Královi v Nizozemí

Na Velikonoční svátky jsme jako každý rok vyrazili do ČR. Jeli jsme ráno v sobotu před Velikonocema a v ČR jsme byli kolem jedné. Sice mělo letadlo asi půl hodiny zpoždění, ale jinak se nic extra po cestě nestalo. Tentokrát jsme letěli do Prahy, odkud jsme pak jeli vlakem do Ostravy. A České dráhy se opět nepředvedly, přijeli jsme s asi 40-ti minutovým zpožděním. Večer jsme strávili v Ostravě, kde jsme slavili 30tiny asi 7 lidí, spolužáků z gymplu. V neděli pak byla Jane u nás, ale odpoledne odjela na rodinnou oslavu do Valmezu a já jsem měl schůzi z tábora. Velikonoční pondělí proběhlo celkem klasicky a v úterý jsem taky vyrazil do Valmezu. 

Ve čtvrtek jsme potom letěli zpátky do NL a tentokrát s náma letěli Janini rodiče. Zase jsme letěli z Prahy, tak jsme museli brzo ráno na vlak a dostat se včas na letiště. Většinu času jsme asi prospali a i let proběhl v klidu, měli jsme pěkné počasí, tak se dalo i koukat ven. Na letišti v Asterdamu jsme ale zjistili, že nejedou skoro žádné vlaky z letiště. Tak jsme zjišťovali, jak se vlastně dostat domů. Nakonec jsme zjistili, že musíme do centra Amsterdamu a z tama měl jet vlak normálně. Když přijel první vlak, tak do něho jsme se nevlezli, byli jsme daleko od dveří, tak už jsme se tam přes ty davy lidí nevmáčkli. Ale do druhého jsme to zvládli. Sice jsme stáli v uličce, ale těch 15 minut se to dalo vydržet. A i když na netu bylo, že mají být nějaké problémy na cestě z centra, nic extra jsme nepozorovali a dojeli jsme jenom asi s pětiminutovým zpožděním. Já jsem pak jel na kole s Janiným taťkou a Jane s mamkou jely autobusem, protože jsme neměli tolik kol na nádraží. Doma jsme pak byli asi kolem 5 a jenom jsme vybalili věci z batohu a vyrazili jsme nakoupit, abychom měli co jíst. Večer pak šli všichni brzo spát, protože byli po cestě utahaní, já jsem se šel ještě dounavit na trénink. 

V pátek jela Jane s rodiči do Amsterdamu. Jane ale jela do práce a nechala rodiče toulat se po Amsterdamu samotné. Měli s sebou mapu, tak různě trajdali po centru a prý tam prošli úplně všechno. Počasí měli pěkné, bylo polojasno a hlavně nepršelo. Já jsem byl doma, protože měl dorazit nějaký typos opravit karmu, která pořád nefungovala. Byli jsme domluvení mezi 10 a 11, ale ani po 11 u nás nikdo nebyl ani se nikdo neozval. A protože jsem potřeboval ve 12 odejít, tak jsem mu zavolal, co a jak. No, řikal, že nestíhá či co, a že teda když od 12 budu pryč, tak dorazí ve středu. To mě teda dost naštvalo, být další týden bez teplé vody, tak jsem ještě zkoušel zjistit, jestli by se nedalo někde aspoň osprchovat, hlavně když tu máme tu návštěvu. Ale nic jsem nenašel a musel jsem vyrazit, tak jsem to zatím nechal. Ve 12 jsem jel taky do Amsterdamu, kde jsem měl další pohovor. Na ten mě pozvala jedna ženská, volala mi, když jsem zrovna dojel ke Králům a měl jsem u sebe nizozemský mobil, takže celkem štěstí. Pohovor dopadl jakš takš, práce by to byla pěkná, pracoval bych s jednou ženskou na vývoji genové terapie na hemofilii A. Zatím ale nemám žádné informace, tak uvidíme. Když jsem se vrátil, ještě jsem zkoušel něco vymyslet ohledně teplé vody, ale bylo už celkem pozdě odpoledne. Tak jsem se na to zkusil znova podívat. Máme k té karmě i nějaký návod, ale celý v holandštině a je to o instalaci celé karmy, takže celkem k ničemu. A na problémy tam většinou bylo něco jako zkontrolujte přívod plynu nebo tlak plynu, případně tlak vody a pod. Ale někde v textu jsem tam zahlídl cosi jako reset čudlík, tak jsem zkoušel najít, kde to je, a když jsem to po dlouhém hledání našel a zmáčkl, tak nám začla zase fungovat karma. Tak jsme nakonec měli teplou vodu i pro návštěvu. 

V sobotu jsme pak trajdali po Ede, domluvili jsme si půjčení kola na neděli a byli jsme se podívat v centru na trhu a pak kolem města. Ale kolem poledne začalo poprchávat, tak jsme šli zpátky domů. Já jsem pak po obědě odjel na zápas a Královi zůstali doma odpočívat a při tom si udělali maraton Nákupných maniaček (slovenský pořad, kde vždycky jedna ženská nakupuje oblečení a další 3 ji pak hodnotí, a každý den je jinačí ženská z té skupiny). Později odpoledne pak vyzvedli dvojkolo na neděli a večer jsme poseděli doma jenom tak v klídečku. 

V neděli jsme pak vyrazili na cyklistický výlet. Počasí zase mělo být pěkné, nemělo pršet, tak jsme doufali, že to tak bude. Já s Janou jsme měli svoje kola a Janini rodiče měli půjčené dvojkolo. Nejdříve jsme jeli do přírody, hned vedle národního parku, takže tam byla dost podobná krajina, a projížděli jsme to tam křížem krážem. Kolem poledne jsme našli i restauraci, kde vařili, tak jsme tam zůstali na oběd. Po obědě jsme pak vyrazili víc na sever a tam už to byly spíš farmy a statky, ne jenom lesy, tak jsme měli aspoň nějakou změnu krajiny. Kolem třetí až čtvrté odpoledne už jsme ale byli všichni nějací usezení, nezvyklí na kolo, tak jsme si dali pauzu a pojedli svačinu. Pak už jsme vyrazili zpátky do Ede, ale vzali jsme to kolem jedné rozhledny, která byla teda pěkně do kopce (na holandské poměry), tak jsme si i trochu zafuněli. Nakonec jsme dojeli domů asi kolem šesté večer, dali jsme si večeři a odpočívali.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.

Tady jsou pak některé fotky z různých výlezů po Nizozemí

Den Bosch

Před třemi týdny jsem měl pracovní pohovor na univerzitě v Amsterdamu, kde pracuje Jane. Pohovor proběhl celkem v poho, ale nakonec mě nevybrali a prý tam byl někdo lepší. Dokonce na tom pohovoru byla i holčina, která dělala diplomku v naší laborce se mnou (ta to místo taky nedostala). Ale ten typos říkal, že jsem se mu líbil a dal můj životopis další ženské, která má taky místo, tak tam půjdu na pohovor buď před velikonocema nebo pak někdy časem, uvidíme, co napíše. 

V pátek večer jsem pak jel zase do Wageningenu koukat na volejbal a tentokrát se přidala i Jane, jak dorazila z práce. Chvíli jsme pak poseděli i v hospodě, ale lidi, co jsme znali, celkem brzo zmizeli, tak jsme taky vyrazili domů. A protože jsme v sobotu zase neměli žádný zápas, tak jsme si naplánovali výlet do Den Bosche. 

Neměli jsme kam spěchat, tak jsme v klidu vstali, posnídali a kolem 11 vyrazili na vlak. Na netu jsme ještě pozjišťovali, co tam vlastně je, a asi nejzajímavější je velká katedrála v centru města. A protože to byla zrovna sobota, tak tam měli i market, tak jsme se potrajdali po stánkách, co tam mají jiného než v Ede. Když jsme prošli market i katedrálu, zašli jsme si do jedné restaurace na oběd. Pak jsme ještě potrajdali po zbytku města, ale nic extra zvláštního už tam nebylo. Po cestě na nádraží jsme si zašli koupit ještě Boschské koule a vyrazili jsme domů. 

V neděli jsem pak zase vyrazil do Wageningenu, protože jeden typos začal organizovat nedělní volejbálky, tak když mi to vyjde a neprší, tak si zajdu zahrát. Není to sice nějaký vysoký level, ale aspoň se člověk trochu hýbe. A k tomu ještě musím hodinu na kole, 30 minut tam a 30 zpátky. 

Potom se celkem nic nedělo, až v sobotu jsme konečně měli zase zápas. Hráli jsme proti poslednímu v tabulce, takže jsme potřebovali vyhrát 4:0. A protože bylo málo lidí kvůli zranění nebo práci, tak jsem hrál všechny čtyři sety. A všechny vítězně, takže super. 

No a minulý týden byl asi nejvýznamnější zážitek dopolední výpadek elektřiny v Amsterdamu a okolí. Mě se to sice netýkalo, ale Jane měla teda hodně krušné dopolední cestování. Co bylo ve zprávách, tak v jedné z asi největších rozvoden došlo ke zkratu a přestala jít elektřina v celém Severním Holandsku a Flevolandu. Takže v Amsterdamu přestaly fungovat semafory, tak byly všude hrozné kolony, tramvaje stály uprostřed cesty a nemohly se hnout a byly pozavírané obchody. Samozřejmě to postihlo i letiště, takže na chvíli tam nebyl vůbec proud, než se spustily záložní generátory, a pak jim celkem dlouho trvalo, než nahodí všechny systémy. Takže letadla, které přilétaly, byly odkloněny na jiné letiště, a ty, které měly odletět, se postupně odbavovaly, ale se zpožděním. Nakonec snad prý odbavili všechny letadla do půlnoci. A k tomu všemu se ještě přidaly vlaky, které na Amsterdam vůbec nejezdily, a v Utrechtu byl hodně velký chaos. A asi nejhorší to měli lidi, kteří zrovna v té době byli ve vlaku, protože pak museli další dvě až tři hodiny zůstat uvnitř. 

Jane sice byla v té době ve vlaku, ale ještě ne tak daleko, že by zůstala uvězněná uvnitř. Takže se dostala zpátky do Utrechtu, ale tam vůbec netušila, co dál. Na cedulích bylo něco napsané, to ale neplatilo, nikdo vlastně pořádně nevěděl, kam jít nebo co se vlastně bude dít. Navíc jí napsali z Amsterdamu, že ve škole nefunguje elektřina, tak mají jít pracovat domů. Naštěstí prý asi před 14 dny cvičili výpadek proudu na celé univerzitě, tak snad byli jakštakš připravení a nevyplavilo jim to školu. Když měli totiž to cvičení, tak zjistili, že když přestane jít elektřina, tak jim do jedné laborky začne protíkat ze stropu voda. Takže do školy nemusela, jenom musela v Utrechtu najít ten správný vlak mezi hromadou pobíhajících lidí hledajících jejich vlaky. No nakonec našla nástupiště, z kterého jel vlak do Ede, tak vyrazila pracovat domů. 

V sobotu jsme pak měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce, a když by vyhráli, tak už jsou stoprocentně šampioni a postupujou do vyšší ligy. To jsme jim ale samozřejmě nechtěli umožnit. Toš snažili jsme se je porazit, ale nepovedlo se, prohráli jsme první tři sety (já jsem je podporoval z lavičky). Na čtvrtý jsem se pak ale nastoupil a ten jsme celkem jednoduše vyhráli! Ti protivníci vystřídali asi klíčové hráče, takže jsme to neměli tak těžké. Ale že vyhrajeme tak jednoduše, to jsem nečekal.
Tento týden jsme si pak užili pořádného větru. I když jsou tady na větrné počasí zvyklí, tento týden to bylo extra a měli s tím taky problém, vlaky jezdily pozdě, tvořily se kolony, protože se některé prázdné náklaďáky přímo překlopily. A pak od úterka jsme museli doma přežít bez teplé vody, protože se nám porouchala karma. Tak jsem nejdřív volal na správce, ti řekli, že někoho pošlou, ale ten přišel až ve středu odpoledne. Ten se na to podíval, zjistil, že s tím nic neudělá a že se na to bude muset podívat nějaký člověk z firmy, která to dělá. Tak mi ve čtvrtek volal z firmy, ale ve čtvrtek nemohl, v pátek taky ne a nejdřív až v úterý. To jsme ale pryč, takže nám opraví teplou vodu až dorazíme zpátky do NL. Tak snad to vyjde. 

Tady jsou pak fotky z Den Bosche

Nabité víkendy

Poslední víkendy jsme vždycky něco měli, minimálně jeden den. Před třemi týdny měla Jane v sobotu nějaký kurz v Groningenu. Ale protože to bylo až v Groningenu, tak tam moc jejích kolegů nejelo. Navíc musela brzo ráno vstávat, aby se tam stihla dostat. Naštěstí jí vlaky jezdily, ale prý těch pár, co jelo z Amsterdamu, měli problémy s vlaky hned po ránu a dorazili pozdě, někteří se na to vykašlali úplně. No a po kurzu se zase vracela až pozdě večer. Já jsem byl mezitím přes den doma, jenom jsem byl ve městě a na nákupu, ale odpoledne jsme jeli s dalšíma lidma do Amsterdamu na noční turnaj. Udělali jsme si spešl družstvo, já, další dvě Češky, jedna Slovenka, jeden typos z Čile a jeden Holanďan, přítel té jedné Češky. Takové mezinárodní družstvo a hráli jsme taky dobře. A mezi zápasy jsme popíjeli becherovku s tonikem nebo kofolu s rumem. Ale celou dobu jenom střídmě, abychom zvládli i hrát. Když jsme ale dohráli zápasy ve skupině, tak jsme si mysleli, že finále už hrát nebudem, tak jsme popili trochu víc. A pak jsme měli hrát závěrečný zápas. To nedopadlo moc dobře, buď jsme byli moc pomalí nebo jsme viděli balón dvakrát nebo jsme se nestrefili. Tak jsme první set úplně prohráli, druhý byl o něco lepší, ale stejně jsme prohráli, takže jsme skončili druzí. Žádné špatné umístění, ale příště musíme začít víc pít až po finále, a pak můžem vyhrát. Po zápasech pak začala párty, která trvala do rána a pak jsme na chvíli spali v tělocvičně a jeli zase domů. Neděle pak byla vyloženě odpočinková, já jsem dospával po nočním turnaji a Jane po kurzu. 

Minulý víkend jsem pak měl zase zápas z volejbalu. Narozdíl od před Vánoc teď máme víc volných víkendů, nemáme zápas každou sobotu, tak můžem sem tam i něco dělat. Ale teď jsme hráli domácí zápas proti týmu, který je jedno místo před náma, tak jsme potřebovali vyhrát, abychom se na něho dotáhli. A naštěstí se povedlo, vyhráli jsme 3:1, tak teď máme stejně bodů. Sice oni mají ještě zápas k dobru, ale snad to zvládnem a z posledních 4 zápasů posbíráme víc než oni. V neděli jsem si pak byl zase zahrát volejbal, jenom tak pro zábavu, ve Wageningenu. Tam jeden typos skoro každý víkend domluví halu a jdeme si zapinkat. Bylo nás tam asi šest Čechů a zbytek další cizinci, žádný Holanďan. A pak jsme měli domluvenou večeři u kolegyně z univerzity. Je to Číňanka, tak připravila asi 5 různých jídel a my jsme postupně všechny vyzkoušeli. Nejhorší pak bylo zase z Wageningenu cestovat na kole zpátky do Ede, skoro 45 minut.
Ve čtvrtek během týdne jsem si pak musel pocvičit holandštinu. Z volejbalu jsme se tři přihlásili na trénink malých děcek. Já jsem se taky přihlásil, protože jsem myslel, že nás tam bude skoro celý tým a že dokupy to nějak zvládnem. Ale nakonec jsme byli jenom tři a každý měl jedno hřiště s několika dětma, které byly rozdělené podle jejich úrovní. Já jsem měl ty prostřední, kteří už sem tam zvládli odehrát balón jako při volejbale, ale furt to ještě nemělo pořádně směr ani sílu. Na každém hřišti s náma byly vždycky ještě dvě holčiny, které trénujou ty děcka normálně, aby nám pomáhali. My jsme dostali dopředu, co vlastně máme dělat, jaké cviky, ale já jsem to pak musel děckám vysvětlit. A samozřejmě anglicky by to asi nebylo moc vhodné, tak jsem se snažil holandsky. A byly tam ty dvě holčiny, které věděly, že nejsem Holanďan, tak mi pomáhaly s vysvětlováním, když jsem nevěděl nějaké slova, případně to řekli trochu jinak, aby to děcka pochopili. No, toš, jakš takš jsem to zvládl, ale hlavně ze začátku jsem se zapotil. A ještě jedna taková perlička, měl jsem na sobě mikinu z Moiry a bylo to na ní i napsané. A pak někdy v průběhu tréninku ke mě přiběhla jedna holčina, že se jmenuje Moira, že mám její jméno na mikině. Tak jsem ji musel vysvětlit, že to není její jméno, ale název toho textilu, spešl na sport :)

V pátek pak měla Jane zase posezení s kolegy v Amsterdamu a já s kolegy z Wageningenu jsme jeli bruslit. Podobná akce se konala už loni, jedna holčina trénuje rychlobruslení, tak to vždycky nějak domluví, nebo spíš nás přemluví, že půjdeme bruslit, a pak to zorganizuje. Já jsem jel tentokrát vlakem z Ede, protože se mi nechtělo speciálně do Wageningenu na kole a pak po bruslení zase na kole do Ede. A navíc na cestu zpátky mě jeden typos mohl vzít přímo do Ede, takže to bylo jednodušší vlakem. Tam jsme se sešli v pohodě, půjčili jsme si brusle a šli bruslit. První kolečka jsem zase vzpomínal, jak se bruslí na těch dlouhých bruslích, podobných, co mají rychlobruslaři, ale pak už to šlo a zkoušel jsem i co nejrychlejší kolečka. A při jednom z těch pokusů jsem v zatáčce zavadil o nohu nebo o nějakou díru, žuchl jsem a svezl jsem se asi 5 metrů po ledě. A zrovna v té zatáčce stáli skoro všichni kolegové ze školy a odpočívali, takže viděli můj úžasný pád. Ale nic se mi nestalo, jenom jsem byl trochu od sněhu, tak jsem se oklepal a dál bruslil. 

V sobotu jsme pak měli zase volno, neměli jsme žádný zápas, tak jsme se konečně rozhoupali a rozhodli se, že položíme v obýváku laminát, který máme od kámoše. On to měl v bytě, ale když se stěhoval, tak už si to s sebou nebral. Tak nám to prodal za hodně dobrou cenu a my jsme to měli už od podzimu ve sklepě, ale nebyl pořádně čas to položit, převážně proto, že skoro každý víkend jsem měl zápas. Toš jsem to začal pokládat a protože to nebylo nové, ale už použité, tak to sem tam šlo hůř a dohromady to není úplně optimální. Navíc jsme zhruba v polovině zjistili, že nám to asi nebude stačit, tak jsme ještě zajeli do obchodu dokoupit kousek podlahy, abychom měli na celou plochu. Byla to celkem drbačka, ale zvládli jsme to a v neděli jsme měli všechno hotové. Teď už chybí jenom lišty dokola, ale to už by neměl být problém. Jenom nevím, co na to sousedi, protože jsem v sobotu i neděli používal kladívko, ale nikdo se neozval ani nám neklepal na stěnu, tak asi byli pryč.
A v neděli večer jsme si za odměnu zašli na večeři do Amsterdamu. Opět se konal "Týden restaurací" (Restaurant Week), kdy se může člověk najíst v lepších restauracích za levnější cenu (ale furt je to dost drahé). A tentokrát jsme vybrali restauraci v Amsterdamu, protože v Ede nic není a ve Wageningenu jsme zkusili už všechny. Navíc jsme byli v jedné z top 250 restaurací a bylo to super. Měli vždycky na výběr ze dvou jídel, ale nakonec jsme si oba dali to samé. K tomu jsme si objednali i "vinné menu", což bylo, že ke každému jídlu nám dají víno, které speciálně vybrali k danému jídlu, které se k tomu jídlu hodí. Tak jsme jako předkrm měli tatarák z telecího a k tomu nějaké šampaňské nebo šumivé víno. Jako hlavní chod jsme měli steak z jehněčího s česnekovou pastou a nějakou červenou zeleninou jako přílohu a k tomu bílé víno. Pak jsme si dali navíc sýrový talíř, kde jsme měli tři druhy sýrů a k tomu nějakou zeleninu a červené víno. A jako dezert jsme měli mátovou zmrzlinu a šampaňské s jablečným pyré. No celkově to bylo úplně super, strávili jsme tam asi tři hodiny a najedli jsme se dosyta, asi nejvíc, co si pamatuju z těchhle akcí. Jenom pak ta cesta zpátky do Ede, ve vlaku jsme oba usínali a chtěli jsme být co nejdřív v posteli.
A toto pondělí jsem pak vyrazil do Amsterdamu i já, měl jsem tam pohovor na univerzitě ohledně pracovní pozice. Je to pozice laboratorního technika (laboranta), takže hned první otázka byla, proč bych chtěl takové místo, když jsem PhD, a jak bych zvládl pracovat pro někoho. Postupně se pak ptali na zkušenosti z práce nebo jak bych něco řešil, sem tam se mi i hodilo, že jezdím na tábor, tak jsem popisoval nějaké situace z tábora. Byl jsem tam 45 minut, ale uteklo to hodně rychle. Potom jsem měl ještě prohlídku laboratoří a skleníků. Toš vypadalo to tam pěkně, tak uvidíme časem, jak jsem se jim líbil. V úterý jsem pak měl takový předběžný pohovor s jednou zemědělskou společností, protože si nebyli jistí, jestli bych se na tu pozici hodil. Protože nemám přímo to vzdělání, co bych asi potřeboval, protože ta pozice byla o interakci mezi rostlinama a patogeny, ale taky to chcou zkoumat z molekulárního hlediska, na co bych se možná hodil. Tak jsme si podiskutovali, teď to musí probrat a dají mi vědět. Ale osobně si myslím, že tam asi nebudu až tak sedět, uvidíme.

A tady ještě nějaké fotky :)

Jane na konferenci

Leden jsme přežili celkem v klidu, hlavně jsme se snažili zpátky aklimatizovat na pracovní tempo. Jane začala zase pracovat v Amterdamu a já jsem se vrátil ke svému psaní a hledání práce. Po Vánocích taky ještě dokončovali opravy na baráku, tak bylo doma sem tam rušno a nedalo se moc soustředit, ale teď už je všechno hotové. 

Jinak kdybych neviděl kalendář, tak nepoznám, že je tu zima. Sníh se tu objevil jenom párkrát, pokaždé to samozřejmě byla katastrofa a vlaky byly zpožděné nebo některé dokonce úplně zrušené. A jednou se něco stalo v Utrechtu, středovém bodu celého Nizozemí, a celé nádraží bylo zavřené a nejezdily vlaky. Takže většina lidí se nedostala do práce, někdo mohl jet autobusem nebo musel čekat. Jane se tehdy vrátila domů a pracovala z domu, protože do Amstedamu by se dostala kdoví kdy a kdoví jak. 

Před dvěma týdny pak pořádala Janeina skupina konferenci v Amsterdamu a taky tam měla prezentaci, tak nejdříve jezdila dříve, aby tam byla včas, a před prezentací si domluvila volno, aby se pořádně připravila. Nakonec to dopadlo v pohodě, jenom byla nějaká nervózní, tak to odvykládala hrozně rychle (podobně jako další lidi). Ale pak měli hromadnou večeři a párty, tak tam už to bylo v poho a bavila se, jak profesoři, od kterých by to nečekala, pařili až do rána. Skončili někdy brzy k ránu a asi po dvou hodinách spánku vyrazili na poslední prezentace. V pátek už ale žádnou akci neměli, to radši přijela domů a šla brzo spát.

Minulý víkend jsem neměl zápas, tak jsem byl v pátek ve Wageningenu podívat se na zápasy Waho a zůstal jsem až někdy do rána, tak jsem pak dlouho vyspával. V sobotu odpoledne/večer jsme pak měli domluvené kino v Amsterdamu s Janeinina kolegama. Byli jsme se podívat na Birdmana, ale byl to hodně zvláštní film, i když kamera byla hodně zajímavá. Po kině jsme ještě na chvíli zůstali na pivo, ale pak už jsme museli domů posledním vlakem. 

No a tento pátek zas máme naplánované akce každý jinde, Jane má domluvenou párty v Amsterdamu na téma "Best movie 2014" a já mám akci ve Wageningenu na téma "Karneval". Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne :)

Rekonstrukce bytu

Týden v ČR jsme si krásně užili, ale uběhl nějak rychle a my jsme se museli vrátit zpátky do NL. Přes týden jsme ještě dospávali po dovolené, ale pak už jsme se museli pomalu začít připravovat na plánovanou rekonstrukci našeho bytu. Víceméně to začalo už v pondělí 1.12., kdy k nám přišel typos z firmy, která dělá tu rekonstrukci, a společně jsme prošli byt a on ukazoval, co přesně se bude dělat a co by se mělo vyklidit, aby bylo dostatek místa na práci apod. Přes týden jsme pak postupně poodnášeli, co jsme mohli, do sklepa. V pátek ráno pak přišli dva chlapi připravit si cestičky, kudy budou chodit, aby nám nezašpinili koberce. Nejdřív jsem myslel, že to bude všechno, ale pak se objevili další lidi ještě asi třikrát, aby si do bytu nanosili věci, které budou potřebovat. 

V pátek večer jsme pak měli takovou příjemnou vsuvku, kdy jsem přijel za Jane do Amsterdamu a s jejíma kolegama jsme popíjeli pivo a zahráli si Sinterklaasovskou hru, kdy se podle hodu kostkou různě měnily dárky, takže člověk celou dobu nevěděl, s kterým dárkem vlastně skončí. Ale nakonec jsme každý měli dva dárky, tak to bylo fajn. Zakončili jsme to pak v blízké restauraci, kde jsme si zašli na večeři a pak jsme jeli posledním vlakem domů. O víkendu jsme pak museli douklízet a dopřesunovat poslední věci, které nám ještě chyběly dodělat. Tak jsme vyklízeli celou kuchyň, rozmontovali část linky, kterou jsme si tam přidali, odstěhovali ledničku, pračku, sundali všechny záclony a rolety a musel jsem přestěhovat všechny rostlinky z balkónu. 

V pondělí pak začala samotná rekonstrukce. O půl osmé ráno už u nás zvonili a začli rozbourávat kuchyň, kde odmontovali celou linku, odstranili starou karmu a začali si hrát s nějakýma trubkama. Taky zlikvidovali celý záchod a taky montovali nové trubky. K tomu nám odmontovali všechny topení, takže jak tam bylo už předtím zima, tak teď tam bylo ještě chladněji, protože celý byt byl samozřejmě otevřený až na chodbu. V úterý pak pokračovali, ale to si převážně hráli s trubkama v kuchyni a pak tam přidali asi 10 cm zdi, aby ty trubky zakryli, a taky dodělali trubky na záchodě, kde taky přidali kousek zdi. Ale namontovali nám nové topení, které hned začalo fungovat, tak když jsme večer přišli domů, bylo tam aspoň relativně teplo. 

To však ve středu úplně zmizelo, protože nám začli měnit okna. To přišli nečekaně už v 7 hodin ráno, sotva jsem si udělal snídani, a hned začli vybourávat okna v obýváku. Pak postupně vybourali okna i v dalších dvou pokojích na jedné straně domu a nandali tam nová okna. V kuchyni a na záchodě nám pak dali nové kachličky, takže už to vypadalo skoro hotové. Ve čtvrtek pak vyměnili zbylá okna, vrátili zpátky linku do kuchyně a dodělali záchod. V pátek pak už jenom uklízeli a možná dodělávali nějaké malé práce, které jim ještě zbyly. Když jsem večer přišel domů, tak už bylo všechno pryč a já jsem začal pořádně uklízet - vysávat, vytírat, utírat, ...
V sobotu jsme pak dopoledne vařili bramborový salát, protože jsme se na neděli domlouvali na vánoční večeři s Annou, Oli a Jeroenem. Potom jsme zase pokračovali v úklidu a večer jsem šel na zápas. V neděli jsme pak jenom cosi málo pouklízeli a vyrazili jsme do Wageningenu na večeři. Tam jsme byli asi do 10, ale pak už jsme jeli domů, protože v pondělí jsme museli zase pracovat.
Celá rekonstrukce proběhla celkem v poho, ráno jsme vždycky chlapům otevřeli a oni si pak dělali svoje. Jane jela do Amsterdamu a já jsem jezdil do Wageningenu na univerzitu, protože na bytě byla zima a s těma všema lidma to tam bylo i hlučné. Navíc mi zemřel počítač a Jane potřebuje ten svůj v Amterdamu, tak jsem dostal notebook ve škole a můžu na něm psát. Ještě nám budou dodělávat podlahy na balkónech, ale to nestihli během toho týdne, takže to dodělají tento čtvrtek.

A tady jsou pak nějaké fotky z průběhu rekonstrukce.

Říjen s krásným počasím

Poslední týdny v říjnu a dokonce i začátek listopadu je překvapivě pěkné počasí. Sice se postupně ochlazuje k 10 °C, ale přes den většinou svítí sluníčko a neprší. A tak jsme před 14 dny vyrazili na procházku do lesa s Annou a Oli (dvěma Češkama) a Jeroenem (Dutch). Ale není to to samé, jako u nás doma, že člověk vyleze ven a je v lese. Tady jsme hezky všichni vlezli do auta a jeli asi 20 minut k lesu. Tam jsme zaparkovali a vyrazili jsme se projít do lesa. A protože bylo opravdu hezky, tak tam byla hromada lidí a většina z nich pouštěla draky. Ale byli tam i tací, kteří se šli, tak jako my, jenom projít. Toš v lese bylo pěkně, zase jsme po dlouhé době zamířili do přírody, pobyli jsme tam asi hoďku a vyrazili jsme zpátky. Ale nejeli jsme zpátky hned domů, ale jeli jsme do Wageningenu a tam jsme si zašli společně na večeři. Až pak jsme nasedli na bus a vyrazili zpátky do Ede. 

Minulý víkend jsme pak trochu pařili, nejdříve v pátek jsem se byl podívat na zápas ve volejbalu ve Wageningenu a pak jsme skončili v klubu ve Wageningenu až do 4 do rána. Pak jsem sedl na kolo a vyrazil do Ede. Ale někde na cestě se mi pokazil řetěz a protože jsem u sebe neměl žádné nářadí, musel jsem jít až do Ede pěšky. Takže jsem nakonec šel spát až kolem 6 ráno. A v sobotu odpoledne jsme měli hrát další zápas! Tak jsem se tak nějak rozehříval a celkem to bylo v pohodě, ale nakonec jsem stejně nehrál, což mi ani moc nevadilo. Jane jela mezitím do Amsterdamu nakupovat, dohodla se s kolegyní a vyrazily do města. Nakonec dorazila skoro stejně jako já, tak jsme si spolu dali večeři a vyrazili jsme zase do Wageningenu. Tam totiž Oli pořádala takovou menší akcičku, protože jí přijel přítel z ČR, tak jsme poseděli a popili a zase jsme odjížděli někdy k ránu, možná kolem 3. Tentokrát mi ale kolo fungovalo celou dobu a v pohodě jsme dorazili do Ede. V neděli jsme pak vůbec nic nehrotili, v klidu se dospali a zbytek dne jenom odpočívali doma. 

Jinak v Ede nám pak začali opravovat barák, kde bydlíme. Zatím začali s prostory mimo byty, takže zadělávali strop sklepu nějakou pěnou, aby to bylo víc izolované, a taky cosi prováděli se střechou. Ještě mají něco dělat na schodech, nějak je čistit či co a pak začnou postupně opravovat byty. Náš by měli dělat dva týdny před vánocema, tak uvidíme, jak to bude vypadat, až to opraví. 

V pátek pak vyrážíme na týden do ČR na dovolenou a zase ponavštěvovat všechny známé a kamarády. První víkend máme naplánovaný v Pardubicích, sjede se tam bývalá banda z univerzity a budem mít takový menší turnájek v badmintonu a pak nějaké další akce. Přes týden pak budem na Moravě, chvíli ve Vsi, chvíli ve Valmezu a já pak na víkend pojedu na chatu s táborovou bandou. A v pondělí zase vyrážíme zpátky do NL. 

Kolaudačka

Druhý víkend v říjnu (11.-12.10.) jsem byl na víkend v ČR, kde jsem šel samozřejmě volit, ale taky jsme oslavovali mamčiny narozeniny a taky 30. výročí svatby, takže se z toho pochopitelně vyklubal celkem náročný víkend. Ale všechno jsme to zvládli, dokonce jsme i cosi popracovali na zahradě, protože bylo hezky a po víkendu jsem dorazil zpátky do NL "odpočívat po dovolené". Ale moc jsem toho nepoodpočíval, musel jsem zase začít psát článek a hledat práci, Jane se během víkendu poflakovala doma, ani ji nevyšla na ten víkend dámská jízda, to až někdy jindy. Ale aspoň si odpočinula od práce. 

Přes týden jsme samozřejmě zase pracovali, Jane v Amsterdamu, já doma, a nic extra se nedělo.  Ve čtvrtek večer jsme měli informační večer, kde jsme se mohli poptat ohledně plánované rekonstrukce našeho bytu. Mají nám vyměňovat okna za plastové, opravovat koupelnu a záchod, měli by odstranit azbest, který tu našli a nějaké další menší opravy. Tak jsme si mysleli, že to bude něco užitečného, že tam možná aspoň uvidíme, jak to bude vypadat, až to bude zrekonstruované. Ale nic takového tam nebylo, jenom jsme mohli chodit kolem a ptát se lidí, kteří to organizují. Toš jsme se na cosi poptali, ale většina už byla popsaná v brožuře, kterou jsme dostali dříve. Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne. 

No a v pátek jsem měl půjčené auto od kámošky z Wageningenu a vyrazil jsem nakupovat, protože jsme na víkend zorganizovali kolaudační párty. A když jsem měl auto, tak jsem si našel supermarket, kde měli nějaké výhodné slevy na pití, hlavně pivo a víno, a vyrazil jsem nakupovat. Protože jsem byl sám, tak jsem musel jít s košíkem třikrát, abych to všechno zvládl. Ale povedlo se a měli jsme na párty skoro všechno nakoupené. 

V sobotu jsme pak dokoupili jenom pečivo, douklidili a pak jsme si hráli s přípravou jednohubek na párty. Po šesté pak začli chodit lidi, měli jsme pozvané lidi ode mě z práce, od Jane z práce i pár lidí z volejbalu. Bohužel, někteří nemohli přijít, ale i tak tu postupně bylo 13 lidí plus my dva. Byt se jim líbil, jenom všichni z Wageningenu byli autem, byli moc líní přijet na kole (asi to pro ně bylo daleko), tak se moc nepopíjelo, spíš jsme poseděli a kecalo se. Měli jsme nachystané, že bychom si zahráli i člověče, napij se, ale nakonec na to nevyšel čas. No a někdy po 10 se pak postupně lidi začali ztrácet domů, před půlnocí odjížděli lidi z Amsterdamu, aby stihli autobus. U nás zůstala jenom jedna Janeina kolegyně z Amsterdamu, která u nás přespávala. Tak jsme s ní ještě chvíli popili a asi kolem 3 jsme šli spát. V neděli jsme pak pouklízeli po párty a jenom se flákali doma. 

Ale před párty jsme aspoň stihli vyfotit náš nový byt, když už je vybavený, tak se můžete podívat na fotky.