Konference v Praze

Od té doby, co jsem se vrátil z Německa se celkem nic zvláštního nedělo. Já jsem většinou doma a píšu články nebo hledám práci a Jane je většinou v práci. Sem tam se furt ještě projedu do Wageningenu, kde jsem byl třeba navštívit dvě firmy s dalšíma doktorandama a pak jsme zůstali na pivo do večera. A Jane minulý týden vyrazila na konferenci do Prahy. A místo rozhodně není náhodné, s kolegama hledali konferenci, která se koná v Praze, aby si tam mohli udělat výlet. A tak našli jednu dvoudenní a protáhli si to na týden, kdy zbytek času protrajdali po Praze a okolí jako turisti. Konference teda prý nebyla nic extra a úroveň prezentací a angličtiny v podání Čechů prý taky slabé, ale když škola platí, proč si neudělat výlet. V Praze prý pak byli snad úplně všude, každý den chodili od rána do večera, navštívili všechny památky a taky hromadu hospod. Janin brácha totiž už rok pracuje v Praze, tak to tam má obkoukané a Jane měla seznam hospod, které jsou zajímavé. A když jim náhodou byla někde po cestě zima, tak tam všude byla teplá medovina, případně poseděli jenom tak na burčáku. A když už byli v Praze, tak se taky jeli podívat do Kostnice na kostel vyzdobený kostmi. Ten prý byl úplně spešl a rozhodně si to budou pamatovat, něco takového asi nikde jinde neuvidí. Z Prahy se vrátili minulý čtvrtek večer a od té doby Jane zase chodí do práce. 

Jinak mi začala zase volejbalová sezóna a letos opět v novém klubu. Protože jsme se přestěhovali do Ede, tak jsem si chtěl najít nějaký klub přímo v městě, abych nemusel dojíždět tak daleko, a taky abych poznal nějaké lidi v Ede, protože jinak to bude asi dost problematické. Nový klub se jmenuje TweeVV a dostal jsem se do prvního týmu, který hraje o dvě třídy výš, než jsem hrál minulý rok. Takže všichni v týmu jsou lepší a já mám dost prostoru na zlepšování. Ale taky volejbal je mnohem lepší a rychlejší. Toš třeba časem se zlepším tak, že se dostanu i do základní sestavy. Ale to možná až časem. 

Konference v Německu

Hned po stěhování a uklízení pokoje ve Wageningenu jsem musel uklidit i svoje místo ve škole a v laborce, protože už mi skončila smlouva. Práce mám ještě ale stále dost, musím ještě dopsat dizertačku, což bude ještě chvíli trvat. Ale snad v laborce jsou všechny experimenty hotové, teď budu "jenom" psát a hledat práci. 

Ještě na zakončení práce ve Wageningenu jsem se zúčastnil posledního labtripu, výletu s kolegama někam ven z laborky. Tentokrát jsme jeli jenom na kole a celý den jsme se proflákali v okolí Wageningenu. Nejdříve jsme jeli do Blauwe Kamer (v překladu modrý pokoj/místnost), což je přírodní rezervace s různýma druhama zvířat a rostlin, které se jinde skoro nevyskytují. Taky lidi vůbec nezasahují a nechávají přírodu, ať si dělá, co chce. Takže tam hodně lidí chodí jenom tak na procházky nebo sledovat ptáky nebo zvířata. My jsme tam měli prohlídku po asi polovině toho území a protože bylo předtím celkem deštivo, tak jsme se celkem potrajdali blátem. Já jsem byl v poho, měl jsem pořádné boty, ale někteří lidi jenom v teniskách na tom tak dobře nebyli. Pak jsme si tam dali oběd a po obědě jsme vyrazili do bio-zahrady kousek od Wageningenu. Tam jsme se pak rozdělili do tří skupin a postupně jsme každá skupina dělali tři věci: prohlídka zahrady, část přípravy večeře a workshop na výrobu pizzy (každý si vyzkoušel udělat pizzu). Toš zahrada byla celkem zajímavá, měli tam hafo bylinek a různou zeleninu, taky nám vysvětlovala, jak tam mění plodiny na různých místech zahrady, aby měly dost živin. Pak jsme se podíleli na přípravě večeře, já s dalšíma dvěma jsme pracovali na dezertu, zatímco jiní připravovali salát a rybu. Na závěr jsme se učili udělat pizzu, udělat těsto, pořádně ho roztáhnout a pak jsme i několik pizz upekli. Pak už jsme měli večeři, sedělo se a kecalo až do večera. 

V pátek po výletu s laborkou jsem vyrazil vlakem do Německa, kde jsem se zúčastnil mojí poslední konference (alespoň prozatím). Bylo to v Heidelbergu, kde je celkem známé vědecké centrum. Dorazil jsem tam už o den dřív, abych si mohl projít město a hrad, který tam měli. Město vypadalo celkem pěkně, ale nic extra mi to nepřipadalo. A hrad byl sice velký, ale část už byla nějaká pobouraná a na vnitřní prohlídku se mi moc nechtělo. Ale byl odtama pěkný výhled na celé město. Pak jsem přešel ještě na druhou stranu řeky na "cestu filozofů", která se táhla nad městem a byl z ní krásný výhled na město z druhé strany, takže i na hrad. Druhý den jsem měl ještě dopoledne volno, tak jsem si půjčil kolo a projel jsem se do místního bonzaj centra a pak ještě do jednoho blízkého města, kde měli mít úžasnou zahradu. Ale nějak mi cesta trvala dýl, než jsem čekal, taky dlouho trvalo, než mi donesli oběd, tak jsem si zahradu nestihl prohlídnout (jenom na pohledech). A pak nám začala konference. Všechny prezentace byly jenom 20 minut, tak se to vždycky dalo vydržet, i když to nebylo moc zajímavé. Pak večer jsme měli večeři s hromadou jídla a pak se posedávalo v "baru" v nejvyšším patře. Prezentace byly další tři dny a celkově byly většinou zajímavé, ale z rostlin tam byla jenom jedna. Já jsem tam měl jenom poster (plakát) s částí mojeho výzkumu a když jsem ho prezentoval, tak se i několik lidí přišlo podívat. Ale většina lidí jenom prošla, lidí zabývajících se rostlinkama tam bylo celkem málo. Já jsem tam byl od nás z laborky sám, ale tam jsem potkal jednoho typose z vedlejší laborky, tak jsme většinou seděli spolu. Poslední večer pak byla párty se živou hudbou, tak to byla celkem prča a zůstal jsem až do konce. Druhý den jsem se pak vlakem vrátil do Ede. 

Vrátil jsem se ve středu a ve čtvrtek jsme měli závěrečný beach volejbal, tak jsme hráli takový malý turnájek. Nebylo nás tam příliš moc a navíc se celkem brzo stmívá, tak jsme hráli jenom tři zápasy, z kterých jsme dva vyhráli, tak jsme skončili druzí. Počasí bylo taky většinou super, až na konec nám začalo pršet, tak jsme to zakončili stejně, jak jsme začali, zase nám pršelo a jel jsem domů v dešti. 

Když já jsem byl na konferenci a užíval si turnaj v beachi, Jane se neflákala doma, ale byla v Řecku. Rozhodli se s kolegama si vyjet na týden na dovolenou. Letěli v neděli ráno, už v 5 hodin odlítali, a vrátila se teď v neděli večer. Má z tama hromadu zážitků, ale první chce zpracovat fotky, které udělali, a pak k tomu napíše i nějaké povídání.

Ale tady jsou aspoň fotky z Německa

Stěhování

Po dovolené v ČR jsme na začátku srpna úspěšně dorazili zpátky do NL. Sice jsme dojeli v pátek, měli jsme celý víkend před sebou, ale nečekalo nás nic odpočinkového. Protože jsme se chtěli o týden později stěhovat do nového bytu, začali jsme pomalu balit všechny věci, co jsme měli. Tak jsme si zašli do obchodu pro hromadu krabic a postupně jsme je plnili věcma, které jsme si nechávali, a mezitím jsme rozkládali stoly, police a skříně, které už byly prázdné, abychom měli kam dávat věci. Taky jsme ještě kupovali od dalších studentů nějaké věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat (např. jídelní a pracovní stůl nebo další skříň na oblečení). Většinu věcí jsme sbalili už přes víkend, ale poslední zbytky oblečení a kuchyňského nádobí jsme dobalili až v pátek večer a sobotu ráno, těsně před stěhováním. Nakonec toho byla hromada tašek a hromada krabic, které se nám sotva vlezly do pokoje.

Na stěhování jsme si půjčili dodávku a domluvili jsme se s dalšíma dvěma páry, že nám pomůžou. Tak jsme v sobotu ráno vyzvedli auto a nejdříve jeli k jedné holčině, od které jsme kupovali několik věcí. Ona je stejně potřebovala skoro až do té soboty a pro nás to bylo jednodušší nechat u ní a vyzvednout to v sobotu. Tam jsme to měli rozložené a naložené na dodávce asi za hodinu a pak jsme se přemístili na Bornsesteeg, kde za náma přišel ten druhý pár. A pak jsme začli nosit a skládat všechny věci z pokoje do dodávky. Ale bylo nás dost, tak se to celkem dalo. V průběhu stěhování se nám nějak záhadně podařilo zlomit klíč od dodávky, ale naštěstí vypadl z klíčové dírky a nezůstal tam zaražený. Tak jsem ještě musel zpátky do autopůjčovny pro náhradní klíč. Chvíli mu teda trvalo, než ho našel, ale pak už bylo všechno v poho. Když jsem se vrátil, tak už byla dodávka skoro plná a pomalu jsme vyráželi převézt věci do Ede. 

Cesta byla v pohodě, jenom jsem si musel dávat pozor v zatáčkách. Ale tím, že to auto bylo celé plné, tak nebyl žádný problém. V Ede jsme pak udělali přes schody řetěz a postupně jsme si podávali věci až do našeho bytu. A překvapivě to šlo celkem rychle, mnohem rychleji než naložit. Už na první cestu jsme nabalili skoro všechno, ve Wageningenu zůstalo jenom pár věcí, pro které jsme se museli vracet. Převážně teda moje stromečky, které se do plné dodávky nevlezly (a ani jsem je tam nechtěl dávat). Takže druhá cesta byla ještě jednodušší a rychlejší. 

Potom už zbytek lidí odjel zpátky do Wageningenu a my jsme ještě vyrazili nakupovat do města, protože jsme ještě potřebovali koberec do jednoho pokoje a světla (lustry). Tak jsme jeli s dodávkou, ale až tam v centru jsem zjistil, jak je hrozně velká. I když tam bylo velké parkoviště, hodně těžko se tam parkovalo, nikde nebyla dvě volná místa vedle sebe. Až na konci bylo jedno volné místo vedle místa pro lidi na vozíku (tam nikdo nestál), tak tam se nám podařilo zaparkovat. Pak jsme pořídili světla i koberec a vyrazili zpátky domů aspoň trochu vybalit. 

V neděli jsme pak vyrazili do Ikey, abychom si pořídili postel a dokoupili věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat. A taky nám to trvalo skoro celý den. Večer jsem pak ještě namontoval nějaké světla, ať nesedíme úplně po tmě, ale nic moc dalšího jsme neudělali. Přes týden jsme pak začali postupně skládat dohromady stoly a police, ať máme kde uskládat věci, a postupně jsme vybalovali. Šlo to celkem pomalu, protože jsme přišli domů až večer a moc se nám nechtělo. Ale jakš takš jsme se vybalili. 

Další víkend jsme pak byli zpátky ve Wageningenu a uklidili jsme byt na Bornsesteegu před vystěhováním. Takže jsme tam museli vysát všechen prach, co tam zbyl, vytřít a umýt kuchyň a koupelnu. Nakonec jsme to tak nějak zvládli a ve středu jsem pak odevzdal oba klíče. Od té doby bydlíme už jenom v Ede. 

A tady jsou pak nějaké fotky bytu před malováním a po malování. Ještě budou časem fotky i po stěhování, ale furt ještě potřebujem dodělat nějaké věci. A tady pak jak vypadal náš pokoj těsně před stěhováním, aneb všechny naše věci :)

Malování

Jak už jsem psal minule, konečně jsme dostali klíče k našemu novému bytu. Máme tam čtyři pokoje a kuchyň, tak konečně budem mít doma trochu víc místa, samozřejmě taky pro návštěvy :) Ale než se budeme moct přestěhovat, musíme si tam vymalovat, protože polovina stěn byla šedých a druhá polovina byla sice bílá, ale většinou něčím zašpiněná a nevypadalo to vůbec pěkně. Tak jsme si pořídili barvu odstínu teplé bílé a celý minulý víkend jsme strávili v novém bytě malováním. Ty šedé stěny samozřejmě potřebovaly namalovat dvakrát, po jedné vrstvě to furt vypadalo škaredě, ale na bílé stěny stačila jedna vrstva. Ale práce to bylo stejně hafo a za jeden víkend jsme to všechno nestihli, tak jsem šel malovat i v pondělí a ve středu a už nám zbývá domalovat jenom jeden pokoj poslední vrstvou, konečně. Ten domalujeme tento víkend a pak už tam musíme "jenom" uklidit po malování, položit koberce, co máme po předchozích majitelích, a pak můžeme přestěhovat všechny věci z Wageningenu. Ale to bude až někdy v červnu, protože příští týden jedeme na dva týdny do ČR na dovolenou. 

Jinak si v Nizozemí užíváme povětšinou krásného počasí, tak chodím často na beach volejbal, přes týden trénink a zápasy ve vedlejší dědině a mezitím ještě někdy hrajeme ve Wageningenu. Beach si užila i Jane, když se ve středu domluvili s kolegama a šli si zahrát v Amsterdamu. Byla to prý prča, ale náročné bez předchozího tréninku. Tuto sobotu pak jdu na turnaj do Scheveningenu, kde je asi 100 beachvolejbalových hřišť a hraje se v několika třídách v různých kombinacích. Protože Jane to moc nebaví, tak se domluvila do Amsterdamu na pláž.

A konečně jsem nahrál online fotky z května, kdy jsem se zúčastnil WeDaye, sportovní akce pořádanou univerzitou, kde jsme dělali různé závody, a pak ještě fotky z výstav bonsají, Bonsai van het Westen a Nationale bonsai show, kde jsme byli v červnu. 

Bonzaje

V červnu začalo v Nizozemí léto a taky podle toho vypadá počasí, většinou je hezky, sem tam pod mrakem a sem tam zaprší, tak jsme většinou o víkendech vyrazili na nějakou akci. Našel jsem několik výstav bonzají, tak jsem jezdil různě po NL a kochal se bonzajema. Na první výstavu jsem dokonce přemluvil i Jane a aby to bylo zajímavější, tak jsme byli i na workshopu, kde jsme pracovali na naší vlastní bonzaji. 

No a mezi tím jsme měli barbeque s kolegama z práce ve Wageningenu, kde nás bylo asi 30 a o víkend později jsme zase vyrazili na večeři do Amsterdamu s kolegama od Jane, tam jsme slavili Janeiny narozeniny. Od kolegů dostala poukaz do obchodu, kde si může nakoupit korálky, z kterých pak dělá různé věci., jako náušnice nebo náramky. Ale protože to nestihla ten samý den, tak si tam zajela nějaký další víkend. Oslava v Amsterdamu se ale nakonec protáhla až do rána, tak jsme přespali u jednoho kolegy a ráno pak jeli zpátky (teda Jane jela zpátky do Wageningenu, já jsem se jel podívat na další bonzaje). 

Taky jsme se už před časem domluvili s jednou holčinou, že nám prodá pračku do našeho budoucího bytu. A na konci června už jsme si ji mohli převézt, takže jsem si objednal zase tricyckl a domluvil jsem si dva kámoše z volejbalu a šli jsme stěhovat pračku. Nakonec to nebylo ani tak těžké, myslel jsem, že to bude těžší. I když bylo trochu komplikovanější všechno domluvit a zorganizovat, nakonec to všechno vyšlo a pračku jsme úspěšně přestěhovali. Teď ji máme v bytě a časem ji přestěhujem se všema ostatníma věcma. 

Ale aby to nevypadalo, že tady všechno jde úplně v pohodě, sem tam prostě něco nevychází. Před 14 dny se Jane nemohla dostat do práce, protože prostě celé dopoledne nejezdily vlaky. Tak se vrátila zpátky do Wageningenu a pracovala z domu. Taky se kvůli tomu musela domluvit s nějakou kolegyní, aby se jí postarala o přístroj, protože jinak by musela do Amsterdamu. Ale aby si to vynahradila, tak se k nám přidala večer, když jsme šli s kolegama do centra na pivo. 

No a minulý týden jsme konečně dostali zprávu o tom našem novém bytu a konečně tento týden jsme si mohli vyzvednout klíče a podepsat smlouvu. Taky jsme se zaregistrovali na radnici v Ede, ale protože nám to moc nepasuje s dovolenou, tak se budeme stěhovat až v srpnu, jak se vrátíme z dovolené v ČR. 

Kromě toho jsem minulý týden byl na konferenci v Amsterdamu, kde jsem měl i prezentaci. A zrovna to vyšlo tak "dobře", že Jane měla kurz od čtvrtku ve Wageningenu s kolegama z Amsterdamu, takže jsme se potkali až v pátek večer. V sobotu večer jsme pak jeli do Amsterdamu na barbeque a potom jsme šli do hospody sledovat fotbal. Samozřejmě tu jsou všichni úplně nadšení, takže bylo všude plno a museli jsme nakonec stát venku a sledovali jsme na velkých obrazovkách s hromadou dalších oranžových lidí. A protože se prodlužovalo a došlo i na penalty, tak nám ujel poslední vlak a přespali jsme u Janeineho kolegy a ráno dorazili domů. V neděli odpoledne jsme pak jeli zase do Rotterdamu, kde byl zápas volejbalu Nizozemí - Česká republika, tak jsme jeli fandit našim. Ale moc jim to nešlo, takže prohráli 3:0. Po zápase jsme se s nima i chvíli bavili, protože Anna si nechala ode všech podepsat balón. Pak jsme dorazili domů a večer jenom relaxovali a připravovali se na další týden.
Jinak oba stále chodíme do práce, já už teda většinou jenom píšu, momentálně třetí článek/kapitolu do mojí práce, a Jane stále pracuje se svojí mašinkou a zkoumá. 

Hromada volejbalu

Od konce května se venku udělalo hezky, hlavně teda přes víkend, takže jsem začal hrát kromě normálního, vnitřního volejbalu i beach volejbal. Takže každou neděli se nás sejde 4 až 6 a hrajem 2 až 3 hoďky. Kromě toho jsem taky začal chodit na tréninky beach volejbalu, protože přes léto tu nejsou žádné tréninky v hale. Bohužel to zatím vychází, že vždycky v úterý, kdy mám trénink venku, tak minimálně chvíli prší (první trénink dokonce celou dobu, co jsem jel domů). Navíc je to ve vedlejší dědině, tak musím vždycky půl hodiny na kole tam a pak zpátky, takže pěkný trénink na nohy. 

Taky jsem se v sobotu (31.5.) zúčastnil venkovního turnaje, který se konal ve Wageningenu na fotbalovém hřišti. Měli jsme družstvo ze 4 lidí, ale moc se nám nedařilo. Byl s náma i jeden typos, který hraje v týmu o tři třídy výš než my, ale vůbec tak nehrál. No ale celkově to byla prča, měli jsme pěkné počasí a zakončili jsme to barbecue. 

Když já jsem byl na beach volejbalu, tak Jane vyrazila s kolegama na sushi do Amsterdamu a pak zůstali ještě na drink někde v restauraci. Přes týden pak měla ve čtvrtek a pátek volno, tak se rozhodla, že se zajede podívat domů. Já mám teď dost práce se článkem, tak jsem zůstal ve Wageningenu sám. 

Minulý týden v úterý jsme zase měli WeDay, což je akce pořádaná univerzitou pro všechny zaměstnance a my jsme vytvořili tým s kolegama a hráli jsme celé odpoledne různé hry na hřišti, jako probíhání různýma "skákacíma hrama" nebo různé štafety. Letos nám to teda moc nešlo, vyhráli jsme možná jenom polovinu her, ale byla to prča. 

V pátek jsme pak s kolegama měli malé barbecue, protože bylo zase pěkně, a pak jsme vyrazili do centra na pivo. Jane byla na pivě s kolegama v Amsterdamu, tak jsme se sešli v noci doma. V sobotu jsme pak odpoledne hráli beach a večer jsme jeli do Amsterdamu, kde měl Janein kolega narozeniny, tak pořádal takovou malou akci, samozřejmě barbecue. No a v neděli jsme vyrazili s lidma z mojeho volejbalového týmu do Almere, kde se hrál zápas Světové ligy ve volejbalu NL - Portugalsko. A byl to super zápas, sice NL prohrálo, ale 2:3, tak jsme se měli i na co koukat. 

Květen

Poslední dobou moc nestíhám sepisovat blog kvůli práci a akcím, tak se tu objeví něco spíš jen sporadicky. Ale konečně jsem se k tomu dostal, tak hezky popořádku. Po Velikonocích jsme úspěšně dorazili zpátky do NL přesně na King's day, oslavu narozenin krále. Ale protože jsme přiletěli až večer, tak vlastně už všechno skončilo a my jsme ani neměli náladu někde pařit, potřebovali jsme si odpočinout po dovolené v ČR. Během dalšího týdne jsme se dozvěděli, že dostaneme byt v Ede. Ještě nevíme, kdy přesně dostaneme klíče, ale asi někdy na konci května nebo začátkem června. A pak se snad začnem stěhovat. 

Po víkendu jsme pak byli oba ve Wageningenu, protože se slavil 5. květen. Tak jsme se byli podívat do centra, opět tam byla hromada lidí a hromada pódií, tak jsme tak různě přecházeli od jednoho k druhému podle toho, co kde hráli a kde se nám líbilo. Počasí bylo pěkné, tak jsme si užívali jenom takového toho poflakování. 

Taky už jsme oficiálně ukončili volejbalovou sezónu. Protože jsme skončili v tabulce druzí, hráli jsme o postup o třídu výš s dalšíma dvěma týmy. Jeden zápas jsme vyhráli a jeden prohráli, takže jsme byli zase druzí a nevěděli jsme, jestli postoupíme nebo ne. Nakonec jsme měli hrát ještě jeden malý turnaj se třemi týmy, ale ten se nakonec nekonal, protože jeden tým nechtěl postoupit a pro ostatní tři se tam našlo místo. Takže příští rok budeme hrát o třídu lepší volejbal. 

V neděli 11.5. jsme byli pozvaní na večeři ke kámošovi z volejbalu, že udělá typické jídlo pro jeho region. Tak jsme byli zvědaví, co to bude a jestli to bude dobré, protože Dutch jídla nejsou zrovna vyhlášená. A měli jsme něco jako guláš z koňského masa. Ale nechutnalo to jako náš typický guláš, ale bylo to spíš takové sladko-kyselé. Jedlo se to ještě s červeným zelím a hranolkama a někteří si k tomu dávali ještě majonézu (ale to už mi připadalo jako moc chutí). Když nám to popisoval, tak to znělo zvláštně, ale pak to chutnalo dobře, asi první holandské jídlo, které bylo dobré. Tak jsme se zeptali na recept, ale ještě nám ho neposlal. Toš uvidíme, třeba to taky někdy zkusíme. 

Ve středu (14.5.) jsme s Jane vyrazili do Utrechtu, kde se konala jakási "pracovní burza" (Career event). I když Jane má ještě na hledání práce čas, jela se se mnou podívat, jaké jsou možnosti a co by měla zlepšit za ten poslední rok. Byly tam různé firmy zabývající se potravinami, biologií a chemií, takže optimální pro nás. Ze začátku jsme chodili spolu, ale pak jsme se roztrhli a Jane se bavila s chemickýma firmama a já jsem se koukal po těch více biologicky zaměřených. Tak jsme dostali hafo materiálů a mám i některé letáky s nabídkama práce, kterou bych mohl dělat, tak tam zkusím odpovědět a uvidíme. 

O víkendu (17.5.) jsme pak vyrazili do Amsterdamu na barbecue. Janein kolega se totiž stěhoval do nového bytu, tak pořádal takovou kolaudační akci. Bohužel ale nebylo nejlepší počasí, většinou poprchávalo, tak to nebylo optimální. Ale stejně jsme zažehli gril a udělali jsme si maso i v dešti. Moc lidí nás tam nebylo, ale akce to byla pěkná. A protože se začlo celkem brzo odpoledne, tak jsme byli před půlnocí doma ve Wageningenu. 

No a minulý víkend jsme byli víceméně doma. Jenom jsem musel Jane opravit kolo, zase měla píchlou duši. A protože ta díra byla na špatném místě, musel jsem kolo dovést do Wageningenu a celé vyměnit. Jinak oba postupně pracujeme na článku, ale jde to hrozně pomalu a je třeba k tomu číst hafo článků, které jsou většinou celkem nudné. Ale snad to vyjde a oběma se nám článek podaří.