Hajraa turnaj

Tento rok, jako v loni, jsem se o víkendu účastnil s dalšíma WaHo hráčema víkendového turnaje zvaného Hajraa. To je největší evropský mezinárodní turnaj hraný na trávě. Každoročně se ho účastí několik tisíc lidí a hraje se na více než 100 hřištích. Do Eidhovenu, kde se turnaj pořádá, jsme dojeli v pátek večer kolem 8, vybalili jsme si věci ve velkém společném stanu pro celý náš klub a potom jsme poseděli u piva a kecali. Později večer jsme pak vyrazili do hlavního stanu na párty až do rána. 

V sobotu ráno dojeli poslední hráči a po snídani jsme začali hrát. Já jsem byl v týmu s Michalem, Annou a dalšíma lidma, takže jsme tvořili jediný mezinárodní tým. Všichni ostatní byli Dutch. Ale myslím, že náš tým byl nejlepší, protože během celého turnaje jsme ani jednou neprohráli. Hrály se vždycky dva sety a jenom se dvěma týmy jsme hráli 1:1. V sobotu večer jsme pak šli na večeři do města, našli jsme jednu pěknou indonézskou restauraci, kde jsme si objednali bufet, takže jsme mohli sníst, kolik jsme chtěli. A po večeři jsme vyrazili do blízké irské restaurace, kde jsme sledovali fobal - dva Češi, jeden Polák a tři Dutch. Ale v té restauraci byli samí Poláci, když jsme dali gól, vyskočili jsme ze židle jenom já s Annou. Po fotbale jsme pak dorazili zpátky do kampusu, kde jsme spali, a vyrazili na další párty do hlavního stanu. V neděli jsme pak dohráli poslední zápasy, odpoledne jsme sklidili stan a vyrazili do Wageningenu. 

Jane původně chtěla přijet na sobotní párty, ale nakonec to zrušila, protože jí nebylo úplně nejlíp a nechtěla to riskovat. Tak si aspoň v klidu v sobotu zašla na market v Amsterdamu, nakoupila si látky na šití a v neděli šila. Zkusila ušít šaty, ale výsledek nevypadal vůbec jako ten na obrázku, tak si asi bude muset objednat na prázdniny doučování u její mamky.

Svíčková

Toš tento týden jsme přes týden pracovali jako obvykle a nic extra zvláštního se nedělo. V sobotu jsme pak cosi ponakupovali a udělali domácí práce, abychom měli neděli volnou. To jsme pak šli na poledne k Michalovi, kde už byla Alouette, jeho přítelkyně, a Anna a začali jsme připravovat svíčkovou. Michal ani Alouette to nikdy neměli a my jsme jim to popsali jako úplně úžasné, typické české jídlo, tak to chtěli zkusit. V kuchyni se motaly převážně holčiny a vzájemně si pomáhaly, já s Michalem jsme radši nezavazeli a kecali jsme na balkóně, protože bylo celkem hezky. Když se začalo péct maso, zkoukli jsme konečně fotky z Japonska, které chtěli už dlouho vidět, jenom jsme ještě nenašli čas se na to kouknout. Potom jsme počkali na maso, udělali omáčku a knedlíky a začli jíst. Toš chutnalo to všem a najedli jsme se dostyta, ani skoro nic nezůstalo. Potom jsme ještě chvíli trávili u Michala, protože hned po obědě se nedalo ani pohnout, a jeli jsme domů. Já jsem pak ještě večer jel na chvíli na barbeque, co jsme dělali jako tým z volejbalu, ale nezdržel jsem se tam moc dlouho, protože jsem byl jediný international. Ale musím říct, že se chvílemi i snažili mluvit anglicky, ale vždycky to někdo změnil na dutch a pak už to bylo zase všechno chrochtavé.

Wiswa turnaj/projížďka lodí

Po prodlouženém víkendu v Maastrichtu jsme se oba museli rychle zpátky přepnout do pracovního módu a do konce týdne pracovat jako o život. Já mám teď hodně článků na čtení a píšu část článku pro jednoho kolegu, tak ani nemám čas pracovat a Jane pracuje s novýma čipama. Teda chtěla by, ale zlobí ji mašina, která nefunguje. A bohužel to nemůže ani opravit sama, musí přijít technik, který to rozebere a zjistí, co je vlastně špatně.

V pátek pak Jane řádila na párty v Amsterdamu. Vyrazili na dámskou jízdu s Velislavou, protože tam zůstávala do soboty na akci s novýma doktorandama na univerzitě. V sobotu ráno se jí pak těžko vstávalo, aby to včas stihla na poledne, kdy začínala projížďka Amsterdamem. Ale prý to nebylo nic zvláštního oproti normální jízdě pro turisty, tak to celé prokecali a skoro si ani nevšimli, že už to skončilo. Potom pak vyrazila za mnou do Wageningenu. 

Já jsem se v sobotu taky nenudil, hrál jsem venkovní turnaj ve volejbale. Hráli jsme ve trojicích a dostali jsme se až do finálových zápasů. Ale bohužel v semifinále jsme prohráli a v boji o třetí místo taky. Takže jsme nakonec skončili "až" čtvrtí z asi 16 družstev v naší kategorii. Po turnaji se pak konalo barbecue a tam už dorazila i Jane. Toš jsme pojedli, co se dalo, různé druhy masa, nějaké saláty a pod. a potom jsme seděli u piva, užívali si sluníčka a kecali. Někdy večer pak dutch zalezli dovnitř koukat na fotbal a my jsme se sbalili domů (Jane se potřebovala dospat). V neděli jsme to pak vůbec nepřeháněli, byli jsme doma a relaxovali.

Prodloužený víkend v Maastrichtu

Tak tento týden byl celkem nabitý, jak pracovní dny, tak víkend. Já jsem se v úterý s kolegama zúčastnil akce zvané WeDay (v překladu něco jako "Náš Den") a Jane se vydala na cestovní výlet do Bruselu. No a o víkendu jsme využili prodlouženého víkendu (zase byl nějaký státní svátek spojený s Velikonocema) a vydali jsme se společně na jih Nizozemí do Maastrichtu.

WeDay

WeDay je sportovně-společenská akce organizovaná univerzitou pro všechny zaměstnance univerzity. Každý se může přihlásit buď jednotlivě nebo jako tým na nějaký sport, který má rád. A vybrat se dalo z hafo věcí, od normálních sportů jako volejbal, squash, fotbal, judo apod. až po netypické sporty jako hexatlon. A na ten jsme se přihlásili my, tým složený z pár doktorandů z naší skupiny a zbytek byli doktorandi z vedlejší skupiny, s kterou máme společnou místnost na kafe.

Podle toho, jak to popisovali, tak jsem pochopil, že by tam mělo být šest prapodivných disciplín. Ale když jsme tam dorazili, rázem jich bylo 14, asi protože se přihlásilo hodně týmů a nebylo by to zábavné. Tak tam nakonec měli kombinaci velkých atrakcí a takových jednodušších. Ty velké byly různé modifikace skákacích hradů pro děcka a ty jednodušší bylo třeba sudoku nebo jedna hra na styl piškvorků. V každé hře proti sobě soutěžily dva týmy a kdo vyhrál, získal větší počet bodů. Ty se nakonec sčítaly a celkově vyhrál tým s nejvíce body.

Na začátku jsme dostali rozpis v kolik nám začíná která hra a po krátké rozcvičce jsme vyrazili na první disciplínu. Tou bylo přenášení vody v molitanových houbičkách. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme museli s houbama nacucanýma vodou proklouznout takovým nafukovacím tunelem. To byla prdel, jenom měli na konci tunelu takovou tvrdou rohož, na kterou jsem přistál břichem. Protože všichni přede mnou měli problém proklouznout tím tunelem až na konec, museli kousek jít, tak jsem se asi rozběh trochu víc a projel jsem skrz. A na konci nebylo jak zastavit... Potom jsme pokračovali na další atrakci, tam jsme museli vyběhnout asi do 5 metrů a pak skočit dolů. To už bylo trochu náročnější na fyzičku. Pak jsme hráli takovou typickou dutch hru, házeli jsme takové kotouče do obodovaných otvorů, hráli živý stolní fotbal, piškvorky, sudoku, skákali jsme přes takové 4 velké půlkoule, pak jsme kouleli jednoho člověka na asi třímetrové nafukovací kouli, jezdili jsme na skluzavce a další. Na konci jsme pak ještě na chvilu poseděli u piva a pak vyrazili domů. Toš byla to úplně super akce a příští rok bych chtěl jít taky. Navíc nám k tomu svítilo sluníčko a bylo teplo, tak jsme si to všichni užívali. Až večer jsem pak zjistil, že jsem jakýsi spálený, ale to vůbec nevadilo. 

A teď už známe i výsledky, a skončili jsme celkově 12. z 56 týmů, což je úplně super. 

Jane v Bruselu

Jane jela v pátek do Bruselu na univerzitu, s kterou spolupracuje. Musela vyrážet už brzo ráno, aby se tam dostala relativně včas. Tam pak diskutovali, jaký čip by chtěla vyrobit a jaké by to mělo mít vlastnosti. Pak ještě šla na doktorantskou obhajobu, která jí moc nebavila. Potom ještě zůstala na chvíli na drinky po obhajobě, takže z Bruselu vyrazila relativně pozdě a do Wageningenu dorazila až kolem půlnoci. Ale dovezla si do školy nějaké nové čipy, na kterých teď může zase pracovat, tak snad se jí bude dařit. 

Maastricht

Na víkend jsme si pak naplánovali výlet do Maastrichtu. Slyšeli jsme od jiných, že to tam je pěkné, tak jsme se tam chtěli podívat. Taky už je to tam víc hornaté, tak to trochu víc připomíná ČR. Ale protože je to celkem daleko na jednodenní výlet, tak jsme využili dalšího státního svátku, kdy jsme nemuseli do práce, a strávili jsme tam 3 dny. A abychom měli kde přespat, tak jsme hledali nějaký hostel. Ale nakonec jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, jak se spí na lodi a rezervovali jsme si pokoj na botelu, což je loď přestavěná na hotel. Toš nebylo to špatné, pokoje byly maličké, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme tam skoro nebyli. Jenom postel by mohla být trochu delší, byla asi 180 až 190 cm dlouhá, tak se tam člověk nemůže pořádně natáhnout. Ale jinak fajn.
Vyrazili jsme v sobotu dopoledne z Wageningenu, ale v Maastrichtu jsme se ubytovali až odpoledne. Ale nakonec to nebyl moc velký problém, protože město žilo dlouho do večera, jenom obchody byly zavřené. Ty jsme potřebovali jenom ze začátku, protože bylo teplo a svítilo sluníčko a my jsme si nevzali žádnou pokrývku hlavy, tak jsme prošli pár obchodů a hledali jsme něco na hlavu. Jane pak našla takový pěkný klobouček a na mě nic nebylo. Já jsem ale nic moc nepotřeboval, zvládnul jsem to i bez toho. Zbytek odpoledne jsme pak trajdali po městě a večer jsme zašli na večeři. Po večeři jsme pak zašli do kina a po půlnoci jsme šli spát.
V sobotu ráno jsme si pak půjčili kola a vyrazili jsme si doprohlížet ty památky, které byly dál od centra a pak jsme vyrazili směrem na jih. Dojeli jsme až na belgické hranice, tam jsme si dali oběd a vyrazili druhou cestou zpátky, abychom udělali pěkný okruh. Potom jsme vyrazili zase do města na večeři a večer pak zase do kina.
V neděli jsme se jeli projet do Valkenburgu, blízkého města se zříceninou hradu. Tam už jsme byli dříve, když jsme byli v pivovaru s bandou z volejbalu, ale město jsme si zase prošli. Ale po cestě zpátky už nás oba bolel zadek a trochu jsme dali zabrat kolům, která asi nebyla zvyklá na takový terén (byly to kola do města), tak jsme to nepřeháněli a byli jsme rádi, když už jsme seděli ve vlaku na cestě domů.
No celý výlet byl super, protože nám úžasně vyšlo počasí. Měli jsme každý den slunečno, teploty kolem 30, možná víc, a my jsme si dovolenkovým tempem užívali krajinu kolem nás.


Fotky z Maastrichtu

A ještě pár fotek z Queens Day a Dne osvobození, když tu byl brašin na návštěvě. V neděli jsme pak byli v Amsterdamu, ať taky pozná trochu Nizozemí. Ale o tom jsem psal dříve. 

Další návštěva ve Wageningenu

Toš minulý týden (7.5. - 13.5.) se nic zvláštního nedělo. Přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme si zajeli do Arnhemu nakupovat, protože už jsme potřebovali nějaké oblečení. Ale jinak nic.

Ale tento týden nám přijela další návštěva, tentokrát moje sestřenka Radka s manželem Honzou. Doletěli v pondělí kolem poledne a do Wageningenu dorazili během odpoledne. Hodili si věci k nám na pokoj a potom se pokoukali po univerzitním kampusu a nakonec přišli za mnou do práce. Tam jsem musel ještě dokončit experiment, který jsem měl naplánovaný. Tak se na mě koukali a potom si to taky vyzkoušeli. A vypadali, že je to celkem bavilo a dělali u toho hafo fotek. Potom jsme zašli pro kola a sjeli jsme do centra na večeři, protože doma skoro nic nebylo, nechtělo se nám nic dělat a navíc jsme už měli hrozný hlad. Dali jsme si kapsalon v turecké restauraci a potom jsme ještě potrajdali po centru a kolem. A zakončili jsme to na volejbalu, vzal jsem Honzu na náš trénink, tak jsme taky trochu pohráli. 

V úterý se jeli podívat do Amstedamu. Vyráželi sice trochu později, ale říkali, že zkoukli všechno, co chtěli. A večer jsme pak všichni dohromady i s Jane šli na pubquiz. A docela se nám i dařilo, teda hlavně Radce. Ta co tipla, to bylo správně. Jenom hudební kolo nám nikomu nešlo. Ale pobavili jsme se všici u toho pěkně. Ve středu byli taky sami, to si půjčili kola a jeli se projet do Arnhemu, kde potkali i pouť, tak poznali zdejší pouťové atrakce. 

Ve čtvrtek tu byl státní svátek, tak jsme si půjčili auto a vyrazili jsme všichni společně do Giethoornu. To je takové malé městečko v NL, kterému se říká "Nizozemské Benátky", a to protože v té historické části města nejsou žádné cesty, jenom kanály a lidi tam jezdí v lodičkách. Dorazili jsme tam až kolem poledne, tak jsme nejdříve zašli na palačinky jako typické nizozemské jídlo. Potom jsme si půjčili lodičku a vyrazili se projet kanálama. Toš bylo to hodně pěkné, taková pohodička. Člověk si sedí v člunu, odpočívá a kouká se kolem. Na chvíli jsme jeli taky přírodou, kde toho teda zrovna moc nebylo, ale aspoň jsme se podívali i trochu kolem. A samozřejmě bylo všude kolem hafo lidí na dalších lodičkách. Jezdili jsme skoro celé odpoledne, takže po projížďce jsme už vyrazili zpátky do Wageningenu.
V pátek jsme pak vyrazili na další delší výlet, tentokrát do Keukenhofu. Byl otevřený poslední týden a taky to tak vypadalo, už to nebylo tak pěkné jako předtím. Většina tulipánů už byla odkvetlá, zůstaly jenom ty hodně pozdní. Ale v pavilonech to bylo furt super. Nejlepší byl pavilon s orchidejema a druhý s liliema, který jsem ještě neviděl. Tak jsme to tam všechno poprocházeli, udělali hafo fotek a k večeru vyrazili domů.
V sobotu jsme si dali takový volnější program. Protože já i Jane jsme museli udělat něco do školy, vyrazila Radka s Honzou zase sami a zase na kole. Tentorkát vyrazili do Blauwe kamer, takové přírodní rezervace kousek od Wageningenu. A odpoledne jsme pak hráli beach u sportcentra s Michalem a jeho přítelkyní. Večer jsme se pak byli ještě projít do centra a na pivo do Vlaamse Reus.
V neděli jsme pak vyrazili na kola všichni. Zajeli jsme autem do Hoge Veluwe, což je takový velký přírodní park, v kterém si člověk může půjčit kolo a pojezdit si tam. Tam jsme dojeli autem, potom jsme si půjčili kolo a jezdili parkem až do odpoledne. A vybrali jsme správný směr jízdy, protože mi to skoro celou dobu připadalo mírně z kopce. A navíc se kolem honila nějaká bouřka, ale my jsme se jí nějak haluzově vyhli, jenom pár kapek na nás spadlo. Když jsme dojeli domů, Radka s Honzou se sbalili a večer jsme pak ještě prokecali. Ale neseděli jsme moc dlouho, protože jsme museli brzo ráno vstávat, aby se dostali včas na letiště. Tam jsem je hodil ještě ráno autem, protože vlaky ani autobusy tak brzo v NL nefungují. Když jsem se vrátil, tak jsem ještě na chvíli zdřímnul, pak jsem vrátil auto a vyrazil do školy.

Fotky z návštěvy

Den osvobození v Nizozemí

Toš mají to tu zvláštní, tady v Nizozemí. Jak je rok dlouhý, tak nemají žádný státní svátek, a pak přijde květen a najednou slaví narozeniny královny a o čtyři dny později hned Den osvobození. A to nemluvím o státním svátku Nanebevstoupení Páně (40 dní po velikonocích) a Letnice (Svatodušní neděle, 7 týdnů po velikonocích). To nás čeká za dva a čtyři týdny. A protože narozeniny královny jsme slavili minulý víkend, tento týden jsme slavili s Nizozemcema Den osvobození. A protože Hitler podepsal kapitulační smlouvu ve Wageningenu v hotelu De Wereld (Svět), slaví se to ve Wageningenu asi nejvíc. A jak to probíhá? No, mají tu asi 17 různých pódií s různýma druhama kapel a DJ, takže každý si může vybrat, co se mu líbí. Odpoledne je taky slavnostní přehlídka, kde jdou nejdříve kapely z různých států a potom jdou a jedou vetaráni z války. 

A protože je to taková velká akce, přemluvil jsem dokonce brašina, aby za mnou přijel slavit. Beztak neměl nic lepšího na práci. Přijel už v pátek odpoledne, tak jsem ho poprovázel po škole, ukázal jsem mu, s jakýma rostlinkama pracuju a taky si trochu vyzkoušel, jak se pracuje v laborce. Potom jsme počkali na Jane, dali si večeři a vyrazili do města. Nejdříve jsme šli na pivo do restaurace, kde mají velký výběr. Ale protože tam bylo dost plno, tak jsme museli sedět venku, kde se rychle začalo ochlazovat. Tak jsme tam moc dlouho nezůstávali a šli jsme projít město, jestli nebude někde uvnitř volno. Ale nic jsme nenašli, asi všichni v pátek večer vyrazili do města. Tak jsme se přemístili do sportcentra, kde je taky hospoda. Tam nebyl skoro nikdo, tak jsme se tam v klidu usadili. Ale protože za chvíli tam nebyl vůbec nikdo kromě nás, tak jsme se sbalili domů. Původně měla být někde i nějaká párty, ale když jsme byli v centru, tak jsme nikde nic neviděli, a potom už se nám tam nechtělo. Tak jsme ještě chvíli poseděli u nás na pokoji a šli spát. 

V sobotu jsme se krásně vyspali a odpoledne jsme vyrazili k Michalovi na pokoj. Bydlí v centru města, tak jsme si tam udělali základnu/skladiště, kde jsem už přes týden přivezl pivo, abychom ho nemuseli kupovat za draho. Tak jsme chvíli poseděli u Michala a pak jsme vyrazili na nějaký koncert. Pak jsme zas zašli k Michalovi a tak několikrát dokola. Ale převážně jsme seděli u Michala, protože venku poprchávalo a ani jsme neznali ty kapely. Koncerty končili kolem půlnoci, tak pak jsme se rozešli všichni domů. My jsme ale ještě nechtěli jít spát, tak jsme poseděli zase na pokoji asi do tří do rána.

V neděli jsme samozřejmě vůbec nepospíchali se vstáváním, takže kolem druhé odpoledne jsme měli snídani/oběd. A teprve potom mě napadlo, že bychom mohli vzít brašina aspoň do Amsterdamu, ať taky pokouká po Nizozemí. Sice bylo odpoledne, ale rozhodli jsme se, že tam pojedem. A udělali jsme si z toho pánskou jízdu, protože Jane musela ještě něco dělat do školy, tak se jí s náma moc nechtělo. Dojeli jsme kolem půl páté, tak jsme nejdříve pospíchali na květinový trh, protože ten většinou zavírá kolem páté nebo šesté. A taky jsme museli nakoupit sýry. Dorazili jsme včas, všechno ještě bylo otevřené, lidí tam bylo hafo a vůbec nevypadalo, že by se mělo zavírat. Tak jsme ponakupovali, co jsme chtěli, a šli jsme na projížďku lodí po kanálech. Toš projížďka byla fajn, měli jsme zajímavého šoféra, který nám k tomu naprogramovanému vykládání sem tam řekl ještě další poznámku. Po projížďce jsme teda vyrazili do centra města projít ty typické amsterdamské památky, jako náměstí Dam. A zakončili jsme to po cestě na nádraží procházkou přes Red Light District. A protože bylo po osmé, začínalo se stmívat a stejně jsme už to hlavní prošli, vyrazili jsme zpátky do Wageningenu. Tam jsme povečeřeli a naposledy poseděli, protože v pondělí brašin vyrazil zpátky do ČR.

Batavierenrace a Queens Day

Tento víkend byl hodně nabitý. Přes týden jsme samozřejmě oba museli pracovat, ale v pátek to začlo. Alespoň teda pro mě. Měli jsme takový rozdělený víkend, já jsem jel na Batavierenrace a Jane zůstala doma. Batavierenrace je největší studentský etapový závod. Každé družstvo má 25 členů a běží 175 km z Nijmegenu do Enschede. Začíná se v pátek o půlnoci a končí se v sobotu kolem šesté odpoledne. A večer je samozřejmě velká párty, které se všichni účastní. Většinou tam je přes 300 týmů a na párty bývá přes 10 000 lidí. 

My jsme vyráželi už v pátek odpoledne, abychom našli místo na stany. Hned po škole jsem teda pobral věci, které už jsem měl nachystané a tak akorát na čas jsem dojel na autobusové nádraží, odkud jsme jeli do Arnhemu. Z tama jsme pak pokračovali s lidma z volejbalu vlakem (lépe řečeno třemi) do Enschede. Místo na spaní bylo celkem blízko nádraží, tak jsem ty věci aspoň nemusel tahat daleko. Ale i tak se mi podařilo rozbít držadlo na Janeině velkém kufru. No nějak jsem to dotáh a rozbalil jsem stan. Stan jsem měl půjčený od Michalovy spolupracovnice a byl obrovský. Takže jsem měl dostatek prostoru pro sebe a své věci. Po ustanování jsme chtěli ještě do obchodu, ale bohužel už byl zavřený, tak jsme to museli přežít bez toho. Seděli jsme pak na trávě, popíjeli pivko a kecali. Teda spíš oni kecali, bo všichni ostatní byli Dutch, tak se bavili holandsky. Všichni ostatní cizinci se na to vykašlali nebo odřekli, to byla škoda, protože pro mě tyhle chvíle byly celkem nudné. Ale za chvíli jsme stejně dopili všechny piva, tak jsme vyrazili na tzv. předpárty, která se konala v areálu. Tam už to bylo v pohodě, protože se nedalo moc bavit. Ale nezůstávali jsme moc dlouho, druhý den jsme museli běžet. 

První skupina vyrážela kolem 4 ráno a moje skupina, která běžela odpolední část závodu, vyrážela kolem 10 dopoledne. Takže jsme se celkem dostatečně vyspali a autobusem jsme dorazili do Barchemu, kde začínala odpolední etapa. Já jsem běžel hned první úsek, který měl být asi nejtěžší z celého závodu, 10 km a nějaký kopec. Ale jak jsem vyrazil, tak jsem po celé cestě žádný kopec nepotkal a ani ta délka nebyla jaká měla být. Tak jsem doběhl celkem v pohodě a druhý den jsem se pak dozvěděl, že organizátoři špatně označili část té mojí trati, chybělo jim 3 km a kopec. Když jsme doběhli, dali jsme si sprchu, objednali jsme večeři, pojedli a večer vyrazili na party. Bylo tam hafo pódií a člověk si mohl vybrat, jaký typ hudby chce poslouchat. Tak jsme prošli asi tři místa a potom jsme šli na vyhlašování cen, které dostali ti nejrychlejší. A taky každoročně probíhá soutěž mezi univerzitami v NL a tento rok vyhrál Wageningen, tak jsme to s nima pořádně oslavili. Po vyhlášení tam hrála živá kapela, tak jsme zůstali a pařili tam. 

Druhý den ráno jsme pobalili stany a vyrazili domů. Protože někteří vyrazili dříve a někteří studenti mají vlaky zadarmo, tak jsem měl místo v autě a pohodlně jsem dojel domů kolem 12, akorát na oběd. Protože jsem byl ale furt unavený, tak jsem si po obědě šel na chvíli lehnout. Jane se ale o víkendu taky nenudila. V pátek byla s Michalem, jeho kámošem a Annou na pivko v centru. V sobotu trochu ponakupovala a večer pak byla u Michala a kecali u piva a dýmky. V neděli odpoledne, kolem 5, jsme pak všichni společně vyrazili do Utrechtu na Queen's night (Královnina noc), což je večer před Queen's day (Královnin den), kdy slaví královna narozeniny. V Utrechtu jsme pobrali ještě další dva Michalovy kamarády a šli do parku posedět. Večer jsme se pak vrátili zpátky do centra, protože se tam konalo několik koncertů. Zůstali jsme na jednom, který vypadal zajímavě, a pařili jsme asi do půl dvanácté. Pak jsme museli vyrazit zpátky, protože nám nejel později vlak. 

V pondělí jsme pak vyrazili kolem poledne do Nijmegenu oslavovat královniny narozeniny. Bylo tam všude hafo lidí a taky se tam pořádal koncert v parku. Ale protože bylo krásné počasí, tak jsme se nejdříve rozvalili v parku a užívali si sluníčka. Potom jsme se přesunuli na koncert a užívali hudby. Potom jsme k večeru zašli pojíst, ale protože jsme byli všichni nějací přešlí, tak jsme se už zpátky nevraceli a jeli jsme domů.