Fotbalová návštěva

Na přelomu září a října byla Jane v ČR na pohovoru, z kterého ale ještě neví výsledek. Měli jí něco říct už před dvěma týdny, ale furt to prodlužujou. Tak snad na konci tohohle týdne bude vědět něco víc. Z ČR se vrátila v pátek (2.10) a pak byla převážně doma a dopisovala dizertačku. Já jsem měl v sobotu první domácí zápas z volejbalu a potom jsme měli párty z volejbalovou asociací, všichni lidi z různých týmů tam byli. Nejdříve jsme měli bufet a potom přišel DJ a začalo se dokonce i tančit. U toho se samozřejmě popíjelo hromada piva a dokonce jsme měli i nějakou půlečku od pana majitele nebo od předsedy volejbalového klubu. Sice to ze začátku bylo trochu nudnější, všichni se bavili v holandštině a když tam hrála hlasitá hudba, tak jsem toho moc nerozuměl, ale pak jsme šli tancovat, tak už to bylo lepší. Skončili jsme někdy kolem 2 nebo 3 ráno a pak jsem vyrazil na kole domů. A bohužel jsem po cestě na něco najel a píchnul duši, takže jsem musel zbytek cesty domů pěšky. A jak jsem tak šel, tak jsme se u jednoho semaforu sešli ještě s dalšíma dvěma chlapama z týmu a dokonce tam projížděl i trenér. Ale trenér byl asi opilejší, než čekal, takže když vyrazil domů, tak z cyklostezky najel na hranu u chodníku a spadl. Rychle jsme se za ním vydali, jestli je v poho, a nevypadalo na to nic hrozného, opilí mají štěstí :) Jenom mu spadl řetěz, tak ho musel jeden ze spoluhráčů, který jel tím samým směrem, domů dotlačit. Já jsem pak došel domů a šel spát. Někdy přes týden jsem pak opravil kolo a mohl jsem zase jezdit. 

V pondělí jsem pak já šel na druhé interview do té holandské firmy, která šlechtí chrysantémy. Tentokrát to bylo s ředitelem a manažerkou výzkumu a probíhalo to v angličtině, že mu to nevadí a pro mě to bude jednodušší. Pak jsem měl i prohlídku skleníků a laboratoří, a ukazovala mi, kde co roste a co dělají. Pohovor šel dobře a v pátek mi volali, že by se mnou chtěli mít další pohovor o týden později. 

Mezitím jsem během týdne trochu uklidil byt, protože v sobotu měla přijet fotbalová návštěva. Protože česká reprezentace hrála kvalifikaci o ME s Nizozemím, rozhodli se čtyři chlapi v čele s taťkou, že se přijedou na zápas NL-ČR podívat. Takže naplánovali výled od soboty do středy s nějakými výlety po NL a zakončené fotbalem v Amsterdamské Bijlmer Aréně. 

Já jsem měl ještě v pátek večer zápas, který jsme bohužel prohráli, vrátil jsem se domů někdy po půlnoci a v 6 ráno už jsem vstával, abych stihl vlak do Eindhovenu, kde jsem chlapy vyzvedl na letišti. Samozřejmě jsem jim, jako správný zásobovací člen týmu, dovezl pivo a čistou. Protože si vyzvedávali auto až později, vydali jsme se nejdříve na obhlídku Eindhovenu. Busem jsme se dostali blíž k centru a pak už jsme šli městem kolem Evoluonu, koncertní haly v Eindhovenu, a kolem fotbalového stadionu PSV. A protože to byla fotbalová návštěva, tak chtěli zkusit, jestli se dá podívat na stadion. A překvapivě tam měli přímo kavárnu, která měla venkovní posezení v rohu stadionu, nějaký VIP sektor s polstrovanýma sedačkama. Tak jsme se rozhodli, že si tam dáme pivo a pokocháme se stadionem. Když jsme všichni dopili a udělali hromadu fotek, vyrazili jsme dál do centra. Tam jsme trochu pojedli v místním rychlém občerstvení a došli jsme až ke kostelu svaté Kateřiny. Ten byl otevřený, tak jsme si ho prohlídli zevnitř. Dál jsme pak procházeli městem, na chvíli jsme poseděli u kanálu, kde jsme si mohli dát pivo a půlku, a došli jsme až do středu centra, kde byly zase moderní budovy. To už jsme došli k nádraží, odkud jsme se svezli busem zpátky na letiště, vyzvedli si auto a vyrazili do Ede. 

V Ede si mohl dát pivo a půlku konečně i řidič, pak jsme si dali večeři a seděli a popíjeli až do večera. Na večer jsem měl domluveno ve sportbaru, kde chodíme na pivo po volejbalu, že nám tam pustí fotbal ČR-Turecko. Sice to bylo trochu dál, museli jsme jít asi 40 minut, ale myslím, že nikomu taková procházka neuškodila. Po cestě jsme si i zazpívali a pěkně se bavili. V hospodě nám pak nastavil na velké plátno fotbal a my jsme si k tomu dali pivo a podporovali Čechy. Sice jsme to neměli s komentářem, protože v hospodě hrála normální hudba, ale toho využil taťka a tančil s Jane. Jak jsme tak popíjeli, tak jsme se zeptali majitele, jestli bychom si mohli dát i svojí půlku a dovolil nám to, tak jsme ho samozřejmě pozvali. Ten si ji s námi dal až později, protože se musel starat o hospodu. Jinak se ale v hospodě sedělo dobře a spíše jsme to prokecali než se koukali na fotbal, hlavně proto, že nebylo až tak moc na co koukat. Po fotbale pak už byli všichni unavení, tak jsem našel autobus a svezli jsme se domů busem.

V neděli jsme pak vyrazili do Haagu. Měl jsem najitou adresu parkoviště, ale po cestě si chlapi ještě vymysleli, že chcou jít k moři. Tak jsem rychle uvažoval, kde se dá zaparkovat u moře, a vzpomněl jsem si, jak jsme jezdili na beachvolejbalové turnaje do Scheveningenu, což je hned vedle Haagu, tak jsem je zavedl na tamější parkoviště a zašli jsme asi na hoďku na pláž. Většina lidí se tam jenom procházela, pár se jich učilo surfovat v neoprenech a dokonce jsme tam viděli jeden pár, který šel do vody jenom v plavkách. U moře jsme si dali sváču a pak jsme vyrazili do Haagu. V Haagu jsem na netu našel nějaké budovy, které by mohly být zajímavé, a udělal jsem jakýsi okruh. Tak jsme postupně procházeli nějaké kostely, budovy evropského soudu, byli jsme v zahradě královského paláce, podívali jsme se na samotný královský palác a české velvyslanectví a zakončili jsme to u Paláce Míru. Původně chtěli jít po Haagu ještě do Rotterdamu, ale tím, že jsme byli na pláži a pak si hodně prohlíželi Haag, tak už to nevyšlo. Jenom jeden chlap v Rotterdamu nebyl, tak jsme se domluvili, že aspoň projedem centrem, ať má představu, jak to tam vypadá. Ale bohužel byl zrovna řidič, tak nevím, jestli aspoň něco stihl nebo se jenom věnoval kolem jedoucím autům. Večer jsme chvíli poseděli, ale šli jsme spát dřív, protože jsme byli všichni unavení z předchozí noci. 

V pondělí mělo být krásně jasno, tak jsme se rozhodli, že pojedem na lodičky do Giethoornu. Na netu jsem se ještě večer předem koukal, jestli se tam dají lodičky půjčit nebo už je všechno zavřené, ale nic pořádného tam nebylo, jenom někde bylo napsané, že by mělo být otevřeno do konce října. Ale když jsme tam dorazili, tak všechno vypadalo úplně mrtvě, nikde nic otevřeného, nikde nikdo. Pak jsme našli jednu kavárnu, tak jsme zašli na kafe a zeptali se vrchního, jestli ještě něco funguje. Prý sem tam něco ještě jo, že to máme zkusit dál. Tak jsme šli dál, až jsme našli hospodu, kde půjčovali jednotlivé lodičky a dokonce i měli prohlídky v krytém člunu, kde by nebyla taková zima a nefoukalo by tam. Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdem na normální lodičku, protože to cenově vyjde nastejno, ale můžem jezdit dvě hodiny. Dokonce jsme dostali deky, ale překvapivě nebyla až taková zima, jak jsem čekal. Asi jsme na ten vítr byli moc nízko, tak bylo fajn. Až když jsme vyjeli na jezírko, tak s náma začaly houpat vlny a bylo větrněji. Ale nestrávili jsme tam moc času a rychle jsme se vrátili do kanálů ve vesničce, kde bylo příjemněji. Po cestě domů jsme se ještě stavili nakoupit v obchodě a večer jsme v klidu poseděli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Amsterdamu. Vyjeli jsme hned ráno a zaparkovali pod stadionem, kde jsme se večer vrátili na fotbal. Ze stadionu jsme už šli všichni v červených dresech Česka a v centru Amsterdamu jsme potkávali hromadu českých fanoušků. Prošli jsme opět klasické turistické cíle v Amsterdamu, dali si pivo, projeli se lodičkou, někteří dokonce poklimbali z únavy, a pak jsme vyrazili zpátky na stadion. Tam už se začali shromažďovat fanoušci. Na jedné straně stadionu, odkud mají vchod domácí fanoušci, měli Holanďani dokonce postavené pódium a měli tam nějaké DJ a prodávali tam pivo. Tak jsme se tam zašli podívat a taky si dali pivo. Byla tam i fotka nizozemské reprezentace, tak jsme roztáhli naši velkou českou vlajku a vyfotili se před ní. Najednou se u nás objevila nějaká moderátorka, co chtěla natočit nějakou půlminutovou zprávu a chtěla za sebou české i holandské fanoušky. Tak se nás zeptala, jestli bychom za ní fandili pro Čechy, a vedle nás postavila nějaké Holanďany. Nakonec to musela točit asi na pětkrát, protože jí furt někdo chodil do záběru, takže když jsme za ní pokaždé skákali, tak po tom posledním záběru jsme byli celkem utahaní a chtěli jsme trochu spočnout. A pak už jsme vyrazili zpátky na druhou stranu stadionu, odkud jsme měli vstup my, Češi. Toš do stadionu jsme se dostali v pohodě, ale pak jsme si museli vyšlapat asi pět pater schodů. A jak jsem tak koukal na některé fanoušky, tak jim to dalo dost zabrat, u některých se dokonce objevovaly krůpěje potu. Když jsme si našli místa, tak jsme nejdříve koukali na rozcvičování a pak začal fotbal. Abych řek pravdu, tak Holanďani byli dost ticho, nic nekřičeli, jenom tak decentně povzbuzovali. To Češi si pěkně vyřvali hlasivky a nálada byla super. Hlavně když Češi hráli pěkný fotbal a vlastně celý zápas vyhrávali. Po zápase jsme byli všichni spokojeni, viděli jsme pěkný fotbal s krásným výsledkem, a spokojeně jsme se vrátili domů. 

Ve středu ráno jsme ještě vyrazili na krátkou prohlídku Ede se zastávkou v sýrovém obchodě a pak už se chlapi sbalili a vyrazili zpátky na letiště a do ČR. A protože Jane se chtěla podívat domů za mamkou a zbytkem rodiny, odjela do ČR s nima.

Fotky z fotbalové návštěvy

Fotky z týdenní návštěvy

Tak konečně jsem se dostal k fotkám a podařilo se mi je protřídit. Takže tady jsou fotky, když tu byli naši a Dvořáci na návštěvě. Sice je jich stále dost, ale už je to míň než čtvrtina.

Pohovory a další

Když naši odjeli, tak jsme měli relaxovanější program. Přes týden Jane sepisovala dizertačku a já jsem dodělával poslední zbytky na finální verzi dizertačky. Taky jsem byl ještě na obhajobě kolegy z naší skupiny, tak jsem se naposledy podíval, jak to vypadá z pohledu diváka. Příště už tam budu já. A samozřejmě mi to skoro všichni připomínali...

Minulý týden (mezi 7. a 13.9.) jsem taky byl v ČR, abych se podíval za našima a o víkendu abych oslavil svatbu kamaráda z tábora. A když už jsem byl doma, tak jsem měl naplánováno hromadu práce na zahradě, tak jsem se rozhodně nenudil. Ale taky jsem se stihl potkat s hromadou lidí, tak to bylo fajn. V sobotu jsme pak oslavili svatbu a v neděli jsem jenom relaxoval, než pojedu zase zpátky do NL. Jane se ale doma taky nenudila. Přes týden jezdila zase do Amsterdamu, aby ještě něco doměřila a aby nebyla doma sama. V pátek pak měla mít dámskou jizdu, ale nakonec se z toho vyklubala akce pro hromadu lidí z jejich oddělení a měli tam dokonce i kapelu. Tu pozval jeden doktorand, když byl zrovna trochu opilý a asi nevěděl, co dělá. Ale prý to nakonec byla super akce. Do soboty pak zůstala v Amsterdamu, protože pak vyrazila do města nakupovat. 

Když jsem se vrátil, měli jsme ve čtvrtek já i Jane pohovor. Já v holandské firmě na sever od Amsterdamu a Jane přes Skype na pozici v holandské firmě, ale v Brně. Já jsem musel vyrážet už brzo ráno, abych se tam dostal včas, protože to trvá skoro tři hodiny, než se tam z domu dostanu. Celý pohovor pak probíhal v holandštině, tak to bylo celkem zajímavé. Ale asi jsem se připravil celkem dobře, protože to probíhalo relativně v pohodě až na pár slovíček, které jsem vyloženě nevěděl. Jane se bavila s ženskou z personálního a taky se musela připravovat, protože česky ještě pohovor neměla. Ale taky to zvládla a nakonec nás oba pozvali na další pohovory. Takže Jane teď letěla do ČR, aby měla v úterý 29.9. pohovor přímo v Brně a já bych měl mít druhý pohovor na začátku října.
Jinak nám taky začala volejbalová sezóna a v pátek jsme měli první zápas, ale bohužel jsme to 3:1 prohráli. Ale celé to bylo ještě takové zmatené, zatím jsme pořádně ani neměli tréninky, tak počítám, že se to časem zlepší. V sobotu jsme se pak domluvili s kolegyní z Wageningenu, že se půjdeme podívat na parašutisty. Každý rok je v Ede připomenutí seskoku hromady parašutistů za druhé světové války, když chtěli zaútočit na Němce. Prý ta operace stejně nějak dobře nedopadla, ale stejně se to každý rok připomíná a dopoledne a odpoledne skáče asi 700 parašutistů. Tam jsme dojeli na kole a zpoza mraků ještě prosvítalo sluníčko. Ale čím víc jsme se blížili místu, kde měli skákat ti parašutisti, tak tím víc bylo škaredě a začínalo poprchávat. Pak dokonce oznámili, že dopoledne skákat nebudou a uvidí, jak bude odpoledne. Tak jsme si aspoň prošli stánky, co tam byly, a podívali se na různá vojenská auta. Ale protože poprchávalo čím dál víc, tak jsme se sbalili a vyrazili jsme domů. Po cestě zpátky jsme hned u cesty našli hromadu hřibů, tak jsme si dva vzali a udělali si je na oběd.

V sobotu odpoledne jsme pak ještě vyrazili do Amsterdamu, protože Jane potřebovala koupit nějaké pěkné oblečení na pohovor a potom jsme byli domluveni na večeři s jejíma kolegama. Původně měla jít Jane nakupovat s kolegyní, ale protože se jí dlouho neozývala, tak jsem šel s ní, aby nechodila po obchodech sama. Toš jsme protrajdali všelijaké obchody, co Jane našla na netu, že by mohli mít něco zajímavého, a pak jsme se dokonce setkali s tou kolegyní, s kterou měla nakupovat. Ta mezitím nakupovala se svojím přítelem, dalším kolegou. Tak jsme pak pokračovali společně, Jane s kolegyní lítaly po obchodech a my dva jsme kecali většinou někde u vstupu do obchodu. Nakonec Jane nakoupila všechno, co hledala, tak jsme si ještě stihli dát jedno pivo a vyrazili jsme na večeři. Byla to taková velká asi turecká (nebo něco podobného) restaurace, tak jsme si dali nějakou směsku masa a pořádně se nadlábli. Zbytek pak ještě vyrazil na pivo, ale my už jsme museli odejít, abychom stihli poslední vlak do Ede. V neděli jsme pak jenom dospávali a odpočívali, protože jsme dorazili hrozně pozdě.
V pondělí odpoledne jsme pak zase vyrazili do Amsterdamu, protože Janeina kolegyně z Brazílie odjížděla, tak uspořádala brazilské barbecue. Tak jsme taky cosi přinesli a bylo to super. Byla tam hromada masa, nějaký salát i brazilské drinky. A zase jsme jeli domů až posledním vlakem, takže úterý bylo opět takové neproduktivní. Zbytek týdne už byl ale zase jako normálně a jak už jsem psal, v pátek Jane odletěla do ČR, aby dostala v Brně práci. Toš uvidíme, jak to dopadne. 

Návštěva ze Staré Vsi

Když jsem odevzdal dizertačku, tak jsem ani neměl moc času na nějaké flákání, ale musel jsem pouklízet v bytě, protože jsme čekali návštěvu. Tentokrát k nám přijeli naši s kamarádama ze Staré Vsi, dohromady dva páry. Jeli z ČR autem, takže nám mohli přivézt, co jsme potřebovali. A taky si dovezli zásoby (hlavně teda pití), až přijedou chlapi na fotbal v říjnu. Vyjížděli už ve 4 ráno, takže dorazili do Ede kolem 5 odpoledne. My jsme ještě v sobotu odpoledne byli na prohlídku Ede, abychom taky věděli, co vlastně těm návštěvám ukazovat, a vyšlo nám to tak akorát. Když jsme dorazili domů, tak naši akorát volali, že jsou před barákem. Pak jsme povynášeli všechny věci nahoru, ubytovali je a dali si pivo a půlku. Pak jsme dodělali večeři a večer jsme se ještě zašli projít na chvíli po Ede a samozřejmě navštívit místní hospodu. 

V neděli nám od rána pršelo, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Open Air Muzea, kde aspoň můžeme chodit s deštníkama. Toš nebylo to optimální, bez deště by to bylo mnohem lepší, ale taky se to dalo. Tím, že jsme každou chvíli byli v nějakém baráku, kde jsme se aspoň trochu zahřáli, jsme to přežili v pohodě. Samozřejmě jsme se projeli i tramvajkou, která jezdí dokolečka, a zašli se podívat do pivovaru, to jsme nemohli minout. Protrajdali jsme tam asi všechno, co se dalo, a někdy po 6 večer jsme dojeli domů. Po večeři jsme jen tak seděli doma, kecali a odpočívali. 

V pondělí bylo opět deštivo, ale už to nebyl tak silný déšť jako v neděli. Ale stejně jsme celý den chodili s deštníkama, tentokrát v Amsterdamu. Prošli jsme všechny známé věci v Amsterdamu, jenom lodičkou po kanálech jsme se neprojeli, protože přes zapršené okna bychom toho asi stejně moc neviděli. Navíc jsme v Amsterdamu navštívili jednu budovu univerzity, ale jenom protože byla blízko centra a my jsme si tam mohli sednou, vytáhnout si jídlo a v klidu poobědvat. A protože pršelo, zašli jsme si taky vyzkoušet různá piva do jedné restaurace. Na cestě k autu jsme museli projít i červenou uličkou a pak už jsme fičeli domů na večeři. 

V úterý už to s deštěm nebylo tak hrozné, sice pořád sem tam trošku sprchlo, ale už to nebylo tak hrozné. Tak jsme si udělali výlet na Kinderdijk, podívat se na pravé holandské mlýny, a pak jsme zajeli ještě do Rotterdamu, který je od Kinderdijku kousek. V Kinderdijku je 19 mlýnů, které kdysi sloužily k přečerpávání vody. Dneska už většina stojí a hýbou se jenom dva, do kterých se dá zajít podívat. Tak jsme to samozřejmě všechno poprocházeli, pofotili a na závěr jsme zašli i do jakéhosi turistického centra, kde nám i pustili film o tom, jak to vznikalo a jak to vlastně fungovalo. Potom jsme se přesunuli do Rotterdamu, ale tam jsme nepobyli nějak extra dlouho, protože už jsme byli všichni utrajdaní z Kinderdijku. Navíc bylo celkem pozdě a Rotterdam asi nebyl po mlýnech až tak zajímavý. Ale abychom si to zpestřili, tak jsme s taťkou lítali po různých bankách a směnárnách v Rotterdamu, abychom rozměnili 500 eurovou bankovku, ke které se nějakým způsobem naši kdysi dostali. Nakonec jsme byli úspěšní až na druhém konci centra Rotterdamu, tak aspoň můžem říct, že jsme si prošli celé centrum. Doma jsme pak ale byli tak utahaní, že jsme si večer jenom pustili pohádku a šli brzo spát. 

Středa byla mnohem příjemnější, už nepršelo, ale skoro celý den svítilo sluníčko a my jsme měli zrovna naplánované zajít se podívat na SAIL. To je akce, která se koná jednou za 5 let a velké plachetnice z celého světa se sjedou do Amsterdamu. A zrovna ve středu probíhalo najíždění lodí do Amsterdamu, tak jsem našel pěkné místo, kde by nemuselo být až tak moc lidí a kde bychom mohli pěkně vidět, a šli jsme se podívat na velké plachetnice. Dorazili jsme asi o hodinu dřív, než měly projíždět kolem nás, tak jsme si našli pěkné místečko a koukali na lodě, které na řece jely naproti plachetnicím. Pak začaly jezdit velké lodě zpátky a bylo na co koukat. Tak jsme samozřejmě všichni vehementně fotili, hlavně ty velké lodě, a užívali si sluníčka. Ale i když to bylo super, za 3 hodiny už to bylo všechno na jedno brdo, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme pryč. Ale protože bylo ještě relativně brzo, tak jsme to vzali přes Volendam, kde jsou pěkné barevným dřevem obložené domečky. Tak jsme se prošli ještě po městečku a pak už jsme vyrazili domů. 

Ve čtvrtek bylo zase pěkně, tak jsme si zajeli do Giethoornu půjčit si lodičku a projet se kanálama. I když to bylo celkem daleko, nakonec jsme nelitovali. Zastavili jsme u prvního baráku, kde půjčovali lodičky, a bylo to super. Měli pěkné lodě a nebylo to ani až tak drahé. Nejdřív jsem řídil loďku já, ale pak si to vyzkoušeli i ostatní. Projeli jsme dědinkou a pak jsme zamířili i do kanálů, které jsou mezi loukami a poli. Nakonec jsme se vrátili zpátky do dědinky a kochali jsme se baráčkama. Bohužel ale na hlavním kanále bylo hrozně moc lodí, tak jsme museli jet úplně pomalu, dokonce pěšky to bylo rychlejší. Ale nakonec jsme se dostali až zpátky, kde jsme si půjčili loďku, dali jsme si kafe a vyrazili do Zwolle, které bylo po cestě zpátky, nakoupit. Tam jsme ještě rychle prošli i centrem, protože parkoviště jsme neměli na moc dlouho. A pak už jsme vyrazili zpátky domů. 

V pátek jsme měli taky pěkně, tak jsme ráno ještě zašli do obchodu se sýry nakoupit, co chtěli, a pak jsme jeli do Hoge Veluwe, do přírodní rezervace pojezdit na kolech. Já s Jane jsme měli i slevu do muzea, které tam je, tak jsme se zašli podívat na obrazy od různých malířů. Ale ježdění na kole bylo asi zajímavější. Navíc to bylo v době, kdy začaly kvést vřesy, tak jsme konečně viděli, jak to má vlastně vypadat. Projezdili jsme skoro celý park, najeli jsme asi 30 kilometrů, doma jsme byli krásně unavení. Večer jsme pak šli brzo spát, protože museli vyrážet zase brzo ráno. 

Když jsme je vyprovodili a oni odjeli, šli jsme si s Jane ještě lehnout a dál spát. Vstávali jsme celkem normálně a po snídani jsme vyrazili na leteckou show, která se konala hned vedle Ede. Byla tam různá motorová letadla, nic jako Dny NATO v Mošnově. Jedna louka se tam prostě na odpoledne proměnila v odletovou dráhu, tak různé starší motorové letadla předváděla, co umí. Byli tam i dva dvouplošníky, kteří letěli spolu, a jeden nějaký menší, který lítá různé rychlostní akrobatické závody. Dobré ale bylo, že všechny letadla stála vedle pásky, kam mohli diváci, takže se všechna dala jednoduše a pěkně vyfotit (když si člověk počkal). Toš bylo to pěkné, ale tím, že bylo hezky, tak tam bylo hrozně moc lidí na celkem malém prostoru, takže se všichni tlačili a uprostřed vlastně šla jedna řada lidí na jednu stranu a druhá řada lidí zpátky. Když to skončilo, tak jsme se vrátili domů a zbytek soboty a celou neděli jenom relaxovali. 

Samozřejmě, že jsme za ten týden udělali taky hromadu fotek (navíc se třema foťákama), ale ještě jsem neměl čas fotky probrat, takže je přidám později, až budu mít trochu víc času. 

Dokončování dizertačky

V průběhu července jsem dopisoval dizertačku, takže nebylo moc času něco sepsat na blog. Ale kromě dopisování jsme se neflákali ani o víkendech, bylo léto, takže se furt něco dělo. Na konci června jsem měl ještě zatím poslední pohovor na pozici na univerzitě, ale bohužel to opět nedopadlo dobře a vybrali někoho jiného. Potom jsem ani pořádně neměl čas hledat práci, protože jsem do začátku srpna musel dopsat a odevzdat dizertačku a ještě potřebovala hodně práce. Takže jsem vlastně každý den od rána do večera psal. 

První víkend v červenci jsme si ale zajeli do ČR na oslavu 75. narozenin Janeiny babičky. A když už jsme byli v ČR, tak jsem nezahálel a v pátek jsem byl na táborové schůzi dořešit poslední detaily na tábor, v sobotu jsme byli na té oslavě ve Valmezu a v neděli jsem jel zpátky do Vsi na akci s cyklistama z dovolené. Jane mezitím v neděli odletěla na letní školu do Chorvatska do Dubrovníku a já jsem v pondělí letěl sám zpátky do NL. Jane si to v Chorvatsku užila. Měli krásné počasí, ale každý den měli nějaké prezentace a taky museli dělat úkoly, tak se nemohli jenom tak flákat u pláže. Ale sem tam se nějaký čas na výlet našel, byli se podívat po okolí Dubrovníku. 

Já jsem v úterý měl výlet s laborkou do Belgie, takže jsme museli vyrážet brzo ráno. Navíc zrovna tam, kde jsme jeli, projížděla Tour de France, tak jsme museli vyrazit ještě dřív, a stejně jsme pak museli hledat cestu, abychom se dostali, kam potřebujeme. Takže jsme měli vyhlídkovou jízdu po vesnicích Belgie, kde asi takový velký autobus, jaký jsme měli, nikdy neviděli a nikdy neuvidí. Všichni jsme vyloženě obdivovali řidičku, která se zvládla promotat všema těma malýma uličkama bez poškrábání autobusu. V Belgii jsme byli nejdříve v jeskyni, kde probíhaly archeologické vykopávky, pak jsme byli v městě Mechelen a zakončili jsme den prohlídkou pivovaru s ochutnávkou piva a večeří. 

Do poloviny července jsem se pak snažil co nejvíc napsat a do toho co nejvíc dodělat na tábor. Takže hromada práce a na nic jiného vlastně ani nebyl čas. Druhou polovinu července jsem pak jezdil každý den do Wageningenu na univerzitu, kde jsem dodělával záverečné úpravy dizertačky a abych to případně mohl rychle konzultovat s profesorem. I když jsem tomu nevěřil, nakonec jsem to zvládl sepsat a odevzdat včas, takže 19. listopadu budu obhajovat. 

Tady je pak pár fotek z výletu do Belgie

Akce v červnu

V sobotu 13. června měla Jane kurz ve Wageningenu, aby se naučila něco nového do školy. Měla to na celý den, tak jsem vyrazil do Delftu na výstavu bonsají jako loni. S sebou jsem si opět vzal stromeček, který jsem tam předělával na bonsaj za dohledu učitele. Na výstavě jsem byl až do odpoledne a pak jsem se přesunul do blízké vesnice, kde bydlí Michal, kterého znám z volejbalu, a po asi půl roce jsme konečně zase pokecali. Do Ede jsem se vrátil někdy v noci posledním vlakem.
Další víkend jsme v pátek vyrazili poznávat noční život v Ede. Večer k nám dorazili Anna, Jeroen a Olga z Wageningenu, dali jsme si nějaké pivo na začátek a vyrazili jsme do města. Nejdřív jsme byli v jedné irské restauraci a pak jsme vyrazili dál do města. V centru ale byly jenom hospody, kde byla hlasitá hudba a nedalo se tam moc povídat. Ale zase se tam dalo tančit, tak jsme do jedné zalezli, dali jsme pivo a zapařili. Kolem druhé nebo třetí jsme skončili, my jsme šli domů a zbytek vyrazil zpátky do Wageningenu.
V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu, kde Jane a jeden kolega slavili narozeniny. Přijeli jsme o trochu dřív, než začínala oslava, abychom pomohli připravovat jídlo na barbecue. Kolem páté začali přicházet ostatní, tak jsme rozžhavili barbecue a začali připravovat jídlo. Měli jsme hromadu špízu, nějaké maso, rybu a sýry, u toho se samozřejmě popíjelo pivo a povídalo. Později večer jsme pak i decentně pařili a pak jsme tam i přespali. Ráno jsme se pak vydali zpátky do Ede. Zbytek neděle jsme pak jenom odpočívali.
Minulý víkend jsme pak pomáhali Anně a Jeroenovi se stěhováním. Anna se stěhovala z Delftu do Haagu a Jeroen se stěhoval k Anně. Tak jsme začali ve Wageningenu, přestěhovali většinu věcí od Jeroena, a pak jsme přestěhovali věci z Delftu. Odpoledne pak holky vyrazily ještě nakupovat nějaké věci, které jim chyběly do bytu, Já jsem pomáhal Jeroenovi pokládat podlahu, taky jsem skládal gauč a nějaké skříně. Večer jsme byli všichni utahaní, tak jsme ani neseděli, ale šli jsme brzo spát. V neděli jsme pak jeli na pláž, kde jsme hráli beach volejbalový turnaj. Na pláži jsme strávili celý den a pak jsme se vrátili zpátky do Ede.

Květen plný akcí

Na začátku května, když odjeli táborníci zpátky do Německa a do ČR, nám skončily všechny návštěvy, které jsme měli naplánované. Takže jsme hned ten víkend trochu odpočívali a pouklízeli. Další sobotu, 16.5., jsem pak šel na turnaj do Wageningenu na oslavu 50ti let Waho, studenského volejbalového klubu, kde jsem dříve hrál. Toš hrálo se pěkně, měli jsme jakš takš tým, ale měli jsme tam asi dvě holčiny, kterým to moc nešlo, tak jsme se nakonec do finále nedostali. Ale i tak to bylo fajn. 

V pondělí jsem pak jel do ČR skoro na dva týdny. Byly levné letenky a o víkendu jsme měli táborovou akci i obecní slavnosti, a navíc jsem se musel postarat o bonsaje, které mám doma. Vyrazil jsem zase prvním možným vlakem, abych se dostal do Eindhovenu na letiště včas. A ještě že tak. Když jsem procházel rentgenem, tak se jim něco nelíbilo na mojí bundě. Tak si to prohledávali, až došli k peněžence. A v ní objevili mojí kartu, která se dá složit do nože. Samozřejmě jsem si to neplánoval brát do letadla, ale jak jsem se večer balil, tak jsem na to zapomněl. Tak jsem si myslel, že to prostě vyhodí a půjdu dál (jak už se i někdy stalo, když se jim něco nelíbilo), ale ten typos to furt držel v ruce a já jsem furt čekal. Za chvíli pak šli vedlejší uličkou nějací policajti, tak tam úplně pípali, a říkal jsem si, co se děje. No a za chvíli byli u mě a že jestli je ta karta/nůž moje a že s nima mám jít. A to už jsem si říkal: "Sakra, to asi nebude jen tak něco." Tak mě odvedli do takové malé místnůstky, posadili mě na gauč a řekli mi, že ten nůž je nelegální v celém Nizozemí. Překvapeně jsem na ně koukal, protože to jsem nevěděl. Tak mi řekli, že budu muset zaplatit pokutu, sepsali jsme protokol, já jsem se podepsal a pak jsem vyrazil na letadlo. 

Pak už probíhala cesta v pohodě. V Brně jsme zašli se ségrou na oběd a na pivo a vyrazil jsem do Pardubic navštívit Jarouše. S ním jsme byli zase na večeři a pak jsme taky ještě zůstali na pivo, musel jsem si to užít, když jsem byl zase v ČR. U Jarouše jsem přespal a v úterý ráno jsem vyrazil do Olomouce za Andrejkou a jejím malým Ondráškem. Tam jsem taky chvíli pobyl a pak už se vydal na cestu do Ostravy, abych si ještě stihl koupit novou bundu. Večer jsem úspěšně dorazil domů a zbytek týdne jsem strávil doma psaním dizertačky a chozením se psem. 

V pátek jsme pak měli táborovou akci, hlídali jsme přes noc pódium, které bylo nachystané na obecní slavnosti, tak jsme si z toho udělali pořádnou zábavu. Trochu se divím, že na nás nepřišli nějací sousedé... V sobotu pak byly samotné obecní slavnosti, ale protože počasí nebylo nejlepší, tak to měli letos trochu upravené a i odpolední program byl v dešti. V neděli jsem pak pomáhal taťkovi něco na zahradě, odpoledne jsme se šli podívat, jak Anežka hraje házenou a večer jsme si udělali vaječinu na ohni. V ČR jsem pak byl až do pátku, tak jsem si stihl ještě přesadit bonsaje a trochu pomoct našim s domácíma pracema. Ve čtvrtek jsem pak jel do Brna na koncert Kabátů a do pátku jsem přespal u Anežky na kolejích. 

Mezitím byla Jane v NL, tak to neměla tak akční, protože přes týden musela chodit do práce. Ale v neděli šli do řecké restaurace, kde se snažili opít jednu kolegyni. A prý se jim to i povedlo, ale u toho se opili taky a asi o půl druhé ráno se rozhodli, že je optimální čas mi zavolat. Překvapivě jsem se i probudil, ale než jsem se stihl zorientovat, co se vlastně děje, začít mluvit anglicky a zjistil, co vlastně chcou, tak to položili a pařili dál. V pondělí byl v NL státní svátek, tak se mohli v pohodě vyspat a připravit na další pracovní týden. 

V sobotu hned potom, co jsem přijel z ČR, jsem pak šel na turnaj v beach volejbale, který pořádal můj současný volejbalový klub v Ede. Měli jsme tým s dalšíma dvěma klukama z Wageningenu z Waho, s kterýma hráváme o víkendech nebo když je čas. A měli jsme dobrý tým, protože jsme skončili třetí z devíti, takže úspěch. Vyhráli jsme pivo zdarma, tak jsme si ho dali k barbecue, co se tam pořádalo. A překvapivě, na nizozemské barbecue to bylo úplně super, bylo tam i normální maso udělané na steaky, vepřové kotlety a pak klasické věci jako hamburgery nebo kuřecí saté. Ale člověk si mohl vzít kolikrát chtěl, takže jsme se po turnaji úplně skvěle nadlábli. 

A minulý víkend jsme byli v sobotu v Amsterdamu. Já jsem se šel koukat na finále ligy mistrů s Janeinýma kolegama a Jane šla na večeři s ženskýma. Potom jsme se sešli a šli jsme ještě na pivo, než jsme jeli posledním vlakem zpátky do Ede. 

Jinak se Jane snaží přes týden co nejvíc naměřit, pokud to jde, a já se snažím co nejvíc napsat, protože bych měl svoji dizertačku v červnu dopsat, abych mohl mít obhajobu v listopadu. Taky si mezitím hledám práci, byl jsem na několika pohovorech, ale zatím jsem ještě nebyl vybrán. Toš uvidíme a snad to brzo vyjde.