Jane na konferenci

Leden jsme přežili celkem v klidu, hlavně jsme se snažili zpátky aklimatizovat na pracovní tempo. Jane začala zase pracovat v Amterdamu a já jsem se vrátil ke svému psaní a hledání práce. Po Vánocích taky ještě dokončovali opravy na baráku, tak bylo doma sem tam rušno a nedalo se moc soustředit, ale teď už je všechno hotové. 

Jinak kdybych neviděl kalendář, tak nepoznám, že je tu zima. Sníh se tu objevil jenom párkrát, pokaždé to samozřejmě byla katastrofa a vlaky byly zpožděné nebo některé dokonce úplně zrušené. A jednou se něco stalo v Utrechtu, středovém bodu celého Nizozemí, a celé nádraží bylo zavřené a nejezdily vlaky. Takže většina lidí se nedostala do práce, někdo mohl jet autobusem nebo musel čekat. Jane se tehdy vrátila domů a pracovala z domu, protože do Amstedamu by se dostala kdoví kdy a kdoví jak. 

Před dvěma týdny pak pořádala Janeina skupina konferenci v Amsterdamu a taky tam měla prezentaci, tak nejdříve jezdila dříve, aby tam byla včas, a před prezentací si domluvila volno, aby se pořádně připravila. Nakonec to dopadlo v pohodě, jenom byla nějaká nervózní, tak to odvykládala hrozně rychle (podobně jako další lidi). Ale pak měli hromadnou večeři a párty, tak tam už to bylo v poho a bavila se, jak profesoři, od kterých by to nečekala, pařili až do rána. Skončili někdy brzy k ránu a asi po dvou hodinách spánku vyrazili na poslední prezentace. V pátek už ale žádnou akci neměli, to radši přijela domů a šla brzo spát.

Minulý víkend jsem neměl zápas, tak jsem byl v pátek ve Wageningenu podívat se na zápasy Waho a zůstal jsem až někdy do rána, tak jsem pak dlouho vyspával. V sobotu odpoledne/večer jsme pak měli domluvené kino v Amsterdamu s Janeinina kolegama. Byli jsme se podívat na Birdmana, ale byl to hodně zvláštní film, i když kamera byla hodně zajímavá. Po kině jsme ještě na chvíli zůstali na pivo, ale pak už jsme museli domů posledním vlakem. 

No a tento pátek zas máme naplánované akce každý jinde, Jane má domluvenou párty v Amsterdamu na téma "Best movie 2014" a já mám akci ve Wageningenu na téma "Karneval". Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne :)

Rekonstrukce bytu

Týden v ČR jsme si krásně užili, ale uběhl nějak rychle a my jsme se museli vrátit zpátky do NL. Přes týden jsme ještě dospávali po dovolené, ale pak už jsme se museli pomalu začít připravovat na plánovanou rekonstrukci našeho bytu. Víceméně to začalo už v pondělí 1.12., kdy k nám přišel typos z firmy, která dělá tu rekonstrukci, a společně jsme prošli byt a on ukazoval, co přesně se bude dělat a co by se mělo vyklidit, aby bylo dostatek místa na práci apod. Přes týden jsme pak postupně poodnášeli, co jsme mohli, do sklepa. V pátek ráno pak přišli dva chlapi připravit si cestičky, kudy budou chodit, aby nám nezašpinili koberce. Nejdřív jsem myslel, že to bude všechno, ale pak se objevili další lidi ještě asi třikrát, aby si do bytu nanosili věci, které budou potřebovat. 

V pátek večer jsme pak měli takovou příjemnou vsuvku, kdy jsem přijel za Jane do Amsterdamu a s jejíma kolegama jsme popíjeli pivo a zahráli si Sinterklaasovskou hru, kdy se podle hodu kostkou různě měnily dárky, takže člověk celou dobu nevěděl, s kterým dárkem vlastně skončí. Ale nakonec jsme každý měli dva dárky, tak to bylo fajn. Zakončili jsme to pak v blízké restauraci, kde jsme si zašli na večeři a pak jsme jeli posledním vlakem domů. O víkendu jsme pak museli douklízet a dopřesunovat poslední věci, které nám ještě chyběly dodělat. Tak jsme vyklízeli celou kuchyň, rozmontovali část linky, kterou jsme si tam přidali, odstěhovali ledničku, pračku, sundali všechny záclony a rolety a musel jsem přestěhovat všechny rostlinky z balkónu. 

V pondělí pak začala samotná rekonstrukce. O půl osmé ráno už u nás zvonili a začli rozbourávat kuchyň, kde odmontovali celou linku, odstranili starou karmu a začali si hrát s nějakýma trubkama. Taky zlikvidovali celý záchod a taky montovali nové trubky. K tomu nám odmontovali všechny topení, takže jak tam bylo už předtím zima, tak teď tam bylo ještě chladněji, protože celý byt byl samozřejmě otevřený až na chodbu. V úterý pak pokračovali, ale to si převážně hráli s trubkama v kuchyni a pak tam přidali asi 10 cm zdi, aby ty trubky zakryli, a taky dodělali trubky na záchodě, kde taky přidali kousek zdi. Ale namontovali nám nové topení, které hned začalo fungovat, tak když jsme večer přišli domů, bylo tam aspoň relativně teplo. 

To však ve středu úplně zmizelo, protože nám začli měnit okna. To přišli nečekaně už v 7 hodin ráno, sotva jsem si udělal snídani, a hned začli vybourávat okna v obýváku. Pak postupně vybourali okna i v dalších dvou pokojích na jedné straně domu a nandali tam nová okna. V kuchyni a na záchodě nám pak dali nové kachličky, takže už to vypadalo skoro hotové. Ve čtvrtek pak vyměnili zbylá okna, vrátili zpátky linku do kuchyně a dodělali záchod. V pátek pak už jenom uklízeli a možná dodělávali nějaké malé práce, které jim ještě zbyly. Když jsem večer přišel domů, tak už bylo všechno pryč a já jsem začal pořádně uklízet - vysávat, vytírat, utírat, ...
V sobotu jsme pak dopoledne vařili bramborový salát, protože jsme se na neděli domlouvali na vánoční večeři s Annou, Oli a Jeroenem. Potom jsme zase pokračovali v úklidu a večer jsem šel na zápas. V neděli jsme pak jenom cosi málo pouklízeli a vyrazili jsme do Wageningenu na večeři. Tam jsme byli asi do 10, ale pak už jsme jeli domů, protože v pondělí jsme museli zase pracovat.
Celá rekonstrukce proběhla celkem v poho, ráno jsme vždycky chlapům otevřeli a oni si pak dělali svoje. Jane jela do Amsterdamu a já jsem jezdil do Wageningenu na univerzitu, protože na bytě byla zima a s těma všema lidma to tam bylo i hlučné. Navíc mi zemřel počítač a Jane potřebuje ten svůj v Amterdamu, tak jsem dostal notebook ve škole a můžu na něm psát. Ještě nám budou dodělávat podlahy na balkónech, ale to nestihli během toho týdne, takže to dodělají tento čtvrtek.

A tady jsou pak nějaké fotky z průběhu rekonstrukce.

Říjen s krásným počasím

Poslední týdny v říjnu a dokonce i začátek listopadu je překvapivě pěkné počasí. Sice se postupně ochlazuje k 10 °C, ale přes den většinou svítí sluníčko a neprší. A tak jsme před 14 dny vyrazili na procházku do lesa s Annou a Oli (dvěma Češkama) a Jeroenem (Dutch). Ale není to to samé, jako u nás doma, že člověk vyleze ven a je v lese. Tady jsme hezky všichni vlezli do auta a jeli asi 20 minut k lesu. Tam jsme zaparkovali a vyrazili jsme se projít do lesa. A protože bylo opravdu hezky, tak tam byla hromada lidí a většina z nich pouštěla draky. Ale byli tam i tací, kteří se šli, tak jako my, jenom projít. Toš v lese bylo pěkně, zase jsme po dlouhé době zamířili do přírody, pobyli jsme tam asi hoďku a vyrazili jsme zpátky. Ale nejeli jsme zpátky hned domů, ale jeli jsme do Wageningenu a tam jsme si zašli společně na večeři. Až pak jsme nasedli na bus a vyrazili zpátky do Ede. 

Minulý víkend jsme pak trochu pařili, nejdříve v pátek jsem se byl podívat na zápas ve volejbalu ve Wageningenu a pak jsme skončili v klubu ve Wageningenu až do 4 do rána. Pak jsem sedl na kolo a vyrazil do Ede. Ale někde na cestě se mi pokazil řetěz a protože jsem u sebe neměl žádné nářadí, musel jsem jít až do Ede pěšky. Takže jsem nakonec šel spát až kolem 6 ráno. A v sobotu odpoledne jsme měli hrát další zápas! Tak jsem se tak nějak rozehříval a celkem to bylo v pohodě, ale nakonec jsem stejně nehrál, což mi ani moc nevadilo. Jane jela mezitím do Amsterdamu nakupovat, dohodla se s kolegyní a vyrazily do města. Nakonec dorazila skoro stejně jako já, tak jsme si spolu dali večeři a vyrazili jsme zase do Wageningenu. Tam totiž Oli pořádala takovou menší akcičku, protože jí přijel přítel z ČR, tak jsme poseděli a popili a zase jsme odjížděli někdy k ránu, možná kolem 3. Tentokrát mi ale kolo fungovalo celou dobu a v pohodě jsme dorazili do Ede. V neděli jsme pak vůbec nic nehrotili, v klidu se dospali a zbytek dne jenom odpočívali doma. 

Jinak v Ede nám pak začali opravovat barák, kde bydlíme. Zatím začali s prostory mimo byty, takže zadělávali strop sklepu nějakou pěnou, aby to bylo víc izolované, a taky cosi prováděli se střechou. Ještě mají něco dělat na schodech, nějak je čistit či co a pak začnou postupně opravovat byty. Náš by měli dělat dva týdny před vánocema, tak uvidíme, jak to bude vypadat, až to opraví. 

V pátek pak vyrážíme na týden do ČR na dovolenou a zase ponavštěvovat všechny známé a kamarády. První víkend máme naplánovaný v Pardubicích, sjede se tam bývalá banda z univerzity a budem mít takový menší turnájek v badmintonu a pak nějaké další akce. Přes týden pak budem na Moravě, chvíli ve Vsi, chvíli ve Valmezu a já pak na víkend pojedu na chatu s táborovou bandou. A v pondělí zase vyrážíme zpátky do NL. 

Kolaudačka

Druhý víkend v říjnu (11.-12.10.) jsem byl na víkend v ČR, kde jsem šel samozřejmě volit, ale taky jsme oslavovali mamčiny narozeniny a taky 30. výročí svatby, takže se z toho pochopitelně vyklubal celkem náročný víkend. Ale všechno jsme to zvládli, dokonce jsme i cosi popracovali na zahradě, protože bylo hezky a po víkendu jsem dorazil zpátky do NL "odpočívat po dovolené". Ale moc jsem toho nepoodpočíval, musel jsem zase začít psát článek a hledat práci, Jane se během víkendu poflakovala doma, ani ji nevyšla na ten víkend dámská jízda, to až někdy jindy. Ale aspoň si odpočinula od práce. 

Přes týden jsme samozřejmě zase pracovali, Jane v Amsterdamu, já doma, a nic extra se nedělo.  Ve čtvrtek večer jsme měli informační večer, kde jsme se mohli poptat ohledně plánované rekonstrukce našeho bytu. Mají nám vyměňovat okna za plastové, opravovat koupelnu a záchod, měli by odstranit azbest, který tu našli a nějaké další menší opravy. Tak jsme si mysleli, že to bude něco užitečného, že tam možná aspoň uvidíme, jak to bude vypadat, až to bude zrekonstruované. Ale nic takového tam nebylo, jenom jsme mohli chodit kolem a ptát se lidí, kteří to organizují. Toš jsme se na cosi poptali, ale většina už byla popsaná v brožuře, kterou jsme dostali dříve. Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne. 

No a v pátek jsem měl půjčené auto od kámošky z Wageningenu a vyrazil jsem nakupovat, protože jsme na víkend zorganizovali kolaudační párty. A když jsem měl auto, tak jsem si našel supermarket, kde měli nějaké výhodné slevy na pití, hlavně pivo a víno, a vyrazil jsem nakupovat. Protože jsem byl sám, tak jsem musel jít s košíkem třikrát, abych to všechno zvládl. Ale povedlo se a měli jsme na párty skoro všechno nakoupené. 

V sobotu jsme pak dokoupili jenom pečivo, douklidili a pak jsme si hráli s přípravou jednohubek na párty. Po šesté pak začli chodit lidi, měli jsme pozvané lidi ode mě z práce, od Jane z práce i pár lidí z volejbalu. Bohužel, někteří nemohli přijít, ale i tak tu postupně bylo 13 lidí plus my dva. Byt se jim líbil, jenom všichni z Wageningenu byli autem, byli moc líní přijet na kole (asi to pro ně bylo daleko), tak se moc nepopíjelo, spíš jsme poseděli a kecalo se. Měli jsme nachystané, že bychom si zahráli i člověče, napij se, ale nakonec na to nevyšel čas. No a někdy po 10 se pak postupně lidi začali ztrácet domů, před půlnocí odjížděli lidi z Amsterdamu, aby stihli autobus. U nás zůstala jenom jedna Janeina kolegyně z Amsterdamu, která u nás přespávala. Tak jsme s ní ještě chvíli popili a asi kolem 3 jsme šli spát. V neděli jsme pak pouklízeli po párty a jenom se flákali doma. 

Ale před párty jsme aspoň stihli vyfotit náš nový byt, když už je vybavený, tak se můžete podívat na fotky. 

Konference v Praze

Od té doby, co jsem se vrátil z Německa se celkem nic zvláštního nedělo. Já jsem většinou doma a píšu články nebo hledám práci a Jane je většinou v práci. Sem tam se furt ještě projedu do Wageningenu, kde jsem byl třeba navštívit dvě firmy s dalšíma doktorandama a pak jsme zůstali na pivo do večera. A Jane minulý týden vyrazila na konferenci do Prahy. A místo rozhodně není náhodné, s kolegama hledali konferenci, která se koná v Praze, aby si tam mohli udělat výlet. A tak našli jednu dvoudenní a protáhli si to na týden, kdy zbytek času protrajdali po Praze a okolí jako turisti. Konference teda prý nebyla nic extra a úroveň prezentací a angličtiny v podání Čechů prý taky slabé, ale když škola platí, proč si neudělat výlet. V Praze prý pak byli snad úplně všude, každý den chodili od rána do večera, navštívili všechny památky a taky hromadu hospod. Janin brácha totiž už rok pracuje v Praze, tak to tam má obkoukané a Jane měla seznam hospod, které jsou zajímavé. A když jim náhodou byla někde po cestě zima, tak tam všude byla teplá medovina, případně poseděli jenom tak na burčáku. A když už byli v Praze, tak se taky jeli podívat do Kostnice na kostel vyzdobený kostmi. Ten prý byl úplně spešl a rozhodně si to budou pamatovat, něco takového asi nikde jinde neuvidí. Z Prahy se vrátili minulý čtvrtek večer a od té doby Jane zase chodí do práce. 

Jinak mi začala zase volejbalová sezóna a letos opět v novém klubu. Protože jsme se přestěhovali do Ede, tak jsem si chtěl najít nějaký klub přímo v městě, abych nemusel dojíždět tak daleko, a taky abych poznal nějaké lidi v Ede, protože jinak to bude asi dost problematické. Nový klub se jmenuje TweeVV a dostal jsem se do prvního týmu, který hraje o dvě třídy výš, než jsem hrál minulý rok. Takže všichni v týmu jsou lepší a já mám dost prostoru na zlepšování. Ale taky volejbal je mnohem lepší a rychlejší. Toš třeba časem se zlepším tak, že se dostanu i do základní sestavy. Ale to možná až časem. 

Konference v Německu

Hned po stěhování a uklízení pokoje ve Wageningenu jsem musel uklidit i svoje místo ve škole a v laborce, protože už mi skončila smlouva. Práce mám ještě ale stále dost, musím ještě dopsat dizertačku, což bude ještě chvíli trvat. Ale snad v laborce jsou všechny experimenty hotové, teď budu "jenom" psát a hledat práci. 

Ještě na zakončení práce ve Wageningenu jsem se zúčastnil posledního labtripu, výletu s kolegama někam ven z laborky. Tentokrát jsme jeli jenom na kole a celý den jsme se proflákali v okolí Wageningenu. Nejdříve jsme jeli do Blauwe Kamer (v překladu modrý pokoj/místnost), což je přírodní rezervace s různýma druhama zvířat a rostlin, které se jinde skoro nevyskytují. Taky lidi vůbec nezasahují a nechávají přírodu, ať si dělá, co chce. Takže tam hodně lidí chodí jenom tak na procházky nebo sledovat ptáky nebo zvířata. My jsme tam měli prohlídku po asi polovině toho území a protože bylo předtím celkem deštivo, tak jsme se celkem potrajdali blátem. Já jsem byl v poho, měl jsem pořádné boty, ale někteří lidi jenom v teniskách na tom tak dobře nebyli. Pak jsme si tam dali oběd a po obědě jsme vyrazili do bio-zahrady kousek od Wageningenu. Tam jsme se pak rozdělili do tří skupin a postupně jsme každá skupina dělali tři věci: prohlídka zahrady, část přípravy večeře a workshop na výrobu pizzy (každý si vyzkoušel udělat pizzu). Toš zahrada byla celkem zajímavá, měli tam hafo bylinek a různou zeleninu, taky nám vysvětlovala, jak tam mění plodiny na různých místech zahrady, aby měly dost živin. Pak jsme se podíleli na přípravě večeře, já s dalšíma dvěma jsme pracovali na dezertu, zatímco jiní připravovali salát a rybu. Na závěr jsme se učili udělat pizzu, udělat těsto, pořádně ho roztáhnout a pak jsme i několik pizz upekli. Pak už jsme měli večeři, sedělo se a kecalo až do večera. 

V pátek po výletu s laborkou jsem vyrazil vlakem do Německa, kde jsem se zúčastnil mojí poslední konference (alespoň prozatím). Bylo to v Heidelbergu, kde je celkem známé vědecké centrum. Dorazil jsem tam už o den dřív, abych si mohl projít město a hrad, který tam měli. Město vypadalo celkem pěkně, ale nic extra mi to nepřipadalo. A hrad byl sice velký, ale část už byla nějaká pobouraná a na vnitřní prohlídku se mi moc nechtělo. Ale byl odtama pěkný výhled na celé město. Pak jsem přešel ještě na druhou stranu řeky na "cestu filozofů", která se táhla nad městem a byl z ní krásný výhled na město z druhé strany, takže i na hrad. Druhý den jsem měl ještě dopoledne volno, tak jsem si půjčil kolo a projel jsem se do místního bonzaj centra a pak ještě do jednoho blízkého města, kde měli mít úžasnou zahradu. Ale nějak mi cesta trvala dýl, než jsem čekal, taky dlouho trvalo, než mi donesli oběd, tak jsem si zahradu nestihl prohlídnout (jenom na pohledech). A pak nám začala konference. Všechny prezentace byly jenom 20 minut, tak se to vždycky dalo vydržet, i když to nebylo moc zajímavé. Pak večer jsme měli večeři s hromadou jídla a pak se posedávalo v "baru" v nejvyšším patře. Prezentace byly další tři dny a celkově byly většinou zajímavé, ale z rostlin tam byla jenom jedna. Já jsem tam měl jenom poster (plakát) s částí mojeho výzkumu a když jsem ho prezentoval, tak se i několik lidí přišlo podívat. Ale většina lidí jenom prošla, lidí zabývajících se rostlinkama tam bylo celkem málo. Já jsem tam byl od nás z laborky sám, ale tam jsem potkal jednoho typose z vedlejší laborky, tak jsme většinou seděli spolu. Poslední večer pak byla párty se živou hudbou, tak to byla celkem prča a zůstal jsem až do konce. Druhý den jsem se pak vlakem vrátil do Ede. 

Vrátil jsem se ve středu a ve čtvrtek jsme měli závěrečný beach volejbal, tak jsme hráli takový malý turnájek. Nebylo nás tam příliš moc a navíc se celkem brzo stmívá, tak jsme hráli jenom tři zápasy, z kterých jsme dva vyhráli, tak jsme skončili druzí. Počasí bylo taky většinou super, až na konec nám začalo pršet, tak jsme to zakončili stejně, jak jsme začali, zase nám pršelo a jel jsem domů v dešti. 

Když já jsem byl na konferenci a užíval si turnaj v beachi, Jane se neflákala doma, ale byla v Řecku. Rozhodli se s kolegama si vyjet na týden na dovolenou. Letěli v neděli ráno, už v 5 hodin odlítali, a vrátila se teď v neděli večer. Má z tama hromadu zážitků, ale první chce zpracovat fotky, které udělali, a pak k tomu napíše i nějaké povídání.

Ale tady jsou aspoň fotky z Německa

Stěhování

Po dovolené v ČR jsme na začátku srpna úspěšně dorazili zpátky do NL. Sice jsme dojeli v pátek, měli jsme celý víkend před sebou, ale nečekalo nás nic odpočinkového. Protože jsme se chtěli o týden později stěhovat do nového bytu, začali jsme pomalu balit všechny věci, co jsme měli. Tak jsme si zašli do obchodu pro hromadu krabic a postupně jsme je plnili věcma, které jsme si nechávali, a mezitím jsme rozkládali stoly, police a skříně, které už byly prázdné, abychom měli kam dávat věci. Taky jsme ještě kupovali od dalších studentů nějaké věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat (např. jídelní a pracovní stůl nebo další skříň na oblečení). Většinu věcí jsme sbalili už přes víkend, ale poslední zbytky oblečení a kuchyňského nádobí jsme dobalili až v pátek večer a sobotu ráno, těsně před stěhováním. Nakonec toho byla hromada tašek a hromada krabic, které se nám sotva vlezly do pokoje.

Na stěhování jsme si půjčili dodávku a domluvili jsme se s dalšíma dvěma páry, že nám pomůžou. Tak jsme v sobotu ráno vyzvedli auto a nejdříve jeli k jedné holčině, od které jsme kupovali několik věcí. Ona je stejně potřebovala skoro až do té soboty a pro nás to bylo jednodušší nechat u ní a vyzvednout to v sobotu. Tam jsme to měli rozložené a naložené na dodávce asi za hodinu a pak jsme se přemístili na Bornsesteeg, kde za náma přišel ten druhý pár. A pak jsme začli nosit a skládat všechny věci z pokoje do dodávky. Ale bylo nás dost, tak se to celkem dalo. V průběhu stěhování se nám nějak záhadně podařilo zlomit klíč od dodávky, ale naštěstí vypadl z klíčové dírky a nezůstal tam zaražený. Tak jsem ještě musel zpátky do autopůjčovny pro náhradní klíč. Chvíli mu teda trvalo, než ho našel, ale pak už bylo všechno v poho. Když jsem se vrátil, tak už byla dodávka skoro plná a pomalu jsme vyráželi převézt věci do Ede. 

Cesta byla v pohodě, jenom jsem si musel dávat pozor v zatáčkách. Ale tím, že to auto bylo celé plné, tak nebyl žádný problém. V Ede jsme pak udělali přes schody řetěz a postupně jsme si podávali věci až do našeho bytu. A překvapivě to šlo celkem rychle, mnohem rychleji než naložit. Už na první cestu jsme nabalili skoro všechno, ve Wageningenu zůstalo jenom pár věcí, pro které jsme se museli vracet. Převážně teda moje stromečky, které se do plné dodávky nevlezly (a ani jsem je tam nechtěl dávat). Takže druhá cesta byla ještě jednodušší a rychlejší. 

Potom už zbytek lidí odjel zpátky do Wageningenu a my jsme ještě vyrazili nakupovat do města, protože jsme ještě potřebovali koberec do jednoho pokoje a světla (lustry). Tak jsme jeli s dodávkou, ale až tam v centru jsem zjistil, jak je hrozně velká. I když tam bylo velké parkoviště, hodně těžko se tam parkovalo, nikde nebyla dvě volná místa vedle sebe. Až na konci bylo jedno volné místo vedle místa pro lidi na vozíku (tam nikdo nestál), tak tam se nám podařilo zaparkovat. Pak jsme pořídili světla i koberec a vyrazili zpátky domů aspoň trochu vybalit. 

V neděli jsme pak vyrazili do Ikey, abychom si pořídili postel a dokoupili věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat. A taky nám to trvalo skoro celý den. Večer jsem pak ještě namontoval nějaké světla, ať nesedíme úplně po tmě, ale nic moc dalšího jsme neudělali. Přes týden jsme pak začali postupně skládat dohromady stoly a police, ať máme kde uskládat věci, a postupně jsme vybalovali. Šlo to celkem pomalu, protože jsme přišli domů až večer a moc se nám nechtělo. Ale jakš takš jsme se vybalili. 

Další víkend jsme pak byli zpátky ve Wageningenu a uklidili jsme byt na Bornsesteegu před vystěhováním. Takže jsme tam museli vysát všechen prach, co tam zbyl, vytřít a umýt kuchyň a koupelnu. Nakonec jsme to tak nějak zvládli a ve středu jsem pak odevzdal oba klíče. Od té doby bydlíme už jenom v Ede. 

A tady jsou pak nějaké fotky bytu před malováním a po malování. Ještě budou časem fotky i po stěhování, ale furt ještě potřebujem dodělat nějaké věci. A tady pak jak vypadal náš pokoj těsně před stěhováním, aneb všechny naše věci :)