Tak jsme prožili další, celkem nudný týden. Ale ne, že by se nedělo vůbec nic, to zase ne! Takové béčka zase nejsme :)
V úterý jsme si přivezli poslední věci, které nám ještě v bytě chyběly. Měla je u sebe ještě ta holčina, od které jsme kupovali skříň, gauč, ledničku a další věci a tyhle si chtěla ještě nechat, než odjede. Byl to stůl pro Jane, dokonce rozkládací, aby měla kde pracovat, takovou malou skříňku, kterou ta holčina používala v kuchyni, ale nám se hodí akorát na boty, a pak vysavač. Toš zase jsme si na to půjčili tricykl a bylo to celkem v poho. Jenom jak jsme jeli pro tricykl, mrzlo a dlaždice, z kterých byla udělaná jedna cesta, byly namrzlé a tam Jane uklouzla a spadla. A já málem taky, když jsem se otáčel, co se stalo. Ale všechno dopadlo v poho, Jane se postavila a jela dál, teď už opatrněji.
Ve čtvrtek měla Jane zase večeři se svojí skupinou z práce. Zase měli nějakou prezentaci, potom kafe a pak to ukončili v nějaké restauraci na večeři. A prý seděli celkem dobře, že na jednom konci stolu seděli cizinci a na druhé straně Dutch. Tak si i pokecali. Ve čtvrtek byl zrovna první den nového roku (králíka) podle čínského kalendáře, tak šli do čínské restaurace. V jejich skupině jsou i dva Číňani (Teng a Chen), tak je nechali ať něco objednají pro všechny. Tak se asi 10 minut bavili čínsky s číšníkem, chvílema to vypadalo, že se hádají, ale nakonec se teda na něčem domluvili. Jako pití Jane zkusila čínské pivo, toš prý to není špatné. Po chvíli na stůl donesli takové železné tácky, pod kterýma byly svíčky. Na ty tácky pak donesli jídlo, takže zůstalo dlouho teplé. Byla tam kachna s pepřovou omáčkou, krevety s mangovou omáčkou a pak směsi masa se zeleninou. Jedna ta směs obsahovala i vepřové, a tak na to Chen upozorňoval Rani (PhD studentka z Indonézie), ta totiž z náboženských důvodů vepřové nejí. Všichni postupně zkoušeli všechny druhy jídla, co byly na stole. Někdy uprostřed večeře se ale misky s jídlem pomotaly, tak že sám Chen nabídl Rani směs s vepřovým masem. Za chvíli si to uvědomil a řekl to nahlas. Naštěstí Rani seděla na druhém konci stolu, takže ho neslyšela a Chena přemluvili ať jí to neříká. Takže Rani asi poprvé v životě ochutnala vepřové a ani o tom neví :)
Mi se zase trochu protáhlo zahánění žízně po volejbale. Sedělo nás jenom pár, ale dobře se kecalo a jeden typos se během týdne rozešel s přítelkyní, tak jsme mu říkali, že to musí zapít. A toš jsme pili. A ne jenom to normální pivo jako obvykle, ale nějaké spešl kvasnicové. Toš nebylo to špatné, ale bylo to silnější. Dokonce jsme asi dobře zabavili pana výčepního, protože nám dal jedno pivo gratis :) No a pak se nějak rozhodlo, že se půjde do centra do jednoho klubu. A toš jsme vyrazili. Co si pamatuju, tak tam hráli dva typosi, jeden na kytaru a druhý na saxofon a flétnu a další foukací nástroje. Když dohráli, tak tam už jenom něco pouštěli, jako vždy. Tak jsme tam kecali, pak jsem tam potkal i jednu Češku, co je tady ve Wageningenu. No a někdy kolem čtvrté ráno jsem se vrátil domů, teda asi dvakrát tak dlouhou cestou než normálně (když je člověk střízlivý). Ale ráno se mi teda rozhodně nechtělo vstávat, musel jsem se hodně přemlouvat, abych kolem půl deváté vstal, cosi málo pojedl a vydal se do školy (samozřejmě pěšky, ať se trochu provětrám). No a v práci to bylo taky akční, ale měl jsem naplánovanou práci, tak jsem jí musel udělat. Toš přežil jsem, ale dalo to zabrat.
V sobotu jsme pak měli další zápas z volejbalu. Tentokrát to byl nějaký špatný termín, protože nás bylo jenom sedm, jeden z toho si v pondělí udělal něco s kolenem, tak nebylo jisté, jestli bude hrát, a jednoho jsme museli "povolat", protože na nový rok skončil s volejbalem u nás (přestěhoval se a nechtěl dojíždět tak daleko). A ještě k tomu jsme hráli proti druhému v tabulce, tak asi můžete lehce uhádnout, jak to dopadlo. No prohráli jsme 4:0. První set byl asi nejlepší a pak už to šlo skopce. Toš snad příště to vyjde líp.
V úterý jsme si přivezli poslední věci, které nám ještě v bytě chyběly. Měla je u sebe ještě ta holčina, od které jsme kupovali skříň, gauč, ledničku a další věci a tyhle si chtěla ještě nechat, než odjede. Byl to stůl pro Jane, dokonce rozkládací, aby měla kde pracovat, takovou malou skříňku, kterou ta holčina používala v kuchyni, ale nám se hodí akorát na boty, a pak vysavač. Toš zase jsme si na to půjčili tricykl a bylo to celkem v poho. Jenom jak jsme jeli pro tricykl, mrzlo a dlaždice, z kterých byla udělaná jedna cesta, byly namrzlé a tam Jane uklouzla a spadla. A já málem taky, když jsem se otáčel, co se stalo. Ale všechno dopadlo v poho, Jane se postavila a jela dál, teď už opatrněji.
Ve čtvrtek měla Jane zase večeři se svojí skupinou z práce. Zase měli nějakou prezentaci, potom kafe a pak to ukončili v nějaké restauraci na večeři. A prý seděli celkem dobře, že na jednom konci stolu seděli cizinci a na druhé straně Dutch. Tak si i pokecali. Ve čtvrtek byl zrovna první den nového roku (králíka) podle čínského kalendáře, tak šli do čínské restaurace. V jejich skupině jsou i dva Číňani (Teng a Chen), tak je nechali ať něco objednají pro všechny. Tak se asi 10 minut bavili čínsky s číšníkem, chvílema to vypadalo, že se hádají, ale nakonec se teda na něčem domluvili. Jako pití Jane zkusila čínské pivo, toš prý to není špatné. Po chvíli na stůl donesli takové železné tácky, pod kterýma byly svíčky. Na ty tácky pak donesli jídlo, takže zůstalo dlouho teplé. Byla tam kachna s pepřovou omáčkou, krevety s mangovou omáčkou a pak směsi masa se zeleninou. Jedna ta směs obsahovala i vepřové, a tak na to Chen upozorňoval Rani (PhD studentka z Indonézie), ta totiž z náboženských důvodů vepřové nejí. Všichni postupně zkoušeli všechny druhy jídla, co byly na stole. Někdy uprostřed večeře se ale misky s jídlem pomotaly, tak že sám Chen nabídl Rani směs s vepřovým masem. Za chvíli si to uvědomil a řekl to nahlas. Naštěstí Rani seděla na druhém konci stolu, takže ho neslyšela a Chena přemluvili ať jí to neříká. Takže Rani asi poprvé v životě ochutnala vepřové a ani o tom neví :)
Mi se zase trochu protáhlo zahánění žízně po volejbale. Sedělo nás jenom pár, ale dobře se kecalo a jeden typos se během týdne rozešel s přítelkyní, tak jsme mu říkali, že to musí zapít. A toš jsme pili. A ne jenom to normální pivo jako obvykle, ale nějaké spešl kvasnicové. Toš nebylo to špatné, ale bylo to silnější. Dokonce jsme asi dobře zabavili pana výčepního, protože nám dal jedno pivo gratis :) No a pak se nějak rozhodlo, že se půjde do centra do jednoho klubu. A toš jsme vyrazili. Co si pamatuju, tak tam hráli dva typosi, jeden na kytaru a druhý na saxofon a flétnu a další foukací nástroje. Když dohráli, tak tam už jenom něco pouštěli, jako vždy. Tak jsme tam kecali, pak jsem tam potkal i jednu Češku, co je tady ve Wageningenu. No a někdy kolem čtvrté ráno jsem se vrátil domů, teda asi dvakrát tak dlouhou cestou než normálně (když je člověk střízlivý). Ale ráno se mi teda rozhodně nechtělo vstávat, musel jsem se hodně přemlouvat, abych kolem půl deváté vstal, cosi málo pojedl a vydal se do školy (samozřejmě pěšky, ať se trochu provětrám). No a v práci to bylo taky akční, ale měl jsem naplánovanou práci, tak jsem jí musel udělat. Toš přežil jsem, ale dalo to zabrat.
V sobotu jsme pak měli další zápas z volejbalu. Tentokrát to byl nějaký špatný termín, protože nás bylo jenom sedm, jeden z toho si v pondělí udělal něco s kolenem, tak nebylo jisté, jestli bude hrát, a jednoho jsme museli "povolat", protože na nový rok skončil s volejbalem u nás (přestěhoval se a nechtěl dojíždět tak daleko). A ještě k tomu jsme hráli proti druhému v tabulce, tak asi můžete lehce uhádnout, jak to dopadlo. No prohráli jsme 4:0. První set byl asi nejlepší a pak už to šlo skopce. Toš snad příště to vyjde líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat