Tento týden se toho zase událo hafo. Konečně už máme postel, takže už spíme vedle sebe :) Taky jsem se začal účastnit zdejšího sportovního života, měl jsem první trénink volejbalu. V pátek jsme se přidali k účastníkům svatebního obřadu ve Vsi a v sobotu jsme potkali Molenmarket, v překladu něco jako "mlýnský market".
Postel
Minulý týden jsme našli postel, kterou jsme si chtěli koupit a v sobotu jsme byli v Ikee, abychom si koupili matraci k té posteli. Na dovezení postele jsme si v pondělí rezervovali tricykl na úterý, abychom mohli převézt všechny kousky postele najednou. Tricykl se dá půjčit v jedné studentské organizaci za 3,5 E na půl dne. Protože se dá vyzvednout jenom mezi 10 ráno a 4 odpoledne, zorganizoval jsem si práci ve škole tak, abych mohl na chvíli vypadnout. V úterý jsem měl taky schůzku v bance kvůli účtu, tak jsem si po zařízení účtu šel vyzvednout tricykl. Řekl jsem, že jsem na něm ještě nikdy nejel, tak mi řekl, že to furt šlape a že se nebrzdí šlapátkama jako na "normálním" kole, ale je tam taková páčka u sedátka a tou se brzdí.
Toš jsem to zkusil. Vyrazil jsem na cestu a zjistil jsem, že to vůbec není jednoduché. Člověk musí furt šlapat, takže si vůbec neodpočine, navíc musí šlapat mnohem častěji než na "normálním" kole, protože to má hrozně malý převod. A k tomu ještě ta brzda, co měla být brzda, moc nefungovala. Člověk brzdil spíš očima, aby do něčeho nenaboural, než tou páčkou. A bylo to taky strašně dlouhé, jenom ten prostor na transport byl dlouhý asi 2 metry a ještě sedátko a zadní kolo, takže zatáčení do nějakých prudkých zatáček bylo celkem akční. Řídítka totiž byly přidělané na tom prostoru na transport, takže když jsem jel do prudké zatáčky doleva, tak jsem levé řídítko držel pravou rukou, kterou jsem měl nataženou úplně vpravo. A bylo to široké skoro jako celá cyklostezka, takže když mě někdo předjížděl (jakože všichni), tak to měli trochu akční, měli tak 30 - 50 cm.
Tricykl jsem teda vyzvedl, a protože jsem na něm hned neuměl jezdit, tak jsem hned na první křižovatce jel špatně (jel jsem rovně, neuměl jsem zabrzdit a zabočit), tak jsem se pak proplýtal městem, než jsem se zase našel. Toš ale našel jsem se a dorazil jsem zpátky do školy. U školy jsem zaparkoval a šel zpátky do laborky. Po škole jsem zase vzal tricykl a vyrazil na koleje. Trvalo mi to dýl než obvykle, ale dorazil jsem. A pak jsme s Jane vyrazili pro postel.
Ta holčina, která nám prodávala tu postel, bydlí skoro nahoře na tom nejvyšším kopci, co tu v okolí je (viz. cesta do Ikey). A cesta do kopce s tím tricyklem byla hodně akční. Tak půl kopce se to dalo, ale pak už jsem byl rád, že je ten tricykl prázdný. Přesto jsem se vzmužil a dojel až nahoru až k té holčině. U ní jsme poodnášeli všechny díly postele nejdříve z půdy do prvního patra a pak z prvního patra na tricykl, samozřejmě po úzkých a prudkých schodech. Když jsme měli všechno naložené, vyrazili jsme na cestu domů. To bylo celkem v poho, protože polovina cesty byla s kopce a zbytek po rovině. Pak jsme všechny díly přenesli do pokoje a večer jsme začali skládat postel dohromady. Na skládání jsme naštěstí měli návod, tak to nebylo až tak těžké. Ale byla to celkem prča :) Jenom bylo pár spojovacích plastových šroubků zlomených, tak jsme to museli vyřešit trochu jinak. Ale postel stojí a drží.
K posteli jsme však potřebovali ještě matraci. S tou to bylo taky akční. Dovoz matrace z Ikey jsme měli domluvený na pondělí. Na netu bylo, že mají dorazit mezi 1 a 4 odpoledne. Jane byla doma, ale žádné auto neviděla, tak pak zkoušela volat na jakési číslo, nějaké informace, co se jako děje. Ale tam na ni mluvili v dutch, tak mi psala, jestli tam nemůže zavolat někdo, kdo rozumí dutch. Toš jsem zašel za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tak že prý jo, tak řekla, že teď jsou busy, takže tam mluvil automat a že prý to auto přijede mezi 1 a 4. Že prý máme zkusit počkat a kdyžtak tam druhý den zavolá znova.
Toš tak jsme čekali ještě ten den, ale nikdo nepřijel. Tak jsem v úterý vyrazil zase za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tentokrát se dovolala a ten, kdo tam byl, říkal, že tam to auto bylo, ale že nevěděli číslo pokoje, tak zase odjeli. Toš tak dostala číslo na řidiče a ať mu zkusí zavolat. Tak volala ještě řidičovi, tak se s ním domluvila na čtvrtek a taky mu řekla číslo pokoje. Ale říkala, že asi za to bude nějaký příplatek. To nás sice nepotěšilo, ale co se dalo dělat. Matraci a poličku jsme chtěli.
Ve čtvrtek teda Jane zase byla na pokoji a čekala na auto. Taky udělala cedulku čísla pokoje, aby ten řidič věděl, kam má jít. Toš auto přijelo, typosi prý byli v poho, donesli nám to do pokoje a ani nechtěli žádný příplatek, což bylo super. A tak jsme měli doma matraci a poličku. Matraci Jane hned vybalila a dala ji na postel (z toho malého válečku se opravdu stala matrace asi 12 cm vysoká) a poličku jsme skládali večer. Tak teď už máme konečně kde spát a taky máme relativně dost místa na poličkách :)
Fotky z převozu postele a postel
Volejbal
Ve čtvrtek večer (od 21.00 do 22.30) jsem měl první volejbalový trénink. Zdejší volejbalový klub na něho svolal všechny, kdo chcou hrát volejbal a během tohohle tréninku tam chtěli rozdělit lidi do několika kategorií podle toho, jak dobře hrajou. Toš bylo to celkem fajn, ale když jsem dojel domů, bolelo mě celé tělo a pokračovalo to ještě dlouho. Ale bylo to úspěšné, dostal jsem se do první skupiny, která má hrát nějakou první třídu nebo co. Tréninky máme mít dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek a v pátek máme hrát domácí zápasy a v sobotu by měly být zápasy někde jinde. Uvidíme, jaké to bude.
Svatba
V pátek jsme pak sledovali svatbu sestřenky Evy a Johyse. Johysův strejda nám umožnil přímý přenos svatebního obřadu přes Skype, tak to bylo úplně super. Viděli jsme úplně celý obřad (ale musel jsem se ulít z práce...). Bohužel potom už na další věci nebyl signál, takže další zábavu a spol. jsme už neviděli. Ale aspoň něco.
Molenmarket
V sobotu odpoledne jsme pak vyrazili do železářství, protože potřebujeme ještě nějaké šroubky na tu postel. Ale jak jsme tak šli, tak jsme po cestě potkali Molenmarket, česky asi "mlýnský market". Vypadalo to tak, že kolem mlýna bylo hafo různých stánků s všemožnýma věcma. Taky tam byli jednotliví lidi, co tam kolem bydlí, a prodávali jakési svoje starší věci, které už nepotřebovali. V mlýně dokonce pracovali, jakože se mlýn točil a přímo mlel mouku, což bylo úplně úžasné. Taky tam byl jakýsi stánek s potápěčským kurzem. A měli tam závaží na pas a kdo prý uhádne váhu toho závaží nejblíž, ten vyhraje ten kurz zadarmo. Toš jsme si tipli, tak uvidíme. Pak tam taky byl jakýsi typos, který tam měl hru něco jako logik, ale ve velkém. A zrovna tam byli nějací dva kluci, co to zkoušeli, tak jsme se na ně koukali. A moc jim to nešlo, tak jsem jim pak pomohl, řekl jsem jim, jaké barvy tam mají být, a pak už to zvládli v poho :)
Tak jsme to tam celé protrajdali a pak jsme konečně vyrazili do toho železářství. Ale tam jsme dorazili až za pět minut pět a v pět zavírali. Tak jsme to tam jenom rychle prošmejdili, abychom aspoň věděli, jestli tam něco je. A šroubků a matiček tam měli hafo, tak jsme stejně nic nevybrali. Někdy tam budem muset zajít znova a zkusit se zeptat přímo prodavačů, co vlastně chcem a třeba nám poradí.
Fotky z Molenmarketu
Postel
Minulý týden jsme našli postel, kterou jsme si chtěli koupit a v sobotu jsme byli v Ikee, abychom si koupili matraci k té posteli. Na dovezení postele jsme si v pondělí rezervovali tricykl na úterý, abychom mohli převézt všechny kousky postele najednou. Tricykl se dá půjčit v jedné studentské organizaci za 3,5 E na půl dne. Protože se dá vyzvednout jenom mezi 10 ráno a 4 odpoledne, zorganizoval jsem si práci ve škole tak, abych mohl na chvíli vypadnout. V úterý jsem měl taky schůzku v bance kvůli účtu, tak jsem si po zařízení účtu šel vyzvednout tricykl. Řekl jsem, že jsem na něm ještě nikdy nejel, tak mi řekl, že to furt šlape a že se nebrzdí šlapátkama jako na "normálním" kole, ale je tam taková páčka u sedátka a tou se brzdí.
Toš jsem to zkusil. Vyrazil jsem na cestu a zjistil jsem, že to vůbec není jednoduché. Člověk musí furt šlapat, takže si vůbec neodpočine, navíc musí šlapat mnohem častěji než na "normálním" kole, protože to má hrozně malý převod. A k tomu ještě ta brzda, co měla být brzda, moc nefungovala. Člověk brzdil spíš očima, aby do něčeho nenaboural, než tou páčkou. A bylo to taky strašně dlouhé, jenom ten prostor na transport byl dlouhý asi 2 metry a ještě sedátko a zadní kolo, takže zatáčení do nějakých prudkých zatáček bylo celkem akční. Řídítka totiž byly přidělané na tom prostoru na transport, takže když jsem jel do prudké zatáčky doleva, tak jsem levé řídítko držel pravou rukou, kterou jsem měl nataženou úplně vpravo. A bylo to široké skoro jako celá cyklostezka, takže když mě někdo předjížděl (jakože všichni), tak to měli trochu akční, měli tak 30 - 50 cm.
Tricykl jsem teda vyzvedl, a protože jsem na něm hned neuměl jezdit, tak jsem hned na první křižovatce jel špatně (jel jsem rovně, neuměl jsem zabrzdit a zabočit), tak jsem se pak proplýtal městem, než jsem se zase našel. Toš ale našel jsem se a dorazil jsem zpátky do školy. U školy jsem zaparkoval a šel zpátky do laborky. Po škole jsem zase vzal tricykl a vyrazil na koleje. Trvalo mi to dýl než obvykle, ale dorazil jsem. A pak jsme s Jane vyrazili pro postel.
Ta holčina, která nám prodávala tu postel, bydlí skoro nahoře na tom nejvyšším kopci, co tu v okolí je (viz. cesta do Ikey). A cesta do kopce s tím tricyklem byla hodně akční. Tak půl kopce se to dalo, ale pak už jsem byl rád, že je ten tricykl prázdný. Přesto jsem se vzmužil a dojel až nahoru až k té holčině. U ní jsme poodnášeli všechny díly postele nejdříve z půdy do prvního patra a pak z prvního patra na tricykl, samozřejmě po úzkých a prudkých schodech. Když jsme měli všechno naložené, vyrazili jsme na cestu domů. To bylo celkem v poho, protože polovina cesty byla s kopce a zbytek po rovině. Pak jsme všechny díly přenesli do pokoje a večer jsme začali skládat postel dohromady. Na skládání jsme naštěstí měli návod, tak to nebylo až tak těžké. Ale byla to celkem prča :) Jenom bylo pár spojovacích plastových šroubků zlomených, tak jsme to museli vyřešit trochu jinak. Ale postel stojí a drží.
K posteli jsme však potřebovali ještě matraci. S tou to bylo taky akční. Dovoz matrace z Ikey jsme měli domluvený na pondělí. Na netu bylo, že mají dorazit mezi 1 a 4 odpoledne. Jane byla doma, ale žádné auto neviděla, tak pak zkoušela volat na jakési číslo, nějaké informace, co se jako děje. Ale tam na ni mluvili v dutch, tak mi psala, jestli tam nemůže zavolat někdo, kdo rozumí dutch. Toš jsem zašel za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tak že prý jo, tak řekla, že teď jsou busy, takže tam mluvil automat a že prý to auto přijede mezi 1 a 4. Že prý máme zkusit počkat a kdyžtak tam druhý den zavolá znova.
Toš tak jsme čekali ještě ten den, ale nikdo nepřijel. Tak jsem v úterý vyrazil zase za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tentokrát se dovolala a ten, kdo tam byl, říkal, že tam to auto bylo, ale že nevěděli číslo pokoje, tak zase odjeli. Toš tak dostala číslo na řidiče a ať mu zkusí zavolat. Tak volala ještě řidičovi, tak se s ním domluvila na čtvrtek a taky mu řekla číslo pokoje. Ale říkala, že asi za to bude nějaký příplatek. To nás sice nepotěšilo, ale co se dalo dělat. Matraci a poličku jsme chtěli.
Ve čtvrtek teda Jane zase byla na pokoji a čekala na auto. Taky udělala cedulku čísla pokoje, aby ten řidič věděl, kam má jít. Toš auto přijelo, typosi prý byli v poho, donesli nám to do pokoje a ani nechtěli žádný příplatek, což bylo super. A tak jsme měli doma matraci a poličku. Matraci Jane hned vybalila a dala ji na postel (z toho malého válečku se opravdu stala matrace asi 12 cm vysoká) a poličku jsme skládali večer. Tak teď už máme konečně kde spát a taky máme relativně dost místa na poličkách :)
Fotky z převozu postele a postel
Volejbal
Ve čtvrtek večer (od 21.00 do 22.30) jsem měl první volejbalový trénink. Zdejší volejbalový klub na něho svolal všechny, kdo chcou hrát volejbal a během tohohle tréninku tam chtěli rozdělit lidi do několika kategorií podle toho, jak dobře hrajou. Toš bylo to celkem fajn, ale když jsem dojel domů, bolelo mě celé tělo a pokračovalo to ještě dlouho. Ale bylo to úspěšné, dostal jsem se do první skupiny, která má hrát nějakou první třídu nebo co. Tréninky máme mít dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek a v pátek máme hrát domácí zápasy a v sobotu by měly být zápasy někde jinde. Uvidíme, jaké to bude.
Svatba
V pátek jsme pak sledovali svatbu sestřenky Evy a Johyse. Johysův strejda nám umožnil přímý přenos svatebního obřadu přes Skype, tak to bylo úplně super. Viděli jsme úplně celý obřad (ale musel jsem se ulít z práce...). Bohužel potom už na další věci nebyl signál, takže další zábavu a spol. jsme už neviděli. Ale aspoň něco.
Molenmarket
V sobotu odpoledne jsme pak vyrazili do železářství, protože potřebujeme ještě nějaké šroubky na tu postel. Ale jak jsme tak šli, tak jsme po cestě potkali Molenmarket, česky asi "mlýnský market". Vypadalo to tak, že kolem mlýna bylo hafo různých stánků s všemožnýma věcma. Taky tam byli jednotliví lidi, co tam kolem bydlí, a prodávali jakési svoje starší věci, které už nepotřebovali. V mlýně dokonce pracovali, jakože se mlýn točil a přímo mlel mouku, což bylo úplně úžasné. Taky tam byl jakýsi stánek s potápěčským kurzem. A měli tam závaží na pas a kdo prý uhádne váhu toho závaží nejblíž, ten vyhraje ten kurz zadarmo. Toš jsme si tipli, tak uvidíme. Pak tam taky byl jakýsi typos, který tam měl hru něco jako logik, ale ve velkém. A zrovna tam byli nějací dva kluci, co to zkoušeli, tak jsme se na ně koukali. A moc jim to nešlo, tak jsem jim pak pomohl, řekl jsem jim, jaké barvy tam mají být, a pak už to zvládli v poho :)
Tak jsme to tam celé protrajdali a pak jsme konečně vyrazili do toho železářství. Ale tam jsme dorazili až za pět minut pět a v pět zavírali. Tak jsme to tam jenom rychle prošmejdili, abychom aspoň věděli, jestli tam něco je. A šroubků a matiček tam měli hafo, tak jsme stejně nic nevybrali. Někdy tam budem muset zajít znova a zkusit se zeptat přímo prodavačů, co vlastně chcem a třeba nám poradí.
Fotky z Molenmarketu
Žádné komentáře:
Okomentovat