Další dva týdny

Toš tentokrát to bude souhrn za celé dva týdny, bo jsem dříve neměl čas něco sesmolit a publikovat. A dělo se toho celkem dost, aspoň co si vzpomínám...
Předminulý týden ve středu jsme byli na české zimní barbecue. Nebylo sice zrovna nejtepleji, ale bylo pěkně, nepršelo a bylo to fajn. Bylo tam hafo jídla, samozřejmě něco na grilu, ale taky bramborový salát, česneková pomazánka a další saláty. Taky tam jedna Češka měla takovou krátkou "prezentaci" o České republice. No, nakonec jsme tam skončili asi v 10 lidech, zbytek už nějak odešel, a kecali jsme tam s jedním takovým akčním typosem, který studuje už asi 10 let, ale ne proto, že by mu to nešlo, ale proto, že ho to baví a nechce se mu pracovat. Taky říkal, že rád zkouší různé drogy a povzbuzující látky. Skončili jsme asi někdy kolem 11 skoro jako poslední. Po nás tam zůstali už jenom ti, co tam bydleli.
Ve čtvrtek pak Jane byla na italské večeři. Byla sama, protože já jsem měl trénink z volejbalu. Říkala, že to bylo fajn. Jako předkrm měli omeletu se špenátem, tož to bylo moc dobré, jako první hlavní chod byly lazaně, tak ty byly výborné. Nevím proč byl ještě druhý hlavní chod, zamíchané brambory s gumovým masem, tož to mohli vynechat, ale jako dezert byla Panna cotta (něco jako smetanový pudink) a to byla výborná tečka.
Já jsem se během týdne konečně zapsal na Dutch kurz, takže od příštího týdne bych se měl začít učit dutch, samozřejmě společně s Jane. Toš uvidíme, jak nám půjde chrochtání :)
Kromě Dutch kursu jsem se taky zapsal na začátečnický kurz lukostřelby, takže od teď budu každou sobotu po obědě jezdit do Ede, asi 30 minut na kole, a budu se učit střílet. Snad to bude fajn.
V pátek jsme pak byli na takové rozlučkové party, protože jedna Češka teď někdy bude odjíždět, tak uspořádala párty. Toš bylo to fajn, bylo tam hafo Čechů, ale taky tam byli cizinci. A později, asi kolem 10 jsme pak začli hrát takovou fajnou "opíjecí" hru. Na plechovku se položil balíček karet a každý musel sfouknout aspoň jednu kartu. Když nesfoukl nic nebo sfoukl všechny, tak si musel dát půlku. A tak jsme vypili skoro celou litrovou flašku. Někteří popili trochu víc, někteří trochu míň, ale zhruba jsme měli všichni stejně. Někdy po půlnoci jsme pak vyrazili do asi jediného místního klubu. Tam jsme byli asi do dvou a pak jsme s Jane odešli, bo už jsme byli nějací utahaní. Ostatní tam ještě zůstali nevím jak dlouho.
Minulý týden se toho tak moc nedělo. Já jsem byl v pondělí hrát biliár s lidma z badmintonu. A bylo to fajn, jenom tam měli nějaké skákavé koule, vyskočila mi asi čtyřikrát nebo pětkrát. Ale ne ta bílá, s kterou se hraje, ale ta, do které praštila. Asi holc budu muset ještě trochu pocvičit.
V sobotu jsem pak byl na nočním turnaji v Amsterdamu hrát volejbal. Začínalo se hrát o půl sedmé a končilo se v jednu ráno. Z Wageningenu jsme jeli autem a byli jsme v Amsterdamu včas a šli ještě do restaurace na večeři. Ale tam jim to trvalo nějak dlouho, než udělali jídlo, tak jsme pak museli rychle pojíst a s plným žaludkem hrát první zápas. Toš a ten jsme prohráli. Pak jsme hráli dalších pět zápasů a vyhráli jsme jenom jeden z nich. Takže jsme nakonec skončili na krásném šestém místě ze sedmi. Po turnaji pak byla velká párty, která trvala až do pěti ráno. Pak jsme se uložili v tělocvičně na spaní a před devátou nás zase vzbudili na snídani. Po snídani jsme pak vyrazili domů a doma jsem zase ulehl do postele a pokračoval ve spánku.
Jane, aby se přiliš nenudila, byla v sobotu večer v kině s lidma od nás z laborky. Byli na Králově řeči a prý to bylo fajn. Po kině pak šli ještě na drink do nějaké hospody a domů se vrátila někdy kolem jedné .

Tady jsou nějaké fotky z facebooku, které tam jedna holčina nafotila.

Wageningen tour

Tak po asi šesti měsících ve Wageningenu jsme se konečně dostali k tomu, že si prohlídnem město. Sami bychom se k tomu asi neodhodlali, ale jedna holčina to tady zorganizovala přes místní muzeum, tak jsme se k nim přidali.
Toš a nebylo to špatné. Když jsme se tam scházeli, tak tam byla skupinka asi 5 poláků, pak tam byla česká grupa, taky asi 5 lidí, a pak dva Američani, Němka a asi dva Dutch. Pak se objevila i průvodkyně a začala tour. Povykládala nám cosi o městě, jak vzniklo, o historii a spol. Taky nám ukazovala pozůstatky nějaké pevnosti, co tu kdysi byly. Vypadalo to jako nějaká polorozpadlá cihlová zeď. Taky se na nás tak divně dívala, že nám tu vykládá, jaké pozůstatky tu nemají a u nás v ČR přitom máme celé hrady a zámky, které vypadají úžasně. Taky mluvila o Univerzitě, kde byla původně, jak vznikla a jak se stěhovala do nynějšího kampusu. Taky jsme byli u hotelu De Wereld (hotel Svět), kde se podepisovala mírová smlouva mezi Nizozemím a Německem po II. světové válce.
Tak jsme se konečně něco dověděli o Wageningenu, ale kdyby nebyla taková kosa, tak by to bylo mnohem příjemnější. Sice nám nepršelo, ale foukalo a bylo hodně chladivo. A být asi dvě hodiny na té kose nebylo vůbec fajn...
Jinak se toho přes týden moc nedělo. Oba chodíme do práce, já jsem měl další zápas, tentokrát jsme opět prohráli, a jinak asi nic.

Fotky z prohlídky města

Zase nuda

Tak jsme prožili další, celkem nudný týden. Ale ne, že by se nedělo vůbec nic, to zase ne! Takové béčka zase nejsme :)
V úterý jsme si přivezli poslední věci, které nám ještě v bytě chyběly. Měla je u sebe ještě ta holčina, od které jsme kupovali skříň, gauč, ledničku a další věci a tyhle si chtěla ještě nechat, než odjede. Byl to stůl pro Jane, dokonce rozkládací, aby měla kde pracovat, takovou malou skříňku, kterou ta holčina používala v kuchyni, ale nám se hodí akorát na boty, a pak vysavač. Toš zase jsme si na to půjčili tricykl a bylo to celkem v poho. Jenom jak jsme jeli pro tricykl, mrzlo a dlaždice, z kterých byla udělaná jedna cesta, byly namrzlé a tam Jane uklouzla a spadla. A já málem taky, když jsem se otáčel, co se stalo. Ale všechno dopadlo v poho, Jane se postavila a jela dál, teď už opatrněji.
Ve čtvrtek měla Jane zase večeři se svojí skupinou z práce. Zase měli nějakou prezentaci, potom kafe a pak to ukončili v nějaké restauraci na večeři. A prý seděli celkem dobře, že na jednom konci stolu seděli cizinci a na druhé straně Dutch. Tak si i pokecali. Ve čtvrtek byl zrovna první  den nového roku (králíka) podle čínského kalendáře, tak šli do čínské restaurace. V jejich skupině jsou i dva Číňani (Teng a Chen), tak je nechali ať něco objednají pro všechny. Tak se asi 10 minut bavili čínsky s číšníkem, chvílema to vypadalo, že se hádají, ale nakonec se teda na něčem domluvili. Jako pití Jane zkusila čínské pivo, toš prý to není špatné. Po chvíli na stůl donesli takové železné tácky, pod kterýma byly svíčky. Na ty tácky pak donesli jídlo, takže zůstalo dlouho teplé. Byla tam kachna s pepřovou omáčkou, krevety s mangovou omáčkou a pak směsi masa se zeleninou. Jedna ta směs obsahovala i vepřové, a tak na to Chen upozorňoval Rani (PhD studentka z Indonézie), ta totiž z náboženských důvodů vepřové nejí. Všichni postupně zkoušeli všechny druhy jídla, co byly na stole. Někdy uprostřed večeře se ale misky s jídlem pomotaly, tak že sám Chen nabídl Rani směs s vepřovým masem. Za chvíli si to uvědomil a řekl to nahlas. Naštěstí Rani seděla na druhém konci stolu, takže ho neslyšela a Chena přemluvili ať jí to neříká. Takže Rani asi poprvé v životě ochutnala vepřové a ani o tom neví :)
Mi se zase trochu protáhlo zahánění žízně po volejbale. Sedělo nás jenom pár, ale dobře se kecalo a jeden typos se během týdne rozešel s přítelkyní, tak jsme mu říkali, že to musí zapít. A toš jsme pili. A ne jenom to normální pivo jako obvykle, ale nějaké spešl kvasnicové. Toš nebylo to špatné, ale bylo to silnější. Dokonce jsme asi dobře zabavili pana výčepního, protože nám dal jedno pivo gratis :) No a pak se nějak rozhodlo, že se půjde do centra do jednoho klubu. A toš jsme vyrazili. Co si pamatuju, tak tam hráli dva typosi, jeden na kytaru a druhý na saxofon a flétnu a další foukací nástroje. Když dohráli, tak tam už jenom něco pouštěli, jako vždy. Tak jsme tam kecali, pak jsem tam potkal i jednu Češku, co je tady ve Wageningenu. No a někdy kolem čtvrté ráno jsem se vrátil domů, teda asi dvakrát tak dlouhou cestou než normálně (když je člověk střízlivý). Ale ráno se mi teda rozhodně nechtělo vstávat, musel jsem se hodně přemlouvat, abych kolem půl deváté vstal, cosi málo pojedl a vydal se do školy (samozřejmě pěšky, ať se trochu provětrám). No a v práci to bylo taky akční, ale měl jsem naplánovanou práci, tak jsem jí musel udělat. Toš přežil jsem, ale dalo to zabrat.
V sobotu jsme pak měli další zápas z volejbalu. Tentokrát to byl nějaký špatný termín, protože nás bylo jenom sedm, jeden z toho si v pondělí udělal něco s kolenem, tak nebylo jisté, jestli bude hrát, a jednoho jsme museli "povolat", protože na nový rok skončil s volejbalem u nás (přestěhoval se a nechtěl dojíždět tak daleko). A ještě k tomu jsme hráli proti druhému v tabulce, tak asi můžete lehce uhádnout, jak to dopadlo. No prohráli jsme 4:0. První set byl asi nejlepší a pak už to šlo skopce. Toš snad příště to vyjde líp.