Minulý týden se nic zvláštního nedělo, Jane pracovala v Belgii v Bruselu a já ve Wageningenu. O víkendu jsme se pak flákali doma, ponakupovali jsme, trochu pouklízeli a jinak nic.
Tento týden se během týdne taky nic extra nedělo, pomalu tady začíná školní rok, takže už se tu kolem ve škole motá víc lidí a už nám začaly normální tréninky, tak se snažím tam chodit, pokud nemám moc práce.
V sobotu jsme pak vyrazili na Floriádu, což je světová zahradnická výstava, která se v NL koná jenom jednou za 10 let. Domluvili jsme se s Michalem a Allouette, že se tam zajdem podívat, protože jsem chtěl vidět, jak taková výstava vypadá. Tento rok se to koná ve Venlu a je to rozděleno na pět částí, které jsou od sebe oddělené malým lesíkem, a celé se to rozkládá na ploše asi 64 hektarů. Protože cesta trvá celkem dlouho a celý areál je velký, vyrazili jsme brzo ráno z Wageningenu na vlak. Vlakem jsme pak dojeli do Venla a tam nás bus dovezl přímo na výstavu.
Vydali jsme se z jedné strany a postupně jsme procházeli všechny výstavy, které tam měli. Nejdříve tam byly různé zahrady z různých koutů světa, jako Srí Lanka, Čína, Turecko, Itálie, Španělsko, Afgánistán, Tunis, Bangladéš a další. Ale většinou to byl jenom barák postavený ve stylu té dané země a uvnitř byly stánky, kde prodávali různé serepetičky z toho státu. Asi nejhezčí byla Čína, ta tam měla postavený pěkný čínský baráček a měli tam i bonsaje, tomu jsem nemohl odolat a nakonec jsem si dvě pořídil. Ale kupoval jsem je až na závěr, ať je nemusím celou dobu tahat. Potom jsme šli dál a došli jsme k takové zahradě, kde byly do kruhu rozmístěny hlavně jabloně, pár vín a hrušní. A asi všechny ty jabloně byly od jakéhosi Čecha. Mohli jsme si tam i to ovoce trhat a zkusit, ale většina jablek ještě nebyla zralá, jenom jeden druh. Pak jsme šli po takovém chodníčku, který procházel různýma zahradama, které byly oddělené živým plotem, to bylo hodně pěkné. Pak jsme došli k takové velké budově ve tvaru kupole, počkali jsme pár minut a uvnitř nám na tu kopuli promítali nějaké video.
Pak jsme museli projít kus lesa, kde pouštěli z reproduktorů různé zvuky. A i když byl den a bylo tam hafo lidí, bylo to trochu strašidelné. Tak mě hned napadlo, že by to nebylo špatné použít na stezku odvahy na tábor, jenom nevím, jak bych to vyřešil s elektrikou... V další části nás čekal velký skleník, ve kterém byly různé tropické stromy a kytky. V téhle části byla taky česká expozice, ale oproti ostatním zemím mi to připadalo trapné, nebylo tam skoro nic, jenom jakási dřevěná stavba uprostřed. Moc mě to teda neohromilo. Taky tam byl včelí dům, kde měli živé včely a člověk se mohl zblízka podívat, jak včeličky lezou po svých plátech (byly oddělené sklem).
Pak jsme se přesunuli do další části a tam bylo asi nejhezčí velký pavilon, ve kterém byly vystavené orchideje různých barev, tvarů a velikostí a bylo to úplně úžasné. Vůbec nechápu, kde tolik druhů nasbírali, protože celý pavilon byl hrozně velký a ještě měl jedno patro! Když jsem to všechno pořádně poprocházeli, došli jsme do další části, kde už toho ale moc zajímavého nebylo. Asi to nejakčnější byl takový železný drak a když mu člověk "dal" minci, začal šlehat oheň a to mělo odebrat z člověka negativní energii. A byla tam taky stanice na takovou malou lanovku, která vedla nad celým areálem. Tak jsme si koupili lístky a prohlídli jsme si to všechno znova, ale tentokrát zhora. Potom jsme si dali něco malého na jídlo a protože už byl večer, vyrazili jsme celí unavení zpátky do Wageningenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat