Další dva týdny

Toš tentokrát to bude souhrn za celé dva týdny, bo jsem dříve neměl čas něco sesmolit a publikovat. A dělo se toho celkem dost, aspoň co si vzpomínám...
Předminulý týden ve středu jsme byli na české zimní barbecue. Nebylo sice zrovna nejtepleji, ale bylo pěkně, nepršelo a bylo to fajn. Bylo tam hafo jídla, samozřejmě něco na grilu, ale taky bramborový salát, česneková pomazánka a další saláty. Taky tam jedna Češka měla takovou krátkou "prezentaci" o České republice. No, nakonec jsme tam skončili asi v 10 lidech, zbytek už nějak odešel, a kecali jsme tam s jedním takovým akčním typosem, který studuje už asi 10 let, ale ne proto, že by mu to nešlo, ale proto, že ho to baví a nechce se mu pracovat. Taky říkal, že rád zkouší různé drogy a povzbuzující látky. Skončili jsme asi někdy kolem 11 skoro jako poslední. Po nás tam zůstali už jenom ti, co tam bydleli.
Ve čtvrtek pak Jane byla na italské večeři. Byla sama, protože já jsem měl trénink z volejbalu. Říkala, že to bylo fajn. Jako předkrm měli omeletu se špenátem, tož to bylo moc dobré, jako první hlavní chod byly lazaně, tak ty byly výborné. Nevím proč byl ještě druhý hlavní chod, zamíchané brambory s gumovým masem, tož to mohli vynechat, ale jako dezert byla Panna cotta (něco jako smetanový pudink) a to byla výborná tečka.
Já jsem se během týdne konečně zapsal na Dutch kurz, takže od příštího týdne bych se měl začít učit dutch, samozřejmě společně s Jane. Toš uvidíme, jak nám půjde chrochtání :)
Kromě Dutch kursu jsem se taky zapsal na začátečnický kurz lukostřelby, takže od teď budu každou sobotu po obědě jezdit do Ede, asi 30 minut na kole, a budu se učit střílet. Snad to bude fajn.
V pátek jsme pak byli na takové rozlučkové party, protože jedna Češka teď někdy bude odjíždět, tak uspořádala párty. Toš bylo to fajn, bylo tam hafo Čechů, ale taky tam byli cizinci. A později, asi kolem 10 jsme pak začli hrát takovou fajnou "opíjecí" hru. Na plechovku se položil balíček karet a každý musel sfouknout aspoň jednu kartu. Když nesfoukl nic nebo sfoukl všechny, tak si musel dát půlku. A tak jsme vypili skoro celou litrovou flašku. Někteří popili trochu víc, někteří trochu míň, ale zhruba jsme měli všichni stejně. Někdy po půlnoci jsme pak vyrazili do asi jediného místního klubu. Tam jsme byli asi do dvou a pak jsme s Jane odešli, bo už jsme byli nějací utahaní. Ostatní tam ještě zůstali nevím jak dlouho.
Minulý týden se toho tak moc nedělo. Já jsem byl v pondělí hrát biliár s lidma z badmintonu. A bylo to fajn, jenom tam měli nějaké skákavé koule, vyskočila mi asi čtyřikrát nebo pětkrát. Ale ne ta bílá, s kterou se hraje, ale ta, do které praštila. Asi holc budu muset ještě trochu pocvičit.
V sobotu jsem pak byl na nočním turnaji v Amsterdamu hrát volejbal. Začínalo se hrát o půl sedmé a končilo se v jednu ráno. Z Wageningenu jsme jeli autem a byli jsme v Amsterdamu včas a šli ještě do restaurace na večeři. Ale tam jim to trvalo nějak dlouho, než udělali jídlo, tak jsme pak museli rychle pojíst a s plným žaludkem hrát první zápas. Toš a ten jsme prohráli. Pak jsme hráli dalších pět zápasů a vyhráli jsme jenom jeden z nich. Takže jsme nakonec skončili na krásném šestém místě ze sedmi. Po turnaji pak byla velká párty, která trvala až do pěti ráno. Pak jsme se uložili v tělocvičně na spaní a před devátou nás zase vzbudili na snídani. Po snídani jsme pak vyrazili domů a doma jsem zase ulehl do postele a pokračoval ve spánku.
Jane, aby se přiliš nenudila, byla v sobotu večer v kině s lidma od nás z laborky. Byli na Králově řeči a prý to bylo fajn. Po kině pak šli ještě na drink do nějaké hospody a domů se vrátila někdy kolem jedné .

Tady jsou nějaké fotky z facebooku, které tam jedna holčina nafotila.

Wageningen tour

Tak po asi šesti měsících ve Wageningenu jsme se konečně dostali k tomu, že si prohlídnem město. Sami bychom se k tomu asi neodhodlali, ale jedna holčina to tady zorganizovala přes místní muzeum, tak jsme se k nim přidali.
Toš a nebylo to špatné. Když jsme se tam scházeli, tak tam byla skupinka asi 5 poláků, pak tam byla česká grupa, taky asi 5 lidí, a pak dva Američani, Němka a asi dva Dutch. Pak se objevila i průvodkyně a začala tour. Povykládala nám cosi o městě, jak vzniklo, o historii a spol. Taky nám ukazovala pozůstatky nějaké pevnosti, co tu kdysi byly. Vypadalo to jako nějaká polorozpadlá cihlová zeď. Taky se na nás tak divně dívala, že nám tu vykládá, jaké pozůstatky tu nemají a u nás v ČR přitom máme celé hrady a zámky, které vypadají úžasně. Taky mluvila o Univerzitě, kde byla původně, jak vznikla a jak se stěhovala do nynějšího kampusu. Taky jsme byli u hotelu De Wereld (hotel Svět), kde se podepisovala mírová smlouva mezi Nizozemím a Německem po II. světové válce.
Tak jsme se konečně něco dověděli o Wageningenu, ale kdyby nebyla taková kosa, tak by to bylo mnohem příjemnější. Sice nám nepršelo, ale foukalo a bylo hodně chladivo. A být asi dvě hodiny na té kose nebylo vůbec fajn...
Jinak se toho přes týden moc nedělo. Oba chodíme do práce, já jsem měl další zápas, tentokrát jsme opět prohráli, a jinak asi nic.

Fotky z prohlídky města

Zase nuda

Tak jsme prožili další, celkem nudný týden. Ale ne, že by se nedělo vůbec nic, to zase ne! Takové béčka zase nejsme :)
V úterý jsme si přivezli poslední věci, které nám ještě v bytě chyběly. Měla je u sebe ještě ta holčina, od které jsme kupovali skříň, gauč, ledničku a další věci a tyhle si chtěla ještě nechat, než odjede. Byl to stůl pro Jane, dokonce rozkládací, aby měla kde pracovat, takovou malou skříňku, kterou ta holčina používala v kuchyni, ale nám se hodí akorát na boty, a pak vysavač. Toš zase jsme si na to půjčili tricykl a bylo to celkem v poho. Jenom jak jsme jeli pro tricykl, mrzlo a dlaždice, z kterých byla udělaná jedna cesta, byly namrzlé a tam Jane uklouzla a spadla. A já málem taky, když jsem se otáčel, co se stalo. Ale všechno dopadlo v poho, Jane se postavila a jela dál, teď už opatrněji.
Ve čtvrtek měla Jane zase večeři se svojí skupinou z práce. Zase měli nějakou prezentaci, potom kafe a pak to ukončili v nějaké restauraci na večeři. A prý seděli celkem dobře, že na jednom konci stolu seděli cizinci a na druhé straně Dutch. Tak si i pokecali. Ve čtvrtek byl zrovna první  den nového roku (králíka) podle čínského kalendáře, tak šli do čínské restaurace. V jejich skupině jsou i dva Číňani (Teng a Chen), tak je nechali ať něco objednají pro všechny. Tak se asi 10 minut bavili čínsky s číšníkem, chvílema to vypadalo, že se hádají, ale nakonec se teda na něčem domluvili. Jako pití Jane zkusila čínské pivo, toš prý to není špatné. Po chvíli na stůl donesli takové železné tácky, pod kterýma byly svíčky. Na ty tácky pak donesli jídlo, takže zůstalo dlouho teplé. Byla tam kachna s pepřovou omáčkou, krevety s mangovou omáčkou a pak směsi masa se zeleninou. Jedna ta směs obsahovala i vepřové, a tak na to Chen upozorňoval Rani (PhD studentka z Indonézie), ta totiž z náboženských důvodů vepřové nejí. Všichni postupně zkoušeli všechny druhy jídla, co byly na stole. Někdy uprostřed večeře se ale misky s jídlem pomotaly, tak že sám Chen nabídl Rani směs s vepřovým masem. Za chvíli si to uvědomil a řekl to nahlas. Naštěstí Rani seděla na druhém konci stolu, takže ho neslyšela a Chena přemluvili ať jí to neříká. Takže Rani asi poprvé v životě ochutnala vepřové a ani o tom neví :)
Mi se zase trochu protáhlo zahánění žízně po volejbale. Sedělo nás jenom pár, ale dobře se kecalo a jeden typos se během týdne rozešel s přítelkyní, tak jsme mu říkali, že to musí zapít. A toš jsme pili. A ne jenom to normální pivo jako obvykle, ale nějaké spešl kvasnicové. Toš nebylo to špatné, ale bylo to silnější. Dokonce jsme asi dobře zabavili pana výčepního, protože nám dal jedno pivo gratis :) No a pak se nějak rozhodlo, že se půjde do centra do jednoho klubu. A toš jsme vyrazili. Co si pamatuju, tak tam hráli dva typosi, jeden na kytaru a druhý na saxofon a flétnu a další foukací nástroje. Když dohráli, tak tam už jenom něco pouštěli, jako vždy. Tak jsme tam kecali, pak jsem tam potkal i jednu Češku, co je tady ve Wageningenu. No a někdy kolem čtvrté ráno jsem se vrátil domů, teda asi dvakrát tak dlouhou cestou než normálně (když je člověk střízlivý). Ale ráno se mi teda rozhodně nechtělo vstávat, musel jsem se hodně přemlouvat, abych kolem půl deváté vstal, cosi málo pojedl a vydal se do školy (samozřejmě pěšky, ať se trochu provětrám). No a v práci to bylo taky akční, ale měl jsem naplánovanou práci, tak jsem jí musel udělat. Toš přežil jsem, ale dalo to zabrat.
V sobotu jsme pak měli další zápas z volejbalu. Tentokrát to byl nějaký špatný termín, protože nás bylo jenom sedm, jeden z toho si v pondělí udělal něco s kolenem, tak nebylo jisté, jestli bude hrát, a jednoho jsme museli "povolat", protože na nový rok skončil s volejbalem u nás (přestěhoval se a nechtěl dojíždět tak daleko). A ještě k tomu jsme hráli proti druhému v tabulce, tak asi můžete lehce uhádnout, jak to dopadlo. No prohráli jsme 4:0. První set byl asi nejlepší a pak už to šlo skopce. Toš snad příště to vyjde líp.

Další týden

Toš tento týden se nedělo skoro nic. V pátek jsme hráli další zápas, o víkendu jsme nakupovali a přes týden Jane učila svojeho prvního studenta.
Tentokrát nebyl ten zápas až tak adrenalinový jako minule, ale bylo to dost akční. Hráli jsme s týmem, který je asi pátý v tabulce, takže celkem dobrý. A myslím, že jsme hráli skoro vyrovnaný zápas, ale bohužel jsme prohráli. Ale tentokrát jenom 3:1. A z toho ty dva prohrané sety byly 23:25. A navíc v tom prvním setu nám za stavu 23:24 nám zapískali přešlap, který prý nebyl (já nevím, neviděl jsem to, ale spoluhráči říkali, že to přešlap nebyl). Toš ale aspoň jeden bod. I já jsem hrál dva sety a myslím, že jsem hrál celkem dobře.
O víkendu jsme opět po několika týdnech, co jsme v sobotu nebyli na marketu, provětrali hafo obchodů a ponakupovali hafo věcí, teda hlavně na jídlo. Ale kromě toho nám taky odpověděli z IT centra ohledně připojení dvou počítačů na internet přes jednu zástrčku, tak jsme pořídili switch a další kabely, takže teď už jsme oba na internetu. Tak teď už nám chybí jenom ten druhý stůl a botník a budeme úplně ubydlení. A to si dovezeme asi během příštího týdne :)
Jane se v práci furt líbí, dokonce jí ta její vedoucí řekla, že se jí s Jane pracuje dobře a že by chtěla, aby tam zůstala dříve. Tak teď to prý musí vyjednat na vyšších místech a uvidíme, co bude. Taky tento týden učila jednoho studenta, jak připravit vzorky na analýzu, takže už je nebude muset připravovat Jane. Ta dostane přímo připravené vzorky a jenom je změří na té mašině, protože tu studenti ovládat nemůžou, na to je to moc drahé.
Jinak se nic moc neděje, možná příští týden bude zase akčnější :)

Sýrová farma

Toš tento týden jsme se zase zabavili. Já jsem byl ve středu na poi, ve čtvrtek jsme hráli infarktový zápas ve volejbalu a v sobotu jsme byli na sýrové farmě.

Poi experience

Poi jsou takové koule zavěšené na provaze nebo v jakémsi "pytli" a člověk si s tím točí kolem sebe. A když je pak dobrý, tak si může točit v noci se zapálenýma. A to vypadá úplně skvěle. Ale než se k tomu dostanu, to asi bude ještě chvíli trvat... Tady je video, co s tím dělají ti, co to umí.
Tuhle akci tu pořádala sportovní organizace a já jsem to chtěl zkusit, tak jsem se přihlásil. Jane se do toho moc nechtělo, tak jsem to absolvoval sám. Bylo to celkem v poho, jenom jsme tam byli jenom 2 international, takže zase mluvila v dutch (angličtina jí trošku dělala problémy a nevěděla, jak přesně to vysvětlit). Tak to vždycky říkala v dutch a pak to řekla nám dvěma soukromě. Zkoušela nás sice cosi naučit, ale mi to moc nešlo. A zjistil jsem, že moje levá ruka je opravdu levá :) Ale jedno poi jsem si pořídil domů, tak si sem tam chvíli točím. A postupně se to zlepšuje.

Infarktový volejbalový zápas

Ve čtvrtek jsme hráli další zápas. A tentokrát to byl teda hrozně akční zápas. Já jsem sice moc nehrál, jenom jsem na chvíli naskočil na hřiště, ale to vůbec nevadilo. První set jsme bohužel prohráli, ale druhý jsme celkem v klidu vyhráli. Tak jsem si říkal, že už to bude v poho, ale ne. Třetí set jsme zase prohráli a bylo to 2:1 na sety. Ve čtvrtém setu jsme pak prohrávali 24:22, takže vůbec příjemná situace. Ale oni to zvládli a otočili a srovnali na 24:24. Pak jsme několikrát uhráli jeden bod, ale oni nás zase dotáhli. Pak jednou oni uhráli jeden bod a my jsme museli dotahovat. Ale nakonec jsme to dotáhli a vyhráli jsme 30:28, takže jsme hráli pátý set do 15 bodů. Během toho setu to bylo celkem v pohodě, furt jsme byli od sebe asi o 2 body (oni většinou vedli), ale my jsme se jich drželi. Ale pak nám utekli na 14:10 a to už jsem si myslel, že to prohrajem. Ale oni zkazili podání a my jsme uhráli všechny body, takže jsme vyhráli 16:14! Prostě úplně super! A tak jsme to taky zakončili v hospodě a když nám zavřeli hospodu, tak jsme se přesunuli do klubu. No prostě úplně super.

Sýrová farma

Výlet na pravou dutch sýrovou farmu pořádala nějaká místní organizace. Ani přesně nevím, co to je zač, ale měli plakáty na nástěnkách, tak jsme se přihlásili. A dobře jsme udělali. Bylo to fajn poznat, jak se vlastně dělá sýr. Mají tam svoje krávy a dělají si svůj vlastní sýr se svojí značkou, tak to mají úplně originální. A pro nás to bylo super zjistit, jak se vlastně sýr dělá. Do té doby jsem to vůbec nevěděl.
Takže pro ty, kteří to taky neví, jim to popíšu. Úplně na začátku je tráva. Tu sežere kravička a ta z té trávy udělá mlíko. To mlíko se pak podojí a když je toho mlíka dost, tak se začne dělat sýr. Všechno to mlíko se nalije do jedné velké kádě a přidají jakési bakterie a ještě cosi. Pak se to pořádně promíchá a nechá se to stát zakryté asi půl hodiny. Po té době se z toho stane taková nějaká kompaktní hmota, která se musí nařezat. Takže se přidělají na rotor nože a ty se tam točí a krájí tu hmotu. Tohle krájení trvá asi hodinu. Potom se odpustí nějaká nadbytečná tekutina (ta se pak dává prasatům) a ke zbytku se přidají bylinky, když to tam má být, nebo to zůstane jenom tak. Pak "sýrař" vezme něco jako síto a všechny ty nakrájené kousky nasune na jednu stranu, až jsou dobře vidět. Pak vezme takovou plátěnou formu (nebo jaký to je materiál) a nabere do toho ty kousky sýra. Pak to vloží do pevné formy, vymačká z toho nadbytečnou tekutinu, zakryje to víkem a nechá se to lisovat. Lisuje se to nějakou dobu, to už si nepamatuju, jak dlouho, a až je to vylisované, tak se to přenese do místnosti, kde je 15 stupňů a tam sýr dozrává. Tam se musí ze začátku otáčet každý den a po nějaké další době jenom dvakrát do týdne. Tam ho taky potírají jakousi hmotou, která pak ztuhne a stane se z ní takový ten klasický obal, který je na každém sýru.
Kromě vyprávění a ukazování, jak se dělá sýr, nás tam taky provedl. Měl tam zajímavě udělanou kuchyni. Dělal si to tam sám a místo toho, aby to všechno bylo rovné a v pravých úhlech, tak to bylo všelijak různě našikmo, kachličky měli všelijaké tvary - podle toho, jak se zrovna rozlomily, a podobně. Taky nám tam ukazoval, jak vypadal obchod původně, když ho tam jeho děda založil někdy před II. světovou válkou a taky nám ukazoval jejich vlastní výmysl, který si patentovali nebo co, a to farmářský golf. Prý vždycky chtěl hrát golf, ale jaksi to nebylo v jeho finančních možnostech, tak si musel vymyslet tohle. Hraje se to na farmě mezi krávama a barákama a všude a aby nebylo tak těžké hledat ten klasický malý golfový míček, tak se to hraje s kopačákem o velikosti házenkářského balónu. A jako hůl se používá dřevák připevněný na dřevěnou tyč. Toš zkoušet jsme si to nezkoušeli, na to nebyl čas, ale znělo to zajímavě, mohla by to být prdel :)
Pak jsme se taky byli podívat na krávy, co tam má, a na telátka, ty byly úžasné a nechaly se i pohladit. A ukazoval nám taky nejstarší krávu, co tam mají, že prý už jenom na ukazování návštěvám, a ta má 18 roků.
Nakonec jsme se ještě zastavili v tom místním obchodě, kde jsme si koupili sýr s medvědím česnekem, vla, máslo, kvark a zmrzlinu. Zmrzlinu jsme zbaštili hned, vla jsme pojedli po večeři a zbytek zatím ještě máme. Ale ten sýr asi moc dlouho nevydrží, je hodně dobrý a kvark asi taky za chvíli zbaštím.

A tady jsou fotky z té farmy.

Open Air Museum

Toš tento týden se zase děly věci! Nejdříve jsme v úterý byli na narozeninové párty jednoho spoluhráče z volejbalu, ve čtvrtek jsme stěhovali nějaké další věci do pokoje a v sobotu jsme pak byli na exkurzi v Open Air Museu v Arnhemu.

Narozeninová party

V úterý večer pořádal jeden můj spoluhráč z volejbalu party pro všechny volejbalisty a měl tam pozvané i další lidi, které jsem neznal. Dohromady nás tam bylo asi 10 - 15. Tak se popíjelo pivo a kecalo se. Akorát že většina lidí byla Dutch, tak se bavili jenom v dutch. Byli tam ještě 2 international kromě mě a Jane, ale ti celkem brzo odešli, tak jsme zůstali sami. A přimět ostatní, aby se bavili anglicky bylo hrozně složité. Sem tam se třeba kluci z volejbalu snažili a vykládali cosi anglicky, ale pak něco řekla nějaká holčina a ta to řekla v dutch. Takže pak všichni zase přepli do dutch. Připadalo mi to, jakoby ty holčniny nechtěly mluvit anglicky. Ale toš poseděli jsme a domů jsme pak odcházeli až kolem jedné, tak druhý den bylo vstávání hodně kruté...

Stěhování

Ve čtvrtek jsme měli domluvené stěhování nějakých věcí s jednou Francouzkou, která odtud odjížděla a všechno možné prodávala. Tak jsme si vybrali hafo věcí, jakože jednu velkou skříň na oblečení, jeden pracovní stůl, který se dal rozkládat, gauč, konferenční stolek, malou poličku na boty, ledničku a vysavač. Oni nám navíc nabídli, že tam budou mít auto, kterým to můžem převést, tak to bylo úplně super. Sice jsme nemohli přestěhovat ještě všechno, něco si chtěli nechat až než odjedou úplně, ale toho už moc nebylo. Jenom ten stůl, malou poličku a vysavač.
A tak jsme ve čtvrtek odpoledne stěhovali. Měli tam dodávku a byl tam ještě jeden typos, který od nich chtěl velký gauč. Tak jsme nejprve přenesli do auta ten velký gauč a pak věci, které byly pro nás. Zůstala tam jenom skříň, ta už se do auta nevešla a museli jsme s ní jet napodruhé. Toš jsme to všechno postupně popřenášeli, i ten gauč jsme přestěhovali k tomu typosovi a pak jsme jeli pro tu skříň. Ta byla dost velká, ale doufali jsme, že to zvládnem. Celkem to šlo, až do doby, kdy jsme se dostali k našemu pokoji. Tady je takový úzký průlez do obýváku, což byl největší problém. Prostě to nechtělo projít. Zkoušeli jsme to zprava, zleva i zhora, ale prostě to nešlo. Nakonec jsme to rozšroubovali a skoro celé a přenesli do pokoje. Tam jsem to potom montoval zpátky do kupy.
Večer jsme pak všechno přestěhovali tak, jak to chceme a teď už jsme úplně zabydlení. Ještě si na začátku února zajedeme pro stůl, poličku a vysavač, ale to už bude všechno. Pak už asi nic dalšího potřebovat nebudeme.

Tady jsou fotky našeho pokoje, jak to vypadá teď. Ještě pak něco vyfotíme, až to budeme mít úplně všechno, ale to až časem.

Open Air Museum

V sobotu jsme byli poprvé na akci s ESN tady ve Wageningenu. Jeli jsme do Open Air Musea v Arnhemu (bylo to něco jako skanzen v Rožnově, ale pro Nizozemí). Hned na srazu jsme potkali další Čechy. Dohromady tam bylo asi 20 - 30 lidí, z toho bylo asi 8 Čechů. Toš jsme se zařadili do české skupinky a byli jsme s nima vlastně celý den. A byla to celkem prdel.
Nejdříve jsme měli nějakou tour s průvodcem (ten prý byl v Čechách a znal i nějaké slovíčka, tak nás uvítal slovy "Dobrý den, zdravim vas." Ale pak už pokračoval anglicky. Nejdříve jsme byli v nějakém modrém baráku. Prý cizinci většinou řeknou, že na tom baráku je zvláštní jeho střecha (byla ze slámy) a Nizozemci, že ta barva. Ale v naší skupince někdo řekl, že prý ta barva, tak to asi úplně neplatí. Uvnitř pak byla přadlena a předla na kolovrátku.
Pak jsme byli v baráku, kde lisovali olej. A původně tam byly mlýnské kameny poháněné koněm, tak tam chtěli taky mít koně. Ale protože jim to nepovolili, tak zachovali aspoň "spirit" (duši) toho koně - jak se točily mlýnské kameny, tak na stěnu promítali chodícího koně.
Pak jsme byli v baráku, kde byla panímáma, která pletla. A měla tam taky zavěšené různé salámy a maso a když přišel nějaký mladík pro jejich dceru, jakože si ji chce vzít, a rodičům se nelíbil, tak přemístili tenhle "věšák" s masem do jiné místnosti a tím dali najevo, že tam jakože nic nebude a musí se snažit jinde.
Pak jsme byli v dalším baráku a tam kuchtila ženská zrovna oběd. Samozřejmě byla v dobovém oblečení, ale ten oběd asi moc dobový nebyl. Dělala nějaké vepřové steaky nebo něco takového a vonělo to dost dobře.
Pak jsme byli v jedné farmě, která tam byla převezena ve třech kusech a majitel za ní dotal 2 miliony eur. A očividně už předtím nějaké peníze měl, protože to vůbec nevypadalo jako farma, ale jako normální, spíš lepší, barák. I dneska by se za takový barák asi nikdo nemusel stydět (možná jenom ty počítače vypadaly trošku staře).
Pak jsme došli do středu toho musea a tam jsme se rozloučili a měli jsme volno. Tak jsme se česká skupinka vydali prozkoumat zbytek budov, které tam byly. Bylo tam hafo mlýnů, ale do žádného se nedalo vlézt, tak jsme je zkoukli jenom z venku. U jednoho mlýna pak byla ledová skluzavka - člověk si mohl půjčit duši, sednout si na ní a svézt se dolů. Tak jsme se s Jane dvakrát svezli a bylo to super. Taky jsme vlezli do nějakého kostela, kde zpíval sbor, ale přišli jsme pozdě, zrovna končili. Pak jsme byli ve výrobně papíru z oblečení (to muselo být z nějakého rostlinného rostlinného materiálu, protože z vlny to nejde). Tak jsme se dozvěděli, že tu látku první nakrájeli na malé kousky, pak se to dalo mezi takové kladiva, které po tom 24 hodin bouchaly, pak se to dalo do nějaké lázně, kde se to 48 hodin močilo a pak se z toho vyráběl papír. Toš celkem zajímavé.
Pak jsme si prošli dětský koutek, kde jsme se samozřejmě všichni pořádně vyřádili. Byly tam různé hry, pak tam byly prolízačky a houpačky a další různé capiny. Potom jsme ještě byli ve vlakovém depu, kde byly staré tramvajky a v baráku, který byl věnovaný nákladní automobilové dopravě. Tak tam byly nějaké první auta podobné dodávkám a jejich vývoj až po dnešní kamiony (to byly jenom modely, ne opravdová auta). Opravdových tam bylo jenom pár a taky tam byly vozy tažené koňma. Potom už jsme se vydali na tramvaj a ke vstupu jsme se dovezli tramvají.
U vstupu byla taky možnost bruslení, tak jsme si půjčili brusle a chvíli jsme bruslili. Ale ty brusle nebyly nic moc, všechny z toho bolely nohy, tak jsme toho za chvíli nechali. Na závěr jsme si dali ještě jednu okružní jízdu tramvají, protože už byla tma a všechno bylo osvětlené, tak jsme se chtěli podívat, jak to vypadá. A pak už jsme vyrazili zpátky do Wageningenu.
Toš na první výlet to bylo super. V pátek jsem se bál, jestli to má cenu, protože celý týden pršelo a nevypadalo to, že by mělo přestat, ale naštěstí se počasí umoudřilo a v sobotu nepršelo skoro vůbec. V průběhu dne asi dvakrát spadlo pár kapek, ale jinak nic. Takže nakonec úplně bomba. A poznali jsme další Čechy, tak si není na co stěžovat.

A tady jsou fotky z Open Air Musea

A co jinak?

Jinak se v průběhu týdne děly další věci. Jane furt pracuje ve škole, učí se s mašinou a užívá si práce. Bohužel jí oznámili z Niza (ta druhá práce), že mají někoho jiného a že není ten nejlepší kandidát :( Takže tam bohužel nic. Snad se zadaří a prodlouží jí kontrakt ve škole, uvidíme.
Mi se zase "zadařilo" ve středu, kdy jsem si na tréninku z badmintonu zvrtnul kotník. V sobotu jsme měli mít zápas z volejbalu, ale protože jsem to nechtěl moc riskovat ani bych to asi ještě nezvládnul, tak jsem nehrál (nebyl jsem ani ve čtvrtek na tréninku). Ale příští týden už by to mělo být v pořádku, snad.
Taky furt řešíme, jak připojit k internetu oba dva počítače. Je tu totiž jenom jedna zástrčka na internet. Tak jsem si myslel, že prostě pořídíme router a bude to v poho. Ale když jsem se zeptal, jestli můžeme, tak to začlo. Místní "domovník" mi řekl, že se musím zeptat IDEALIS (společnost, která zařizuje ubytování). Ti mi pak odpověděli, že to přeposlali počítačovému oddělení. No a nakonec z asi třídenní komunikace vyšlo, že musím jít do IDEALISu, aby mi nainstalovali druhou zástrčku. Pak jsem byl v IDEALISu a ti mi řekli, že tam musí být druhá, ať to zkusím ještě pohledat. A tak jsem hledal všude možně, i za skříněma, ale nikde jsem nic nenašel. Toš jsem psal další email a IDEALIS mi odpověděl, že tam opravdu je jenom jedna zástrčka a že oni s tím nic nemůžou udělat a že se mám zeptat počítačového oddělení. Tak jsem jim poslal email, jestli si můžu pořídit router a oni odpověděli, že čekají na vyjádření třetí strany. Tak teď čekáme a doufám, že to nějak vyřeší a pokud možno rychle. Toš uvidíme.
Jinak počasí tu je typické nizozemské, většinou prší, teploty jsou kolem 10 °C a fouká vítr.

Nový rok

Nejprve bych chtěl všem popřát Happy New Year! A jak to během tohohle období vypadalo s náma? No, na Vánoce a Nový rok jsme jeli do ČR, ale hned po oslavě Nového roku jsme vyrazili zpátky do Nizozemí a hned do práce. A nejen já, už i Jane!

Vánoce

Když jsme jeli domů, bylo tady hafo sněhu. Teda asi ne tak moc jako v ČR, ale na místní poměry to bylo dost. Vlaky už měly zpoždění a autobusy taky jezdily pozdě. Tak jsme se rozhodli radši vyrazit dříve a nebrat si kufr (asi by se těžko tím sněhem tahal), ale radši krosnu. Bus, kterým jsme jeli na vlakové nádraží, měl asi třičtvrtě hodiny zpoždění, ale pro nás to znamenalo, že přijel asi minutu po tom, co jsme dorazili na zastávku. Takže hned ze startu nám to vyšlo fajn. Pak jsme vyrazili vlakem do Utrechtu, odkud nám jel autobus do ČR. Vlak kupodivu neměl moc velké zpoždění a tak jsme dorazili včas. Dokonce jsme měli hafo času, tak jsme sedli do "kavárny", dali si kafe a čekali na autobus. Ten přijel asi o 5 minut později, tak to bylo taky fajn. Cesta pak probíhala v klidu, jenom někde v Německu jsme se trochu loudali v koloně, ale to bylo uprostřed noci, tak to člověk moc nevnímal. Ale asi jsme moc neztratili, protože do Prahy jsme dorazili o půl hodiny později.
Co se dělo přes vánoce, to bych moc nerozebíral, bo toho bylo hrozně moc. Takže jen ve stručnosti. V Praze jsme se na jednu noc stavili za mojí tetou a její rodinkou, ti byli samozřejmě velice happy. Pak jsme oba jeli k Jane domů a na Štědrý den jsem jel k nám. O svátcích jsme každý samostatně navštívili svoje rodiny, já jsem byl samozřejmě i na zábavách. Já jsem pak měl sraz z gymplu, hráli jsme volejbalový a tarokový turnaj a pak přijela Jane k nám. To bylo akorát na Silvestra, kterého jsme oslavili v Ostravě.
Hned 1.1.2011 ráno jsme pak vyrazili do Prahy. Tam jsme chvíli pobyli s Pájou, která tam měla nějakou akci s budhistama a pak jsme jeli zpátky do NL. Cesta zpátky byla v poho, ani žádné zpoždění jsme neměli a do Utrechtu jsme přijeli o hodinu dříve než jsme měli. Ale pak jsme zjistili, že musíme ještě 2 hodiny čekat na první vlak, kterým se dostat domů. Toš jsme si sedli do jedné čekárny, kde bylo teplo, a čekali. Pak už jsme v klidu dojeli vlakem do Ede a odtama busem do Wageningenu. Doma jsme se pak zachumlali zpátky do postele a dospávali jsme cestu domů.

Zpátky do práce

Já jsem po Novém roce nastoupil zase zpátky do práce a musel jsem se zase zorientovat, co jsem to vlastně dělal před Vánocema a co bych měl dělat teď. Toš chvíli to trvalo (asi celé pondělí), ale nakonec jsem se rozkoukal a začal jsem si zase hrát s rostlinkama, bakteriema, proteinama a DNA. Toš furt to samé dokolečka.
Jane měla v pondělí schůzku na imigračním, kde jí konečně dali do pasu nálepku a mohla začít od úterý pracovat. Tak byla poprvé v práci, kde jí ukazovali, co, kde, jak bude dělat a na kterých mašinách. V úterý odpoledne pak měla druhý pohovor v Ede, kde má rozjednanou druhou práci. Toš jim prý povykládala víceméně to samé, co na prvním (tentokrát tam byl šéf oddělení) a jela domů. Že prý ji dají vědět, toš uvidíme. Přes týden pak dál chodila do práce a učila se dělat zatím s jednou mašinou. A ve čtvrtek pak jeden typos prezentoval pro celou grupu a po prezentaci to zakončili v hospodě.
Já jsem měl ve čtvrtek novoroční turnaj ve volejbalu, který byl jenom pro členy. Bylo tam 8 družstev a každý hrál s každým. Jenom na jednom kurtu se muselo hrát v zimních rukavicích a šálách, takže to bylo dost akční. Jestli jsou nějaké fotky, to nevím. Ale jestli něco najdu, určitě se o ně podělím. Po turnaji jsme si pak dali sprchu a zakončili to v hospodě, kde se konal tzv. Pub quiz, což je jakože nějaký kvíz v hospodě s nezvyklýma otázkama. Byly tam otázky o té naší volejbalové organizaci (kdo je nejstarší v Mužích 2, jaký je jejich průměrný věk, kolik rozhodčích máme dohromady, kolik procent z toho je žen, ...), o Wageningenu (kdy byl založen a jaké bylo jeho původní jméno, kolik procent je souš a kolik voda, jaká je jeho rozloha, ...) a o nějakých událostech roku 2010 (kolik dělníků uvízlo v dolu v Chile, jak dlouho tryskala ropa v Mexickém zálivu, kdy padla nizozemská vláda, ...). No, náš tým nevyhrál ani turnaj ani Pub quiz, ale byla to prča. V turnaji jsme měli 2 prohry, 2 remízy a 3 výhry, tak si myslím, že jsme skončili spíš v první polovině.
V sobotu jsme pak vyrazili do Utrechtu nakupovat oblečení a boty. Sice tam bylo hafo obchodů, ale nebylo tam toho moc pěkného. Já i Jane jsme si cosi ponakupovali, ale moc toho nebylo. Myslel jsem si, že to bude lepší. Toš teď chcem ještě někdy projít Wageningen, jestli nenajdem něco tu, ale toho moc nebude.