Studijní týden

Toš tento týden byl opravdu studijní. Já jsem se učil jak ve škole, tak doma, a Jane se učila, jak učit mladé studenty. Ale aby to nebylo až tak monotónní, tak ještě jsme měli v pátek zápas a po zápase jsme vyrazili do centra.
Ve škole jsem se učil jednu novou metodu, kterou s největší pravděpodobností budu v budoucnu potřebovat. Ukazovala mi to jedna ženská z vedlejšího oddělení na škole. Podle návodu to nevypadalo, že to bude na nějak dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že jeden den je hooodně dlouhý. A to bylo tentokrát úterý, kdy jsem zůstal ve škole asi do devíti hodin večer. Prozatím můj rekord. Ale nebyl to jenom ten jeden den, byl jsem tam déle i v pondělí a ve středu, ale to "jenom" do sedmi. Ve čtvrtek jsem byl ve škole taky dýl, ale to ne kvůli tomu protokolu, ale kvůli mojí práci, kterou jsem potřeboval dodělat. No a když jsem dorazil domů, tak jsem ještě studoval na anglický test TOEFL, což je test, který má prověřit mou znalost angličtiny a schopnost komunikovat na univerzitě. A vyzkouší všechny čtyři vlastnosti, čtení, poslouchání, mluvení a psaní. A protože jdu příští týden už naostro, tak se na to musím trochu připravit.
No a Jane si tento týden hrála na paní učitelku. Měla v laborce několik studentů prvního ročníku a tak jim vysvětlovala, co a jak mají dělat. No a užila si svoje, poznala, co všechno můžou studenti pokazit. Například, při přípravě roztoků smíchali roztok s vodou, ale nezamíchali a používali to na analýzu. Takže jim pak kalibrační přímka moc nevycházela, nebyla to přímka, ale spíše pilovitá křivka. No a další podobné capiny. Ale říkala, že pro ní bylo hrozně zvláštní být najednou v roli učitele a ne studenta.
V pátek večer jsme pak měli další zápas. Tentokrát jsme hráli proti týmu z našeho klubu. Oni jsou muži 1 a my jsme muži 2. Oni jsou samozřejmě lepší a my jsme ten zbytek. A tak taky vypadal ten zápas. První dva sety byly prostě hrozné, v prvním jsme měli metu 10 bodů a v druhém dokonce 15! Ale ve třetím se cosi stalo a hráli jsme s nima celkem vyrovnaně až do poloviny setu, ale pak jsme udělali 5 chyb v řadě a ztratili jsme set. Ale poslední set byl výborný. To jsme pokračovali tak, jak jsme hráli ve třetím, a dokonce líp, protože jsme od začátku vyhrávali. Nejdříve o jeden až dva body, ale po polovině setu jsme začali vyhrávat až o pět bodů a naši soupeři začali "šílet". Zkoušeli vystřídat několik lidí, ale nic jim nepomáhalo. A celý set s náma bylo i publikum, které bylo tentokrát docela početné a všichni nám fandili. No a nakonec jsme samozřejmě ten set vyhráli, tak jsme oslavovali jako bychom vyhráli celý zápas. Po zápase jsme pak šli na pivo do sportklubu a potom nás asi deset vyrazilo do centra. Ale nešli jsme jenom tak někde do hospy, ale někteří věděli o jakémsi maturitním večírku. A abychom se dostali dovnitř, tak jsme museli říct jména těch, kteří tu párty pořádali. A protože oni to věděli, tak jsme se dostali na párty, kde bylo pití zadarmo! Toš úplně super párty, ale někdy kolem třetí jsme odtama odešli. O víkendu jsme pak relaxovali a já jsem se učil na ten anglický test, takže nic moc zajímavého.

Olieballen

Toš tento týden jsme si celkem užili. Já jsem měl ve čtvrtek večer turnaj ve volejbale, v pátek jsme pak hráli zápas a v sobotu jsme byli na večeři u Michala, to je Polák, co se mnou hraje volejbal.
Turnaj ve volejbale jsem spoluorganizoval já, jako člen jedné komise, která organizuje tyhlety akce a byl to turnaj pro všechny z našeho volejbalového klubu. Nakonec se přihlásilo hafo lidí, tak jsme měli 8 družstev po 6 nebo 7 hráčích. Hráli jsme celý večer místo tréninků a byla to prdel. Protože týmy byly namíchané tak všelijak různě, takže jsem hrál jenom s jedním dalším typosem a zbytek byly holky. Ale rozhodně to bylo fajn a ani jsem se nezranil. Po turnaji pak samozřejmě většina zamířila do sportklubu na pivo a "olieballen". Olieballen jsou takové smažené koule z těsta s hrozinkama a jabkama. Mi to připomínalo koblihy, ale takové hutnější. No a tyhle jsme dělali o den předem u jednoho kámoše doma (co je se mnou v té komisi). To byla taky celkem prdel, měli jsme asi 4 balení, z kterých dohromady mělo být asi 80 kousků, ale nakonec nám to vyšlo tak natěsno na 60. Ale to stačilo a dokonce vyšlo i na druhé kolo, bo někteří šli hned po turnaji domů. To mi se teda domů nechtělo vůbec a protože jsem nebyl sám, tak jsme v pěti vyrazili ještě do jedné blízké studentské hospody, kde ještě nezavírali. A tam jsme strávili večer/noc/ráno až do asi 4 hodin a potom jsme šli spát. No a asi si dokážete představit, jaké to bylo vstávat ráno do práce... No extra aktivní jsem v práci nebyl.
V pátek večer jsme pak měli zápas. A abych náhodou na hřišti neusnul, tak jsem se ještě odpoledne po práci na chvíli natáhnul. Takže na hřišti to pak bylo v pohodě. Ale protože se s kotníkem stále ještě necítím zdráv, tak to nepřeháním a ještě neskáču a hraju jako libero. Tentokrát jsem však moc nestřídal, protože jim to v hřišti celkem šlo, tak nebylo ani proč. Teda šlo jim to první dva sety, ty jsme vyhráli 2:0. Ale pak se cosi změnilo a třetí set jsme těsně prohráli a potom už to byla katastrofa, poslední dva sety jsme nehráli vůbec nic, takže jsme nakonec prohráli 3:2. Ale proti čtvrtému to je pěkné, před zápasem bych to nečekal. Potom jsme zase na chvílu poseděli u piva i s Jane, ale moc jsme to nepřeháněli a šli jsme domů.
V sobotu jsme se krásně dlouho vyspali, potom jsme cosi ponakupovali a večer jsme byli domluvení k Michalovi na večeři. Měla přijít ještě Anna (Češka z volejbalu) a Nina (Slovenka z volejbalu). Anna pomáhala Michalovi vařit a Nina přišla později. Na večeři jsme měli lečo a bylo to výborné, taky bychom si ho mohli sem tam udělat. Po večeři pak Nina odešla, že jde do kina se spolubydlícíma, tak jsme zůstali jenom čtyři. Ale to nám stačilo a kecali jsme asi až do dvou. Potom jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme do klubu zapařit. No a pařili jsme asi až do pěti do rána a pak jsme šli unavení spát.
V neděli jsme pak jenom relaxovali a dospávali, co jsme nestihli přes týden.
Jinak přes týden se nic akčního nestalo, já jsem každý den pracoval, co to šlo a Jane taky. V pátek pak měla závěrečnou hodinu jejího kurzu. Prý si měli všichni připravit otázky, ale Jane byla skoro jediná, kdo nějakou měla. A ne jenom jednu, ale rovnou tři! Toš se na ně zeptala jak skončili, tak vyrazila domů.

Relax

Tento týden se toho zase moc nedělo. Už jsme oba pracovali celý týden, Jane rozjela po Vánocích mašinu, tak mohla měřit, a já jsem si hrál s rostlinkama. Taky už jsem pomalu začal zase chodit na tréninky, ale vůbec to nehrotím. Postupně, pomalu se to zlepšuje a časem snad budu hrát zase jako za mlada. V pátek večer jsme pak byli na pivo u Michala, to je spoluhráč z volejbalu z Polska a ještě tam byla jedna holčina, Češka. Ale protože se rozhodl něco takového uspořádat až v pátek, tak se žádný Holanďan nepřidal, už měli naplánovaného něco jiného. Toš seděli jsme asi do čtyř a vůbec se to nezdálo. Nějak to rychle uteklo.
V sobotu jsme pak dospávali týden a páteční akci a já jsem odpoledne jel na zápas z volejbalu. Odehrál jsem jenom pár míčů, ale zase jsme bohužel prohráli 3:1. V neděli jsme pak odpočívali, odpoledne jsme se byli na chvíli kouknout na zápasy badmintonu a pak jsme relaxovali.

Vše nejlepší v novém roce!

A už jsme se zase přehoupli do dalšího roku. Toš přejeme všem, aby se všechno dařilo a aby bylo fajn. A já vás budu opět pravidelně informovat, co se děje tady v NL.
Na Vánoce jsme samozřejmě nezůstávali v Nizozemí, ale jeli jsme domů, kde se pořádně slaví, tady to tak moc neprožívají. Oba jsme přežili, navštívili jsme hafo lidí, i když na některé i tak nevyšlo. Třeba příště. Silvestra jsme pak oslavili decentně, nepřeháněli jsme to. A 1.1. jsme jeli do Prahy ještě za mojí tetou. Tam jsme přespali a druhý den jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. Dorazili jsme ráno, takže jsme hned šli do práce. No, nebylo to úplně 100 % efektivní, ale zvládli jsme to. A ještě ten den Jane dorazila do Wageningenu, protože si zapomněla klíče od pokoje v mojem kufru. Ale druhý den už pak odjela a dorazila až v pátek.
O víkendu jsme toho moc nedělali. Původně jsme se chtěli jet někam podívat, ale nakonec to nevyšlo. Jenom jsme si zašli do kina na Kocoura v botách, toho ze Shreka. Taky jsme byli na marketu nakoupit zeleninu a nějaké to jídlo. A v neděli jsme jenom relaxovali a připravovali se na další pracovní týden.

Týden v Anglii

Toš tento týden jsem nechal Jane v Nizozemí a sám jsem si odletěl na týden do Anglie. Ale nebyl jsem tam na žádné dovolené, ale jel jsem na jeden kurz ohledně proteinů a jejich interakce. Myslím, že už jsem tu psal někdy předtím, jak jsem se na ten kurz hlásil. Ale můžu to stručně zopakovat. Dozvěděl jsem se o tom asi týden před deadlinou (závěrečným termínem) a to jsem musel ještě narychlo sepsat cosi o mojem výzkumu, taky moje vedoucí musela cosi napsat, jakože si myslí, že ten kurz je pro mě dobrý, museli to všichni podepsat a poslat. To jsem zvládl, potom tam byly jakési problémy s šekem, který jsme poslali, ale nakonec to sekretářka a ženská v Anglii vyřešily. Pak jsem ještě někdy v listopadu poslal prezentaci na max. 10 minut a 2 slidy, souhrn o mojem výzkumu, fotku a to bylo vše. Pak už jsem jenom čekal a minulou neděli jsem letěl.
Letadlo letělo z Amsterdamu v neděli ráno. A protože to byla neděle a ještě k tomu ráno, tak samozřejmě nic nejezdilo. Tak jsme jeli s Jane do Amsterdamu už v sobotu večer a přespali jsme v jejím bytě. Konečně jsem ho viděl :) Ráno jsme pak stejně museli vstávat brzo, protože nejezdilo ani tak moc trajektů a taky jsme chtěli mít nějakou rezervu. A ještě že tak, protože jsme se nějak ztratili. Ale nakonec jsme dorazili na ten správný trajekt, takže jsem všechno stihl a na letiště jsem se dostal včas i s předstihem. Let proběhl v pohodě, nic zvláštního se nestalo a přistáli jsme skoro ve stejném čase, v jakém jsme odlítali. To znamenalo, že jsem měl půl dne na to dostat se na institut, než se budu muset registrovat. A protože jsem měl dost času, dal jsem si v klidu snídani a pak jsem jel vlakem na nejbližší stanice. Odtama jsem pak šel pěšky asi půl hoďky a byl jsem tam. A kde to je tam? No to je Wellcome Trust Sanger Institute, britský institut pro genetiku včetně bioinformatiky. Dorazil jsem asi kolem jedné, ubytoval jsem se a protože jsem byl utahaný, tak jsem se asi na hoďku natáhnul.
Ve tři odpoledne jsem se šel zaregistrovat. Několik lidí už tam bylo, tak jsem si k nim sedl, dal jsem si kafe a postupně jsme se seznamovali. Pak nám řekli nějaké první info a rovnou jsme vyrazili do laborky pracovat. Ale nebylo to na moc dlouho a pak jsme měli přivítací drinky, asi aby nám ukázali, kde tam je bar. Pak jsme šli na večeři a po večeři jsme měli volno. Tak jsme chvíli poseděli, ale všichni byli unavení z cestování, tak jsme to asi kolem desáté zabalili. To už nás dokonce tak nějak slušně vyhazovali z jídelny...
A druhý den to začalo. Ráno jsme měli snídani (teda nechodili tam všichni a někteří až na poslední chvíli, ale já jsem si vždycky čas našel) a o půl deváté intro k tomu danému dni, co budeme dělat. Pak jsme dělali v laborce, o půl jedenácté bylo kafe/čaj a něco sladkého, pak jsme byli zase v laborce a ve 12 jsme měli přednášku, každý den nám přednášel někdo jiný, ale pokaždé to bylo zajímavé a byl to nějaký hodně známý typos. V jednu jsme pak měli oběd - nějaké sendviče apod. a u toho nám přednášel o svojí práci vždycky jeden z intruktorů, kteří nás tam vedli. Po obědě jsme šli zase do laborky, někdy uprostřed bylo kafe, pak zpátky do laborky a večer jsme pracovali u počítačů na bioinformatice. V 7 pak byla večeře a od 8 do 9 jsme přednášeli každý z nás na čem dělá. No a potom už jsme měli volno.
Co jsme dělali přes den, to je asi pro většinu nezáživné, pro znalé jsme dělali yeast-two-hybrid (Y2H), tandem affinity purification (TAP), AVEXIS (detection of low-affinity interaction), BIAcore a při bioinformatice jsme dělali protein network analysis.
Ale zajímavější to bylo večer, to jsme buď byli v baru nebo jsme šli do blízké hospody na pivo. No a u toho jsme vždycky kecali a většinou s náma byli i instruktoři, tak to bylo fajn. Jinak já jsem měl prezentaci hned první den a bylo to celkem v poho (bylo to totiž krátké), ale pak se mě ptali na některé podrobnosti a v diskuzi jsem zjistil, že nejsem sám, kdo má takové problémy, bylo tam víc lidí se stejnýma problémama. Tak to mě trochu uklidnilo.
Poslední den (v pátek) jsme měli slavnostní večeři. Kvůli tomu jsme si taky měli přinést pěkné oblečení. Když jsem dorazil, tak to vypadalo hodně pěkně, všechno načančané a lidi v pěkném oblečení, no úplně super. Pak jsme zasedli k večeři, ta byla fajn, a pak se to tak trochu zvrtlo. Postupně se začalo různě popřesedávat, pak někdo zašel pro notebook a začal hrát hudbu, tak se začlo i tančit, samozřejmě se u toho popíjelo a bylo veselo. Já jsem pochopitelně skončil s těma posledníma asi ve dvě ráno. Ale druhý den vstávat se mi vůbec nechtělo. Ale byl jsem jeden z mála, kteří dorazili na snídani!
Po snídani jsme se pak pobalili a kolem půl desáté jsme vyrazili do Cambridge taxíkem. Jelo nás tam osm, ale v Cambridge tři lidi šli na bus a vlak, tak nás zůstalo pět kluků, kteří jsme šli trajdat po městě. Toš jsme vyrazili a někde v městě nás chytli jacísi studenti, že dělají projížďky na lodičkách a že nám povykládají o univerzitě. Toš jsme se dohodli, že do toho půjdem. Projížďka to byla fajn, asi na třičtvrtě hodiny, a u toho nám povykládali, co je která budova a další capiny. Tady je cosi o univerzitě pro ty, kteří si chcou počíst. Mi se líbila pověst o jednom mostu, který prý postavil Isaac Newton bez pomocí šroubů a hřebíků, jenom ze dřeva. Ty byly do sebe zaklíněny tak dobře, že držely. A jedni studenti tomu nevěřili, tak to rorzebrali, ale když se to pokoušeli dát dohromady, tak jim to nedrželo. A proto tam teď jsou ty hřeby a šrouby. Ale doopravdy to nesestrojil Isaac, ale nějaký architekt, a bylo to i se šrouby, ale ty byly schované, takže nebyly vidět. A další most byl vytvořený podle jednoho, na který se chodilo na popravy, jakože ten popravovaný tam šel. A v Cambridge po něm chodili studenti, kteří šli na zkoušku...
Potom jsme šli do restaurace Eagle (Orel), kde Watson a Crick objevili strukturu DNA. Dokonce jsme seděli přímo na těch místech, kde sedávali. Tam jsme si dali oběd a po obědě jsme vyrazili zase do města. Byli jsme ještě v univerzitním nakladatelství a potom jsme už museli na vlak, abychom stihli letadla. Po cestě na nádraží jsme ještě potkali jednu holčinu z kurzu, tak jsme se s ní znova rozloučili a vyrazili jsme. Cesta domů pak probíhala v pohodě, jenom jsem trochu bloudil na amsterdamském letišti, je hrooozně velké. Ale nakonec jsem cestu našel a domů jsem dorazil kolem desáté.
Jane mezitím přes týden pracovala pilně se svojí mašinou, konečně už jí funguje, tak může měřit. A v sobotu pak byla v Amsterdamu na marketu, jestli tam nebude něco jako vánoční market. V neděli jsme se pak jenom flákali doma a nic nedělali.

Fotky z kurzu

Další dva týdny

Toš teď se toho taky nějak extra moc nedělo, takové normální týdny před vánocema. Ten první týden byla Jane zase na konferenci, tak se taky objevila doma ve Wageningenu a v pátek večer jsme společně byli na večeři u jedné mojí čínské kolegyně, taky doktorandky. No a ten druhý Jane měla v laborce nějaké studenty, tak jim vysvětlovala, jak fungujou některé mašiny. Taky se zkoušeli něco rozjet, ale nefungovalo to. Taky začala chodit na další kurz, ale tentokrát bude muset dvakrát týdně dojíždět. Taky konečně našla někoho, kdo dělá na podobné mašině jako ona, takže když bude potřebovat, tak se má kde zeptat. No a já jsem byl v pondělí na večeři v restauraci, v úterý jsme byli na pubquizu, ve čtvrtek jsem byl na další večeři a pak na oslavě narozenin a v pátek jsem byl na sympoziu a večer jsem koukal na zápas. V sobotu jsme pak potrajdali trochu po městě, nakoupili poslední věci, které jsem potřeboval a večer jsme jeli do Janeina bytu v Amsterdamu, protože jsem se v neděli ráno potřeboval dostat na letiště a letěl jsem na týden do Anglie na kurz.

První týden

Jane byla v pondělí a ve středu na konferenci v Utrechtu. Ten je blízko, takže byla v pondělí a v úterý večer doma ve Wageningenu. A konference jí začínala velice neobvykle, vystupovala tam zpěvačka a bylo to doprovázené laser show. Ale potom to už pokračovalo jako normální konference, hafo přednášek. Téma bylo tentokrát hodně široké, takže to přímo nebylo pro Jane, ale říkala, že to bylo fajn.
V pátek jsme pak byli na čínské večeři. Ne teda v čínské restauraci, ale u Číňanky. Začínalo to polívkou, takovou nějakou rajčatovou, a potom tam byly tři druhy jakoby hlavních jídel, salát a samozřejmě rýže. Jako hlavní jídla tam byly vepřové maso na kostičky s nějakým čínským kořením, uvařené mušle a tofu. Toš pozkoušel jsem to všechno a bylo to všechno dobré. Ale největší prdel byla naučit se používat čínské hůlky. No ze začátku mi to nešlo vůbec, ale potom jsem se zlepšil. Rozhodně ale to jídlo trvá dýl než normálním příborem. A taky nechápu, proč používají nejčastěji rýži, když to má tak maličké kousíčky, které se hůlkama tak blbě nabírají. Zůstali jsme u ní asi do jedné a pak jsme šli domů spát.
V sobotu jsem já šel koukat na zápas z volejbalu a Jane zůstala doma a šila. Když jsem dorazil na zápas, tak je neměl kdo koučovat, tak chtěli, abych je koučoval, toš jsem sešel domů a snažil se koučovat. A nakonec jsme vyhráli 3:1, ale bylo to proti nejslabšímu v tabulce, tak by to bylo s náma hodně špatné, kdybychom prohráli. A mezitím co já jsem byl pryč, tak Jane si doma ušila takovou větší kabelku, kde se jí vleze hafo věcí, tak byla sama se sebou spokojená, jak to zvládla. V neděli potom, abychom se nenudili, tak jsme zkusili udělat ten grilovaný ananas, jak to bylo v brazilské restauraci. A samozřejmě jsme se potýkali trochu s problémy, jako třeba skořice. Neměli jsme mletou, tak jsme vzali asi dva špalíčky a museli to nastrouhat na struhadle. Ale zvládli jsme to. Ananas jsme nakrájeli na kolečka a ty jsme máčeli v medu asi hodinu. Potom jsme je po dvou dávali grilovat asi na 15 minut. No, ty první nebyly výborné, ale ty poslední už byly moc dobré! Tak teď už víme, jak to udělat, tak to můžeme zkusit zase příště. Jako dezert je to dobré, ale hrozně sladké...
Tady je pár fotek s ananasem:
















Druhý týden

Jane měla v pondělí v laborce nějaké studenty, kterým ukazovala a vysvětlovala, jak která mašina funguje. A pak to zkoušela i zprovoznit, ale nějak počítač nekomunikoval s mašinou, tak strávili celý den hledáním, kde se stala chyba. V úterý pak byla v Enschede na první přednášku dalšího kurzu o výrobě nanostruktur (jejích čipů) a hodně se jí to líbilo, tak říkala, že na to bude chodit. Bude muset teda dvakrát týdně dojíždět do Enschede, ale to jí prý nevadí. No a ve středu pak měla schůzku s jedním typosem, kterého potkala na konferenci v Utrechtu a taky dělá na univerzitě. Tak jí ukazoval, na jaké mašině dělá a ukazoval jí nějaké fígly, které může zkusit, aby rozjela tu svojí mašinu. A kdyby něco potřebovala, tak se klidně může zeptat. Ve čtvrtek pak dopoledne normálně pracovala, ale odpoledně se necítila moc dobře, tak odešla domů dříve. V pátek byla na chvíli v práci dopoledne, ale nebylo jí moc líp, tak odešla dřív a přijela domů do Wageningenu a zalezla do postele.
Já jsem byl v pondělí domluvený s Michalem a Annou (volejbalisti, Michal je z Polska z mojeho týmu a Anna je Češka), že půjdem na večeři do řecké restaurace. Samozřejmě jsme posílali email i ostatním lidem, ale pro Dutch lidi je poslání emailu v sobotu večer příliš pozdě, to už mají domluvenou nějakou schůzku nebo co. A navíc slavili Sinterklaase, tak se k nám nikdo nepřidal. Toš když jsme dorazili k řecké restauraci, tak jsme zjistili, že je zavřená a že tam se nenajíme. Domů jsme se rozejít nechtěli, tak jsme našli asi jedinou otevřenou restauraci ve Wageningenu, která nebyla hrozně drahá, a to byla italská pizzerie. Toš jsme si dali každý jednu pizzu, k tomu vínko a bylo nám fajn. Potom jsme ještě zajeli k Anně na pokoj, protože měla Plzeň, tak jsme si dali fajné pivo a kolem půlnoci jsme šli spát.
Taky jsme se ještě ten večer domluvili, že v úterý půjdem na pubquiz ("hospodský test", test v hospodě) a zkusíme najít ještě dva lidi, kteří by se k nám přidali. Toš nakonec jsme je našli, tak jsme se večer sešli zase v hospodě a zkoušeli jsme odpovídat na otázky, na které se ptali. Sem tam se dařilo víc, sem tam míň, ale celkově to bylo fajn. Nakonec jsme byli osmí z asi dvaceti týmů, tak to bylo docela úspěšné. Po pubquizu jsme se hned rozešli domů, protože jsme byli celkem unavení ještě z předchozí noci.
Ve středu se nic moc nedělo, ale ve čtvrtek jsem byl na další večeři. Tentokrát to bylo s PhD council ("PhD rada", skupina doktorandů, kteří organizují pro ostatní doktorandy různé věci) a s lidma, s kterýma jsem organizoval Career day. Toš bylo to fajn, bylo tam hodně dobré jídlo - měl jsem hovězí steak s pepřovou omáčkou a vůbec jsem si nestěžoval. No a jako výsledek večeře jsem se přidal k téhle radě, tak budu zase něco organizovat. Uvidíme, jak to půjde. Večeře skončila asi kolem jedenácté, ale já jsem ještě nejel domů, ale k Michalovi, protože slavil narozeniny a pozval mě na večeři. Bohužel jsem už měl domluvenou jinou, tak jsem říkal, že se přidám později. Když jsem dorazil, tak mu ještě cosi z večeře zbylo, tak jsem to musel aspoň zkusit, typické polské jídlo - bigos (nejsem si jistý, jak se to píše, ale takhle nějak se to vyslovuje). Toš nebylo to špatné, s Annou jsme se shodli, že to je jakoby vepřo a zelo dokupy. A k tomu jsme popíjeli samozřejmě polskou vodku. Bylo nás tam celkově osm, Michal, já, Anna s přítelem a pak Michalovi kolegové z práce. Ti se ale někdy po půlnoci zvedli a šli domů, že musí v pátek ještě pracovat, a Annin přítel taky odešel, protože musel ráno vstávat. Tak jsme zase skončili tři. Ale bylo to fajn, popíjeli jsme a kecali a ani jsme si nevšimli, že už jsou tři hodiny ráno. To už jsem se zvedl i já, že musím v pátek na sympozium a Anna se ke mně přidala, že už taky půjde. No a v pátek jsem byl na sympoziu. A samozřejmě, některé přednášky byly fajn, jiné byly hrozně nudné. Ale celkově to bylo v pohodě.
V sobotu pak Jane převážně ležela v posteli a odpočívala, ale byli jsme taky v centru nakoupit poslední věci, které jsem potřeboval s sebou do Anglie, a odpoledne jsme se pak oba sbalili a večer jsme vyrazili do Amsterdamu. Do Amsterdamu jsme šli přespat, protože v neděli nejede žádný vlak, kterým bych se dostal na půl deváté na letiště. I tak budu muset trochu cestovat, abych se dostal až na letiště, ale to už se nějak zvládne.

Takový nudnější týden

Tento týden se toho moc nedělo, teda nějak akčního. V úterý jsem byl ochutnávat pivo, ve čtvrtek jsme měli rozlučkovou párty s jedním doktorandem, který jede příští týden zpátky do Číny, v pátek jsme byli na párty a týden jsme zakončili v neděli výletem do kina.

Ochutnávku piva organizoval vrchní ve sportbaru. Napsal to na facebook a ozvalo se tam hafo lidí, že chcou přijít. Já jsem tam šel zároveň s jedním typosem z Polska, ale z volejbalu tam nikdo nebyl. A taky to nebylo tak, jak jsem si to představoval. Myslel jsem si, že tam člověk může někdy v té době, kdy to bude, přijít, zaplatí, dostane pět lístků na pět různých piv, pak si někde sedne a může popíjet. Ale ono to bylo jako v pivovaru. Vždycky nám přinesli jedno pivo a my jsme měli tipovat, co to je. A taky tam byl jakýsi typos z toho pivovaru, z kterého jsme testovali piva, tak něco vykládal. Ale samozřejmě v dutch, takže jsem z toho nevěděl vůbec nic. Michal, ten Polák, rozumí dutch, tak by z toho asi něco měl, ale moc se mu nechtělo, tak jsme tam kecali sami. Nevím, jestli to ostatním vadilo, seděli jsme totiž všichni u jednoho stolu, ale neměli na výběr. Tak jsme pokoštovali, pokecali, potipovali a Michal dokonce vyhrál jedno pivo jako za třetí místo, tak říkal, že to někdy můžem vypít. Toš uvidíme, kdy to vyjde. Ale zklamali mě všichni volejbalisti, že se vůbec nikdo neukázal...
Ve čtvrtek jsem byl poprvé v takové společenské místnosti na Bornsesteegu. To býval kdysi studentský klub, ale teď to předělali na místnost, kde může člověk přes den relaxovat a večer tam jsou většinou nějaké soukromé akce. A tam pořádal jeden doktorand svojí rozlučkovou párty. Začínalo to o půl osmé, ale říkal jsem si, že tam v tu dobu ještě nikdo nebude. Někdy kolem třičtvrtě jsem to šel okouknout, jestli už tam někdo je. A bylo tam relativně dost lidí, ale samí Číňani a nikdo, koho bych znal. Tak jsem na chvíli ještě zalez a vrátil jsem se asi za deset minut. To už tam byl aspoň jeden typos z laborky, tak jsem se k němu přidal a bavili jsme se spolu. Postupně pak doráželi další lidi, až tam byli všici. A pak jsme mu dali náš dárek - hodinky. Ale žádné obyčejné, ale pěkné. Byl jsem je vybírat ještě s jedním doktorandem ten den odpoledne a myslím, že jsme našli opravdu pěkné hodinky. Pak jsme seděli, popíjeli, kecali, až bylo docela pozdě, tak jsme to zakončili. Toš ale bylo to fajn.


Tady je jedno hromadné foto, které jsme pořírili na akci. Je tam většina lidí z laborky. A ten doktorand, který odjíždí, je ten uprostřed za mnou, s brýlema.











V pátek jsme byli pozvaní s Jane na párty po státnicích, kterou organizovali čtyři lidi, a jeden z nich byl volejbalista. S Jane jsme dorazili asi kolem jedenácté, ale ostatní volejbalisti tam ještě nebyli, většina hrála zápas. A samozřejmě jsme tam nikoho neznali a asi všichni byli Dutch. Tak jsme si sedli k baru, s tou mojí nohou mi nedělá dobře dlouhé stání, a popíjeli pivo. Postupně ale dorazili volejbalisti, tak to bylo zábavnější. Skončili jsme někdy kolem třetí ráno a velice rádi jsme šli spát.
O víkendu jsme se vlastně jenom flákali. Já jsem byl v sobotu dopoledne podporovat můj tým, zatímco Jane ještě spala, a odpoledne jsme se jenom flákali. V neděli jsme to pak zakončili v kině, šli jsme se podívat na Tintina a bylo to super. Další 3D film a zábavný, takový fajný relax.
Jinak v práci nic moc extra. Jane furt nejede mašina, dokonce tam byla i jakási ženská to zkontrolovat, ale nepřišla na to, co je vlastně špatně. Jediné, co ví, že pumpa nefunguje jak má. A že prý to v té firmě můžou opravit a mezitím budou mít nějakou jinou pumpu, ale tohle řešení je celkem drahé, tak se musí ta ženská domluvit s Janeiným vedoucím. Takže celý týden jenom četla články a nemohla nic měřit, takže celkem nuda. Říkala, že se nemohla dočkat, kdy už bude pět a půjde domů.
Já si mezitím hraju převážně v laborce a zkouším různé finty, jak obelstít ty svoje proteiny a abych je konečně viděl a izoloval. Toš jakš takš se sem tam něco podaří, ale zatím to na Nobelovku není, to si budu muset ještě chvíli počkat :)