Den Haag napodruhé

Posledních čtrnáct dní se toho moc nedělo. Hlavně teda proto, že tady napadl sníh a vydržel celých čtrnáct dní. K tomu bylo ještě pořád zima, tak se nám ani nikam chodit nechtělo. Sice jsme plánovali jet do Rotterdamu, protože jsme tam ještě nebyli a navíc tam teď probíhá akce Čína ozáří Rotterdam, kde by měly být různé čínské svítící věcí. Podle obrázku a popisu na netu to vypadá celkem dobře, ale kvůli škaredému počasí (hlavně teda kvůli zimě) jsme to zrušili. Sníh tu taky samozřejmě komplikuje dopravu, jako vždycky tady. Takže Jane ze začátku dojížděla do Amsterdamu trochu později, ale po několika dnech, kdy už nepadal čerstvý sníh, tak už všechno jezdilo v poho. 

Minulý týden taky začala Jane učit další prváky, má s nimi týdenní kurz v laborce od rána do večera. A tentokrát prý musí dělat tu špatnou, tak se jí to až tak nelíbí. A navíc musí furt vysvětlovat, jak co spočítat, protože jako prváci to ještě pořádně nevidí a navíc mají jiný způsob počítání. Ale zvládá to a ve středu by měla ten kurz dokončit, tak bude mít zase trochu času na práci. 

Moje zranění se taky zlepšuje, postupně jsem začal chodit na tréninky, i když to pro mě jako trénink moc nevypadá. Spíš tam někde stojím a moc se nehýbu z místa, takže zvládám příjem podání (relativně), podání nebo dělám nahrávače. Ale rozhodně se to postupně zlepšuje a začínám si zase zvykat na pohyb. 

A v sobotu jsme zase byli v Haagu volit prezidenta. I když počasí nebylo nic moc extra, sněžilo a bylo zima, ale když už jsme měli ty volební průkazy, tak jsme se tam vydali. Jane jela tentokrát z Amsterdamu, protože měli zase hafo úkolů a potom byla večer s Velislavou. Já jsem ve Wageningenu koučoval zápas a potom jsme vyrazili do klubu, takže jsem se taky nenudil. Když jsme odvolili, tak jsme ale tentokrát jeli rychle domů, protože se nám v tom počasí nechtělo vůbec trajdat. V neděli jsme pak jenom relaxovali doma a užívali si konečně volna. 

Vše nejlepší v novém roce

Tak konečně jsem se zase dostal k tomu napsat, co se vlastně stalo v novém roce. Protože Jane měla víc dovolené než já, protože si nemusela brát mezi svátkama, tak zůstala v ČR o týden dýl než já. Já jsem hned 2. vyrazil do práce zjistit, jak se daří mým mutantům a jestli mi přežili všechny roslinky. Taky jsem byl na kontrole s kotníkem, tam se mi na to koukli, řekli, že to vypadá celkem v pohodě, tak mi to nechali tak a za 14 dní se mám stavit na závěrečnou kontrolu k doktorovi. 

V pondělí pak přijela Jane a protože se jí po 3 týdnech mluvení česky ještě nechtělo začínat s angličtinou, tak dorazila do Wageningenu. V úterý pak vyrazila do školy zjistit, co vlastně má dělat. A kolegové jí to hned připomněli, začínal jí statistický kurz, který teď má 3x týdně a musí dělat hafo úkolů, takže toho v laborce moc nedělá. A protože jednu lekci měli i v pátek a taky dostali domácí úkoly, které samozřejmě nechtěli dělat přes víkend, tak zůstala v práci dýl, aby to všechno dodělala. Potom se s ostatníma vypravila na večeři do restaurace a potom šli hrát biliár. Do Wageningenu pak dorazila posledním busem. Já jsem mezitím koučoval zápas z volejbalu, ale bohužel jsme opět prohráli. Po zápase jsme pak poseděli ve sportbaru, ale ten zavíral celkem brzo, tak se část z nás přesunula k nám na pokoj a tam jsme pokračovali. Jane zrovna přijela z Amsterdamu a říkala, že jí to nevadí, tak poseděla s náma. 

V sobotu jsme pak jako správní občané ČR šli volit do Haagu na velvyslanectví. Nemuseli jsme vstávat extrémně brzo, ale trochu více spánku by se taky po té noci hodilo... Nicméně na velvyslanectví jsme v pořádku dorazili, tam to vypadalo jako kdekoli jinde ve volební místnosti, tak jsme spokojeně odvolili. A ještě nám řekli, že tam víc chodí Moraváci, že prý jsou více uvědomělí :) A protože jsme nechtěli jet tak daleko jenom kvůli volbám, tak jsme to vzali přes Amsterdam, kde jsme si dali oběd a zašli jsme si do kina na Hobita ve 3D. Do Amsterdamu jsme šli proto, že tam je speciální IMAX plátno, na kterém je to 3D mnohem detailnější než normálně, dokonce tam jde v jednu chvíli vidět, že Gandalf má kontaktní čočky. Po kině jsme spokojení dojeli domů a šli dospat, co jsme nestihli. 

V neděli jsme pak toho moc nedělali, jenom kámoška se stěhovala do nového bytu a chtěla tu naši starou postel. Nám už nebyla stejně na nic, jenom jsme ji skladovali pod postelí. Tak jsme se jí aspoň zbavili a najednou máme hafo volného místa. Takže jsme tam všechno pouklízeli, povyhazovali krabice, kterých tam bylo hafo naskládáno a poukládali jsme tam kufry a květináče na kytky. 

Plný týden

Tento týden k nám do Wageningenu a celkově do Nizozemí dorazila zima. Už v noci z neděle na pondělí začalo sněžit a sněžilo asi půlku pondělí. A s novým sněhem se samozřejmě objevily klasické problémy s dopravou. A bohužel si to na vlastní kůži vyzkoušela i Jane, když vyrazila ráno do práce, dostala se až do Utrechtu, ale dál už vlaky nejely. Tak si dala kafe, chvíli počkala, jestli se něco nezmění, a protože se nic nedělo, vydala se zpátky do Wageningenu. Na pokoji jsme pak pracovali oba dva, protože já jsem ještě nemohl chodit, měl jsem furt na noze dlahu. Během odpoledne ale většina sněhu roztála, takže v úterý už se v pohodě dalo cestovat. 

Jane tak dojela do Amsterdamu a já jsem vyrazil do nemocnice na kontrolu. V nemocnici mi sundali dlahu, zjistili, že to je furt oteklé, tak jsem zase dostal takový silný obvaz/moderní sádru, na které se dá i chodit. Není to tak velké jako sádra, vypadá to spíš jako obvaz, ale je to pevné a drží to kotník rovně. I když se v tom dá chodit, ze začátku mi to moc nešlo a používal jsem hole. Ale postupně v průběhu týdne to bylo lepší a lepší a na konci týdne už jsem se pohyboval po pokoji bez berlí, i když na delší cesty jsem je pořád používal. 

Ve čtvrtek pak měla Jane velkou prezentaci před nějakou velkou grupou z univerzity o jejím projektu, co vlastně dělá a co by měla vytvořit na konci. A protože to zvládla úplně v pohodě, dostala nějaký kupon, s kterým si může koupit nějakou knížku. Já jsem se mezitím ve Wageningenu šel podívat na turnaj ve volejbale. Chození mi šlo trochu líp a sportcentrum je blízko, tak jsem se zašel za ostatníma kouknout, jak se jim daří na vánočním turnaji. Ale že bych nějak moc dával pozor, co kdo hraje, to se říct nedá. Většinou se za mnou někdo přišel podívat na tribunu, takže jsem furt s někým kecal. Ale bylo to fajn je zase vidět. 

V pátek pak Jane měla akci s celou katedrou na utužení kolektivu. Celé odpoledne hráli badminton a potom šli na večeři. Po večeři pak ti zdatní vyrazili ještě na biliár a skončili někdy k ránu. Ale jak Jane není už moc zvyklá se tak hýbat, tak jí celý víkend bolelo tělo z badmintonu. A protože byla Jane zase pryč z Wageningenu, tak jsem šel podpořit naše družstvo z volejbalu a šel jsem jim dělat trenéra. Ale moc to nepomohlo a stejně jsme zase prohráli. 

V sobotu večer jsme pak šli slavit Michalovy narozeniny. Šli jsme k němu na večeři a poseděli jsme tak v klidu někdy do půlnoci, protože pak mi jel autobus, abych se dostal domů. Furt jsem ještě chodil o berlích, tak jsem nemohl na kole a autobus byl asi nejjednodušší. Ale je to hrozně zdlouhavé. Normálně tam člověk jede 10 - 15 minut na kole, ale když jsem musel busem, bylo to minimálně půl hoďky. Ale zvládl jsem to tam i zpátky a celou neděli jsem pak mohl odpočívat. 

Úraz

Toš tento týden se nedělo nic extra, především teda proto, že jsem se v pondělí na tréninku volejbalu opět zranil. Zase jsme trénovali blok a při jednom jsem špatně došlápl a skoro stejně jako loni touto dobou jsem si zvrtnul kotník. Tentokrát jsem byl ale v nemocnici tady v NL hned večer a hned jsem tam dostal dlahu a na nohu jsem nemohl došlápnout. Takže zbytek týdne jsem byl převážně doma, ležel na posteli v klidu a pracoval na počítači. Stejně jsem hlavně musel analyzovat nějaká data a připravit prezentaci, tak to až takový problém nebyl. V pátek jsem byl na chvíli ve škole domluvit se s vedoucí, co a jak, a taky jsem si obhlídnul rostlinky. 

V sobotu pak byla Jane v centru nakupovat a večer pak vyrazila na večeři do Amsterdamu s jejíma spolupracovníkama. Já jsem byl pozvaný taky, ale s tou nohou se mi moc nechtělo, tak jsem zůstal doma. Vrátila se pak posledním vlakem, který jel a z Ede pak musela na kole, protože autobusy už nejezdily. Domů dorazila kolem druhé ráno a pořádně se prospala až skoro do poledne. V neděli jsme pak odpoledne šli na chvíli do školy, protože jsem potřeboval přesunout mutanty na nové misky, protože mi tam nějak začala růst infekce. A Jane šla se mnou, protože já jsem nebyl schopný nic nést, tak byla moje pomoc na nošení. A večer jsme pak zase relaxovali doma. 

Adam v lese a Jane na konferenci

Minulý týden jsme zase měli pár akciček. V pondělí jsem se zúčastnil akce, kterou organizoval badmintonový klub. Konalo se to večer a měli jsme za úkol projít v lese určitým územím jenom s baterkama a najít co nejvíce věcí ze seznamu. Ale nebylo to, že bychom vyloženě museli něco hledat, spíš jsme se museli koukat kolem a pak zapojit naši představivost a vytvořit něco. Každá skupina měla foťák a měli jsme dělat fotky, co jsme všechno našli. Naše skupina se ale trošku ztratila a nešli jsme po správné cestě, ale nakonec jsme dorazili zpátky na začátek. A samozřejmě jsme to zakončili ve sportcentru v kantýně. 

V úterý večer jsme pak slavili narozeniny Alouette tak, že jsme měli večeři s Michalem, Annou, Alouette a pár dalšíma lidma. Jane měla kurz angličtiny, tak dorazila o něco později. Poseděli jsme asi někdy do půlnoci a pak jsme se rozešli domů. 

Ve středu a ve čtvrtek byla Jane na konferenci relativně kousek od Wageningenu. Ale protože to konferenční centrum je uprostřed lesa a dostat se tam trva asi hodinu na kole, zůstala tam i přes noc. A říkala, že to bylo fajn. Seděli tam někde na baru, hafo lidí šlo spát kolem 11, ale to tvrdé jádro, kde patřila i Jane, zůstalo do 3 do rána. Takže pak ten druhý den prý bylo obtížné poslouchat ty prezentace a neusnout... 

O víkendu jsme nic akčního nedělali. Já jsem měl hodně práce, tak jsem i v sobotu něco sepisoval a v neděli jsem měl zápas z badmintonu. Jane si mezitím zašla nakoupit a jinak relaxovala a dospávala konferenci. 

Konečně se něco děje

Toš je to zas nějaká doba, co se něco akčního dělo. Ne, že bychom tu nedělali vůbec nic, ale je to furt to samé dokolečka, většinou nic extra spešl. Prostě přes týden pracujeme, v úterý Jane přijede na večer do Wageningenu, kde má kurz anglické konverzace, a pak dorazí v pátek na večer. No a o víkendu se většinou jenom tak poflakujem, sem tam něco nakoupíme, já mám sem tam nějaký zápas, tak má aspoň Jane čas si vyzkoušet něco ušít. No a od pondělí to jde všechno zase znova. 

Ale tento pátek se to nějak rozjelo. Nejdříve jsme měli večer zápas, který jsme bohužel zase prohráli. Ale po zápase jsme se všichni sešli v hospodě, i Jane dorazila a vytvořili jsme si takový "mezinárodní koutek", byli jsme tam samí cizinci a asi dva Holanďani, kteří mluvili furt anglicky, tak to bylo fajn. A když nám zavřeli hospodu, tak jsme se přesunuli do blízkého klubu a pařili až do rána, bylo třeba zapít žal. 

No, vstát v sobotu dopoledne bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to. Já jsem musel na chvíli do školy poměřit moje rostlinky a na večer jsme měli naplánované, že pojedeme do Eindhovenu, kde byl nějaký festival světel či co, v ulicích a všude po městě měly být různé baráky a ulice všelijak možně nasvícené a někdo říkal, že to je pěkné. Z Eindhovenu jsme pak chtěli jet do Amsterdamu, protože Janein kolega koupil byt, tak měl kolaudačku. Ale protože jsme byli ještě z pátečního večera unaveni, tak jsme si šli na chvíli lehnout. A aby jsme nezaspali, tak jsem nastavil budík. Ale nastavil jsem ho nějak špatně, takže nezazvonil, když jsme měli jít, tak jsme se vzbudili kolem půl dvanácté. No a to jsme se rozhodli, že to už nestíháme nic a nemá cenu nikam jezdit, tak jsme se otočili a spali dál. Neděli jsme pak pěkně proflákali a v pondělí jsme vyrazili zase do práce.

Nedávné události

Teď se nám dlouho nepodařilo napsat něco na blog, ale konečně to vyšlo. Oba jsme celkem vytížení v práci, děláme od rána do večera, tak nebyl ani pořádně čas něco sepsat. A o víkendech to bylo ještě horší, to jsme byli pořád někde. Nejdříve jsme byli o víkendu 19. - 21.11. navštívit Jarouše v Groningenu a ten další víkend jsme jeli do Čech. 

Když jsme jeli navštívit Jarouše, nejeli jsme jenom do Groningenu, tam to celkem dobře známe. Do Groningenu jsme dorazili v pátek ráno, abychom mohli v sobotu v klidu dopoledne vstanout a dorazit včas do přístavu a odtama pak na Schiermonnikoog, což je ostrov kousek od pobřeží. Do Groningenu jsme dojeli asi kolem deváté večer, pak jsme si ještě zašli na véču a pak jsme vyrazili s Jaroušem a jeho spolubydlícíma do centra. Tam jsme procestovali několikero hospod, od pěkných restaurací až po takový hrozný pajzl. A protože k ránu už žádné hospody otevřené nejsou, jenom bary, kde se nedá vůbec mluvit, tak jsme vyrazili domů spát. Ale ještě po cestě jsme potkali jakousi oslavu, která asi byla původně soukromá, ale to nám vůbec nevadilo a stavili jsme se ještě na jedno. 

V sobotu dopoledne jsme pak busem dojeli až do přístavu a pak trajektem na Schiermonnikoog. Tam jsme si půjčili kola a jeli jsme se ubytovat do hotelu. Tam to nejdřív vypadalo, že špatně pochopili objednávku a měli pokoj jenom pro dva, ale nakonec to nějak vyměnili, tak jsme měli všichni tři postel. Po vybalení pár věcí, které jsme tam měli, jsme se vydali na prohlídku ostrova. Nejdříve jsme zašli na pláž a potom do jediného města, které je na ostrově. Tam jsme pojedli, pokoukali po obchodech a samozřejmě vyzkoušeli nějaké pivo. Na neděli jsme pak naplánovali projížďku na kolech kolem skoro celého ostrova (až tam, kam se na kolech dalo). Kolem čtvrté odpoledne jsme pak pobrali všechny naše věci a vyrazili lodí zpátky na pevninu a pak přes Groningen do Wageningenu. Tam jsme dorazili až někdy v noci, tak jsme šli hned spát. 

Přes týden jsme pak zase pracovali, abychom mohli ve čtvrtek odpoledne vyrazit busem domů do Čech. Tentokrát slavila narozeniny mamka, tak jsme to jeli s Jane oslavit s ní. Do Staré Vsi jsme dorazili v pátek dopoledne a do večera jsme pobyli doma. V sobotu jsme pořádně oslavili narozeniny, v neděli dospali, co se dalo, a v pondělí už jsme zase vyrazili přes Prahu zpátky do Wageningenu. 

Fotky ze Schiermonnikoogu