Tento týden se zase cosi dělo, a tentokrát to bylo hlavně v souvislosti se školou. V úterý jsem se byl kouknout na obhajobu PhD. V Česku jsem sice na žádné takové obhajobě nebyl, ale myslím si, že to tu probíhá dost jinak. Samozřejmě, večer pak byla PhD. párty (já jsem měl ještě mezi obhajobou a párty zápas z volejbalu, tak to bylo akční). No a ve středu mě pak čekala prezentace, takže po párty přímo na prezentaci... V pátek se pak Jane byla kouknout na jeden byt v Apeldoornu a já jsem měl odpoledne prezentaci 7 holčin, co u nás byly v laborce. A týden jsme pak ukončili trochu nevesele, Jane byla nachlazená, tak v sobotu ležela v posteli a léčila se.
PhD. obhajoba
Obhajoba PhD. mi tady připadá celkem akční. Hned potom, co jsem to viděl, jsem si říkal, do čeho jsem se to zase upsal a že takové ukončení se mi rozhodně nebude líbit. Bylo to v aule univerzity, ale nevypadala tak, jako v Pardubicích. Byla menší, nebyly tam tak pěkné sedačky a bylo to celé rovné, žádné stupňovité nahoru. Celá ta obhajoba byla veřejná, takže tam mohl jít, kdo chtěl. Ale nějak moc extra lidí tam nebylo.
Začalo to tak, že nastupoval ten, co obhajoval PhD. Vpředu šla nějaká ženská, která nesla jakousi tyč. Na té tyči byly zavěšené takové malé kovové capiny, takže když šla, tak to cinkalo (což pro mě bylo celkem legrační). Pak šel doktorant a na konec šli dva jeho kamarádi (ti prý by mu mohli pomoct odpovědět nějaké dotazy, kdyby náhodou nevěděl, a pomáhají mu připravit nějakou tu párty a pod. Ale jakože prý mu v reálu moc pomoct nemůžou, protože to jsou většinou tak specifické témata, že kdo to nedělá, tak to prostě neví. Ale z historického hlediska se to furt dodržuje).
Pak ten doktorant prezentuje pro veřejnost, co vlastně dělal. Ale žádné detaily, jenom základy. Aby tomu mohli rozumět i lidi, kteří to vůbec nestudujou. Takže on tam začal mluvit o buňce, DNA, co to je a k čemu to je, a pak o tom, co vlastně dělal. To trvalo asi 10 - 15 minut. A pak se chvíli čekalo. Čekalo se, až nastoupí komise (ta asi měla nastoupit v přesný čas). Komise byla složena z 8 lidí, 4 byli oponenti a 4 byli z univerzity, jakože jeho vedoucí, nějaký hlavoun (děkan či co) a ještě jeden nějaký typos. Jeden ten hlavní vždycky představil jednoho oponenta a ten měl 10 minut na otázky. Po deseti minutách ho prostě přerušil, že už došel čas, představil dalšího a ptal se další. A tak to šlo se všema čtyřma. Ale že by pokládali nějaké normální otázky, to mi teda nepřipadalo. Hned první otázka byla dost akční. Prohlídl si první dvě rovnice a jedna měla trochu jinou velikost písma, tak se ptal jestli to má nějaký důvod či co a proč to tak udělal a co tím chtěl říct, jestli je jako ta jedna rovnice důležitější nebo ne a tak. A v podobném duchu to pokračovalo celých 40 minut.
Po 40 minutách přišla zase ta ženská s cinkající tyčí a praštila s ní do zeme. Tím jakože ukončila obhajobu a komise se odebrala dohodnout se, jak dopadl. Asi za 15 minut byli zpátky, usadili se, jeho vedoucí cosi řekl o tom, jak tam přišel a jak se jevil celou tu dobu, co tam byl a tak, pak mu předal diplom a byl konec. Pak odcházeli všichni, nejdříve ženská s tyčkou, pak komise, pak doktorant, za ním ti dva jeho pomocníci a za nima se zařadili rodiče a pak další lidi.
Pak se šlo do nějaké další místnosti, kde byl připravený bufet a gratulovalo se tam diplomantovi. Tak tam stál diplomant, vedle něho jeho přítelkyně nebo manželka (nejsem si jistý, ale taky pracuje u nás na univerzitě) a taky se gratulovalo jeho rodičům, že to jakože zvládli. Tak jsem si tam představil moje rodiče, jak přijímají gratulace v angličtině... Ale to třeba až někdy časem.
Na bufetu jsem se pak na chvíli zdržel, ale asi po půl hoďce jsem musel odejít, protože večer jsme měli ještě zápas. Toš zápas dopadl, bohužel, zase stejně jako všechny ostatní. Opět jsme prohráli 4:0. A zase jsme minimálně jeden set mohli vyhrát a ve všech setech jsme měli minimálně 20 bodů. Takže až tak hrozné to nebylo, jenom ten konec nějak nejsme schopní dohrát. Další dva zápasy hrajou beze mě, protože jedu domů, tak třeba se jim zadaří a nejlépe vyhrajou oba dva. Minimálně by mohli uhrát aspoň nějaký ten set.
Po zápase jsem s dalšíma lidma z volejbalu šel na párty na oslavu obhajoby (ten diplomant totiž hrál v tom samém klubu, jako já teď hraju). A šla tam i Jane, tak jsme poseděli, pokecali, vyzkoušel jsem asi 3 piva, ale ani jedno nebylo nic moc, tak jsem se pak vrátil k čepovanému, které bylo z těch všech asi nejlepší. No a někdy kolem 2 to končilo, takže jsme asi kolem půl třetí ráno zalezli do postele a šli spát.
Prezentace
Ve středu ráno bylo vstávání hodně kruté. Po necelých pěti hodinách spánku a s představou, že mě hned ráno čeká prezentace, na kterou bych měl jít... Toš ale odhodlal jsem se a vylezl jsem z postele i přesto, že se tam Jane dál vyvalovala a nevypadalo to, že by se odtama chtěla hnout. Když jsem dorazil do školy, dal jsem si kafe a doufal, že to pomůže a že prezentaci nějak přežiju (a hlavně neusnu).
Ale k mému překvapení to vůbec nebylo nudné. Přednášející byl takový starší profesor (den předtím to byl oponent na PhD. obhajobě) a byl celkem akční. I to téma bylo zajímavé (pro ty, kdo o tom něco vědí: prezentoval, že jak se všude učí, že při přepisu DNA se polymeráza pohybuje podél vlákna, tak že to vlastně je úplně naopak. Minimálně 2 polymerázy jsou na jakýchsi "továrnách" a kolem nich se pohybuje vlákno DNA). Trvalo to asi hoďku, ale vůbec mi to tak nepřišlo. Bylo to fajn. Ale potom odpoledne, když jsem nedělal nic akčního, tak jsem se musel hodně držet, abych neusnul u počítače. Nakonec jsem celý den přežil, i badminton, a dorazil jsem domů. Tam mi Jane řekla, že spala asi do 12, takže se vůbec necítí unaveně a že je jí fajn.
Apeldoorn
V pátek pak Jane jela do Apeldoornu podívat se na jeden pokoj. Stále totiž řešíme problém, že i když tu Jane najde práci, tak potřebuje mít nějakou adresu, na které by byla zaregistrovaná. A protože nám furt ještě nedali pokoj pro dva, tak jsme se rozhodli, že zkusíme najít nějaký co nejlevněšjí pokoj pro jednoho a ten bychom si pronajali. Jane by se na tu adresu zaregistrovala, ale to by bylo všechno, bydlela by pořád se mnou.
V Apeldoornu byl jeden takový pokoj, který byl za 240 E na měsíc (aspoň co jsme našli na netu). Tak se tam v pátek vypravila, že se na něho podívá a pak se rozhodnem. Apeldoorn je asi hoďku vlakem z Ede, kam se jede asi 40 minut na kole.
Dojela tam v pohodě, našla to taky rychle, prý ani moc nebloudila, tak to bylo v poho. Ale když se tam rozhlídla, moc ji to nepotěšilo. Nebylo prý vůbec pěkné, byly tam společné sociálku, které měli nastřídačku čistit ubytovaní studenti, ale tenhle systém tam asi moc nefungoval. Navíc jí řekli, že těch 240 E je bez elektřiny, vody a spol., takže s tím dohromady je to o 100 dražší. Tak jsme se rozhodli, že jestli už to má být za víc než 300 E, tak si najdem něco blíž. No a tak furt dále hledáme, jestli tu něco nenajdeme.
Já jsem byl v pátek opět ve škole a od půl čtvrté jsme měli opět prezentaci, tentokrát nám přednášelo 7 holčin z tzv. toolboxu. Toolbox je označení pro takovou krátkou praxi. Vždycky na 8 týdnů (tak dlouho tady trvá jedno studijní období, něco jako u nás semestr) si studenti, co jsou na magisterském studiu, můžou vybrat nějaké 2 laborky a v nich těch 8 týdnů pracují na nějakém výzkumu. Z toho potom zpracujou nějakou závěrečnou zprávu.
Toš jsme si poslechli prezentaci, která pro mě byla tentokrát hrozně nudná. Většina lidí tu totiž pracuje na úplně jiném tématu než já, takže i ty prezentace jsou o té jejich práci. Teď už tomu aspoň trochu rozumím, o co jim jde, ale furt mě to nebaví. No a po prezentaci se tu vždycky ještě chvíli sedí u piva (to sponzoruje škola, nebo teda jakože naše oddělení). Tak jsem tam taky seděl. A ze začátku to vypadalo celkem nudně, tak jsem si říkal, že dopiju a půjdu. Ale pak dorazil i jeden typos, který je z Čech a ještě další lidi, kteří se bavili anglicky, tak se to zlepšilo a zůstal jsem. No a dobře jsem udělal. Postupně se všichni ztráceli a ten Čech pak vytáhl i slivovici, tak jsme pili i slivovici. Domů jsem dorazil asi až kolem osmé večer (to se Jane moc nelíbilo, ale stejně s tím nic nenadělala).
Celý týden byl takový pěkný, až sobota nám to trochu pokazila. Jak Jane jela do toho Apeldoornu, tak asi trochu nachladla, protože se zpotila na kole a pak šla po venku, kde bylo celkem chladno. Tak zůstala celý den v posteli, aby se trochu vyléčila a aby domů nedojela marod. Tak jsem musel nakoupit já. Toš jsem byl zase na trhu, pak jsem byl i v obchodě, všechno jsem nakoupil a pak jsem se musel o Jane postarad, aby se vyléčila. V neděli už pak vypadala líp, ale furt hodně smrkala. Toš snad to do odjezdu vyléčí, ať doma všechny nenakazí.
PhD. obhajoba
Obhajoba PhD. mi tady připadá celkem akční. Hned potom, co jsem to viděl, jsem si říkal, do čeho jsem se to zase upsal a že takové ukončení se mi rozhodně nebude líbit. Bylo to v aule univerzity, ale nevypadala tak, jako v Pardubicích. Byla menší, nebyly tam tak pěkné sedačky a bylo to celé rovné, žádné stupňovité nahoru. Celá ta obhajoba byla veřejná, takže tam mohl jít, kdo chtěl. Ale nějak moc extra lidí tam nebylo.
Začalo to tak, že nastupoval ten, co obhajoval PhD. Vpředu šla nějaká ženská, která nesla jakousi tyč. Na té tyči byly zavěšené takové malé kovové capiny, takže když šla, tak to cinkalo (což pro mě bylo celkem legrační). Pak šel doktorant a na konec šli dva jeho kamarádi (ti prý by mu mohli pomoct odpovědět nějaké dotazy, kdyby náhodou nevěděl, a pomáhají mu připravit nějakou tu párty a pod. Ale jakože prý mu v reálu moc pomoct nemůžou, protože to jsou většinou tak specifické témata, že kdo to nedělá, tak to prostě neví. Ale z historického hlediska se to furt dodržuje).
Pak ten doktorant prezentuje pro veřejnost, co vlastně dělal. Ale žádné detaily, jenom základy. Aby tomu mohli rozumět i lidi, kteří to vůbec nestudujou. Takže on tam začal mluvit o buňce, DNA, co to je a k čemu to je, a pak o tom, co vlastně dělal. To trvalo asi 10 - 15 minut. A pak se chvíli čekalo. Čekalo se, až nastoupí komise (ta asi měla nastoupit v přesný čas). Komise byla složena z 8 lidí, 4 byli oponenti a 4 byli z univerzity, jakože jeho vedoucí, nějaký hlavoun (děkan či co) a ještě jeden nějaký typos. Jeden ten hlavní vždycky představil jednoho oponenta a ten měl 10 minut na otázky. Po deseti minutách ho prostě přerušil, že už došel čas, představil dalšího a ptal se další. A tak to šlo se všema čtyřma. Ale že by pokládali nějaké normální otázky, to mi teda nepřipadalo. Hned první otázka byla dost akční. Prohlídl si první dvě rovnice a jedna měla trochu jinou velikost písma, tak se ptal jestli to má nějaký důvod či co a proč to tak udělal a co tím chtěl říct, jestli je jako ta jedna rovnice důležitější nebo ne a tak. A v podobném duchu to pokračovalo celých 40 minut.
Po 40 minutách přišla zase ta ženská s cinkající tyčí a praštila s ní do zeme. Tím jakože ukončila obhajobu a komise se odebrala dohodnout se, jak dopadl. Asi za 15 minut byli zpátky, usadili se, jeho vedoucí cosi řekl o tom, jak tam přišel a jak se jevil celou tu dobu, co tam byl a tak, pak mu předal diplom a byl konec. Pak odcházeli všichni, nejdříve ženská s tyčkou, pak komise, pak doktorant, za ním ti dva jeho pomocníci a za nima se zařadili rodiče a pak další lidi.
Pak se šlo do nějaké další místnosti, kde byl připravený bufet a gratulovalo se tam diplomantovi. Tak tam stál diplomant, vedle něho jeho přítelkyně nebo manželka (nejsem si jistý, ale taky pracuje u nás na univerzitě) a taky se gratulovalo jeho rodičům, že to jakože zvládli. Tak jsem si tam představil moje rodiče, jak přijímají gratulace v angličtině... Ale to třeba až někdy časem.
Na bufetu jsem se pak na chvíli zdržel, ale asi po půl hoďce jsem musel odejít, protože večer jsme měli ještě zápas. Toš zápas dopadl, bohužel, zase stejně jako všechny ostatní. Opět jsme prohráli 4:0. A zase jsme minimálně jeden set mohli vyhrát a ve všech setech jsme měli minimálně 20 bodů. Takže až tak hrozné to nebylo, jenom ten konec nějak nejsme schopní dohrát. Další dva zápasy hrajou beze mě, protože jedu domů, tak třeba se jim zadaří a nejlépe vyhrajou oba dva. Minimálně by mohli uhrát aspoň nějaký ten set.
Po zápase jsem s dalšíma lidma z volejbalu šel na párty na oslavu obhajoby (ten diplomant totiž hrál v tom samém klubu, jako já teď hraju). A šla tam i Jane, tak jsme poseděli, pokecali, vyzkoušel jsem asi 3 piva, ale ani jedno nebylo nic moc, tak jsem se pak vrátil k čepovanému, které bylo z těch všech asi nejlepší. No a někdy kolem 2 to končilo, takže jsme asi kolem půl třetí ráno zalezli do postele a šli spát.
Prezentace
Ve středu ráno bylo vstávání hodně kruté. Po necelých pěti hodinách spánku a s představou, že mě hned ráno čeká prezentace, na kterou bych měl jít... Toš ale odhodlal jsem se a vylezl jsem z postele i přesto, že se tam Jane dál vyvalovala a nevypadalo to, že by se odtama chtěla hnout. Když jsem dorazil do školy, dal jsem si kafe a doufal, že to pomůže a že prezentaci nějak přežiju (a hlavně neusnu).
Ale k mému překvapení to vůbec nebylo nudné. Přednášející byl takový starší profesor (den předtím to byl oponent na PhD. obhajobě) a byl celkem akční. I to téma bylo zajímavé (pro ty, kdo o tom něco vědí: prezentoval, že jak se všude učí, že při přepisu DNA se polymeráza pohybuje podél vlákna, tak že to vlastně je úplně naopak. Minimálně 2 polymerázy jsou na jakýchsi "továrnách" a kolem nich se pohybuje vlákno DNA). Trvalo to asi hoďku, ale vůbec mi to tak nepřišlo. Bylo to fajn. Ale potom odpoledne, když jsem nedělal nic akčního, tak jsem se musel hodně držet, abych neusnul u počítače. Nakonec jsem celý den přežil, i badminton, a dorazil jsem domů. Tam mi Jane řekla, že spala asi do 12, takže se vůbec necítí unaveně a že je jí fajn.
Apeldoorn
V pátek pak Jane jela do Apeldoornu podívat se na jeden pokoj. Stále totiž řešíme problém, že i když tu Jane najde práci, tak potřebuje mít nějakou adresu, na které by byla zaregistrovaná. A protože nám furt ještě nedali pokoj pro dva, tak jsme se rozhodli, že zkusíme najít nějaký co nejlevněšjí pokoj pro jednoho a ten bychom si pronajali. Jane by se na tu adresu zaregistrovala, ale to by bylo všechno, bydlela by pořád se mnou.
V Apeldoornu byl jeden takový pokoj, který byl za 240 E na měsíc (aspoň co jsme našli na netu). Tak se tam v pátek vypravila, že se na něho podívá a pak se rozhodnem. Apeldoorn je asi hoďku vlakem z Ede, kam se jede asi 40 minut na kole.
Dojela tam v pohodě, našla to taky rychle, prý ani moc nebloudila, tak to bylo v poho. Ale když se tam rozhlídla, moc ji to nepotěšilo. Nebylo prý vůbec pěkné, byly tam společné sociálku, které měli nastřídačku čistit ubytovaní studenti, ale tenhle systém tam asi moc nefungoval. Navíc jí řekli, že těch 240 E je bez elektřiny, vody a spol., takže s tím dohromady je to o 100 dražší. Tak jsme se rozhodli, že jestli už to má být za víc než 300 E, tak si najdem něco blíž. No a tak furt dále hledáme, jestli tu něco nenajdeme.
Já jsem byl v pátek opět ve škole a od půl čtvrté jsme měli opět prezentaci, tentokrát nám přednášelo 7 holčin z tzv. toolboxu. Toolbox je označení pro takovou krátkou praxi. Vždycky na 8 týdnů (tak dlouho tady trvá jedno studijní období, něco jako u nás semestr) si studenti, co jsou na magisterském studiu, můžou vybrat nějaké 2 laborky a v nich těch 8 týdnů pracují na nějakém výzkumu. Z toho potom zpracujou nějakou závěrečnou zprávu.
Toš jsme si poslechli prezentaci, která pro mě byla tentokrát hrozně nudná. Většina lidí tu totiž pracuje na úplně jiném tématu než já, takže i ty prezentace jsou o té jejich práci. Teď už tomu aspoň trochu rozumím, o co jim jde, ale furt mě to nebaví. No a po prezentaci se tu vždycky ještě chvíli sedí u piva (to sponzoruje škola, nebo teda jakože naše oddělení). Tak jsem tam taky seděl. A ze začátku to vypadalo celkem nudně, tak jsem si říkal, že dopiju a půjdu. Ale pak dorazil i jeden typos, který je z Čech a ještě další lidi, kteří se bavili anglicky, tak se to zlepšilo a zůstal jsem. No a dobře jsem udělal. Postupně se všichni ztráceli a ten Čech pak vytáhl i slivovici, tak jsme pili i slivovici. Domů jsem dorazil asi až kolem osmé večer (to se Jane moc nelíbilo, ale stejně s tím nic nenadělala).
Celý týden byl takový pěkný, až sobota nám to trochu pokazila. Jak Jane jela do toho Apeldoornu, tak asi trochu nachladla, protože se zpotila na kole a pak šla po venku, kde bylo celkem chladno. Tak zůstala celý den v posteli, aby se trochu vyléčila a aby domů nedojela marod. Tak jsem musel nakoupit já. Toš jsem byl zase na trhu, pak jsem byl i v obchodě, všechno jsem nakoupil a pak jsem se musel o Jane postarad, aby se vyléčila. V neděli už pak vypadala líp, ale furt hodně smrkala. Toš snad to do odjezdu vyléčí, ať doma všechny nenakazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat