Obhajoba

Po noci v muzeích jsme zpátky do Amsterdamu jeli hned ve středu, protože Janeina kolegyně slavila narozeniny a šli jsme do portugalské restaurace na večeři. Ženské pak měly dámskou jízdu v kině a my chlapi jsme šli do českého baru v Amsterdamu. Tam jsme poseděli u piva a když holkám skončilo kino, sešli jsme se zase dohromady. Ale my už jsme pak museli jet zpátky do Ede, abychom ráno zase normálně vstali. V pátek pak dorazili do Nizozemí Hanka (Janeina sestra) s jejím přítelem. Ale jejich cesta rozhodně nebyla nudná. Nejdříve měli problémy s vlakem v ČR, protože museli jet náhradní autobusovou dopravou, takže si nebyli jistí, jestli stihnou letadlo. Nakonec se stihli dostat na letiště včas, nasedli do letadla a když měli odlítat, řekli jim, že si mají zase vysednout. Pak začli něco opravovat na motoru a Hanka s Michalem museli čekat přes 4 hodiny, než mohli zase zpátky do letadla. A zrovna do takového, kde se opravoval motor... No, pátek 13. se vším všudy. Nakonec ale doletěli v pořádku a s Jane, která na ně celý den čekala, dorazili domů (Jane se aspoň zašla podívat do centra do obchodů, jak zjistila, že přiletí tak pozdě). 

V sobotu jsme se pak šli všichni podívat do centra Ede, kde taky přišel Mikuláš, ale nic extra akčního se nedělo, jenom něco říkali holandsky (možná jsme byli ale trochu pozdě). Potom už jezdili sami nebo s Jane a já jsem zůstával doma, protože jsem se připravoval na obhajobu dizertačky, která byla ve čtvrtek. V neděli pak jeli s Jane do Amsterdamu a v pondělí byli ve Wageningenu. Tam jsem pak dorazil i já a Jane, dali jsme si spolu večeři a já jsem šel na volejbal a zbytek se na mě koukal. V úterý pak měli volnější den a ve středu byli se byli projet do lesů kolem Ede.

Ve středu taky přiletěli naši, kteří přiletěli do Eindhovenu, potrajdali po centru, pak si půjčili auto a dojeli k nám. Taky dorazil Jiří, který přiletěl do Amsterdamu a do Ede se dostal vlakem. Na nádraží jsme ho vyzvedli s taťkou a shodou okolností zrovna přijela i Jane, tak jsme je oba dovezli domů. Doma jsme pak pojedli a večer poseděli a já jsem se snažil uvolnit před obhajobou. 

Ve čtvrtek jsme museli vstávat dříve než obvykle (když tu máme návštěvu), abychom se stihli nasnídat a dojet do Wageningenu. Tam jsme byli asi o půl hodiny dříve, tak jsme ještě na chvíli zašli do centra. Pak už jsem se od nich odpojil, protože jsem musel být v aule dřív, aby mi ukázali, co a jak. Dostali jsme taky kafe, tak jsme tam s mýma paranymfama, kteří byli na pódiu se mnou, aspoň pokecali a oni se mě snažili ještě uvolnit. Mezitím jsem viděl, jak postupně přichází lidi z laborky, aby se na mě podívali. Pak už bylo 11 hodin a přišli mě odvést na pódium. Tam jsem měl nejdřív 15 minut prezentaci o tom, co jsem dělal, pak přišla komise a začli mě postupně zkoušet. Každý měl asi 10 minut, kdy se mě na něco ptal a společně jsme diskutovali. Po 45 minutách byl konec a komise odešla vyhodnotit, jestli a jak jsem obhájil titul. To už mi bylo konečně líp, protože jsem věděl, že už to mám za sebou. Když přišli zpátky, řekli mi, že jsem to obhájil, pak mi ještě můj profesor pogratuloval a něco o mě řekl, jak jsem si u něho v laborce vedl, a pak jsme všichni odešli do vedlejší místnůstky. Tam jsme měli malé občerstvení a všichni mi postupně gratulovali, že jsem získal titul. 

Po obhajobě jsme šli s našima na oběd, protože už jsme byli všichni hladoví, a pak jsme jeli domů do Ede. Tam jsme se víceméně jenom převlíkli a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu busem na večeři a párty. Večeři jsme měli v té samé hospodě, jako potom párty, tak to bylo jednoduché. Navíc byla večeře úžasná, tak jsme si to užili a pak se přesunuli do samostatného salónku na párty. Tam postupně přicházeli lidi z laborky nebo z volejbalu a já jsem tak různě trajdal mezi nima, abych si stihnul se všema popovídat. Dokonce mi připravili i video, tak jsme se všichni hodně zasmáli. Na párty jsme zůstali asi do jedné a pak jsme se taxíkama dopravili domů do Ede. 

V pátek jsme rozhodně nevstávali nějak brzo, takže jsme i upravili plán a vymysleli něco volnějšího, na co nám stačí jenom půl dne. A vydali jsme se na zámek de Haar. Tam jsme si prošli zahradou kolem zámku, i do bludiště jsme zatrousili a nakonec jsme si dali kafe nebo pivo ve zdejší kavárně. Pak už jsme vyrazili zase zpátky a uvařili něco na večeři. V sobotu jsme pak vyrazili do ZOO v Arnhemu a tam jsme strávili celý den, i když byla celkem zima. Uprostřed totiž byly uzavřené pavilony, tak jsme se tam vždycky zahřáli. V neděli jsme pak vyrazili zpátky do ČR, jenom Hanka a Michal zůstali až do pondělí, kdy jim letělo letadlo. 

Letěli jsme s našima do Katowic, odkud nás vzali zase autem domů. V pondělí jsme ještě zůstali ve Vsi, ale v úterý už jsme se přesunuli do Valmezu, abych tam zase všechny navštívil, protože už jsem tam dlouho nebyl. A tak jsme byli u tety v nemocnici a pak jsme se stavili u babičky. Ve středu jsem pak musel zase odjet do Prahy, kde jsem měl ve čtvrtek pohovor. Po pohovoru jsem se vrátil do Valmezu a v pátek jsme jeli navštívit tetu a strejdu do Vsetína. A aby toho cestování nebylo málo, tak jsme v sobotu ráno jeli do Pardubic, kde jsme měli badmintonový turnaj s lidma z výšky. V Pardubicích jsme byli do neděle, pak jsme jeli k nám do Vsi, abych tam vybalil věci, které jsem měl na pohovor a do Pardubic na badminton, a nabalil jsem si malý prázdný baťůžek do NL. V pondělí ráno jsme pak jeli do Brna a v pohodě jsme doletěli a docestovali domů. Když jsme byli v NL, tak mi dali vědět z pohovoru, že jsem skončil druhý, ale že se ještě snaží vytvořit jedno místo, aby mohla ta vedoucí přimout nás oba dva. Tak uvidíme, jak to dopadne. 

Jiří na návštěvě a další akce

Po tom, co odjeli chlapi po fotbale s Jane, jsem doma zůstal sám. Ale ne na moc dlouho, trochu jsem pouklízel a v pátek přiletěl bratr Jiří s kamarádkou Janou (aby se to nepletlo) z Mladé Boleslavi. Rozhodli jsme se, že si půjčíme auto, tak jsem ho vyzvedl v Ede a vyzvedl je v Amsterdamu na letišti. Po cestě jsem se ještě stavil v bonsai centru, kam jsem se už dlouho chtěl podívat, ale je to hrozně špatně dostupné veřejnou dopravou, takže jsem tam ještě nebyl. Teď jsem si tam sjel autem, je to po cestě do Amsterdamu a asi dvě hodiny jsem trajdal po obrovských sklenících a prohlížel si bonsajky. Potom jsem už dojel do Amsterdamu a byli jsme domluveni na krátkodobém parkovišti. Ale je tam tolik parkovišť, že když jsem jel sám, tak jsem se tam trochu zamotal a to správné parkoviště jsem nenašel. Tak jsem zaparkoval a vyzvedl si oba u vstupu do letiště. Pak jsme se vydali do Wageningenu, protože bylo ještě odpoledne. Ale bohužel jsme jeli ve špatnou dobu, takže jsme si pěkně pojeli v kolonách. Nakonec jsme se ale do Wageningenu dostali a říkal jsem si, že nechápu lidi, co tohle dělají každý den, to bych radši jezdil vlakem. Ve Wageningenu jsme byli asi dvě hoďky, zašli jsme na pivo a pak už jsme vyrazili domů do Ede na večeři. 

V sobotu ráno jsem je hned vzal do obchodu se sýry, protože později už by to nevyšlo. A pak jsme vyrazili do Amsterdamu. V Amsterdamu jsme samozřejmě prošli všechno známého, i pivo jsme si dali, a jako zpestření jsme šli hledat kešku. Jana to sbírá, tak jsme na netu našli nějakou v centru Amsterdamu, ale když jsme tam došli, tak jsme zjistili, že ji hledá asi víc lidí a že jsme vlastně v řadě na to, abychom se mohli podepsat. Když konečně všichni ostatní odešli, Jana se taky zapsala a pokračovali jsme v prohlídce města. Stihli jsme i lodičky, kde nás vyfotili, když jsme nastupovali, a pak jsme si ty fotky mohli pořídit. A protože všechny tři fotky vypadaly pěkně a všichni jsme se usmívali, tak jsme typose překecali, že nám dal slevu. Pak už jsme se vydali zpátky do Ede a večer jsme zase poseděli. 

V neděli jsme se rozhodli, že se podíváme do Rotterdamu, že to bude lepší než přes víkend. A tak jsme, jako s našima, vyrazili nejdříve na mlýny na Kinderdijku, které jsou hned vedle Rotterdamu. Tam jsme to všechno potrajdali a někdy odpoledne jsme vyrazili do Rotterdamu. Tam jsme se taky pěkně pokoukali a zase jsme hledali jednu kešku. A protože už pak bylo pozdě, tak jsme tam zůstali i na večeři. Domů jsme se vrátili někdy večer a pak jsme ještě seděli, popíjeli pivo a kecali. K tomu jsme si stáhli film, na který jsme se nakonec rozhodli, že se i podíváme, takže jsme šli spát až někdy po půlnoci. 

V pondělí jsme vyrazili na kola do parku Hoge Veluwe. Ale když jsme tam dorazili, tak zrovna začlo nepříjemně poprchávat. Tak jsme to zrušili a šli jsme do blízké vesničky na další kešky. Ale jak jsme se tak procházeli, tak přestalo pršet a vyčasilo se. Tak jsme přehodnotili situaci a vydali jsme se zpátky do parku na kola. Sice jak jsme vyjeli, tak zase začalo poprchávat, ale to naštěstí rychle přestalo a zbytek dne bylo celkem pěkně. Domů jsme dorazili zase k večeru, zašli jsme ještě nakoupit a večer zase poseděli u piva. Byl zrovna podzim, tak jsme popíjeli speciální podzimní pivo. 

V úterý jsme pak jeli do Open Air Musea, skanzenu. Počasí zase nebylo optimální, ale nějak extrémně nepršelo, tak se to dalo zvládnout. Všechno jsme to tam zase potrajdali, vyzkoušeli pivo i palačinečky a na závěr jsme si zašli vyzvednout další kešku. Když jsme dorazili domů, tak se Jiří a Jana pobalili, protože ve středu brzo ráno jsem je odvážel na nádraží, odkud jeli na letiště. Říkal jsem, že to budou mít jistější než jet autem, protože bychom zase mohli skončit v kolonách. Nakonec dorazili v poho na letiště a doletěli domů. Z Jiřího návštěvy máme samozřejmě hromadu fotek, ale ještě jsem neměl čas je projít, takže to zase přidám později. 

Mezitím, co u nás byl Jiří s Janou, jsem taky dostal první verzi vytištěné dizertačky, jak to bude vypadat. Tak jsem to musel ještě v mezičase prohlídnout, jestli je všechno v pořádku a dal jsem povolení k tisku. Pak se to teda dva týdny tisklo a teď už je dizertačka vytištěná, už jsem ji porozdával lidem v laborce a ještě mi jich hafo zbylo, tak uvidíme, co s nima vlastně budu dělat a kolik jich ještě rozdám. 

Taky jsme s Jane řešili, jestli se rozhodneme jít zpátky do ČR nebo budeme zůstávat v Nizozemí. Museli jsme se rozhodnout rychle, protože já jsem měl nabídku práce v NL a Jane byla perspektivní kandidát v jedné firmě v ČR, ale těm to bohužel hrozně dlouho trvalo, než se rozhodnou. Nicméně nakonec jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky do ČR. Takže jsem musel odmítnout práci v NL a později jsme se dozvěděli, že Jane tu práci nedostane, že mají někoho jiného, koho přijmou. Ale rozhodnutí už jsme neměnili, tak teď oba hledáme nějakou práci v ČR. 

Když odjel i brašin, zase jsem zůstal doma sám. Tak jsem přes den zase trochu uklízel a večer se flákal. V sobotu jsme pak měli další zápas, po kterém se konala akce ve sportbaru, kam chodíme na pivo po volejbale. Majitel slavil, že je ten sportbar funguje už 25 let a protože tam furt chodíme a známe se s majitelem, byli jsme všichni volejbalisti pozvaní. Toš byla tam hromada lidí, které jsem vůbec neznal, tak jsme poseděli, popili, bo tam měli levné pivo, a pak jsem někdy kolem 11 jel domů. 

V pondělí se Jane vrátila z ČR, ale moc dlouho jsme spolu nebyli, protože jsem v pátek odjížděl do ČR zase já, jeli jsme na chatu s táborovou partií. Dokonce u nás zrovna byla teta z Prahy s celou rodinkou, tak jsem s nima na chvíli pobyl, ale večer jsme už jeli busem na chatu. Chata byla super, v sobotu jsme si dali delší procházku, byl jsem víc než dvakrát výš než nejvyšší hora v NL, takže mi trochu dělalo problémy tam vylézt a potřeboval jsem aklimatizační přestávky. V neděli nás pak šlo na krátkou procházku jenom pár, kteří jsme nemuseli brzo zpátky, po cestě jsme si dali oběd, pak uklidili a domů jsem se vrátil v neděli odpoledne. A protože jsme se rozhodli, že se vrátíme do ČR, přivezl jsem si domů hromadu tulipánů, ať mám nějakou památku na NL. Takže jak jsem se vrátil z chaty, rychle jsem šel ještě zakopávat cibulky do země. Naštěstí mi naši připravili záhonek, kam jsem je mohl zasadit, tak to šlo docela rychle.
V pondělí jsem se potom vrátil zpátky do NL a domluvil jsem si s profesorem a čtyřma doktorandama, že si uděláme cvičnou obhajobu. Takže jsem jim poslal svoji dizertačku, oni si mezi sebou rozdělili jednotlivé kapitoly a připravili si otázky, a já jsem pak musel odpovídat. Ale nijak moc mi to nešlo, takže od té doby ještě znova čtu dizertačku, připomínám si, co tam bylo, a čtu další články, abych byl víc připravený než na tu cvičnou obhajobu. Doufám, že to pomůže a obhajoba nakonec dopadne dobře.
Minulou sobotu jsme pak byli zase v Amsterdamu, kde se tentokrát konala Noc muzeí. To jsme si koupili jeden lístek a pak jsme měli vstup do většiny museí v Amsterdamu zadarmo. Bohužel se taková akce koná jenom jednou ročně, ale stejně to bylo super a stihli jsme toho relativně dost. Nejdříve jsme se byli podívat v Novém kostele, kde měli výstavu z Říma, všelijaké sochy a kamenné tabulky, sem tam nějaké video o tom, jak to tehdy v Římě chodilo, a další věci. K tomu nám hrály varhany, tak jsme měli krásnou atmosféru. V kostele taky měli bar, tak jsme si dali pivo a počkali jsme, než dojde zbytek skupiny. K tomu nám dokonce hrál i DJ nějakou moderní hudbu s typickýma diskotékovýma světlama, tak to bylo takové zvláštní. Chvíli jsme pak ještě čekali, protože tam měl být nějaký koncert, ale nakonec nějaká skupina zahrála jenom jednu písničku a pak na pódiu jenom kecali, samozřejmě že holandsky a spíš něco náboženského, takže jsme dopili pivo a šli na hamburger na večeři. Potom jsme vyrazili směrem k botanické zahradě, ale po cestě byl ještě dům Rembrandta, tak jsme se šli podívat, jak bydlel. Bylo tam asi 5 pater a všude byly jeho obrazy, případně obrazy jiných malířů z té doby. Taky nám tam ženská ukazovala, jak si dělali olejové barvičky, s kterýma potom malovali, a v úplně horním patře byl přístroj, který nám vybral Rembrandtův obraz a my jsme se měli tvářit jako ta postavička na obraze. Ale bylo to dělané pro 1 až 2 lidi, takže když jsme tam přišli v pěti, tak jsme se sotva vlezli do obrázku. Ale udělalo nám to obrázek a vypadá to celkem pěkně.
Pak jsme dorazili do botanické zahrady, tam jsme museli chvíli počkat ve frontě, ale šlo to rychle, tak to bylo fajn. V botanické zahradě byly chodníčky osvětleny svíčkama, tak to vypadalo hrozně příjemně. V jednom skleníku pak měli bar, kde jsme si dali gin s tonikem a pak jsme dál trajdali zahradou. Po zahradě jsme ještě vyrazili do Hermitage, tam měli dvě výstavy, jedna byla o Napoleonovi a Josefíně, a druhá byla o holandských malířích zlatého věku. Tak jsme to taky všechno protrajdali a pokoukali se. Ještě tam byla nějaká párty, tak jsme se tam šli na chvíli podívat, ale už jsme byli dost utahaní, bylo už kolem jedné ráno, takže jsme to brzo sbalili a šli se vyspat. S Jane jsme přespali u jedné její kolegyně a v neděli ráno jsme jeli zpátky do Ede a zbytek neděle proflákali. 

Fotbalová návštěva

Na přelomu září a října byla Jane v ČR na pohovoru, z kterého ale ještě neví výsledek. Měli jí něco říct už před dvěma týdny, ale furt to prodlužujou. Tak snad na konci tohohle týdne bude vědět něco víc. Z ČR se vrátila v pátek (2.10) a pak byla převážně doma a dopisovala dizertačku. Já jsem měl v sobotu první domácí zápas z volejbalu a potom jsme měli párty z volejbalovou asociací, všichni lidi z různých týmů tam byli. Nejdříve jsme měli bufet a potom přišel DJ a začalo se dokonce i tančit. U toho se samozřejmě popíjelo hromada piva a dokonce jsme měli i nějakou půlečku od pana majitele nebo od předsedy volejbalového klubu. Sice to ze začátku bylo trochu nudnější, všichni se bavili v holandštině a když tam hrála hlasitá hudba, tak jsem toho moc nerozuměl, ale pak jsme šli tancovat, tak už to bylo lepší. Skončili jsme někdy kolem 2 nebo 3 ráno a pak jsem vyrazil na kole domů. A bohužel jsem po cestě na něco najel a píchnul duši, takže jsem musel zbytek cesty domů pěšky. A jak jsem tak šel, tak jsme se u jednoho semaforu sešli ještě s dalšíma dvěma chlapama z týmu a dokonce tam projížděl i trenér. Ale trenér byl asi opilejší, než čekal, takže když vyrazil domů, tak z cyklostezky najel na hranu u chodníku a spadl. Rychle jsme se za ním vydali, jestli je v poho, a nevypadalo na to nic hrozného, opilí mají štěstí :) Jenom mu spadl řetěz, tak ho musel jeden ze spoluhráčů, který jel tím samým směrem, domů dotlačit. Já jsem pak došel domů a šel spát. Někdy přes týden jsem pak opravil kolo a mohl jsem zase jezdit. 

V pondělí jsem pak já šel na druhé interview do té holandské firmy, která šlechtí chrysantémy. Tentokrát to bylo s ředitelem a manažerkou výzkumu a probíhalo to v angličtině, že mu to nevadí a pro mě to bude jednodušší. Pak jsem měl i prohlídku skleníků a laboratoří, a ukazovala mi, kde co roste a co dělají. Pohovor šel dobře a v pátek mi volali, že by se mnou chtěli mít další pohovor o týden později. 

Mezitím jsem během týdne trochu uklidil byt, protože v sobotu měla přijet fotbalová návštěva. Protože česká reprezentace hrála kvalifikaci o ME s Nizozemím, rozhodli se čtyři chlapi v čele s taťkou, že se přijedou na zápas NL-ČR podívat. Takže naplánovali výled od soboty do středy s nějakými výlety po NL a zakončené fotbalem v Amsterdamské Bijlmer Aréně. 

Já jsem měl ještě v pátek večer zápas, který jsme bohužel prohráli, vrátil jsem se domů někdy po půlnoci a v 6 ráno už jsem vstával, abych stihl vlak do Eindhovenu, kde jsem chlapy vyzvedl na letišti. Samozřejmě jsem jim, jako správný zásobovací člen týmu, dovezl pivo a čistou. Protože si vyzvedávali auto až později, vydali jsme se nejdříve na obhlídku Eindhovenu. Busem jsme se dostali blíž k centru a pak už jsme šli městem kolem Evoluonu, koncertní haly v Eindhovenu, a kolem fotbalového stadionu PSV. A protože to byla fotbalová návštěva, tak chtěli zkusit, jestli se dá podívat na stadion. A překvapivě tam měli přímo kavárnu, která měla venkovní posezení v rohu stadionu, nějaký VIP sektor s polstrovanýma sedačkama. Tak jsme se rozhodli, že si tam dáme pivo a pokocháme se stadionem. Když jsme všichni dopili a udělali hromadu fotek, vyrazili jsme dál do centra. Tam jsme trochu pojedli v místním rychlém občerstvení a došli jsme až ke kostelu svaté Kateřiny. Ten byl otevřený, tak jsme si ho prohlídli zevnitř. Dál jsme pak procházeli městem, na chvíli jsme poseděli u kanálu, kde jsme si mohli dát pivo a půlku, a došli jsme až do středu centra, kde byly zase moderní budovy. To už jsme došli k nádraží, odkud jsme se svezli busem zpátky na letiště, vyzvedli si auto a vyrazili do Ede. 

V Ede si mohl dát pivo a půlku konečně i řidič, pak jsme si dali večeři a seděli a popíjeli až do večera. Na večer jsem měl domluveno ve sportbaru, kde chodíme na pivo po volejbalu, že nám tam pustí fotbal ČR-Turecko. Sice to bylo trochu dál, museli jsme jít asi 40 minut, ale myslím, že nikomu taková procházka neuškodila. Po cestě jsme si i zazpívali a pěkně se bavili. V hospodě nám pak nastavil na velké plátno fotbal a my jsme si k tomu dali pivo a podporovali Čechy. Sice jsme to neměli s komentářem, protože v hospodě hrála normální hudba, ale toho využil taťka a tančil s Jane. Jak jsme tak popíjeli, tak jsme se zeptali majitele, jestli bychom si mohli dát i svojí půlku a dovolil nám to, tak jsme ho samozřejmě pozvali. Ten si ji s námi dal až později, protože se musel starat o hospodu. Jinak se ale v hospodě sedělo dobře a spíše jsme to prokecali než se koukali na fotbal, hlavně proto, že nebylo až tak moc na co koukat. Po fotbale pak už byli všichni unavení, tak jsem našel autobus a svezli jsme se domů busem.

V neděli jsme pak vyrazili do Haagu. Měl jsem najitou adresu parkoviště, ale po cestě si chlapi ještě vymysleli, že chcou jít k moři. Tak jsem rychle uvažoval, kde se dá zaparkovat u moře, a vzpomněl jsem si, jak jsme jezdili na beachvolejbalové turnaje do Scheveningenu, což je hned vedle Haagu, tak jsem je zavedl na tamější parkoviště a zašli jsme asi na hoďku na pláž. Většina lidí se tam jenom procházela, pár se jich učilo surfovat v neoprenech a dokonce jsme tam viděli jeden pár, který šel do vody jenom v plavkách. U moře jsme si dali sváču a pak jsme vyrazili do Haagu. V Haagu jsem na netu našel nějaké budovy, které by mohly být zajímavé, a udělal jsem jakýsi okruh. Tak jsme postupně procházeli nějaké kostely, budovy evropského soudu, byli jsme v zahradě královského paláce, podívali jsme se na samotný královský palác a české velvyslanectví a zakončili jsme to u Paláce Míru. Původně chtěli jít po Haagu ještě do Rotterdamu, ale tím, že jsme byli na pláži a pak si hodně prohlíželi Haag, tak už to nevyšlo. Jenom jeden chlap v Rotterdamu nebyl, tak jsme se domluvili, že aspoň projedem centrem, ať má představu, jak to tam vypadá. Ale bohužel byl zrovna řidič, tak nevím, jestli aspoň něco stihl nebo se jenom věnoval kolem jedoucím autům. Večer jsme chvíli poseděli, ale šli jsme spát dřív, protože jsme byli všichni unavení z předchozí noci. 

V pondělí mělo být krásně jasno, tak jsme se rozhodli, že pojedem na lodičky do Giethoornu. Na netu jsem se ještě večer předem koukal, jestli se tam dají lodičky půjčit nebo už je všechno zavřené, ale nic pořádného tam nebylo, jenom někde bylo napsané, že by mělo být otevřeno do konce října. Ale když jsme tam dorazili, tak všechno vypadalo úplně mrtvě, nikde nic otevřeného, nikde nikdo. Pak jsme našli jednu kavárnu, tak jsme zašli na kafe a zeptali se vrchního, jestli ještě něco funguje. Prý sem tam něco ještě jo, že to máme zkusit dál. Tak jsme šli dál, až jsme našli hospodu, kde půjčovali jednotlivé lodičky a dokonce i měli prohlídky v krytém člunu, kde by nebyla taková zima a nefoukalo by tam. Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdem na normální lodičku, protože to cenově vyjde nastejno, ale můžem jezdit dvě hodiny. Dokonce jsme dostali deky, ale překvapivě nebyla až taková zima, jak jsem čekal. Asi jsme na ten vítr byli moc nízko, tak bylo fajn. Až když jsme vyjeli na jezírko, tak s náma začaly houpat vlny a bylo větrněji. Ale nestrávili jsme tam moc času a rychle jsme se vrátili do kanálů ve vesničce, kde bylo příjemněji. Po cestě domů jsme se ještě stavili nakoupit v obchodě a večer jsme v klidu poseděli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Amsterdamu. Vyjeli jsme hned ráno a zaparkovali pod stadionem, kde jsme se večer vrátili na fotbal. Ze stadionu jsme už šli všichni v červených dresech Česka a v centru Amsterdamu jsme potkávali hromadu českých fanoušků. Prošli jsme opět klasické turistické cíle v Amsterdamu, dali si pivo, projeli se lodičkou, někteří dokonce poklimbali z únavy, a pak jsme vyrazili zpátky na stadion. Tam už se začali shromažďovat fanoušci. Na jedné straně stadionu, odkud mají vchod domácí fanoušci, měli Holanďani dokonce postavené pódium a měli tam nějaké DJ a prodávali tam pivo. Tak jsme se tam zašli podívat a taky si dali pivo. Byla tam i fotka nizozemské reprezentace, tak jsme roztáhli naši velkou českou vlajku a vyfotili se před ní. Najednou se u nás objevila nějaká moderátorka, co chtěla natočit nějakou půlminutovou zprávu a chtěla za sebou české i holandské fanoušky. Tak se nás zeptala, jestli bychom za ní fandili pro Čechy, a vedle nás postavila nějaké Holanďany. Nakonec to musela točit asi na pětkrát, protože jí furt někdo chodil do záběru, takže když jsme za ní pokaždé skákali, tak po tom posledním záběru jsme byli celkem utahaní a chtěli jsme trochu spočnout. A pak už jsme vyrazili zpátky na druhou stranu stadionu, odkud jsme měli vstup my, Češi. Toš do stadionu jsme se dostali v pohodě, ale pak jsme si museli vyšlapat asi pět pater schodů. A jak jsem tak koukal na některé fanoušky, tak jim to dalo dost zabrat, u některých se dokonce objevovaly krůpěje potu. Když jsme si našli místa, tak jsme nejdříve koukali na rozcvičování a pak začal fotbal. Abych řek pravdu, tak Holanďani byli dost ticho, nic nekřičeli, jenom tak decentně povzbuzovali. To Češi si pěkně vyřvali hlasivky a nálada byla super. Hlavně když Češi hráli pěkný fotbal a vlastně celý zápas vyhrávali. Po zápase jsme byli všichni spokojeni, viděli jsme pěkný fotbal s krásným výsledkem, a spokojeně jsme se vrátili domů. 

Ve středu ráno jsme ještě vyrazili na krátkou prohlídku Ede se zastávkou v sýrovém obchodě a pak už se chlapi sbalili a vyrazili zpátky na letiště a do ČR. A protože Jane se chtěla podívat domů za mamkou a zbytkem rodiny, odjela do ČR s nima.

Fotky z fotbalové návštěvy

Fotky z týdenní návštěvy

Tak konečně jsem se dostal k fotkám a podařilo se mi je protřídit. Takže tady jsou fotky, když tu byli naši a Dvořáci na návštěvě. Sice je jich stále dost, ale už je to míň než čtvrtina.

Pohovory a další

Když naši odjeli, tak jsme měli relaxovanější program. Přes týden Jane sepisovala dizertačku a já jsem dodělával poslední zbytky na finální verzi dizertačky. Taky jsem byl ještě na obhajobě kolegy z naší skupiny, tak jsem se naposledy podíval, jak to vypadá z pohledu diváka. Příště už tam budu já. A samozřejmě mi to skoro všichni připomínali...

Minulý týden (mezi 7. a 13.9.) jsem taky byl v ČR, abych se podíval za našima a o víkendu abych oslavil svatbu kamaráda z tábora. A když už jsem byl doma, tak jsem měl naplánováno hromadu práce na zahradě, tak jsem se rozhodně nenudil. Ale taky jsem se stihl potkat s hromadou lidí, tak to bylo fajn. V sobotu jsme pak oslavili svatbu a v neděli jsem jenom relaxoval, než pojedu zase zpátky do NL. Jane se ale doma taky nenudila. Přes týden jezdila zase do Amsterdamu, aby ještě něco doměřila a aby nebyla doma sama. V pátek pak měla mít dámskou jizdu, ale nakonec se z toho vyklubala akce pro hromadu lidí z jejich oddělení a měli tam dokonce i kapelu. Tu pozval jeden doktorand, když byl zrovna trochu opilý a asi nevěděl, co dělá. Ale prý to nakonec byla super akce. Do soboty pak zůstala v Amsterdamu, protože pak vyrazila do města nakupovat. 

Když jsem se vrátil, měli jsme ve čtvrtek já i Jane pohovor. Já v holandské firmě na sever od Amsterdamu a Jane přes Skype na pozici v holandské firmě, ale v Brně. Já jsem musel vyrážet už brzo ráno, abych se tam dostal včas, protože to trvá skoro tři hodiny, než se tam z domu dostanu. Celý pohovor pak probíhal v holandštině, tak to bylo celkem zajímavé. Ale asi jsem se připravil celkem dobře, protože to probíhalo relativně v pohodě až na pár slovíček, které jsem vyloženě nevěděl. Jane se bavila s ženskou z personálního a taky se musela připravovat, protože česky ještě pohovor neměla. Ale taky to zvládla a nakonec nás oba pozvali na další pohovory. Takže Jane teď letěla do ČR, aby měla v úterý 29.9. pohovor přímo v Brně a já bych měl mít druhý pohovor na začátku října.
Jinak nám taky začala volejbalová sezóna a v pátek jsme měli první zápas, ale bohužel jsme to 3:1 prohráli. Ale celé to bylo ještě takové zmatené, zatím jsme pořádně ani neměli tréninky, tak počítám, že se to časem zlepší. V sobotu jsme se pak domluvili s kolegyní z Wageningenu, že se půjdeme podívat na parašutisty. Každý rok je v Ede připomenutí seskoku hromady parašutistů za druhé světové války, když chtěli zaútočit na Němce. Prý ta operace stejně nějak dobře nedopadla, ale stejně se to každý rok připomíná a dopoledne a odpoledne skáče asi 700 parašutistů. Tam jsme dojeli na kole a zpoza mraků ještě prosvítalo sluníčko. Ale čím víc jsme se blížili místu, kde měli skákat ti parašutisti, tak tím víc bylo škaredě a začínalo poprchávat. Pak dokonce oznámili, že dopoledne skákat nebudou a uvidí, jak bude odpoledne. Tak jsme si aspoň prošli stánky, co tam byly, a podívali se na různá vojenská auta. Ale protože poprchávalo čím dál víc, tak jsme se sbalili a vyrazili jsme domů. Po cestě zpátky jsme hned u cesty našli hromadu hřibů, tak jsme si dva vzali a udělali si je na oběd.

V sobotu odpoledne jsme pak ještě vyrazili do Amsterdamu, protože Jane potřebovala koupit nějaké pěkné oblečení na pohovor a potom jsme byli domluveni na večeři s jejíma kolegama. Původně měla jít Jane nakupovat s kolegyní, ale protože se jí dlouho neozývala, tak jsem šel s ní, aby nechodila po obchodech sama. Toš jsme protrajdali všelijaké obchody, co Jane našla na netu, že by mohli mít něco zajímavého, a pak jsme se dokonce setkali s tou kolegyní, s kterou měla nakupovat. Ta mezitím nakupovala se svojím přítelem, dalším kolegou. Tak jsme pak pokračovali společně, Jane s kolegyní lítaly po obchodech a my dva jsme kecali většinou někde u vstupu do obchodu. Nakonec Jane nakoupila všechno, co hledala, tak jsme si ještě stihli dát jedno pivo a vyrazili jsme na večeři. Byla to taková velká asi turecká (nebo něco podobného) restaurace, tak jsme si dali nějakou směsku masa a pořádně se nadlábli. Zbytek pak ještě vyrazil na pivo, ale my už jsme museli odejít, abychom stihli poslední vlak do Ede. V neděli jsme pak jenom dospávali a odpočívali, protože jsme dorazili hrozně pozdě.
V pondělí odpoledne jsme pak zase vyrazili do Amsterdamu, protože Janeina kolegyně z Brazílie odjížděla, tak uspořádala brazilské barbecue. Tak jsme taky cosi přinesli a bylo to super. Byla tam hromada masa, nějaký salát i brazilské drinky. A zase jsme jeli domů až posledním vlakem, takže úterý bylo opět takové neproduktivní. Zbytek týdne už byl ale zase jako normálně a jak už jsem psal, v pátek Jane odletěla do ČR, aby dostala v Brně práci. Toš uvidíme, jak to dopadne. 

Návštěva ze Staré Vsi

Když jsem odevzdal dizertačku, tak jsem ani neměl moc času na nějaké flákání, ale musel jsem pouklízet v bytě, protože jsme čekali návštěvu. Tentokrát k nám přijeli naši s kamarádama ze Staré Vsi, dohromady dva páry. Jeli z ČR autem, takže nám mohli přivézt, co jsme potřebovali. A taky si dovezli zásoby (hlavně teda pití), až přijedou chlapi na fotbal v říjnu. Vyjížděli už ve 4 ráno, takže dorazili do Ede kolem 5 odpoledne. My jsme ještě v sobotu odpoledne byli na prohlídku Ede, abychom taky věděli, co vlastně těm návštěvám ukazovat, a vyšlo nám to tak akorát. Když jsme dorazili domů, tak naši akorát volali, že jsou před barákem. Pak jsme povynášeli všechny věci nahoru, ubytovali je a dali si pivo a půlku. Pak jsme dodělali večeři a večer jsme se ještě zašli projít na chvíli po Ede a samozřejmě navštívit místní hospodu. 

V neděli nám od rána pršelo, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Open Air Muzea, kde aspoň můžeme chodit s deštníkama. Toš nebylo to optimální, bez deště by to bylo mnohem lepší, ale taky se to dalo. Tím, že jsme každou chvíli byli v nějakém baráku, kde jsme se aspoň trochu zahřáli, jsme to přežili v pohodě. Samozřejmě jsme se projeli i tramvajkou, která jezdí dokolečka, a zašli se podívat do pivovaru, to jsme nemohli minout. Protrajdali jsme tam asi všechno, co se dalo, a někdy po 6 večer jsme dojeli domů. Po večeři jsme jen tak seděli doma, kecali a odpočívali. 

V pondělí bylo opět deštivo, ale už to nebyl tak silný déšť jako v neděli. Ale stejně jsme celý den chodili s deštníkama, tentokrát v Amsterdamu. Prošli jsme všechny známé věci v Amsterdamu, jenom lodičkou po kanálech jsme se neprojeli, protože přes zapršené okna bychom toho asi stejně moc neviděli. Navíc jsme v Amsterdamu navštívili jednu budovu univerzity, ale jenom protože byla blízko centra a my jsme si tam mohli sednou, vytáhnout si jídlo a v klidu poobědvat. A protože pršelo, zašli jsme si taky vyzkoušet různá piva do jedné restaurace. Na cestě k autu jsme museli projít i červenou uličkou a pak už jsme fičeli domů na večeři. 

V úterý už to s deštěm nebylo tak hrozné, sice pořád sem tam trošku sprchlo, ale už to nebylo tak hrozné. Tak jsme si udělali výlet na Kinderdijk, podívat se na pravé holandské mlýny, a pak jsme zajeli ještě do Rotterdamu, který je od Kinderdijku kousek. V Kinderdijku je 19 mlýnů, které kdysi sloužily k přečerpávání vody. Dneska už většina stojí a hýbou se jenom dva, do kterých se dá zajít podívat. Tak jsme to samozřejmě všechno poprocházeli, pofotili a na závěr jsme zašli i do jakéhosi turistického centra, kde nám i pustili film o tom, jak to vznikalo a jak to vlastně fungovalo. Potom jsme se přesunuli do Rotterdamu, ale tam jsme nepobyli nějak extra dlouho, protože už jsme byli všichni utrajdaní z Kinderdijku. Navíc bylo celkem pozdě a Rotterdam asi nebyl po mlýnech až tak zajímavý. Ale abychom si to zpestřili, tak jsme s taťkou lítali po různých bankách a směnárnách v Rotterdamu, abychom rozměnili 500 eurovou bankovku, ke které se nějakým způsobem naši kdysi dostali. Nakonec jsme byli úspěšní až na druhém konci centra Rotterdamu, tak aspoň můžem říct, že jsme si prošli celé centrum. Doma jsme pak ale byli tak utahaní, že jsme si večer jenom pustili pohádku a šli brzo spát. 

Středa byla mnohem příjemnější, už nepršelo, ale skoro celý den svítilo sluníčko a my jsme měli zrovna naplánované zajít se podívat na SAIL. To je akce, která se koná jednou za 5 let a velké plachetnice z celého světa se sjedou do Amsterdamu. A zrovna ve středu probíhalo najíždění lodí do Amsterdamu, tak jsem našel pěkné místo, kde by nemuselo být až tak moc lidí a kde bychom mohli pěkně vidět, a šli jsme se podívat na velké plachetnice. Dorazili jsme asi o hodinu dřív, než měly projíždět kolem nás, tak jsme si našli pěkné místečko a koukali na lodě, které na řece jely naproti plachetnicím. Pak začaly jezdit velké lodě zpátky a bylo na co koukat. Tak jsme samozřejmě všichni vehementně fotili, hlavně ty velké lodě, a užívali si sluníčka. Ale i když to bylo super, za 3 hodiny už to bylo všechno na jedno brdo, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme pryč. Ale protože bylo ještě relativně brzo, tak jsme to vzali přes Volendam, kde jsou pěkné barevným dřevem obložené domečky. Tak jsme se prošli ještě po městečku a pak už jsme vyrazili domů. 

Ve čtvrtek bylo zase pěkně, tak jsme si zajeli do Giethoornu půjčit si lodičku a projet se kanálama. I když to bylo celkem daleko, nakonec jsme nelitovali. Zastavili jsme u prvního baráku, kde půjčovali lodičky, a bylo to super. Měli pěkné lodě a nebylo to ani až tak drahé. Nejdřív jsem řídil loďku já, ale pak si to vyzkoušeli i ostatní. Projeli jsme dědinkou a pak jsme zamířili i do kanálů, které jsou mezi loukami a poli. Nakonec jsme se vrátili zpátky do dědinky a kochali jsme se baráčkama. Bohužel ale na hlavním kanále bylo hrozně moc lodí, tak jsme museli jet úplně pomalu, dokonce pěšky to bylo rychlejší. Ale nakonec jsme se dostali až zpátky, kde jsme si půjčili loďku, dali jsme si kafe a vyrazili do Zwolle, které bylo po cestě zpátky, nakoupit. Tam jsme ještě rychle prošli i centrem, protože parkoviště jsme neměli na moc dlouho. A pak už jsme vyrazili zpátky domů. 

V pátek jsme měli taky pěkně, tak jsme ráno ještě zašli do obchodu se sýry nakoupit, co chtěli, a pak jsme jeli do Hoge Veluwe, do přírodní rezervace pojezdit na kolech. Já s Jane jsme měli i slevu do muzea, které tam je, tak jsme se zašli podívat na obrazy od různých malířů. Ale ježdění na kole bylo asi zajímavější. Navíc to bylo v době, kdy začaly kvést vřesy, tak jsme konečně viděli, jak to má vlastně vypadat. Projezdili jsme skoro celý park, najeli jsme asi 30 kilometrů, doma jsme byli krásně unavení. Večer jsme pak šli brzo spát, protože museli vyrážet zase brzo ráno. 

Když jsme je vyprovodili a oni odjeli, šli jsme si s Jane ještě lehnout a dál spát. Vstávali jsme celkem normálně a po snídani jsme vyrazili na leteckou show, která se konala hned vedle Ede. Byla tam různá motorová letadla, nic jako Dny NATO v Mošnově. Jedna louka se tam prostě na odpoledne proměnila v odletovou dráhu, tak různé starší motorové letadla předváděla, co umí. Byli tam i dva dvouplošníky, kteří letěli spolu, a jeden nějaký menší, který lítá různé rychlostní akrobatické závody. Dobré ale bylo, že všechny letadla stála vedle pásky, kam mohli diváci, takže se všechna dala jednoduše a pěkně vyfotit (když si člověk počkal). Toš bylo to pěkné, ale tím, že bylo hezky, tak tam bylo hrozně moc lidí na celkem malém prostoru, takže se všichni tlačili a uprostřed vlastně šla jedna řada lidí na jednu stranu a druhá řada lidí zpátky. Když to skončilo, tak jsme se vrátili domů a zbytek soboty a celou neděli jenom relaxovali. 

Samozřejmě, že jsme za ten týden udělali taky hromadu fotek (navíc se třema foťákama), ale ještě jsem neměl čas fotky probrat, takže je přidám později, až budu mít trochu víc času. 

Dokončování dizertačky

V průběhu července jsem dopisoval dizertačku, takže nebylo moc času něco sepsat na blog. Ale kromě dopisování jsme se neflákali ani o víkendech, bylo léto, takže se furt něco dělo. Na konci června jsem měl ještě zatím poslední pohovor na pozici na univerzitě, ale bohužel to opět nedopadlo dobře a vybrali někoho jiného. Potom jsem ani pořádně neměl čas hledat práci, protože jsem do začátku srpna musel dopsat a odevzdat dizertačku a ještě potřebovala hodně práce. Takže jsem vlastně každý den od rána do večera psal. 

První víkend v červenci jsme si ale zajeli do ČR na oslavu 75. narozenin Janeiny babičky. A když už jsme byli v ČR, tak jsem nezahálel a v pátek jsem byl na táborové schůzi dořešit poslední detaily na tábor, v sobotu jsme byli na té oslavě ve Valmezu a v neděli jsem jel zpátky do Vsi na akci s cyklistama z dovolené. Jane mezitím v neděli odletěla na letní školu do Chorvatska do Dubrovníku a já jsem v pondělí letěl sám zpátky do NL. Jane si to v Chorvatsku užila. Měli krásné počasí, ale každý den měli nějaké prezentace a taky museli dělat úkoly, tak se nemohli jenom tak flákat u pláže. Ale sem tam se nějaký čas na výlet našel, byli se podívat po okolí Dubrovníku. 

Já jsem v úterý měl výlet s laborkou do Belgie, takže jsme museli vyrážet brzo ráno. Navíc zrovna tam, kde jsme jeli, projížděla Tour de France, tak jsme museli vyrazit ještě dřív, a stejně jsme pak museli hledat cestu, abychom se dostali, kam potřebujeme. Takže jsme měli vyhlídkovou jízdu po vesnicích Belgie, kde asi takový velký autobus, jaký jsme měli, nikdy neviděli a nikdy neuvidí. Všichni jsme vyloženě obdivovali řidičku, která se zvládla promotat všema těma malýma uličkama bez poškrábání autobusu. V Belgii jsme byli nejdříve v jeskyni, kde probíhaly archeologické vykopávky, pak jsme byli v městě Mechelen a zakončili jsme den prohlídkou pivovaru s ochutnávkou piva a večeří. 

Do poloviny července jsem se pak snažil co nejvíc napsat a do toho co nejvíc dodělat na tábor. Takže hromada práce a na nic jiného vlastně ani nebyl čas. Druhou polovinu července jsem pak jezdil každý den do Wageningenu na univerzitu, kde jsem dodělával záverečné úpravy dizertačky a abych to případně mohl rychle konzultovat s profesorem. I když jsem tomu nevěřil, nakonec jsem to zvládl sepsat a odevzdat včas, takže 19. listopadu budu obhajovat. 

Tady je pak pár fotek z výletu do Belgie