Víkend v ČR a další

Poslední dobou je nějak moc práce a není pořádně ani čas napsat, co tu vlastně všechno děláme. Tak konečně jsem se k tomu dostal. Přes týden toho teda moc zajímavého není, práce, další práce a ještě víc práce, a tak máme na "odpočinek" aspoň víkendy. I když odpočívat moc nestíháme, furt je nějaká akce. 

Minulý víkend (8. - 10.3.) jsme měli každý naplánovanou jinou akci. Já jsem jel na víkend do ČR, protože jsme měli zorganizovanou chatu z tábora, tak jsem se jel za všema po dlouhé době zase podívat. Letěl jsem do Brna, kde jsem se potkal s Nežou a pak jsme společně jeli do Hranic a odtama nás pak dovezli na chatu. Bohužel v pátek odpoledne byl v Brně takový provoz, že byl autobus zpožděný a vlak, kterým jsme plánovali jet, nám ujel. Tak jsme museli asi hoďku počkat na další, tak jsme si dali kafe s koblížkem a kecali. V Hranicích jsme se nakonec potkali i s brašinem a společně nás dovezli na chatu, kde jsme samozřejmě pařilo až do rána. V sobotu jsme se byli projít do blízké vesnice do restaurace na oběd. Akorát že když jsme tam došli (asi kolem třetí odpoledne), tak nám řekli, že nám můžou uvařit jenom polívku a že pizzu vaří až od pěti. Jenže to už bylo pozdě, protože nám jel autobus na chatu už před pátou. Tak jsme zbaštili aspoň polívku, ochutnali jsme různé příchutě jedné vodky, protože tam měli akci, a pak jsme spokojeně dojeli autobusem přímo před chatu. Večer jsme cosi poschůzovali a potom se hlavně kecalo, ale taky jsme zůstali až do rána. V neděli jsme pak ráno uklidili a vyrazili jsme zpátky do Vsi. Po cestě jsme se ještě stavili na pizzu na oběd a pak už domů. S našima jsem pak byl v neděli odpoledne a ráno jsem se sbalil, zašel k zubařovi a pak jsem letěl zpátky do NL. Do Wageningenu jsem dojel někdy kolem deváté večer. 

Jane měla mezitím v pátek akci ze školy. Původně měli jít pařit do města až do rána, ale nakonec byli všichni nějak mrtví, takže skončili někdy po desáté a potom Jane přespala u Muzi/u kolegyně. V sobotu pak vyrazila na noční akci s Velislavou a pak u ní přespala. Do Wageningenu dorazila někdy v neděli a zbytek víkendu relaxovala. 

Někdy v pondělí se pak Jane necítila moc dobře a od úterka už zůstala doma ležet v posteli potit se. To jí zůstalo celý týden. Ve čtvrtek pak volala doktorovi, ale ten jí řekl, že má počkat, jestli se objeví bílé skvrny v krku. Ty se ale objevily až v pátek večer, tak zkoušela v sobotu ráno volat doktorovi. Ale doktoři jsou tu tak hrozní, že měla vůbec problém někoho sehnat. Nejdříve se někomu dovolala, ale ta se s ní nechtěla moc bavit, protože asi neuměla anglicky (v NL umí anglicky asi každý kromě doktorů). Pak se teda dovolala ještě druhé doktorce, ale ta jí taky moc nepomohla. Tvrdila jí, že to nic není, že bílé skvrny se objevují v puse normálně a že má jenom počkat. Taky prý má místo tabletek, které Jane měla na "desinfekci" krku, cucat jenom lékořicové bonbony. No když konečně zavěsila, Jane vypadala, že ta ženská může být ráda, že nebyla poblíž. Asi by jí jinak uškrtila! Naštěstí ale tady české kámošky měly penicilin, tak začala pobírat antibiotika a do pondělka už to bylo celkem v poho, zabralo to dost rychle. Začala pak chodit do práce, ale moc to nepřeháněla, ještě něměla tolik síly po týdnu ležení v posteli. 

Přes týden jsem se samozřejmě o Jane staral a vařil jí, ať nemusí moc vstávat z postele. Ale na pátek jsem nás registroval na PhD párty, kde jsme měli jít s Jane. Ta ale byla nemocná, tak jsem místo Jane vzal ty Češky a jednoho kámoše. Toš byla to celkem prča, byla tam karaoke a hráli celkem pěkné písničky (až na poslední, zakončili to asi tím nejhorším, co šlo), jenom škoda, že tam nebyla Jane, taky by si to užila. Tak snad příště. 

Výroční večeře

Tento týden jsme přes týden nic moc nedělali, přes den jsme byli v práci, já jsem večer uvařil a Jane někdy kolem 9 dorazila domů. Pak pojedla a šli jsme spát. V pátek pak Jane v práci s kolegama vítali novou post-doktorandku z Austrálie u nich v laborce. A protože byla rodilá mluvčí, tak se nikomu moc nechtělo mluvit. Tak si Janein šéf vzpomněl, že tam někde Jane ještě má flašku kalvadosu, tak to vytáhli a začli popíjet. A najednou jim i to povídání začalo jít. Jenomže ten šéf asi neví, jak se takový silný alkohol pije, a navíc museli používat plastové kelímky, protože neměli půlky, tak byli za chvíli všichni opilí a vyrazili domů. Jane tam teda ještě chvíli zůstala s jednou Číňankou, protože ta vypadala hodně špatně, že by ani nebyla schopná dojít domů. No a potom dorazila domů i Jane, ale nikam na pivo se jí už nechtělo. 

Já jsem měl v pátek zápas proti čtvrtému týmu v tabulce a hodně překvapivě jsme vyhráli, tak jsme to museli oslavit v hospodě. Tam jsme seděli jenom na pivu, ale když zavírali, tak většina lidí šla na party k jednomu volejbalistovi, ale já s dalšíma třema jsme si šli jenom posedět na pivo k nám na pokoj. No Jane z toho moc nadšená nebyla, ale neměla sílu se vzpírat. Tak jsme poseděli, pokecali a k ránu jsme šli spát. 

V sobotu jsme pak oba dospávali a pak jsme šli do centra ponakupovat. V neděli jsme pak šli do centra na výroční večeři. Tento týden se v Nizozemí pořádá "Týden restaurací", kdy si člověk může zajít do lepší restaurace na oběd nebo večeři za 27.50 E, což je na NL dobrá cena. Jsou to různé restaurace po celém Nizozemí a my jsme si objednali večeři v jedné restauraci na náměstí ve Wageningenu. Měli jsme 5 chodů. Nejdříve nám donesli takový malý chleba, ke kterému jsme měli sůl a máslo. Ale nebyl to takový ten typický toastový chleba, ale normální, jako český chleba. A byl výborný. Pak jsme měli jako předkrm smažené krevety s tenkou karamelovou plackou a melounem. Následovala květáková polévka a po ní jsme měli pečeného lososa s avokádem a máslovou pěnou. Jako hlavní jídlo jsme měli jehněčí na špejli s hranolkama a jako dezert jsme měli karamelovou zmrzlinu s karamelovou buchtou a zakysanou smetanou. No celé to bylo úplně super a strávili jsme tam příjemný večer. U večeře jsme popíjeli vínko a byli jsme tam dohromady asi 3 hodiny, než jsme to všechno snědli. Pak jsme vyrazili domů a šli spát.