdříve tvrdila, že něco takového jenom tak nedávají jen tak někomu. Toš jsem ji musel trochu přemlouvat, že to máme každý rok a normálně mi to dával doktor v ČR, ale teď mám jiného v NL. Tak se mě nakonec zeptala na pár otázek, změřila tlak a poslechla si mě a to bylo vše, pak mi to podepsala.
Ale "prdel" to byla hlavně předtím. Letos jsme dostali dokonce hotový formulář, který máme vyplnit. Ale pochopitelně to bylo v češtině, takže jako první úkol bylo to přeložit do angličtiny. A podle mě nemohli vymyslet nějaké složitější věty v češtině. Tím překladem, i když to byl jenom jeden krátký odstaveček, jsem strávil asi hodinu. Nakonec jsem to nějak sesmolil, ale radši jsem si to ještě nechal zkontrolovat od někoho, kdo umí anglicky.
Další věc byla domluvit si s doktorem schůzku. Tady to nefunguje jak u nás (aspoň na dědině), že člověk přijde k doktorovi, jsou tam čtyři až pět lidí, tak počká asi hodinu a půl až dvě hodiny a pak se konečně dostane na řadu. Tady musí člověk nejdříve zavolat a domluví si s doktorem schůzku na určitý den a hodinu. A tyhle schůzky jsou plánované na deset minut. Jestli člověk potřebuje víc, musí to zmínit a domluvit se.
Takže jsem volal našemu doktorovi a tam na mě začal mluvit automat, samozřejmě v dutch. A protože moje dutch ještě není tak dobrá, tak jsem se radši zeptal sekretářky, jestli by tam mohla zavolat a říct mi, co to tam povídá. Tak mi řekla, že doktor má dovolenou a mám zavolat jinému doktorovi a dala mi i číslo. Volal jsem tedy tomu jinému doktorovi, ale tam mi řekli, že když jsem student, dokonce i PhD, tak se mám domluvit s doktorem pro studenty. Toš jsem volal ještě dalšímu doktorovi. Tam se zase ozval automat, ale tentokrát to bylo i anglicky, tak jsem věděl, co dělat. Toš jsem si domluvil schůzku a vyrazil k doktorovi. A tam už jsem to pořešil a skončil s podepsaným papírem :)

Party

V pátek večer jsme pak byli společně s Jane na rozlučkové/narozeninové párty. Narozeniny slavily asi tři holčiny a my jsme znali jednu z nich, tak jsme se tam dostali. Toš párty taková normální, bylo tam hafo Čechů, takže jsme tam dost pokecali i po česku. Ale taky jsme se bavili s jedním Rusem, který uměl slovo od slova Jožina z bažin od Ivana Mládka, tak nám to tam i zpíval. Zůstali jsme tam asi do dvou do rána a pak jsme vyrazili domů spát.

Zkouška dutch + pubquiz
V úterý jsem ukočnil, doufám že úspěšně, dutch kurz. Ne, že bych teď byl schopný mluvit dutch, ale aspoň sem tam něco rozumím klukům po volejbale v hospodě.
Zkouška sestávala ze dvou částí. První část bylo čtení, měli jsme vždycky kousek nějakého textu, nějakou reklamu nebo inzerát či něco podobného, to jsme přečetli a pak jsme měli odpovědět na nějakou otázku. No, většinou to bylo v pohodě, ale sem tam jsem nerozuměl jednomu slovíčku, a to bylo zrovna to nejdůležitější, bez toho jsem nevěděl, na co mám vlastně odpovědět. Takže párkrát to byla taková tipovačka alá sazka.
Druhá část pak byla poslouchací. Poslouchali jsme kazetu, bohužel jenom jednou, měli jsme napsané otázky, na které mám odpovědět a taky jsme měli 2 nebo tři možnosti na odpověď. Tahle část byla dost záludná, protože ty konverzace byly většinou hodně krátké a během těch několika vět tam nějak zmínili všechny tři odpovědi. Ale jenom jedna z nich byla správně, takže člověk musel opravdu rozumět, co říkají. Např., byl tam dialog v telefonu ohledně změny schůzky s doktorem. A mělo se odpovědět, jestli se změnil čas nebo datum. A když jsme poslouchali ten rozhovor (tomu jsem výjimečně rozuměl), tak tam řekli, že se mění datum, ale že čas schůzky zůstává stejný. Takže tohle byla ještě větší tipovačka než ta předchozí část. U některých otázek jsem si říkal, že to tam vůbec neřekli. No tak uvidíme.

Bydlení v Amsterdamu

Vzhledem k tomu, že Jane bude od srpna dělat v Amsterdamu, tak ať nemusí každý den asi tři hodiny cestovat tam a zpátky, tak si hledá jakýsi malý pokoj v Amsterdamu. Takže by přes týden byla v Amsterdamu a já ve Wageningenu a o víkendu bychom byli spolu. Toš trajdá po netu a hledá, kde by mohla bydlet.
V pondělí a ve středu tak byla v Amsterdamu na jakési interview, jestli je Jane "vhodná". V pondělí to byl pokoj v domě, kde bydlí tři další holčiny. Místo to je úplně super, protože to je kousek od školy. Ale bohužel všechny tři jsou Dutch a ty ostatní kandidátky byly taky Dutch, takže Jane ten pokoj nedostala. Ve středu to pak byl pokoj u nějaké paní se synem. To bylo dál, na kole asi půl hoďky, ale zase to bylo levné.


Žádné komentáře:

Okomentovat