Akce v červnu

V sobotu 13. června měla Jane kurz ve Wageningenu, aby se naučila něco nového do školy. Měla to na celý den, tak jsem vyrazil do Delftu na výstavu bonsají jako loni. S sebou jsem si opět vzal stromeček, který jsem tam předělával na bonsaj za dohledu učitele. Na výstavě jsem byl až do odpoledne a pak jsem se přesunul do blízké vesnice, kde bydlí Michal, kterého znám z volejbalu, a po asi půl roce jsme konečně zase pokecali. Do Ede jsem se vrátil někdy v noci posledním vlakem.
Další víkend jsme v pátek vyrazili poznávat noční život v Ede. Večer k nám dorazili Anna, Jeroen a Olga z Wageningenu, dali jsme si nějaké pivo na začátek a vyrazili jsme do města. Nejdřív jsme byli v jedné irské restauraci a pak jsme vyrazili dál do města. V centru ale byly jenom hospody, kde byla hlasitá hudba a nedalo se tam moc povídat. Ale zase se tam dalo tančit, tak jsme do jedné zalezli, dali jsme pivo a zapařili. Kolem druhé nebo třetí jsme skončili, my jsme šli domů a zbytek vyrazil zpátky do Wageningenu.
V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu, kde Jane a jeden kolega slavili narozeniny. Přijeli jsme o trochu dřív, než začínala oslava, abychom pomohli připravovat jídlo na barbecue. Kolem páté začali přicházet ostatní, tak jsme rozžhavili barbecue a začali připravovat jídlo. Měli jsme hromadu špízu, nějaké maso, rybu a sýry, u toho se samozřejmě popíjelo pivo a povídalo. Později večer jsme pak i decentně pařili a pak jsme tam i přespali. Ráno jsme se pak vydali zpátky do Ede. Zbytek neděle jsme pak jenom odpočívali.
Minulý víkend jsme pak pomáhali Anně a Jeroenovi se stěhováním. Anna se stěhovala z Delftu do Haagu a Jeroen se stěhoval k Anně. Tak jsme začali ve Wageningenu, přestěhovali většinu věcí od Jeroena, a pak jsme přestěhovali věci z Delftu. Odpoledne pak holky vyrazily ještě nakupovat nějaké věci, které jim chyběly do bytu, Já jsem pomáhal Jeroenovi pokládat podlahu, taky jsem skládal gauč a nějaké skříně. Večer jsme byli všichni utahaní, tak jsme ani neseděli, ale šli jsme brzo spát. V neděli jsme pak jeli na pláž, kde jsme hráli beach volejbalový turnaj. Na pláži jsme strávili celý den a pak jsme se vrátili zpátky do Ede.

Květen plný akcí

Na začátku května, když odjeli táborníci zpátky do Německa a do ČR, nám skončily všechny návštěvy, které jsme měli naplánované. Takže jsme hned ten víkend trochu odpočívali a pouklízeli. Další sobotu, 16.5., jsem pak šel na turnaj do Wageningenu na oslavu 50ti let Waho, studenského volejbalového klubu, kde jsem dříve hrál. Toš hrálo se pěkně, měli jsme jakš takš tým, ale měli jsme tam asi dvě holčiny, kterým to moc nešlo, tak jsme se nakonec do finále nedostali. Ale i tak to bylo fajn. 

V pondělí jsem pak jel do ČR skoro na dva týdny. Byly levné letenky a o víkendu jsme měli táborovou akci i obecní slavnosti, a navíc jsem se musel postarat o bonsaje, které mám doma. Vyrazil jsem zase prvním možným vlakem, abych se dostal do Eindhovenu na letiště včas. A ještě že tak. Když jsem procházel rentgenem, tak se jim něco nelíbilo na mojí bundě. Tak si to prohledávali, až došli k peněžence. A v ní objevili mojí kartu, která se dá složit do nože. Samozřejmě jsem si to neplánoval brát do letadla, ale jak jsem se večer balil, tak jsem na to zapomněl. Tak jsem si myslel, že to prostě vyhodí a půjdu dál (jak už se i někdy stalo, když se jim něco nelíbilo), ale ten typos to furt držel v ruce a já jsem furt čekal. Za chvíli pak šli vedlejší uličkou nějací policajti, tak tam úplně pípali, a říkal jsem si, co se děje. No a za chvíli byli u mě a že jestli je ta karta/nůž moje a že s nima mám jít. A to už jsem si říkal: "Sakra, to asi nebude jen tak něco." Tak mě odvedli do takové malé místnůstky, posadili mě na gauč a řekli mi, že ten nůž je nelegální v celém Nizozemí. Překvapeně jsem na ně koukal, protože to jsem nevěděl. Tak mi řekli, že budu muset zaplatit pokutu, sepsali jsme protokol, já jsem se podepsal a pak jsem vyrazil na letadlo. 

Pak už probíhala cesta v pohodě. V Brně jsme zašli se ségrou na oběd a na pivo a vyrazil jsem do Pardubic navštívit Jarouše. S ním jsme byli zase na večeři a pak jsme taky ještě zůstali na pivo, musel jsem si to užít, když jsem byl zase v ČR. U Jarouše jsem přespal a v úterý ráno jsem vyrazil do Olomouce za Andrejkou a jejím malým Ondráškem. Tam jsem taky chvíli pobyl a pak už se vydal na cestu do Ostravy, abych si ještě stihl koupit novou bundu. Večer jsem úspěšně dorazil domů a zbytek týdne jsem strávil doma psaním dizertačky a chozením se psem. 

V pátek jsme pak měli táborovou akci, hlídali jsme přes noc pódium, které bylo nachystané na obecní slavnosti, tak jsme si z toho udělali pořádnou zábavu. Trochu se divím, že na nás nepřišli nějací sousedé... V sobotu pak byly samotné obecní slavnosti, ale protože počasí nebylo nejlepší, tak to měli letos trochu upravené a i odpolední program byl v dešti. V neděli jsem pak pomáhal taťkovi něco na zahradě, odpoledne jsme se šli podívat, jak Anežka hraje házenou a večer jsme si udělali vaječinu na ohni. V ČR jsem pak byl až do pátku, tak jsem si stihl ještě přesadit bonsaje a trochu pomoct našim s domácíma pracema. Ve čtvrtek jsem pak jel do Brna na koncert Kabátů a do pátku jsem přespal u Anežky na kolejích. 

Mezitím byla Jane v NL, tak to neměla tak akční, protože přes týden musela chodit do práce. Ale v neděli šli do řecké restaurace, kde se snažili opít jednu kolegyni. A prý se jim to i povedlo, ale u toho se opili taky a asi o půl druhé ráno se rozhodli, že je optimální čas mi zavolat. Překvapivě jsem se i probudil, ale než jsem se stihl zorientovat, co se vlastně děje, začít mluvit anglicky a zjistil, co vlastně chcou, tak to položili a pařili dál. V pondělí byl v NL státní svátek, tak se mohli v pohodě vyspat a připravit na další pracovní týden. 

V sobotu hned potom, co jsem přijel z ČR, jsem pak šel na turnaj v beach volejbale, který pořádal můj současný volejbalový klub v Ede. Měli jsme tým s dalšíma dvěma klukama z Wageningenu z Waho, s kterýma hráváme o víkendech nebo když je čas. A měli jsme dobrý tým, protože jsme skončili třetí z devíti, takže úspěch. Vyhráli jsme pivo zdarma, tak jsme si ho dali k barbecue, co se tam pořádalo. A překvapivě, na nizozemské barbecue to bylo úplně super, bylo tam i normální maso udělané na steaky, vepřové kotlety a pak klasické věci jako hamburgery nebo kuřecí saté. Ale člověk si mohl vzít kolikrát chtěl, takže jsme se po turnaji úplně skvěle nadlábli. 

A minulý víkend jsme byli v sobotu v Amsterdamu. Já jsem se šel koukat na finále ligy mistrů s Janeinýma kolegama a Jane šla na večeři s ženskýma. Potom jsme se sešli a šli jsme ještě na pivo, než jsme jeli posledním vlakem zpátky do Ede. 

Jinak se Jane snaží přes týden co nejvíc naměřit, pokud to jde, a já se snažím co nejvíc napsat, protože bych měl svoji dizertačku v červnu dopsat, abych mohl mít obhajobu v listopadu. Taky si mezitím hledám práci, byl jsem na několika pohovorech, ale zatím jsem ještě nebyl vybrán. Toš uvidíme a snad to brzo vyjde. 

Táborníci v Evropě

Jana s rodinkou od nás odjeli v sobotu dopoledne, tak jsme měli zbytek dne na nějaké pouklízení a zklidnění a v neděli jsme víceméně relaxovali. V pondělí pak vyrazila Jane zase do práce a já jsem začal vzpomínat, co jsem vlastně psal, protože jsem měl domluvenou schůzku s profesorem na úterý. Ve čtvrtek jsem pak vyrazil do Lubecku v Německu, kde právě studuje Ivet z tábora, a z Čech k ní jeli na ten samý termín můj brácha a Blanč, další táborníci. Já jsem jel brzo ráno, protože to byly nejlevnější jízdenky na vlak, a Jiří a Blanč dojeli o něco později než já autem. Cesta vlakem probíhala celkem v poho, jenom jeden vlak byl zpožděný asi 40 minut, tak jsem musel počkat na nádraží. V Lubecku si mě pak Ivet vyzvedla na nádraží a vyrazili jsme k ní na koleje. A po cestě nás samozřejmě potkal ten největší déšť, který během celého dne byl. Naštěstí jsme se měli kam schovat, tak jsme nebyli ani moc mokří. Na kolejích jsem pak ještě zjistil, že mi přišel článek, který jsem musel rychle opravit, tak jsem seděl na počítači a opravoval chyby. Naštěstí jich moc nebylo a netrvalo to až tak dlouho. Když přijel zbytek, cosi jsme pojedli a ještě se zašli projít kolem kolejí k malému jezírku. Večer jsme pak seděli, kecali, plánovali další dny a trochu popíjeli. Ze začátku jsme teda byli všichni mrtví, ale pak jsme to asi rozpili a byli jsme vzhůru až do dvou.

V pátek dopoledne jsem ještě rychle musel dodělat změny na článku, které mi poslala vedoucí, a pak jsme vyrazili do Hamburgu. Zaparkovali jsme někde v centru a vyrazili do města. Hned při východu z parkoviště jsme zahlédli v přístavu zaparkovanou nějakou velkou loď, tak jsme se tam šli podívat. Tam jsme zjistili, že ta loď ten den zrovna odjížděla a chodili tam lidi s kuframa a zrovna se naloďovali. Dokonce tam měli i nějaký malý festiválek na odjezd lodi se stánkama. A jak jsme tak trajdali kolem a koukali, tak jsme se dostali i do míst, kde odbavovali lidi, a dokonce jsme i na chvíli dostali nějaké pokyny pro lidi, kteří se měli nalodit, ale ty nám hned vzali. Pak jsme vyrazili dál po Hamburgu kolem různých kanálů a po chodníčkách, které vedly nad cestama. Zkoukli jsme taky nějaké kostely a byli jsme na vyhlídkové věži, z které jsme viděli celý Hamburg. Zakončili jsme to v přístavu, kde byly další lodičky, tentokrát ale ty vyhlídkové pro turisty. Ale jak jsme tam tak trajdali, tak jsme najednou zahlídli, že ta velká loď právě vyjíždí, tak jsme koukali, jak odjíždí vstříc moři. Pak už jsme byli celkem utahaní, tak jsme našli zpátky auto a vyrazili na koleje. A protože jsme po večeři měli ještě relativně dost energie, tak jsme se rozhodli si domalovat naše vrbičkářské trička na tábor.

V sobotu jsme pak byli na prohlídku Lubecku. Je to rozhodně menší město než Hamburg, ale i tak je centrum pěkné a viděli jsme hodně zajímavých kostelů, byli jsme ve výrobně marcipánu, protože Lubeck je tím proslavený, a taky jsme ochutnali místní piva. Protože jsme se sbalili hned ráno, vyrazili jsme z Lubecku odpoledne přímo k moři. Tam jsme se prošli po pláži a koukli na maják. Když jsme šli k majáku bosky po asfaltce, tak na nás všichni Němci nějak divně koukali, asi bylo poznat, že jsme turisti. Potom jsme se ještě prošli po takové kolonádě, kde byla hromada stánků s různým jídlem, a u jednoho jsme se stavili na typický německý kari párek s hranolkama. Toš na vyzkoušení dobré, ale nějak často bych to mít nemusel. Pak už jsme se vrátili k autu a vyrazili do Nizozemí na návštěvu k nám. Cesta probíhala v pohodě, střídali jsme se s brašinem v řízení a chvíli po 11 večer jsme byli u nás. Tam jsme jenom vybalili a šli jsme spát. 

V neděli jsme pak ráno vyrazili do Amsterdamu. Sice nám to začalo pěkně bez deště, ale po chvilce začlo pršet celkem hodně, tak jsme našli jednu pěknou hospodu a vyzkoušeli hromadu různých piv. Každý měl vždycky nějaké jiné a kolovali jsme dokola, abychom co nejvíc vyzkoušeli. Když přestalo pršet, vyrazili jsme dál na procházku Amsterdamem. To už pak bylo v poho, jestli, tak jenom decentně poprchávalo, což se dalo zvládnout. Nakonec jsme nešli ani na projížďku lodí, protože okna lodí byly dost mokré a zamlžené zevnitř, tak by asi nebylo ani nic moc vidět. Na závěr jsme zašli ještě na jedno pivko kousek u nádraží a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

V pondělí pak bylo mnohem hezčí počasí, tak jsme vyrazili do Hoge Veluwe, národního parku kousek od Ede. Tam jsou všude k půjčení kola, tak jsme mohli projíždět celým parkem a koukat po různých krajinách. Nakonec jsme skončili v centru, kde jsme si dali sváču a protože jsme byli všichni dost utahaní a sluníčko krásně svítilo, dali jsme si asi na hoďku šlofíka. Potom jsme vyrazili dál, projeli jsme asi celý park a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

Ve středu ráno jsme si šli půjčit dvojkolo do obchodu v Ede a vyrazili jsme do Wageningenu na oslavu osvobození Nizozemí. Nejdříve jsme vyrazili na kopec, kde byly vystaveny různé auta a předváděly tam vojenské kapely. Najednou ale přišel silný déšť, tak jsme se rychle schovali do stanu, kde prodávali čaj a kafe. Naštěstí déšť rychle přešel a mohli jsme se dál procházet. Pak jsme vzali kola a vyrazili do centra, kde je hromada různých pódií a hrají tam různý typ hudby. Když jsme parkovali kola, opět přišel déšť a zase jsme se museli schovat, tentokrát za stěnu, protože nikde kolem nebyla žádná vhodná střecha. Když byl déšť mírnější, tak jsme se přesunuli do centra, kde jsme byli domluveni s dalšíma dvěma Češkama - Oli a Annou. Ty byly u někoho v baráku, tak jsme se přidali a mohli jsme přečkat déšť v klidu v baráku. Tam jsme taky měli piva, které jsem tam přivezl dřív, abychom nemuseli kupovat tak drahé piva na festivalu. Asi za hoďku bylo po dešti a mohli jsme vyrazit zpátky do centra a trajdat po pódiích, případně zůstat tam, kde se nám líbilo. Na chvíli se nám sice ztratily holky, ale později jsme se zase sešli a zbytek večera už probíhal v pohodě. Někdy kolem 9 večer jsme se sbalili a vyrazili zpátky do Ede, protože ve středu všichni odjížděli brzo ráno. Vstávali jsme ve 4 ráno, pomohli jim ještě dobalit poslední věci a oni vyrazili směr Německo a ČR a my jsme šli zpátky do postele. 

Zbytek středy jsme pak relaxovali a postupně zase začali pracovat. Jane ale pracovala doma, tak to měla taky volnější. Ve čtvrtek už ale vyrazila do Amsterdamu a vrátila se až někdy večer. Já jsem pak byl v pátek ve Wageningenu, protože jsem měl schůzku s profesorem a probírali jsme další věci na dizertačku. O víkendu jsme si pak dali úplný klid, abychom si odpočinuli po všech těch návštěvách a cestování a připravili se na další týden. 

Tady jsou pak fotky z Německa i Nizozemí
A video ze střílení z kanónu:

Popiolkovi v Nizozemí

Když Janeini rodiče odjeli zpátky do ČR, měli jsme jenom pár dní na regeneraci, uklizení a připravení se na další návštěvu. Mezitím jsme ale ještě stihli hromadu věcí. Já jsem měl další pohovor v Amsterdamu na univerzitě, bohužel opět neúspěšný, Jane byla v sobotu na dámské jízdě v Amsterdamu, kde nejdříve zašly na kolotoče a teprve pak na večeři a na párty do klubu. Ale taky už asi stárnou nebo co, protože kolem druhé už se chtělo jít všem domů. Já jsem se samozřejmě vůbec nenudil doma. Měli jsme poslední zápas z volejbalu, který jsme vyhráli krásně 4:0 a já jsem hrál dva sety, takže super. Po zápase jsme pak vyrazili společně na večeři. A protože někteří vzali i své drahé polovičky, tak nás bylo kolem dvaceti. Byli jsme zase v sushi restauraci v Ede a najedli jsme se náramně a dosytosti (možná i trochu víc). 

V neděli večer pak přijeli Popiolkovi - Jana s Martinem, kteří mají dva kluky, dvojčata, Michala a Filipa. A pro zařazení do rodiny, Jana je sestřenice od mojí mamky. Jeli k nám velkým autem, takže jsme si nechali dovézt i nějaké věci a taky čtyři bonzajky. Protože přijeli kolem 7 večer, jenom jsme nachystali večeři, ubytovali jsme je a předběžně se domluvili na plánu, co chcou za ten necelý týden, co budou u nás, dělat. 

Jako asi každá návštěva v Nizozemí chtěli vidět tulipány, takže jsme hned v pondělí vyrazili do Keukenhofu, kde je tulipánů asi nejvíc. Sice jsme se trochu potýkali se zácpama (i když jsme vyrazili celkem pozdě), ale nakonec jsme se tam dostali. A tam to pak bylo podobné jako vždycky, kytky, kytky a kytky. Ale i když jsem to viděl už po několikáté, zase to bylo jinak nachystané a vypadalo to hodně pěkně. Jenom kluci z toho byli trochu znudění a moc je to nebavilo. Naštěstí tam byl mlýn a hlavně bludiště a dětské hřiště, kde jsme strávili celkem dost času. Ale mezitím si aspoň Jana mohla projít pavilón s tulipánama a pořádně se pokochat různýma barvama, tvarama a velikostma tulipánů. Domů jsme pak dojeli mezi 7 a 8, tak jsme rychle udělali večeři a pojedli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Burger´s ZOO v Arnhemu. Martin tam byl při předchozí, pracovní, návštěvě Nizozemí a hodně se mu tam líbilo. Tentokrát jsme neměli žádný problém se zácpama, jenom jsme se museli vracet pro zapomenutý foťák. V ZOO to pak bylo úplně super, z jara tam bylo hafo mladých, tak bylo na co koukat. Měli to rozdělené na několik částí jako poušť, sahara, oceán a další a postupně jsme procházeli jednotlivé oblasti. Po cestě jsme opět narazili na dětské hřiště, tentokrát hooodně velké, takže se tam kluci celkem dlouho zdrželi. Nakonec je museli rodiče z hriště odvolat, že si projdem ZOO a pak se tam vrátíme. Asi nejzajímavější byly obrovské akvária, která tam taky měli, a plavaly tam různě velké a barevné ryby. Na konci bylo pak jedno úplně obrovské, kde byli i asi 1,5 metroví žraloci, kteří se jen tak proháněli kolem "potopené" lodě. Závěr pak byl prosklený tunel, kterým jsme procházeli, a nad hlavama nám plavali rejnoci a další ryby. No a na závěr jsme samozřejmě museli zpátky na hřiště, kde se zase mohli kluci vyblbnout. 

Ve středu jsme si zopakovali cestu do Arnhemu, když jsme vyrazili do Open Air Muzea, takového holandského skanzenu. Tam jsme si to pěkně procházeli, až jsme se dostali na náměstí, kde měli kola a dětské čtyřkolky na vlastní pohon. Tak jsme si tam dali sváču, vyzkoušeli místní pivo a typické holandské "poffertjes" - malé palačinky, a pojezdili na kolech a čtyřkolkách. Narozdíl od předchozích dnů jsme neměli tak pěkné počasí jako předchozí dny. Sice nám nepršelo a ukazovalo se i slunko, ale foukal nepříjemný studený vítr. Z náměstí jsme se pak šli podívat na pilu, která byla poháněná mlýnem, na starou tiskárnu, kde si kluci vytiskli vlastní diplom, na vodní mlýn, kde se vyráběl papír ze starého oblečení, i pivovar jsme navštívili a znova místní pivo ochutnali. A pak jsme pochopitelně zase skončili na dětském hřišti, sice malém, ale stačilo to. Pak jsme si stihli dát i kolečko tramvají, která jezdí kolem celého areálu, a zakončili jsme to v depu u starých tramvají. Odtud jsme to pak vzali znova na čtyřkolky, které se klukům hodně líbily, až do zavírací hodiny. Kdyby nezavírali tak brzo, tak si myslím, že bychom tam klidně ještě měli co dělat. 

Ve čtvrtek nemělo být nějaké extra pěkné počasí, spíš jenom zataženo, ale déšť nehlásili. Tak jsme se vydali do Amsterdamu, že když už jsou v Nizozemí, do Amsterdamu se musí podívat. Ale to bylo hodně nudné pro kluky, protože skoro nic nemohli, museli dávat pozor na auta, kola i další turisty a nebylo tam žádné hřiště ani park. Ale navštívili jsme nějaké základní památky, jako náměstí Dam s královkým palácem (navíc tam na náměstí byly ještě furt kolotoče, tak jsme se koukli, na čem se dá jezdit), viděli jsme několik kostelů a taky nakupovali suvenýry pro kamarády a rodinu. Taky jsme byli v jednom coffeeshopu, kde chtěla Jana nakoupit nějaké "zásoby" pro kamaráda. Tak jsem tam byl s ní a dělal jsem překladače mezi ní a panem prodavačem. Nakonec vybrala asi čtyři druhy různých trav, které si odvezla domů. Ale protože to bylo pro kluky hrozně nudné a pro rodiče náročné pořád dávat pozor na děti, tak jsme už kolem páté vyrazili zpátky do Ede. Večer jsme pak decentně oslavili moje narozeniny, dali jsme si pizzu a půlku, a poseděli jsme. 

V pátek jsme pak měli takový volnější den. Dopoledne jsme se prošli jenom v Ede, aby viděli, kde vlastně bydlíme, a taky abychom nakoupili sýry, které si vezmou domů. Ale v Ede není celkem co dělat, takže jsme na odpoledne naplánovali výlet na zámek De Haar u Utrechtu. Podle obrázků na internetu to vypadalo hodně zajímavě, tak jsme se těšili. Když jsme tam přijížděli, tak jsem si říkal, že je to povědomé. A později jsem si vzpomněl, že jsem tam už asi byl na výletě s laborkou asi před třemi lety. Zámek to byl pěkný, takový na Nizozemí netypický, asi jsme takový nikde zatím neviděl. A zrovna tam připravovali fantasy festival na víkend, takže tam stavěli hromadu stánků a vybalovali a chystali zboží. Taky tam bylo bludiště, takže se to tam klukům líbilo. Ale bludiště bylo hodně pěkně udělané, byly tam i dlouhé slepé cesty a do středu vedla jenom jedna cesta. Když jsme tam pak byli podruhé, tak měli kluci problém najít cestu do středu, Martin jim musel poradit. Taky tam měli ohradu s losama nebo něčím takovým, kteří se dokonce nechali krmit pampeliškama. Tak jsme obešli celou oboru a potom pomalu vyrazili zpátky domů. 

V sobotu ráno jsme zašli ještě na poslední nákup před cestou, aby měli něco na svačinu s sebou. Pak postupně pobalili zbytek věcí, nanosili všechno do auta a kolem 10 vyrazili směr Praha. My jsme pak zbytek soboty relaxovali, jenom jsme si ještě jednou zašli na nákup, abychom měli co jíst další dny. V neděli pak byl King´s night, noc před královskýma narozeninama, kdy jsou různě po Nizozemí párty. Původně jsme měli jít do Amsterdamu, kde byla Jane domluvená s kolegama, ale protože jí nějak rozbolely záda a špatně se jí hýbalo, nechtěla to moc hrotit a jít někam hopsat. V pondělí jsme taky měli jít do Amsterdamu na den královských narozenin, ale kolegyně, která tam měla být, tam nakonec byla jenom chvilku, a Jane se furt necítila úplně fit, tak jsme zase zůstali doma a užívali si poklidného víkendu bez návstev. Já jsem si aspoň pohrál se svojima rostlinkama a co jsem potřeboval, to jsem si popřesazoval. 

Jana udělala v Nizozemí samozřejmě hafo fotek, tak jsem to probral a tady jich pár je.
A tady ještě pár videí:
Tancování v Keukenhofu:

Velké akvárium se žralokama:

Tunel v akvárku:

Na kolech a čtyřkolkách:

Krmení kačen:

Královi v Nizozemí

Na Velikonoční svátky jsme jako každý rok vyrazili do ČR. Jeli jsme ráno v sobotu před Velikonocema a v ČR jsme byli kolem jedné. Sice mělo letadlo asi půl hodiny zpoždění, ale jinak se nic extra po cestě nestalo. Tentokrát jsme letěli do Prahy, odkud jsme pak jeli vlakem do Ostravy. A České dráhy se opět nepředvedly, přijeli jsme s asi 40-ti minutovým zpožděním. Večer jsme strávili v Ostravě, kde jsme slavili 30tiny asi 7 lidí, spolužáků z gymplu. V neděli pak byla Jane u nás, ale odpoledne odjela na rodinnou oslavu do Valmezu a já jsem měl schůzi z tábora. Velikonoční pondělí proběhlo celkem klasicky a v úterý jsem taky vyrazil do Valmezu. 

Ve čtvrtek jsme potom letěli zpátky do NL a tentokrát s náma letěli Janini rodiče. Zase jsme letěli z Prahy, tak jsme museli brzo ráno na vlak a dostat se včas na letiště. Většinu času jsme asi prospali a i let proběhl v klidu, měli jsme pěkné počasí, tak se dalo i koukat ven. Na letišti v Asterdamu jsme ale zjistili, že nejedou skoro žádné vlaky z letiště. Tak jsme zjišťovali, jak se vlastně dostat domů. Nakonec jsme zjistili, že musíme do centra Amsterdamu a z tama měl jet vlak normálně. Když přijel první vlak, tak do něho jsme se nevlezli, byli jsme daleko od dveří, tak už jsme se tam přes ty davy lidí nevmáčkli. Ale do druhého jsme to zvládli. Sice jsme stáli v uličce, ale těch 15 minut se to dalo vydržet. A i když na netu bylo, že mají být nějaké problémy na cestě z centra, nic extra jsme nepozorovali a dojeli jsme jenom asi s pětiminutovým zpožděním. Já jsem pak jel na kole s Janiným taťkou a Jane s mamkou jely autobusem, protože jsme neměli tolik kol na nádraží. Doma jsme pak byli asi kolem 5 a jenom jsme vybalili věci z batohu a vyrazili jsme nakoupit, abychom měli co jíst. Večer pak šli všichni brzo spát, protože byli po cestě utahaní, já jsem se šel ještě dounavit na trénink. 

V pátek jela Jane s rodiči do Amsterdamu. Jane ale jela do práce a nechala rodiče toulat se po Amsterdamu samotné. Měli s sebou mapu, tak různě trajdali po centru a prý tam prošli úplně všechno. Počasí měli pěkné, bylo polojasno a hlavně nepršelo. Já jsem byl doma, protože měl dorazit nějaký typos opravit karmu, která pořád nefungovala. Byli jsme domluvení mezi 10 a 11, ale ani po 11 u nás nikdo nebyl ani se nikdo neozval. A protože jsem potřeboval ve 12 odejít, tak jsem mu zavolal, co a jak. No, řikal, že nestíhá či co, a že teda když od 12 budu pryč, tak dorazí ve středu. To mě teda dost naštvalo, být další týden bez teplé vody, tak jsem ještě zkoušel zjistit, jestli by se nedalo někde aspoň osprchovat, hlavně když tu máme tu návštěvu. Ale nic jsem nenašel a musel jsem vyrazit, tak jsem to zatím nechal. Ve 12 jsem jel taky do Amsterdamu, kde jsem měl další pohovor. Na ten mě pozvala jedna ženská, volala mi, když jsem zrovna dojel ke Králům a měl jsem u sebe nizozemský mobil, takže celkem štěstí. Pohovor dopadl jakš takš, práce by to byla pěkná, pracoval bych s jednou ženskou na vývoji genové terapie na hemofilii A. Zatím ale nemám žádné informace, tak uvidíme. Když jsem se vrátil, ještě jsem zkoušel něco vymyslet ohledně teplé vody, ale bylo už celkem pozdě odpoledne. Tak jsem se na to zkusil znova podívat. Máme k té karmě i nějaký návod, ale celý v holandštině a je to o instalaci celé karmy, takže celkem k ničemu. A na problémy tam většinou bylo něco jako zkontrolujte přívod plynu nebo tlak plynu, případně tlak vody a pod. Ale někde v textu jsem tam zahlídl cosi jako reset čudlík, tak jsem zkoušel najít, kde to je, a když jsem to po dlouhém hledání našel a zmáčkl, tak nám začla zase fungovat karma. Tak jsme nakonec měli teplou vodu i pro návštěvu. 

V sobotu jsme pak trajdali po Ede, domluvili jsme si půjčení kola na neděli a byli jsme se podívat v centru na trhu a pak kolem města. Ale kolem poledne začalo poprchávat, tak jsme šli zpátky domů. Já jsem pak po obědě odjel na zápas a Královi zůstali doma odpočívat a při tom si udělali maraton Nákupných maniaček (slovenský pořad, kde vždycky jedna ženská nakupuje oblečení a další 3 ji pak hodnotí, a každý den je jinačí ženská z té skupiny). Později odpoledne pak vyzvedli dvojkolo na neděli a večer jsme poseděli doma jenom tak v klídečku. 

V neděli jsme pak vyrazili na cyklistický výlet. Počasí zase mělo být pěkné, nemělo pršet, tak jsme doufali, že to tak bude. Já s Janou jsme měli svoje kola a Janini rodiče měli půjčené dvojkolo. Nejdříve jsme jeli do přírody, hned vedle národního parku, takže tam byla dost podobná krajina, a projížděli jsme to tam křížem krážem. Kolem poledne jsme našli i restauraci, kde vařili, tak jsme tam zůstali na oběd. Po obědě jsme pak vyrazili víc na sever a tam už to byly spíš farmy a statky, ne jenom lesy, tak jsme měli aspoň nějakou změnu krajiny. Kolem třetí až čtvrté odpoledne už jsme ale byli všichni nějací usezení, nezvyklí na kolo, tak jsme si dali pauzu a pojedli svačinu. Pak už jsme vyrazili zpátky do Ede, ale vzali jsme to kolem jedné rozhledny, která byla teda pěkně do kopce (na holandské poměry), tak jsme si i trochu zafuněli. Nakonec jsme dojeli domů asi kolem šesté večer, dali jsme si večeři a odpočívali.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.

Tady jsou pak některé fotky z různých výlezů po Nizozemí

Den Bosch

Před třemi týdny jsem měl pracovní pohovor na univerzitě v Amsterdamu, kde pracuje Jane. Pohovor proběhl celkem v poho, ale nakonec mě nevybrali a prý tam byl někdo lepší. Dokonce na tom pohovoru byla i holčina, která dělala diplomku v naší laborce se mnou (ta to místo taky nedostala). Ale ten typos říkal, že jsem se mu líbil a dal můj životopis další ženské, která má taky místo, tak tam půjdu na pohovor buď před velikonocema nebo pak někdy časem, uvidíme, co napíše. 

V pátek večer jsem pak jel zase do Wageningenu koukat na volejbal a tentokrát se přidala i Jane, jak dorazila z práce. Chvíli jsme pak poseděli i v hospodě, ale lidi, co jsme znali, celkem brzo zmizeli, tak jsme taky vyrazili domů. A protože jsme v sobotu zase neměli žádný zápas, tak jsme si naplánovali výlet do Den Bosche. 

Neměli jsme kam spěchat, tak jsme v klidu vstali, posnídali a kolem 11 vyrazili na vlak. Na netu jsme ještě pozjišťovali, co tam vlastně je, a asi nejzajímavější je velká katedrála v centru města. A protože to byla zrovna sobota, tak tam měli i market, tak jsme se potrajdali po stánkách, co tam mají jiného než v Ede. Když jsme prošli market i katedrálu, zašli jsme si do jedné restaurace na oběd. Pak jsme ještě potrajdali po zbytku města, ale nic extra zvláštního už tam nebylo. Po cestě na nádraží jsme si zašli koupit ještě Boschské koule a vyrazili jsme domů. 

V neděli jsem pak zase vyrazil do Wageningenu, protože jeden typos začal organizovat nedělní volejbálky, tak když mi to vyjde a neprší, tak si zajdu zahrát. Není to sice nějaký vysoký level, ale aspoň se člověk trochu hýbe. A k tomu ještě musím hodinu na kole, 30 minut tam a 30 zpátky. 

Potom se celkem nic nedělo, až v sobotu jsme konečně měli zase zápas. Hráli jsme proti poslednímu v tabulce, takže jsme potřebovali vyhrát 4:0. A protože bylo málo lidí kvůli zranění nebo práci, tak jsem hrál všechny čtyři sety. A všechny vítězně, takže super. 

No a minulý týden byl asi nejvýznamnější zážitek dopolední výpadek elektřiny v Amsterdamu a okolí. Mě se to sice netýkalo, ale Jane měla teda hodně krušné dopolední cestování. Co bylo ve zprávách, tak v jedné z asi největších rozvoden došlo ke zkratu a přestala jít elektřina v celém Severním Holandsku a Flevolandu. Takže v Amsterdamu přestaly fungovat semafory, tak byly všude hrozné kolony, tramvaje stály uprostřed cesty a nemohly se hnout a byly pozavírané obchody. Samozřejmě to postihlo i letiště, takže na chvíli tam nebyl vůbec proud, než se spustily záložní generátory, a pak jim celkem dlouho trvalo, než nahodí všechny systémy. Takže letadla, které přilétaly, byly odkloněny na jiné letiště, a ty, které měly odletět, se postupně odbavovaly, ale se zpožděním. Nakonec snad prý odbavili všechny letadla do půlnoci. A k tomu všemu se ještě přidaly vlaky, které na Amsterdam vůbec nejezdily, a v Utrechtu byl hodně velký chaos. A asi nejhorší to měli lidi, kteří zrovna v té době byli ve vlaku, protože pak museli další dvě až tři hodiny zůstat uvnitř. 

Jane sice byla v té době ve vlaku, ale ještě ne tak daleko, že by zůstala uvězněná uvnitř. Takže se dostala zpátky do Utrechtu, ale tam vůbec netušila, co dál. Na cedulích bylo něco napsané, to ale neplatilo, nikdo vlastně pořádně nevěděl, kam jít nebo co se vlastně bude dít. Navíc jí napsali z Amsterdamu, že ve škole nefunguje elektřina, tak mají jít pracovat domů. Naštěstí prý asi před 14 dny cvičili výpadek proudu na celé univerzitě, tak snad byli jakštakš připravení a nevyplavilo jim to školu. Když měli totiž to cvičení, tak zjistili, že když přestane jít elektřina, tak jim do jedné laborky začne protíkat ze stropu voda. Takže do školy nemusela, jenom musela v Utrechtu najít ten správný vlak mezi hromadou pobíhajících lidí hledajících jejich vlaky. No nakonec našla nástupiště, z kterého jel vlak do Ede, tak vyrazila pracovat domů. 

V sobotu jsme pak měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce, a když by vyhráli, tak už jsou stoprocentně šampioni a postupujou do vyšší ligy. To jsme jim ale samozřejmě nechtěli umožnit. Toš snažili jsme se je porazit, ale nepovedlo se, prohráli jsme první tři sety (já jsem je podporoval z lavičky). Na čtvrtý jsem se pak ale nastoupil a ten jsme celkem jednoduše vyhráli! Ti protivníci vystřídali asi klíčové hráče, takže jsme to neměli tak těžké. Ale že vyhrajeme tak jednoduše, to jsem nečekal.
Tento týden jsme si pak užili pořádného větru. I když jsou tady na větrné počasí zvyklí, tento týden to bylo extra a měli s tím taky problém, vlaky jezdily pozdě, tvořily se kolony, protože se některé prázdné náklaďáky přímo překlopily. A pak od úterka jsme museli doma přežít bez teplé vody, protože se nám porouchala karma. Tak jsem nejdřív volal na správce, ti řekli, že někoho pošlou, ale ten přišel až ve středu odpoledne. Ten se na to podíval, zjistil, že s tím nic neudělá a že se na to bude muset podívat nějaký člověk z firmy, která to dělá. Tak mi ve čtvrtek volal z firmy, ale ve čtvrtek nemohl, v pátek taky ne a nejdřív až v úterý. To jsme ale pryč, takže nám opraví teplou vodu až dorazíme zpátky do NL. Tak snad to vyjde. 

Tady jsou pak fotky z Den Bosche

Nabité víkendy

Poslední víkendy jsme vždycky něco měli, minimálně jeden den. Před třemi týdny měla Jane v sobotu nějaký kurz v Groningenu. Ale protože to bylo až v Groningenu, tak tam moc jejích kolegů nejelo. Navíc musela brzo ráno vstávat, aby se tam stihla dostat. Naštěstí jí vlaky jezdily, ale prý těch pár, co jelo z Amsterdamu, měli problémy s vlaky hned po ránu a dorazili pozdě, někteří se na to vykašlali úplně. No a po kurzu se zase vracela až pozdě večer. Já jsem byl mezitím přes den doma, jenom jsem byl ve městě a na nákupu, ale odpoledne jsme jeli s dalšíma lidma do Amsterdamu na noční turnaj. Udělali jsme si spešl družstvo, já, další dvě Češky, jedna Slovenka, jeden typos z Čile a jeden Holanďan, přítel té jedné Češky. Takové mezinárodní družstvo a hráli jsme taky dobře. A mezi zápasy jsme popíjeli becherovku s tonikem nebo kofolu s rumem. Ale celou dobu jenom střídmě, abychom zvládli i hrát. Když jsme ale dohráli zápasy ve skupině, tak jsme si mysleli, že finále už hrát nebudem, tak jsme popili trochu víc. A pak jsme měli hrát závěrečný zápas. To nedopadlo moc dobře, buď jsme byli moc pomalí nebo jsme viděli balón dvakrát nebo jsme se nestrefili. Tak jsme první set úplně prohráli, druhý byl o něco lepší, ale stejně jsme prohráli, takže jsme skončili druzí. Žádné špatné umístění, ale příště musíme začít víc pít až po finále, a pak můžem vyhrát. Po zápasech pak začala párty, která trvala do rána a pak jsme na chvíli spali v tělocvičně a jeli zase domů. Neděle pak byla vyloženě odpočinková, já jsem dospával po nočním turnaji a Jane po kurzu. 

Minulý víkend jsem pak měl zase zápas z volejbalu. Narozdíl od před Vánoc teď máme víc volných víkendů, nemáme zápas každou sobotu, tak můžem sem tam i něco dělat. Ale teď jsme hráli domácí zápas proti týmu, který je jedno místo před náma, tak jsme potřebovali vyhrát, abychom se na něho dotáhli. A naštěstí se povedlo, vyhráli jsme 3:1, tak teď máme stejně bodů. Sice oni mají ještě zápas k dobru, ale snad to zvládnem a z posledních 4 zápasů posbíráme víc než oni. V neděli jsem si pak byl zase zahrát volejbal, jenom tak pro zábavu, ve Wageningenu. Tam jeden typos skoro každý víkend domluví halu a jdeme si zapinkat. Bylo nás tam asi šest Čechů a zbytek další cizinci, žádný Holanďan. A pak jsme měli domluvenou večeři u kolegyně z univerzity. Je to Číňanka, tak připravila asi 5 různých jídel a my jsme postupně všechny vyzkoušeli. Nejhorší pak bylo zase z Wageningenu cestovat na kole zpátky do Ede, skoro 45 minut.
Ve čtvrtek během týdne jsem si pak musel pocvičit holandštinu. Z volejbalu jsme se tři přihlásili na trénink malých děcek. Já jsem se taky přihlásil, protože jsem myslel, že nás tam bude skoro celý tým a že dokupy to nějak zvládnem. Ale nakonec jsme byli jenom tři a každý měl jedno hřiště s několika dětma, které byly rozdělené podle jejich úrovní. Já jsem měl ty prostřední, kteří už sem tam zvládli odehrát balón jako při volejbale, ale furt to ještě nemělo pořádně směr ani sílu. Na každém hřišti s náma byly vždycky ještě dvě holčiny, které trénujou ty děcka normálně, aby nám pomáhali. My jsme dostali dopředu, co vlastně máme dělat, jaké cviky, ale já jsem to pak musel děckám vysvětlit. A samozřejmě anglicky by to asi nebylo moc vhodné, tak jsem se snažil holandsky. A byly tam ty dvě holčiny, které věděly, že nejsem Holanďan, tak mi pomáhaly s vysvětlováním, když jsem nevěděl nějaké slova, případně to řekli trochu jinak, aby to děcka pochopili. No, toš, jakš takš jsem to zvládl, ale hlavně ze začátku jsem se zapotil. A ještě jedna taková perlička, měl jsem na sobě mikinu z Moiry a bylo to na ní i napsané. A pak někdy v průběhu tréninku ke mě přiběhla jedna holčina, že se jmenuje Moira, že mám její jméno na mikině. Tak jsem ji musel vysvětlit, že to není její jméno, ale název toho textilu, spešl na sport :)

V pátek pak měla Jane zase posezení s kolegy v Amsterdamu a já s kolegy z Wageningenu jsme jeli bruslit. Podobná akce se konala už loni, jedna holčina trénuje rychlobruslení, tak to vždycky nějak domluví, nebo spíš nás přemluví, že půjdeme bruslit, a pak to zorganizuje. Já jsem jel tentokrát vlakem z Ede, protože se mi nechtělo speciálně do Wageningenu na kole a pak po bruslení zase na kole do Ede. A navíc na cestu zpátky mě jeden typos mohl vzít přímo do Ede, takže to bylo jednodušší vlakem. Tam jsme se sešli v pohodě, půjčili jsme si brusle a šli bruslit. První kolečka jsem zase vzpomínal, jak se bruslí na těch dlouhých bruslích, podobných, co mají rychlobruslaři, ale pak už to šlo a zkoušel jsem i co nejrychlejší kolečka. A při jednom z těch pokusů jsem v zatáčce zavadil o nohu nebo o nějakou díru, žuchl jsem a svezl jsem se asi 5 metrů po ledě. A zrovna v té zatáčce stáli skoro všichni kolegové ze školy a odpočívali, takže viděli můj úžasný pád. Ale nic se mi nestalo, jenom jsem byl trochu od sněhu, tak jsem se oklepal a dál bruslil. 

V sobotu jsme pak měli zase volno, neměli jsme žádný zápas, tak jsme se konečně rozhoupali a rozhodli se, že položíme v obýváku laminát, který máme od kámoše. On to měl v bytě, ale když se stěhoval, tak už si to s sebou nebral. Tak nám to prodal za hodně dobrou cenu a my jsme to měli už od podzimu ve sklepě, ale nebyl pořádně čas to položit, převážně proto, že skoro každý víkend jsem měl zápas. Toš jsem to začal pokládat a protože to nebylo nové, ale už použité, tak to sem tam šlo hůř a dohromady to není úplně optimální. Navíc jsme zhruba v polovině zjistili, že nám to asi nebude stačit, tak jsme ještě zajeli do obchodu dokoupit kousek podlahy, abychom měli na celou plochu. Byla to celkem drbačka, ale zvládli jsme to a v neděli jsme měli všechno hotové. Teď už chybí jenom lišty dokola, ale to už by neměl být problém. Jenom nevím, co na to sousedi, protože jsem v sobotu i neděli používal kladívko, ale nikdo se neozval ani nám neklepal na stěnu, tak asi byli pryč.
A v neděli večer jsme si za odměnu zašli na večeři do Amsterdamu. Opět se konal "Týden restaurací" (Restaurant Week), kdy se může člověk najíst v lepších restauracích za levnější cenu (ale furt je to dost drahé). A tentokrát jsme vybrali restauraci v Amsterdamu, protože v Ede nic není a ve Wageningenu jsme zkusili už všechny. Navíc jsme byli v jedné z top 250 restaurací a bylo to super. Měli vždycky na výběr ze dvou jídel, ale nakonec jsme si oba dali to samé. K tomu jsme si objednali i "vinné menu", což bylo, že ke každému jídlu nám dají víno, které speciálně vybrali k danému jídlu, které se k tomu jídlu hodí. Tak jsme jako předkrm měli tatarák z telecího a k tomu nějaké šampaňské nebo šumivé víno. Jako hlavní chod jsme měli steak z jehněčího s česnekovou pastou a nějakou červenou zeleninou jako přílohu a k tomu bílé víno. Pak jsme si dali navíc sýrový talíř, kde jsme měli tři druhy sýrů a k tomu nějakou zeleninu a červené víno. A jako dezert jsme měli mátovou zmrzlinu a šampaňské s jablečným pyré. No celkově to bylo úplně super, strávili jsme tam asi tři hodiny a najedli jsme se dosyta, asi nejvíc, co si pamatuju z těchhle akcí. Jenom pak ta cesta zpátky do Ede, ve vlaku jsme oba usínali a chtěli jsme být co nejdřív v posteli.
A toto pondělí jsem pak vyrazil do Amsterdamu i já, měl jsem tam pohovor na univerzitě ohledně pracovní pozice. Je to pozice laboratorního technika (laboranta), takže hned první otázka byla, proč bych chtěl takové místo, když jsem PhD, a jak bych zvládl pracovat pro někoho. Postupně se pak ptali na zkušenosti z práce nebo jak bych něco řešil, sem tam se mi i hodilo, že jezdím na tábor, tak jsem popisoval nějaké situace z tábora. Byl jsem tam 45 minut, ale uteklo to hodně rychle. Potom jsem měl ještě prohlídku laboratoří a skleníků. Toš vypadalo to tam pěkně, tak uvidíme časem, jak jsem se jim líbil. V úterý jsem pak měl takový předběžný pohovor s jednou zemědělskou společností, protože si nebyli jistí, jestli bych se na tu pozici hodil. Protože nemám přímo to vzdělání, co bych asi potřeboval, protože ta pozice byla o interakci mezi rostlinama a patogeny, ale taky to chcou zkoumat z molekulárního hlediska, na co bych se možná hodil. Tak jsme si podiskutovali, teď to musí probrat a dají mi vědět. Ale osobně si myslím, že tam asi nebudu až tak sedět, uvidíme.

A tady ještě nějaké fotky :)