12.06.13

Delft

Poté, co jsme strávili dva týdny s návštěvama, to bylo trochu klidnější. I když jsme museli chodit do práce, večery jsme měli relativně volné a mohli trochu poklidit. Ale protože jsme měli celodenní lístky na vlak, které platily jenom do konce května, vyrazili jsme v sobotu na výlet do Delftu. Vyrazili jsme v klidu dopoledne vlakem a v Delftu jsme byli asi kolem dvanácté. Prvního, čeho jsme si všimli, tak byla věž kostela, která byla nakřivo. Do soboty jsem nevěděl, že někde v Nizozemí je taky šikmá věž. Vyrazili jsme teda do centra podívat se, jak to tam vypadá. Šli jsme se podívat na větrný mlýn a pak jsme si prošli všechny kostely, které tam měli. Na závěr jsme se zašli podívat ještě do botanické zahrady a pak jsme vyrazili zpátky domů, protože už jsme byli celkem utahaní. V neděli jsme pak jeli do Ikey nakoupit nějaké věci, které jsme chtěli dokoupit do pokoje. Takže jsme zase celý den trajdali po obchodě a večer jsme byli zase utahaní.
Přes týden jsme zase pracovali od rána do večera a večer jsme se většinou flákali doma. V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu nakupovat, Jane chtěla koupit boty a nějaké látky na šití a tam mají na trhu celkem velký výběr. Taky potřebovala opravit kolo, tak jsme jeli spolu. Na marketu jsme nakoupili všechny látky a Jane našla i boty, co chtěla, a večer jsme i zvládli opravit kolo. Ale všechno to trvalo nějak dýl, než jsme čekali, takže jsme se domů vrátili až kolem půlnoci. V neděli jsme pak zůstali doma a nedělali vůbec nic, jenom se flákali doma a uzivali si sluníčka.

31.05.13

Náročné týdny

Poslední týdny byly trochu hektické, takže jsem neměl čas něco napsat. Měli jsme tu totiž několik návštěv, tak jsme se o ně museli postarat. Nejdříve k nám přijela Monča s rodinkou a o týden později jsme tu měli Radku s Honzou. A pak jsme s nima jeli na víkend do ČR.
Monča přijela v sobotu ráno (4.5.) autem a hned potom, co se vybalili, jsme vyrazili dohromady do Keukenhofu kouknout se na kytičky. Tentokrát už byly celkem rozkvetlé, tak jsme to měli s celou parádou. A protože jsme tam byli i my s Jane, tak se zabavili i děcka a Monča s Tomášem si mohli prohlídnout i nějaké pavilony, které děcka moc nebavily. Po chození po Keukenhofu pak byly děcka dost unavené, tak nám usly i v autě a doma pak šly celkem brzo spát. V neděli byl svátek jenom pro Wageningen. Po II. světové válce se tu podepsala kapitulace Německa, tak to dodneška oslavují. Po centru je hafo různých koncertů, většinou teda různí DJ, a na kopci jsou vystavené nějaké staré vojenské auta a tanky a jsou tam stánky s nějakou historií a spol. A odpoledne tam taky přistávají parašutisti a potom odtama vychází průvod vojenských kapel a vozy s veteránama z války. Protože koncerty by pro děcka nebyly moc zajímavé byli jsme se letos podívat na kopec na auta a tanky. Toš bylo to tam celkem zajímavé, tak jsme tam strávili skoro celý den. Až pak odpoledne jsme se šli podívat i do centra a na zmrzlinu. Ale tam je to moc nebavilo, nejzajímavější pro ně byly samozřejmě skákací hrady. Ale k večeru už zase byli unavení, tak jsme šli zpátky domů.
Od pondělí do středy pak jezdili Kopečtí sami, my jsme museli do práce. Jeden den byli v Open Air Muzeu (něco jako skanzen v Rožnově), jeden den byli v Hoge Veluwe (takové CHKO, kde si člověk může půjčit kolo a jezdit po lesích) a jeden den byli v Kinderdijku podívat se na větrné mlýny. Ve čtvrtek jsme pak měli volno v práci, tak jsme jeli dohromady do Amsterdamu. Tam jsme trochu potrajdali po městě, projeli se lodí, nakoupili hafo různých capin v turistických obchodech a večer jeli domů. Pak se pobalili a po desáté večer odjížděli domů do Prahy.
Ale ještě než odjeli, tak se potkali i s Radkou a Honzou, kteří zrovna přijeli. Tak jsme na chvíli všichni pokecali na parkovišti a pak už se Kopečtí vydali na cestu a Malíci se vybalili u nás. Tak se u nás přímo vystřídaly dvě návštěvy. Večer už jsme pak nic nedělali, všichni jsme byli celkem utahaní, tak jsme šli spát. Ráno se pak Radka s Honzou vyrazili trochu projít po městě, nikam daleko cestovat se jim nechtělo, a já jsem šel do práce. Jane měla ve škole volno, tak se poflakovala doma. Odpoledne jsme se pak pobalili a vyrazili jsme na víkendový výlet na ostrov Texel.
Když jsme tam jeli, tak jsme po cestě potkali hafo polí s tulipánama, tak bylo i na co koukat. S sebou jsme brali i naše dvě kola, ať jich tak moc nemusíme půjčovat na ostrově. Auto jsme nechali v přístavu a na ostrov jsme jeli trajektem jenom s kolama. Na druhé straně jsme pak na kolech dojeli do hostelu, kde jsme měli objednané ubytování. Tak jsme se trochu vybalili a vyrazili jsme na večeři někam do města. Nakonec jsme našli takovou pěknou restauraci, kde měli tříchodové menu s třemi druhy grilovaného masa, tak jsme si to dali a pěkně pojedli. Pak jsme ještě potrajdali po centru a šli spát. 
Druhý den jsme si půjčili na hostelu kola a jeli jsme se projet po ostrově. Dopoledne ještě pršelo, tak jsme se balili jenom velmi pomalu, a pak jsme ještě vyrazili do turistického centra, abychom zjistili, co se dá dělat, když prší. Nakonec jsme tam strávili tolik času, že přestalo pršet, tak jsme normálně vyrazili. Nebylo nijak teplo, ale aspoň nepršelo. Dojeli jsme do dalšího města kolem oběda, tak jsme zase pojedli a vyrazili jsme se podívat na pláž a pak jsme se jeli projet velkým lesním parkem s hafou cyklostezek. Pak už bylo celkem pozdě a byli jsme takoví utahaní, tak jsme vyrazili zpátky na hostel. 
V neděli bylo počasí mnohem lepší, hned od rána nepršelo a sem tam se ukázalo i sluníčko. Tentokrát jsme si půjčili dvojkolo, že se na něm budeme střídat, a vyrazili jsme na sever ostrova podívat se na maják. Celou cestu tam jsme jeli skoro kolem pobřeží, s větrem v zádech a svítilo nám k tomu sluníčko, tak to bylo fajn a k majáku jsme dojeli kolem poledne. Vyšli jsme se i rozhlídnout z vrcholu majáku kolem ostrova a pak jsme šli na oběd, kde nás obsluhoval Slovák, tak jsme vůbec nemuseli mluvit anglicky. Cesta zpátky ale byla horší. Sice jsme zase jeli podél pobřeží (tentokrát toho druhého), ale vítr foukal mírně proti nám, tak to nebylo tak pohodové. Navíc se zatáhlo, tak už nebylo ani tak teplo. Nejhorší byl ale úsek, když jsme jeli od pobřeží k hostelu, to nám foukal vítr přímo proti a po celém dni jsme byli utahaní. Ale zvládli jsme to, vzali si věci a vyrazili zpátky k přístavu a pak autem domů. 
Přes týden Radka s Honzou trajdali sami, protože my s Jane jsme museli pracovat. V pondělí a ve čtvrtek večer šli se mnou na volejbal, Radka s ženskýma a Honza se mnou, a v úterý a ve středu jsme všichni šli na pubquiz. Sice se nám ani jeden nepovedl, ale stejně to byla prča. V pátek ráno jsme pak všichni nasedli do auta a vyrazili společně do ČR na víkendovou návštěvu. Já jsem byl ve Vsi na obecní slavnosti a Jane byla ve Valmezu a v pondělí šla k zubaři. V pondělí večer jsme pak dojeli zpátky do Wageningenu a zase se připravovali do práce. 
Se všema těma návštěvama jsme samozřejmě udělali hafo fotek, ale ještě nebyl čas to projít, takže fotky pak přidáme později. 

29.05.13

Whisky a Queens day

Potom, co se v pátek Jane vrátila domů z konference (4.4.), pátek večer prospala a část soboty dopoledne. Ale asi to potřebovala. Když se dospala, tak jsme pojedli a odpoledne jsme vyrazili do centra na Whisky event. Už jsme na tom byli loni a protože se nám to líbilo, tak jsme chtěli jít zase. Akorát tentokrát jsme byli sami. Měl s náma jít zase Michal, ale zrovna bral antibiotika, tak musel vrátit lístek. A o co vlastně jde? Je to akce, kde přijede hromada výrobců whisky a člověk tam může vyzkoušet hromadu druhů whisky. Letos tam bylo patnáct stolů a na každém stole měli minimálně 15 whisek, takže výběr velký. Za některé se teda muselo připlácet, protože to byly nějaké ty starší nebo jich je jenom pár po světě, ale nám stačilo koštovat ty co byly zadarmo. A bylo toho dost, našli jsme několik, co nám chutnaly, ale taky jsme zkoušeli úplně hnusné, co nechápu, jak to někdo může kupovat. Ale asi má každý jinou chuť na whisky. Strávili jsme tam asi tři hodiny a potom už Jane ani moc ochutnávat nechtěla, tak jsme se sbalili a šli domů. V neděli jsme pak relaxovali a připravovali se na další akci. 
V pondělí jsem já musel do práce, ale Jane měla volno, tak byla doma a šila. Večer jsme pak vyrazili oba do Amsterdamu, abychom zase po roce oslavili královniny narozeniny. Vždycky se 30. dubna slaví Den královny, ale den předem se slaví Noc královny, což znamená hafo různých párty. My jsme byli s Janeinima kolegama, ale kecali jsme u jedné kolegyně doma a do města jsme vyrazili až někdy po jedné, kdy už většina akcí skončila (aspoň teda těch volně dostupných), tak jsme zase došli domů a ostatní postupně vyrazili domů a my jsme zůstali přespat. Druhý den dopoledne jsme v klidu vstali, posnídali a někdy po poledni jsme vyrazili poprvé do ulic Amsterdamu. Na Den královny je to drsné, v ulicích jsou hromady lidí, lidi prodávají různé capiny, co doma našli a už nepotřebujou a samozřejmě všichni jsou v oranžové. Na kanálech pluje hafo lodí, jedna za druhou, většinou tam mají puštěnou nějakou hudbu a "paří". Taky po městě je hafo pódií, kde hrajou různé hudby a lidi popíjí a tančí nebo chodí kolem. Naše první procházka byla jenom po okolí, kouknout se, jak to vlastně v Amsterdamu vypadá, a pak jsme se vrátili, abychom se zase sešli s Janeinima kolegama. Když všichni dorazili, vyrazili jsme zpátky do centra, ale tentokrát jsme našli párty a zůstali tam až do večera. Protože já jsem zase musel ve středu do práce (Jane zase měla volno), tak jsme museli někdy po osmé vyrazit zpátky do Wageningenu, abychom měli jistotu, že se procpeme ulicemi Amsterdamu a dostaneme se do vlaku. Ale bylo to celkem v pohodě, takže jsme kolem 11 až 12 byli doma a šli jsme spát. 

01.05.13

Oslava narozenin

Po tom, co Šupa s Týnou odjeli do ČR, jsme se sotva trochu dospali přes týden při práci apod. a na víkend jsme měli naplánovanou další akci, tentokrát oslavu narozenin. Narozeniny jsem slavil já a ještě jedna Češka, co s náma hraje volejbal. A protože mělo být relativně pěkné počasí (slunečno bez deště, výjimečné v NL), rozhodli jsme se udělat barbecue. Tak jsme šli spolu v pátek odpoledne nakoupit maso, zeleninu a další jídlo, já jsem pak naložil maso a v sobotu jsme to všechno přivezli k Anně, kde jsme dělali to barbecue. Sice jsme začali už v pět, ale většina přišla až kolem šesté. Nám to ale nevadilo, dali jsme si pivo a aspoň jsme v klidu pojedli první. Potom jsem se já staral o maso na grilu a Anna se starala o pitný režim a přitom jsme kecali. Byli tam převážně lidi z volejbalu a pár dalších kamarádů. Když jsme snědli všechno maso, tak jsme se všichni sebrali a vyrazili ještě posedět do centra do hospody. Ale po čase se to pak už začínalo rozpadat, přece jenom jsme začali popíjet celkem brzo (na dutch poměry - většinou začínají kolem 10 nebo 11 večer). Pár lidí sice šlo ještě do klubu, ale většina postupně odešla domů, včetně nás. V neděli jsme pak jenom relaxovali a nabírali síly na další týden, protože byl taky náročný. 
Já jsem měl konferenci v pondělí a v úterý a Jane pak měla schůzku s Belgičanama ve čtvrtek a v pátek. Mi to začínalo v pondělí ráno a skončili jsme až v půl desáté večer, takže když jsem přišel domů, byl jsem dost utahaný z celodenního poslouchání prezentací, často celkem nudných. V úterý to bylo pro mě trochu akčnější, protože tam byly zajímavější prezentace, aspoň pro mě, a navíc jsem taky měl sám prezentovat. A to až úplně poslední prezentaci, takže tam ani moc lidí nezůstalo. Byl jsem teda dost nervózní, jak to dopadne, protože to byla moje první prezentace na nějaké velké konferenci, ale nakonec to dopadlo celkem dobře, si myslím. Řekl jsem jim všechno, co jsem chtěl, a myslím, že to i pochopili. Tak jsem měl takový příjemný dodatečný dárek k narozeninám :)
Jane pak vyrazila ve čtvrtek ráno někam na jih Nizozemí k Maastrichtu a scházeli se tam s dvěma skupinama z Belgie, se kterýma spolupracují. Začalo to okolo jedné odpoledne piknikem. Bylo krásné letní počasí (myslím, že tím už máme Holandské léto za sebou), takže se nikomu moc nechtělo jít dovnitř a začít s prezentacema. Ale kolem čtvrté odpoledne už přece jenom začali. Každý měl tři minuty na to aby představil sebe a výzkum. Bylo tam asi 40 lidí takže to docela trvalo, ale většina z prezentací byla vtipná takže se to dalo. Následovala večeře a pak jsme ukazovali plakáty o našem výzkumu a pak už bylo deset večer, pravý čas zahrát si nějakou společenskou hru. Vytvořili jsme týmy po šesti, každý měl nějakou funkci jako profesor, PhD student, sekretářka, technik atd. a šli jsme do blízkého parku. Tam jsme měli hledat části vědeckého článku v barvě našeho týmu, které jsme měli odevzdat v centru parku. Pokaždé když se setkali dva hráči z jednoho týmu, tak mohli bojovat. Měli jsme lístečky, kde bylo napsáno kdo s kým prohraje a s kým vyhraje. Např. profesor vždy vyhrál proti PhD studentovi, ale prohrál proti sekretářce atd.
Takhle jsme běhali po parku až do půlnoci. Pak, protože jsme nechtěli budit ostatní ubytované v hotelu, jsme šli na parkoviště (i všichni profesoři), přinesli jsme pivo, víno, kalvados, co kdo měl a pokračovali jsme v zábavě. Druhý den na nás čekaly další přednášky. Ale hned na začátku dne byl proces s čarodějnicema. Dvě holky z Amsterdamu a dva kluci z Bruselu nedorazili na čas, takže byli obvinění z čarodějnictví. Dokážou totiž zmizet, kdy se jim zachce. Byli tam dva soudci (dva z profesorů), kteří je odsoudili k úklidu po konferenci. Pak už začaly přednášky. Všichni byli strašně unavení, takže podřimovali při přednášce. Původně ta konference měla trvat až do pěti, ale když přednášející viděli to usínající publikum, tak to ukončili kolem půl třetí a jelo se domů.

Návštěvy ve Wageningenu

Poslední dobou toho bylo nějak moc. Nejdříve (před velikonocema) se nic extra nedělo, to jsme ještě chodili do práce a spol. Pak jsme jeli na týden to ČR, abychom pořádně oslavili Velikonoce a pak jsme měli na návštěvě nejdříve moje rodiče a pak přijeli dva moji kámoši.
Naši tu byli jenom na víkend, přiletěli s náma v pátek k večeru a v pondělí zase letěli zpátky. Ale i na víkend to stačilo. V pátek večer jsme si objednali na večeři pizzu, protože to bylo nejjednodušší, a pak jsme zašli na pivo do blízkého sportbaru. V sobotu jsme pak byli dopoledne v centru nakoupit sýry a podívat se zase na trh a odpoledne jsme pak vyrazili do Hoge Veluwe, nějaké chráněné krajinné oblasti, kde jsme si půjčili kola a celé odpoledne jsme projezdili. V neděli jsme pak jeli do Keukenhofu. Bohužel to ještě nebylo rozkvetlé v celé své kráse, protože bylo celkem chladivo, ale i tak to bylo pěkné. V pavilonech toho bylo hafo na co koukat. V pondělí jsem pak vzal naše ještě do školy, aby se koukli, jak se to tam změnilo a s jakýma mutantama si hraju v práci, a potom už vyrazili zpátky na letiště a pak domů. 
Po odjezdu našich jsme měli dva dny na relax a pak nám přijeli další dva kámoši, Šupa s Týnou. Ti přijeli ve středu odpoledne, tak jsem je ještě ve středu poprovázel po škole a pak jsme vyrazili do centra, aby se koukli, v jakém městě to bydlíme. Protože já a Jane jsme museli pracovat, tak vyrazil Šupa a Týna ve čtvrtek a v pátek sami. Ve čtvrtek jeli do Amsterdamu a v pátek pak do Keukenhofu. My jsme s nima pak strávili večer, tak nám povykládali, co všechno dělali. V sobotu jsme si pak půjčili auto a jeli jsme se podívat do několika městeček nad Amsterdamem. Bohužel Jane s náma v sobotu nejela, protože si v pátek mírně zranila kotník, tak to nechtěla moc hrotit a radši ten jeden den odpočívala a chladila, aby se pak mohla přidat v neděli. Nejdříve jsme jeli do Markenu, což je malé městečko na skoro ostrově, aby se tam dostali, museli jsme jet asi dva nebo tři kilometry po hrázi. Marken byl ale super, byla tam taková specifická architektura. Tak jsme si to tam poprocházeli, udělali hromadu fotek a jeli jsme do dalšího, podobného města, Volendamu. Tam už jsme s Jane kdysi dávno byli, ale moc jsem si toho nepamatoval. Tam jsme si taky zašli na oběd a pak jsme potrajdali po centru a kolem moře. Po Volendamu jsme pak jeli do města Edam, odkud pochází sýr Eidam. Taky jsme tam vlezli do nějakého obchodu, kde jsme to zkusili, a chutnalo to stejně jako ten klasický český eidam. Taky tam bylo možné jet na projíždku kanálama, ale pro tři to bylo celkem drahé, tak jsme se na to vykašlali. Potom už se blížilo k večeru, tak jsme pomalu zamířili domů do Wageningenu.
V neděli jsme pak jeli i s Jane, protože jí noha už tak moc nebolela. Nejdříve jsme jeli do Open Air Muzea v Arnhemu a odpoledne pak do Haarlemu, kde měli Šupa a Týna nějaké známé. V Open Air Muzeu jsme strávili celkem hodně času, protože to tam bylo celkem velké a trvalo, než to člověk celé prošel. Do Haarlemu jsme pak dojeli mezi pátou a šestou, tak jsme se prošli po městě a vyrazili domů. V pondělí se pak Šupa s Týnou sbalili a vyrazili ještě na chvíli do Utrechtu a pak na letiště a domů a my jsme se vrátili zpátky k práci.
Fotky z Hoge Veluwe, Keukenhofu, Volendamu & spol., Open Air Muzea a Haarlemu

22.03.13

Víkend v ČR a další

Poslední dobou je nějak moc práce a není pořádně ani čas napsat, co tu vlastně všechno děláme. Tak konečně jsem se k tomu dostal. Přes týden toho teda moc zajímavého není, práce, další práce a ještě víc práce, a tak máme na "odpočinek" aspoň víkendy. I když odpočívat moc nestíháme, furt je nějaká akce. 
Minulý víkend (8. - 10.3.) jsme měli každý naplánovanou jinou akci. Já jsem jel na víkend do ČR, protože jsme měli zorganizovanou chatu z tábora, tak jsem se jel za všema po dlouhé době zase podívat. Letěl jsem do Brna, kde jsem se potkal s Nežou a pak jsme společně jeli do Hranic a odtama nás pak dovezli na chatu. Bohužel v pátek odpoledne byl v Brně takový provoz, že byl autobus zpožděný a vlak, kterým jsme plánovali jet, nám ujel. Tak jsme museli asi hoďku počkat na další, tak jsme si dali kafe s koblížkem a kecali. V Hranicích jsme se nakonec potkali i s brašinem a společně nás dovezli na chatu, kde jsme samozřejmě pařilo až do rána. V sobotu jsme se byli projít do blízké vesnice do restaurace na oběd. Akorát že když jsme tam došli (asi kolem třetí odpoledne), tak nám řekli, že nám můžou uvařit jenom polívku a že pizzu vaří až od pěti. Jenže to už bylo pozdě, protože nám jel autobus na chatu už před pátou. Tak jsme zbaštili aspoň polívku, ochutnali jsme různé příchutě jedné vodky, protože tam měli akci, a pak jsme spokojeně dojeli autobusem přímo před chatu. Večer jsme cosi poschůzovali a potom se hlavně kecalo, ale taky jsme zůstali až do rána. V neděli jsme pak ráno uklidili a vyrazili jsme zpátky do Vsi. Po cestě jsme se ještě stavili na pizzu na oběd a pak už domů. S našima jsem pak byl v neděli odpoledne a ráno jsem se sbalil, zašel k zubařovi a pak jsem letěl zpátky do NL. Do Wageningenu jsem dojel někdy kolem deváté večer. 
Jane měla mezitím v pátek akci ze školy. Původně měli jít pařit do města až do rána, ale nakonec byli všichni nějak mrtví, takže skončili někdy po desáté a potom Jane přespala u Muzi/u kolegyně. V sobotu pak vyrazila na noční akci s Velislavou a pak u ní přespala. Do Wageningenu dorazila někdy v neděli a zbytek víkendu relaxovala. 
Někdy v pondělí se pak Jane necítila moc dobře a od úterka už zůstala doma ležet v posteli potit se. To jí zůstalo celý týden. Ve čtvrtek pak volala doktorovi, ale ten jí řekl, že má počkat, jestli se objeví bílé skvrny v krku. Ty se ale objevily až v pátek večer, tak zkoušela v sobotu ráno volat doktorovi. Ale doktoři jsou tu tak hrozní, že měla vůbec problém někoho sehnat. Nejdříve se někomu dovolala, ale ta se s ní nechtěla moc bavit, protože asi neuměla anglicky (v NL umí anglicky asi každý kromě doktorů). Pak se teda dovolala ještě druhé doktorce, ale ta jí taky moc nepomohla. Tvrdila jí, že to nic není, že bílé skvrny se objevují v puse normálně a že má jenom počkat. Taky prý má místo tabletek, které Jane měla na "desinfekci" krku, cucat jenom lékořicové bonbony. No když konečně zavěsila, Jane vypadala, že ta ženská může být ráda, že nebyla poblíž. Asi by jí jinak uškrtila! Naštěstí ale tady české kámošky měly penicilin, tak začala pobírat antibiotika a do pondělka už to bylo celkem v poho, zabralo to dost rychle. Začala pak chodit do práce, ale moc to nepřeháněla, ještě něměla tolik síly po týdnu ležení v posteli. 
Přes týden jsem se samozřejmě o Jane staral a vařil jí, ať nemusí moc vstávat z postele. Ale na pátek jsem nás registroval na PhD párty, kde jsme měli jít s Jane. Ta ale byla nemocná, tak jsem místo Jane vzal ty Češky a jednoho kámoše. Toš byla to celkem prča, byla tam karaoke a hráli celkem pěkné písničky (až na poslední, zakončili to asi tím nejhorším, co šlo), jenom škoda, že tam nebyla Jane, taky by si to užila. Tak snad příště. 

06.03.13

Výroční večeře

Tento týden jsme přes týden nic moc nedělali, přes den jsme byli v práci, já jsem večer uvařil a Jane někdy kolem 9 dorazila domů. Pak pojedla a šli jsme spát. V pátek pak Jane v práci s kolegama vítali novou post-doktorandku z Austrálie u nich v laborce. A protože byla rodilá mluvčí, tak se nikomu moc nechtělo mluvit. Tak si Janein šéf vzpomněl, že tam někde Jane ještě má flašku kalvadosu, tak to vytáhli a začli popíjet. A najednou jim i to povídání začalo jít. Jenomže ten šéf asi neví, jak se takový silný alkohol pije, a navíc museli používat plastové kelímky, protože neměli půlky, tak byli za chvíli všichni opilí a vyrazili domů. Jane tam teda ještě chvíli zůstala s jednou Číňankou, protože ta vypadala hodně špatně, že by ani nebyla schopná dojít domů. No a potom dorazila domů i Jane, ale nikam na pivo se jí už nechtělo. 
Já jsem měl v pátek zápas proti čtvrtému týmu v tabulce a hodně překvapivě jsme vyhráli, tak jsme to museli oslavit v hospodě. Tam jsme seděli jenom na pivu, ale když zavírali, tak většina lidí šla na party k jednomu volejbalistovi, ale já s dalšíma třema jsme si šli jenom posedět na pivo k nám na pokoj. No Jane z toho moc nadšená nebyla, ale neměla sílu se vzpírat. Tak jsme poseděli, pokecali a k ránu jsme šli spát. 
V sobotu jsme pak oba dospávali a pak jsme šli do centra ponakupovat. V neděli jsme pak šli do centra na výroční večeři. Tento týden se v Nizozemí pořádá "Týden restaurací", kdy si člověk může zajít do lepší restaurace na oběd nebo večeři za 27.50 E, což je na NL dobrá cena. Jsou to různé restaurace po celém Nizozemí a my jsme si objednali večeři v jedné restauraci na náměstí ve Wageningenu. Měli jsme 5 chodů. Nejdříve nám donesli takový malý chleba, ke kterému jsme měli sůl a máslo. Ale nebyl to takový ten typický toastový chleba, ale normální, jako český chleba. A byl výborný. Pak jsme měli jako předkrm smažené krevety s tenkou karamelovou plackou a melounem. Následovala květáková polévka a po ní jsme měli pečeného lososa s avokádem a máslovou pěnou. Jako hlavní jídlo jsme měli jehněčí na špejli s hranolkama a jako dezert jsme měli karamelovou zmrzlinu s karamelovou buchtou a zakysanou smetanou. No celé to bylo úplně super a strávili jsme tam příjemný večer. U večeře jsme popíjeli vínko a byli jsme tam dohromady asi 3 hodiny, než jsme to všechno snědli. Pak jsme vyrazili domů a šli spát.