Plný týden

Tento týden k nám do Wageningenu a celkově do Nizozemí dorazila zima. Už v noci z neděle na pondělí začalo sněžit a sněžilo asi půlku pondělí. A s novým sněhem se samozřejmě objevily klasické problémy s dopravou. A bohužel si to na vlastní kůži vyzkoušela i Jane, když vyrazila ráno do práce, dostala se až do Utrechtu, ale dál už vlaky nejely. Tak si dala kafe, chvíli počkala, jestli se něco nezmění, a protože se nic nedělo, vydala se zpátky do Wageningenu. Na pokoji jsme pak pracovali oba dva, protože já jsem ještě nemohl chodit, měl jsem furt na noze dlahu. Během odpoledne ale většina sněhu roztála, takže v úterý už se v pohodě dalo cestovat. 

Jane tak dojela do Amsterdamu a já jsem vyrazil do nemocnice na kontrolu. V nemocnici mi sundali dlahu, zjistili, že to je furt oteklé, tak jsem zase dostal takový silný obvaz/moderní sádru, na které se dá i chodit. Není to tak velké jako sádra, vypadá to spíš jako obvaz, ale je to pevné a drží to kotník rovně. I když se v tom dá chodit, ze začátku mi to moc nešlo a používal jsem hole. Ale postupně v průběhu týdne to bylo lepší a lepší a na konci týdne už jsem se pohyboval po pokoji bez berlí, i když na delší cesty jsem je pořád používal. 

Ve čtvrtek pak měla Jane velkou prezentaci před nějakou velkou grupou z univerzity o jejím projektu, co vlastně dělá a co by měla vytvořit na konci. A protože to zvládla úplně v pohodě, dostala nějaký kupon, s kterým si může koupit nějakou knížku. Já jsem se mezitím ve Wageningenu šel podívat na turnaj ve volejbale. Chození mi šlo trochu líp a sportcentrum je blízko, tak jsem se zašel za ostatníma kouknout, jak se jim daří na vánočním turnaji. Ale že bych nějak moc dával pozor, co kdo hraje, to se říct nedá. Většinou se za mnou někdo přišel podívat na tribunu, takže jsem furt s někým kecal. Ale bylo to fajn je zase vidět. 

V pátek pak Jane měla akci s celou katedrou na utužení kolektivu. Celé odpoledne hráli badminton a potom šli na večeři. Po večeři pak ti zdatní vyrazili ještě na biliár a skončili někdy k ránu. Ale jak Jane není už moc zvyklá se tak hýbat, tak jí celý víkend bolelo tělo z badmintonu. A protože byla Jane zase pryč z Wageningenu, tak jsem šel podpořit naše družstvo z volejbalu a šel jsem jim dělat trenéra. Ale moc to nepomohlo a stejně jsme zase prohráli. 

V sobotu večer jsme pak šli slavit Michalovy narozeniny. Šli jsme k němu na večeři a poseděli jsme tak v klidu někdy do půlnoci, protože pak mi jel autobus, abych se dostal domů. Furt jsem ještě chodil o berlích, tak jsem nemohl na kole a autobus byl asi nejjednodušší. Ale je to hrozně zdlouhavé. Normálně tam člověk jede 10 - 15 minut na kole, ale když jsem musel busem, bylo to minimálně půl hoďky. Ale zvládl jsem to tam i zpátky a celou neděli jsem pak mohl odpočívat. 

Úraz

Toš tento týden se nedělo nic extra, především teda proto, že jsem se v pondělí na tréninku volejbalu opět zranil. Zase jsme trénovali blok a při jednom jsem špatně došlápl a skoro stejně jako loni touto dobou jsem si zvrtnul kotník. Tentokrát jsem byl ale v nemocnici tady v NL hned večer a hned jsem tam dostal dlahu a na nohu jsem nemohl došlápnout. Takže zbytek týdne jsem byl převážně doma, ležel na posteli v klidu a pracoval na počítači. Stejně jsem hlavně musel analyzovat nějaká data a připravit prezentaci, tak to až takový problém nebyl. V pátek jsem byl na chvíli ve škole domluvit se s vedoucí, co a jak, a taky jsem si obhlídnul rostlinky. 

V sobotu pak byla Jane v centru nakupovat a večer pak vyrazila na večeři do Amsterdamu s jejíma spolupracovníkama. Já jsem byl pozvaný taky, ale s tou nohou se mi moc nechtělo, tak jsem zůstal doma. Vrátila se pak posledním vlakem, který jel a z Ede pak musela na kole, protože autobusy už nejezdily. Domů dorazila kolem druhé ráno a pořádně se prospala až skoro do poledne. V neděli jsme pak odpoledne šli na chvíli do školy, protože jsem potřeboval přesunout mutanty na nové misky, protože mi tam nějak začala růst infekce. A Jane šla se mnou, protože já jsem nebyl schopný nic nést, tak byla moje pomoc na nošení. A večer jsme pak zase relaxovali doma. 

Adam v lese a Jane na konferenci

Minulý týden jsme zase měli pár akciček. V pondělí jsem se zúčastnil akce, kterou organizoval badmintonový klub. Konalo se to večer a měli jsme za úkol projít v lese určitým územím jenom s baterkama a najít co nejvíce věcí ze seznamu. Ale nebylo to, že bychom vyloženě museli něco hledat, spíš jsme se museli koukat kolem a pak zapojit naši představivost a vytvořit něco. Každá skupina měla foťák a měli jsme dělat fotky, co jsme všechno našli. Naše skupina se ale trošku ztratila a nešli jsme po správné cestě, ale nakonec jsme dorazili zpátky na začátek. A samozřejmě jsme to zakončili ve sportcentru v kantýně. 

V úterý večer jsme pak slavili narozeniny Alouette tak, že jsme měli večeři s Michalem, Annou, Alouette a pár dalšíma lidma. Jane měla kurz angličtiny, tak dorazila o něco později. Poseděli jsme asi někdy do půlnoci a pak jsme se rozešli domů. 

Ve středu a ve čtvrtek byla Jane na konferenci relativně kousek od Wageningenu. Ale protože to konferenční centrum je uprostřed lesa a dostat se tam trva asi hodinu na kole, zůstala tam i přes noc. A říkala, že to bylo fajn. Seděli tam někde na baru, hafo lidí šlo spát kolem 11, ale to tvrdé jádro, kde patřila i Jane, zůstalo do 3 do rána. Takže pak ten druhý den prý bylo obtížné poslouchat ty prezentace a neusnout... 

O víkendu jsme nic akčního nedělali. Já jsem měl hodně práce, tak jsem i v sobotu něco sepisoval a v neděli jsem měl zápas z badmintonu. Jane si mezitím zašla nakoupit a jinak relaxovala a dospávala konferenci. 

Konečně se něco děje

Toš je to zas nějaká doba, co se něco akčního dělo. Ne, že bychom tu nedělali vůbec nic, ale je to furt to samé dokolečka, většinou nic extra spešl. Prostě přes týden pracujeme, v úterý Jane přijede na večer do Wageningenu, kde má kurz anglické konverzace, a pak dorazí v pátek na večer. No a o víkendu se většinou jenom tak poflakujem, sem tam něco nakoupíme, já mám sem tam nějaký zápas, tak má aspoň Jane čas si vyzkoušet něco ušít. No a od pondělí to jde všechno zase znova. 

Ale tento pátek se to nějak rozjelo. Nejdříve jsme měli večer zápas, který jsme bohužel zase prohráli. Ale po zápase jsme se všichni sešli v hospodě, i Jane dorazila a vytvořili jsme si takový "mezinárodní koutek", byli jsme tam samí cizinci a asi dva Holanďani, kteří mluvili furt anglicky, tak to bylo fajn. A když nám zavřeli hospodu, tak jsme se přesunuli do blízkého klubu a pařili až do rána, bylo třeba zapít žal. 

No, vstát v sobotu dopoledne bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to. Já jsem musel na chvíli do školy poměřit moje rostlinky a na večer jsme měli naplánované, že pojedeme do Eindhovenu, kde byl nějaký festival světel či co, v ulicích a všude po městě měly být různé baráky a ulice všelijak možně nasvícené a někdo říkal, že to je pěkné. Z Eindhovenu jsme pak chtěli jet do Amsterdamu, protože Janein kolega koupil byt, tak měl kolaudačku. Ale protože jsme byli ještě z pátečního večera unaveni, tak jsme si šli na chvíli lehnout. A aby jsme nezaspali, tak jsem nastavil budík. Ale nastavil jsem ho nějak špatně, takže nezazvonil, když jsme měli jít, tak jsme se vzbudili kolem půl dvanácté. No a to jsme se rozhodli, že to už nestíháme nic a nemá cenu nikam jezdit, tak jsme se otočili a spali dál. Neděli jsme pak pěkně proflákali a v pondělí jsme vyrazili zase do práce.

Nedávné události

Teď se nám dlouho nepodařilo napsat něco na blog, ale konečně to vyšlo. Oba jsme celkem vytížení v práci, děláme od rána do večera, tak nebyl ani pořádně čas něco sepsat. A o víkendech to bylo ještě horší, to jsme byli pořád někde. Nejdříve jsme byli o víkendu 19. - 21.11. navštívit Jarouše v Groningenu a ten další víkend jsme jeli do Čech. 

Když jsme jeli navštívit Jarouše, nejeli jsme jenom do Groningenu, tam to celkem dobře známe. Do Groningenu jsme dorazili v pátek ráno, abychom mohli v sobotu v klidu dopoledne vstanout a dorazit včas do přístavu a odtama pak na Schiermonnikoog, což je ostrov kousek od pobřeží. Do Groningenu jsme dojeli asi kolem deváté večer, pak jsme si ještě zašli na véču a pak jsme vyrazili s Jaroušem a jeho spolubydlícíma do centra. Tam jsme procestovali několikero hospod, od pěkných restaurací až po takový hrozný pajzl. A protože k ránu už žádné hospody otevřené nejsou, jenom bary, kde se nedá vůbec mluvit, tak jsme vyrazili domů spát. Ale ještě po cestě jsme potkali jakousi oslavu, která asi byla původně soukromá, ale to nám vůbec nevadilo a stavili jsme se ještě na jedno. 

V sobotu dopoledne jsme pak busem dojeli až do přístavu a pak trajektem na Schiermonnikoog. Tam jsme si půjčili kola a jeli jsme se ubytovat do hotelu. Tam to nejdřív vypadalo, že špatně pochopili objednávku a měli pokoj jenom pro dva, ale nakonec to nějak vyměnili, tak jsme měli všichni tři postel. Po vybalení pár věcí, které jsme tam měli, jsme se vydali na prohlídku ostrova. Nejdříve jsme zašli na pláž a potom do jediného města, které je na ostrově. Tam jsme pojedli, pokoukali po obchodech a samozřejmě vyzkoušeli nějaké pivo. Na neděli jsme pak naplánovali projížďku na kolech kolem skoro celého ostrova (až tam, kam se na kolech dalo). Kolem čtvrté odpoledne jsme pak pobrali všechny naše věci a vyrazili lodí zpátky na pevninu a pak přes Groningen do Wageningenu. Tam jsme dorazili až někdy v noci, tak jsme šli hned spát. 

Přes týden jsme pak zase pracovali, abychom mohli ve čtvrtek odpoledne vyrazit busem domů do Čech. Tentokrát slavila narozeniny mamka, tak jsme to jeli s Jane oslavit s ní. Do Staré Vsi jsme dorazili v pátek dopoledne a do večera jsme pobyli doma. V sobotu jsme pořádně oslavili narozeniny, v neděli dospali, co se dalo, a v pondělí už jsme zase vyrazili přes Prahu zpátky do Wageningenu. 

Fotky ze Schiermonnikoogu

Jarouš ve Wageningenu (12.10. - 14.10.)

Tento víkend jsme si užili další návštěvu, tentokrát dorazil Jarouš. Nevyrazil si jenom tak z ČR do Wageningenu, ale je kvůli PhD na měsíc v Groningenu, tak se rozhodl se za náma na víkend podívat. Dorazili v pátek s Jane společně z Utrechu, pojedli večeři a přišli se podívat, jak mi to jde na volejbale. Samozřejmě mi to nijak extra nešlo, ale co už. Po zápase jsme na chvíli poseděli ve sportbaru, ale protože tam po půlnoci zavírali, přesunuli jsme se k nám na pokoj ještě s Annou a jedním mojím spoluhráčem. Toš cosi jsme popili, pokecali jsme a k ránu jsme šli spát.

V sobotu se ve Wageningenu konala každoroční akce Food4you (Jídlo pro vás). Zatím se nám tam nikdy nepodařilo dorazit, ale letos, protože jsme trajdali po centru a ukazovali jsme Jaroušovi všechny zajímavé věci, dostali jsme se k nějakým stánkům. Celkově to bylo rozdělené na dvě poloviny, na jedné straně byl bufet a na druhé hromada stánků. Do bufetu jsme samozřejmě zašli, bo už jsme byli celkem hladoví a oběd zadarmo se neodmítá. Vedle bufetu byla taky ochutnávka podzimního piva, což jsme taky vyzkoušeli, a taky tam byla kabinka, kterou jeřáb vytáhl nad většinu baráků (bylo to hodně vysoko) a pak udělal takové kolečko, takže se člověk mohl podívat na Wageningen z ptačí perspektivy. Pak jsme se vydali na druhou stranu ke stánkům. Po cestě jsme potkali robota, který podle počítače sypal sůl na cestu ve tvaru písmen, která pak tvořila slova a nejspíš nějaká rčení. Ve stáncích pak dávali ochutnávat různé možné jídla, od něčeho normálního jako hamburgery nebo voda až po akční věci, jako moučné červy v nějakém těstíčku, ústřice nebo lososovou zmrzlinu. Toš červy člověk skoro necítí, tam je nejhorší ten psychický pocit, že má jíst červy. U ústřice jsme nevěděli, co čekat, protože jsme to nikdo předtím neměli. Ale že by to bylo něco úplně uchvancancujícího, to bych neřek. Bylo to hodně slané od té vody, co tam ještě byla, ale že by to mělo nějakou specifickou chuť, to si nemyslím. No a lososová zmrzlina byla fakt hnusná, jediné, co jsem obdivoval, že dokážou tak přesně udělat tu příchuť. Potom jsme už vyrazili domů, a protože jsme byli celkem utahaní ještě z pátku, na chvíli jsme si lehli. Pak jsme vyrazili zpátky do centra na večeři a na pivo. 

V neděli jsme pak všichni tři a dva mí spoluhráči z badmintonu jeli autem do Arnhemu, kde jsme hráli další badmintonový zápas. Tentokrát se celkem dařilo, i když jsme zbytečně prohráli mužský double. Ale bylo to fajn a i Jarouš a Jane říkali, že se moc nenudili, dělali jsme ty zápasy zajímavé. Z Arnhemu pak jel Jarouš zpátky do Groningenu a my jsme jeli domů vyprat a pouklízet. 

Jaroušovy fotky z Wageingenu

Pracovní vytížení

Tak konečně jsem se dostal k tomu zase napsat, co s Jane vlastně provádíme. Poslední dva týdny mi to moc nevycházelo, protože bylo nějak moc práce ve škole, a tak jsem vždy jenom přišel domů pojíst a vyspat se. 

Takže celkově se toho zas tak moc nestalo, jak jsem psal, oba jsme přes týden pracovali, co to dá. Jane začla zase chodit na dutch kurz, na pokračování, takže za chvíli snad bude umět i dutch a já ji budu muset dohánět. V pátek pak odjela do ČR, protože jeden její strejda měl padesátiny, tak to oslavovali s celou půlkou rodiny. Já jsem mezitím v pátek hrál první zápas ve volejbalu, který jsme bohužel prohráli. Ale nemusí nás to tak štvát, protože to byl tým, který spadl z vyšší kategorie. Po zápase jsme na chvíli zůstali na pivo a potom jsme ještě zašli s Annou, Michalem a třema kámošema na drink k Anně a pak zapařit do klubu. V sobotu jsem pak dospával, bo jsme skončili až někdy po páté ráno. Večer pak měl kámoš rozlučkovou párty, ale tam bylo hafo Dutch a byla to celkem nuda, tak jsme brzo odešli. V neděli jsme pak měli zápas v badmintonu. Toš tentokrát to bylo lepší, než ten první, ale stejně jsem vyhrál jenom jeden zápas ze dvou.

Přes týden jsem zase pracoval a Jane si užívala dovolenou v ČR. Já jsem se k ní přidal až v sobotu ráno a šli jsme oslavovat padesátku dalšího strejdy. Tentokrát se sešla druhá půlka rodiny a byla to prča. Bylo tam hafo jídla a pití, později tam pak přišly i dvě zpěvačky s klávesama a pařilo se až do noci. Neděli jsme pak strávili u Jane a v pondělí brzo ráno jsme vyrazili na vlak a pak letadlem zpátky do NL.