Tento víkend jsme se konečně vydali na výlet do dalšího nizozemského města, tentokrát Nijmegen. Na letišti v Düseldorfu psali, že to je nejstarší město Nizozemí. Co jsem ale četl na internetu, tak bylo během válek několikrát zbořeno a z původních staveb toho moc nezůstalo. Zbyly jenom dvě kaple (nebo části kaplí) z původního hradu, co tam kdysi býval, a část zdi, která chránila město. Kromě toho tam pak ještě byl jeden velký kostel v centru města a protože jsme tam byli v sobotu, tak byl samozřejmě i trh a hromada stánků a všechny obchody otevřené. Tak jsme to spojili dohromady s nákupama.
Vyrazili jsme hned ráno (teda asi kolem jedenácté, až jsme se probudili a posnídali) vlakem do Nijmegenu. Tam jsme vylezli na "kopec", kde byly ty pozůstatky z hradu a zbylé dvě kaple. Taky tam byl nějaký králík v nadlidské velikosti, ale proč tam byl nebo proč tam byl, to netuším. Celý ten kopec byl vysoký asi 15 - 20 metrů max., protože hned vedle bylo ruské kolo a z vyhlídky na tom kopci jsme se koukali na vrchní polovinu toho kola, ani jsme ho zhora neviděli. Kolem bylo taky hodně kolotočů na několika místech. Ale moc lidí se na nich netočilo, většinou tak tři na celém kolotoči. A my jsme se taky nepřidali, jenom jsme prošli kolem a šli dál.
Vyrazili jsme dolů do centra a tam už začaly přibývat obchody a různé stánky. Tak jsme postupně procházeli obchody, které jsme potřebovali, až jsme se dostali úplně do centra. Tam už byl ten hlavní kostel a mohlo se jít i dovnitř, tak jsme si ho prohlídli i zevnitř. Ale bohužel byl někdy v minulosti vykradený a během II. světové války se používal na něco jiného než jako kostel, takže tam uvnitř moc na vidění nebylo. A pak už v Nijmegenu moc památek nebylo, tak jsme jenom trajdali po obchodech a hledali správné boty, bundu a kalhoty. Obchodů jsme sice prolezli hafo, ale podařilo se nám koupit pouze kalhoty. Na boty a bundu se budeme muset kouknout někde jinde.
Trajdali jsme tam tak dlouho, že jsme si ani neuvědomili, že už je 5 hodin a najednou se všechny obchody zavřely a všichni lidi z ničeho nic zmizeli. Asi během půl hodiny tam bylo prázdno. Tak jsme taky vyrazili zpátky na nádraží a domů do Wageningenu. Tam jsme ještě museli nakoupit něco na jídlo a udělali jsme večeři. Večer jsme na žádnou párty nešli, tak jsme jenom relaxovali doma a šli celkem brzo spát, ať se dospíme.
Výlet nám vyšel pěkně a užili jsme si to včetně typického nizozemského počasí. To znamená, že asi deset minut pršelo, pak začlo svítit slunko tak na půl hoďku až hoďku a pak zase trochu sprchlo. A tak furt dokola. Ale měli jsme s sebou deštník, tak jsme ho konečně aspoň trochu využili.
V neděli pak bylo jenom pršlavo, tak jsme byli celý den doma a relaxovali. Já jsem šel odpoledne na zápas badmintonu, který jsme tentokrát vyhráli 7:1. Ale jeden chlap z protihráčů se zranil hned při prvním zápase, tak musel ty další zápasy vzdát.
Jinak přes týden se toho moc nedělo. Jane pracovala v Amsterdamu a hrála si s autosamplerem z mašiny, který nefungoval. A nezprovoznila to do konce týdne, takže na tom bude pokračovat i příští týden. Ve čtvrtek pak byli s Velislavou (její spolubydlící) nakupovat a prý trajdali asi tři hodiny po obchodech, ale nakonec nic nekoupili.
Já jsem taky pracoval a můj kurz se mi už blíží ke konci, takže příští týden budu muset udělat report a prezentaci z práce, kterou budeme dělat dva dny. Ve středu jsem pak byl na výroční schůzi z volejbalu. Tentokrát se konala v angličtině, protože jsme tam byli já a kámoš z volejbalu, který je Polák. Bylo to celkem v pohodě, ale když to skončilo, tak se začalo pít. A ten Polák pak začal kupovat normální velké piva, tak to bylo veselé. No a zakončili jsme to asi ve čtyřech v jednom studentském klubu. Příští den ráno to bylo těžké. Navíc jsem byl na meetingu skupiny, která sponzoruje můj výzkum. Takže jsem celý den poslouchal různé prezentace a některé byly hrozně nudné, tak jsem měl velké problémy udržet otevřené oči. Ale nakonec jsem to zvládl. V pátek jsem pak měl zápas z volejbalu a taky jsme vyhráli, tentokrát 3:1, takže konečně taky nějaká výhra :)
Fotky z Nijmegenu
Vyrazili jsme hned ráno (teda asi kolem jedenácté, až jsme se probudili a posnídali) vlakem do Nijmegenu. Tam jsme vylezli na "kopec", kde byly ty pozůstatky z hradu a zbylé dvě kaple. Taky tam byl nějaký králík v nadlidské velikosti, ale proč tam byl nebo proč tam byl, to netuším. Celý ten kopec byl vysoký asi 15 - 20 metrů max., protože hned vedle bylo ruské kolo a z vyhlídky na tom kopci jsme se koukali na vrchní polovinu toho kola, ani jsme ho zhora neviděli. Kolem bylo taky hodně kolotočů na několika místech. Ale moc lidí se na nich netočilo, většinou tak tři na celém kolotoči. A my jsme se taky nepřidali, jenom jsme prošli kolem a šli dál.
Vyrazili jsme dolů do centra a tam už začaly přibývat obchody a různé stánky. Tak jsme postupně procházeli obchody, které jsme potřebovali, až jsme se dostali úplně do centra. Tam už byl ten hlavní kostel a mohlo se jít i dovnitř, tak jsme si ho prohlídli i zevnitř. Ale bohužel byl někdy v minulosti vykradený a během II. světové války se používal na něco jiného než jako kostel, takže tam uvnitř moc na vidění nebylo. A pak už v Nijmegenu moc památek nebylo, tak jsme jenom trajdali po obchodech a hledali správné boty, bundu a kalhoty. Obchodů jsme sice prolezli hafo, ale podařilo se nám koupit pouze kalhoty. Na boty a bundu se budeme muset kouknout někde jinde.
Trajdali jsme tam tak dlouho, že jsme si ani neuvědomili, že už je 5 hodin a najednou se všechny obchody zavřely a všichni lidi z ničeho nic zmizeli. Asi během půl hodiny tam bylo prázdno. Tak jsme taky vyrazili zpátky na nádraží a domů do Wageningenu. Tam jsme ještě museli nakoupit něco na jídlo a udělali jsme večeři. Večer jsme na žádnou párty nešli, tak jsme jenom relaxovali doma a šli celkem brzo spát, ať se dospíme.
Výlet nám vyšel pěkně a užili jsme si to včetně typického nizozemského počasí. To znamená, že asi deset minut pršelo, pak začlo svítit slunko tak na půl hoďku až hoďku a pak zase trochu sprchlo. A tak furt dokola. Ale měli jsme s sebou deštník, tak jsme ho konečně aspoň trochu využili.
V neděli pak bylo jenom pršlavo, tak jsme byli celý den doma a relaxovali. Já jsem šel odpoledne na zápas badmintonu, který jsme tentokrát vyhráli 7:1. Ale jeden chlap z protihráčů se zranil hned při prvním zápase, tak musel ty další zápasy vzdát.
Jinak přes týden se toho moc nedělo. Jane pracovala v Amsterdamu a hrála si s autosamplerem z mašiny, který nefungoval. A nezprovoznila to do konce týdne, takže na tom bude pokračovat i příští týden. Ve čtvrtek pak byli s Velislavou (její spolubydlící) nakupovat a prý trajdali asi tři hodiny po obchodech, ale nakonec nic nekoupili.
Já jsem taky pracoval a můj kurz se mi už blíží ke konci, takže příští týden budu muset udělat report a prezentaci z práce, kterou budeme dělat dva dny. Ve středu jsem pak byl na výroční schůzi z volejbalu. Tentokrát se konala v angličtině, protože jsme tam byli já a kámoš z volejbalu, který je Polák. Bylo to celkem v pohodě, ale když to skončilo, tak se začalo pít. A ten Polák pak začal kupovat normální velké piva, tak to bylo veselé. No a zakončili jsme to asi ve čtyřech v jednom studentském klubu. Příští den ráno to bylo těžké. Navíc jsem byl na meetingu skupiny, která sponzoruje můj výzkum. Takže jsem celý den poslouchal různé prezentace a některé byly hrozně nudné, tak jsem měl velké problémy udržet otevřené oči. Ale nakonec jsem to zvládl. V pátek jsem pak měl zápas z volejbalu a taky jsme vyhráli, tentokrát 3:1, takže konečně taky nějaká výhra :)
Fotky z Nijmegenu
Žádné komentáře:
Okomentovat