Tento týden byl, hlavně pro mě, ve znamení TOEFLu. TOEFL je test z angličtiny, kteří tady musí udělat doktoranti, kteří nemají magisterský titul ze země, kde se magistr vyučuje anglicky. Ten test se skládá ze čtyř částí, čtení, poslouchání, mluvení a psaní. Ve čtecí části člověk přečte nějaký kus textu a potom odpovídá na otázky k tomu textu. Při poslouchání poslouchá buď nějaké diskuze nebo nějakou přednášku a potom odpovídá na otázky. Mluvení má takové tři typy, první je, že oni položí otázku a člověk na to musí odpovědět tak, jaký na to má názor. Potom přečte nějaké oznámení a poslouchá rozhovor a potom musí říct, o co tam šlo a říct, co by si vybral, a poslední typ je že člověk poslouchal kus přednášky a potom musel zhodnotit, co ten učitel říkal. No a v poslední části, psaní, přečte kus textu, poslouchá kus přednášky a potom musí napsat, co vykládal ten učitel a jak to souvisí s textem. A na závěr píše takovou krátkou slohovku na nějaké téma. Potom se to pošle nějakým hodnotitelům a ti ohodnotí ty mluvící a psané části a podle toho, jak to bylo srozumitelné a jestli tam bylo všechno, co chtěli, dostane nějaký počet bodů. A na naší univerzitě to dohromady musí být alespoň 93 ze 120, jinak to budu muset opakovat.
Takže abych to zvládl, tak jsem se přes týden a přes víkendy učil. Měl jsem nějaké zkušební testy a taky nějaké brožury, kde psali nějaké tipy, jak uspět. Ve čtvrtek mě dokonce Ludmila, moje vedoucí, pustila ze školy, že se mám jít učit, ať to udělám. No a v pátek jsem vyrazil do Arnhemu, kde bylo počítačové centrum, kde ty testy probíhaly. Ale než jsem se tam dostal, tak jsem se stihl ještě ztratit. Samozřejmě jsem měl mapku, kde ta budova je. Ale bylo to tak střeleně schované, že jsem se asi 15 minut motal kolem toho. Dokonce jsem tam potkal dalšího typose, který taky hledal tu samou budovu, taky šel na test. A za chvíli jsme našli ještě dalšího bloudícího člověka, který se k nám přidal. Nakonec jsme se museli zeptat nějaké paní, která tam stála ve dveřích a povídala si se sousedkou. Tak nám to ukázala a vchod do té budovy byl v takovém průchodu, kterým jsem asi třikrát prošel, ale ani jednou jsem si toho nevšiml.
Takže nakonec jsem tam dorazil, tak jsem se zaregistroval, pak mě přiřadili k jednomu počítači a začal jsem. Nejdříve čtení, pak psaní, potom byla desetiminutová přestávka, pak jsem mluvil a na závěr psal. No, myslím si, že mluvení jsem dost pomotal, že to, co jsem řekl, bylo takové zmatené, nemělo to pěknou strukturu. Ostatní těžko říct, to se dozvím za 14 dní, tak uvidíme.
Kromě TOEFLu jsme ve středu měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce. A bylo nás jenom sedm včetně mě, který jsem hrál jenom v poli. Takže bez střídaní. Ale zápas to byl super, vždycky jsem střídal někoho zadního v každém setu, tak jsem si celkem zahrál a myslím, že i dost balónů zachránil (pokud to potom smečař nedal do sítě nebo do autu...). Zahrál jsem si super, dokonce jeden set jsme skoro vyhráli, vyhrávali jsme selý set o 3 až 4 body až do 21:17, ale pak jsme přestali hrát či co a prohráli jsme 25:21. Takže tentokrát 4:0, ale super zážitek.
A Jane se v Amsterdamu taky nenudila. Do středy měla laborky se studentama, ale tento týden už se nic zajímavého nedělo, teď už si dávali pozor, co dělají. A ve čtvrtek a pátek už si zase hrála se svojí mašinou. V pátek pak večer šla na pivo s lidma, které potkala když byli na prohlídce univerzity jako noví zaměstnanci. Měli fajnou partiju, tak se domluvili, že někdy zase zajdou na pivo. Před Vánocema to nikomu nevycházelo, ale teď už se domluvili. Sraz měli v 6 večer v jedné hospodě, ale protože tady v Nizozemí taky začala zima, tak bylo všechno zpožděné a Jane, přestože si myslela, že tam bude brzo, dorazila až kolem 7. A to tam byla sotva polovina lidí. A pak v průběhu další hodiny postupně dorazili všichni ostatní. Říkala, že to bylo super, jenom že tam byla jedna Skotka a že když ta mluvila, tak všichni ostaní byli úplně potichu a hlavama se přiblížili k ní, aby jí rozuměli. Bo skotská angličtina vlastně ani angličtina není, moc dobře tomu člověk nerozumí, pokud na to není zvyklý. Ale ona to asi věděla, tak se taky snažila, aby jí bylo rozumět. V hospodě pak skončili někdy kolem 10 až 11 a Jane přespala na pokoji v Amsterdamu. Do Wageningenu pak dorazila v sobotu ráno. Přes víkend jsme nedělali vůbec nic, protože venku byla kosa, tak se nám tam vůbec nechtělo a flákali jsme se doma.
A ještě k té zimě, která je rozlezlá po celé Evropě. Nizozemí to nevynechalo, taky tu je kosa, ale ne tak moc, jako v ČR. Tady máme tak -5 až -10 °C, ale stejně to je hrozně nepříjemné. Dokonce tu přes víkend zamrzly rybníky, jezera a kanály, takže hafo Nizozemců se vydalo bruslit. Kromě zimy tu taky napadl sníh, to bylo v pátek, když jsem byl na testu. Napadlo asi pět centimetrů, ale to stačí na to, aby vlaky ani autobusy nejezdily včas a vznikl dopravní kolaps. Pak myslím dokonce zrušili některé vlaky, takže když normálně jednou dva za hodinu, teď jede jenom jeden. A ten je samozřejmě přeplněný. Takže klasika jako za mlada když jsem jezdil na studia :)
Takže abych to zvládl, tak jsem se přes týden a přes víkendy učil. Měl jsem nějaké zkušební testy a taky nějaké brožury, kde psali nějaké tipy, jak uspět. Ve čtvrtek mě dokonce Ludmila, moje vedoucí, pustila ze školy, že se mám jít učit, ať to udělám. No a v pátek jsem vyrazil do Arnhemu, kde bylo počítačové centrum, kde ty testy probíhaly. Ale než jsem se tam dostal, tak jsem se stihl ještě ztratit. Samozřejmě jsem měl mapku, kde ta budova je. Ale bylo to tak střeleně schované, že jsem se asi 15 minut motal kolem toho. Dokonce jsem tam potkal dalšího typose, který taky hledal tu samou budovu, taky šel na test. A za chvíli jsme našli ještě dalšího bloudícího člověka, který se k nám přidal. Nakonec jsme se museli zeptat nějaké paní, která tam stála ve dveřích a povídala si se sousedkou. Tak nám to ukázala a vchod do té budovy byl v takovém průchodu, kterým jsem asi třikrát prošel, ale ani jednou jsem si toho nevšiml.
Takže nakonec jsem tam dorazil, tak jsem se zaregistroval, pak mě přiřadili k jednomu počítači a začal jsem. Nejdříve čtení, pak psaní, potom byla desetiminutová přestávka, pak jsem mluvil a na závěr psal. No, myslím si, že mluvení jsem dost pomotal, že to, co jsem řekl, bylo takové zmatené, nemělo to pěknou strukturu. Ostatní těžko říct, to se dozvím za 14 dní, tak uvidíme.
Kromě TOEFLu jsme ve středu měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce. A bylo nás jenom sedm včetně mě, který jsem hrál jenom v poli. Takže bez střídaní. Ale zápas to byl super, vždycky jsem střídal někoho zadního v každém setu, tak jsem si celkem zahrál a myslím, že i dost balónů zachránil (pokud to potom smečař nedal do sítě nebo do autu...). Zahrál jsem si super, dokonce jeden set jsme skoro vyhráli, vyhrávali jsme selý set o 3 až 4 body až do 21:17, ale pak jsme přestali hrát či co a prohráli jsme 25:21. Takže tentokrát 4:0, ale super zážitek.
A Jane se v Amsterdamu taky nenudila. Do středy měla laborky se studentama, ale tento týden už se nic zajímavého nedělo, teď už si dávali pozor, co dělají. A ve čtvrtek a pátek už si zase hrála se svojí mašinou. V pátek pak večer šla na pivo s lidma, které potkala když byli na prohlídce univerzity jako noví zaměstnanci. Měli fajnou partiju, tak se domluvili, že někdy zase zajdou na pivo. Před Vánocema to nikomu nevycházelo, ale teď už se domluvili. Sraz měli v 6 večer v jedné hospodě, ale protože tady v Nizozemí taky začala zima, tak bylo všechno zpožděné a Jane, přestože si myslela, že tam bude brzo, dorazila až kolem 7. A to tam byla sotva polovina lidí. A pak v průběhu další hodiny postupně dorazili všichni ostatní. Říkala, že to bylo super, jenom že tam byla jedna Skotka a že když ta mluvila, tak všichni ostaní byli úplně potichu a hlavama se přiblížili k ní, aby jí rozuměli. Bo skotská angličtina vlastně ani angličtina není, moc dobře tomu člověk nerozumí, pokud na to není zvyklý. Ale ona to asi věděla, tak se taky snažila, aby jí bylo rozumět. V hospodě pak skončili někdy kolem 10 až 11 a Jane přespala na pokoji v Amsterdamu. Do Wageningenu pak dorazila v sobotu ráno. Přes víkend jsme nedělali vůbec nic, protože venku byla kosa, tak se nám tam vůbec nechtělo a flákali jsme se doma.
A ještě k té zimě, která je rozlezlá po celé Evropě. Nizozemí to nevynechalo, taky tu je kosa, ale ne tak moc, jako v ČR. Tady máme tak -5 až -10 °C, ale stejně to je hrozně nepříjemné. Dokonce tu přes víkend zamrzly rybníky, jezera a kanály, takže hafo Nizozemců se vydalo bruslit. Kromě zimy tu taky napadl sníh, to bylo v pátek, když jsem byl na testu. Napadlo asi pět centimetrů, ale to stačí na to, aby vlaky ani autobusy nejezdily včas a vznikl dopravní kolaps. Pak myslím dokonce zrušili některé vlaky, takže když normálně jednou dva za hodinu, teď jede jenom jeden. A ten je samozřejmě přeplněný. Takže klasika jako za mlada když jsem jezdil na studia :)
Žádné komentáře:
Okomentovat