No tento týden se skoro nic nestalo. V pondělí jsem byl na kontrole v nemocnici. Byl jsem domluvený na 9 hodin. Toš jsme spolu s Jane vyrazili na bus, protože jí to taky vyhovovalo. Ale když jsme tam přišli, psali, že bus bude mít 4 minuty zpoždění. Jenže to nebyly jenom 4 minuty. Postupně to přibývalo a přibývalo, až to bylo asi 13 minut. A to už měl taky ten další bus zpoždění 3 minuty, takže nakonec přijely dva najednou. Bohužel to už jsem věděl, že dorazím pozdě. Ale co už. Dorazil jsem do čekárny, chvíli jsem seděl a pak mě zavolali. Zavedli mě do jedné místnosti, tam jsem se posadil na lůžko a měl jsem čekat na doktora. Doktor dorazil asi za 5 minut, zkoušel mi nohu a pak se mě zeptal, jestli se na ní postavím. Tak jsem se tak na něho podíval a řekl jsem mu, že nevím, že jsem to nezkoušel. Tak jsem to teda zkusil a zvládl jsem to. Pak mi řekl, že si mám zase sednou do čekárny a za chvíli si mě zavolají a dají mi něco na tu nohu.
Toš jsem sednul do čekárny, chvíli čekal a pak si mě zavolala sestřička. Ta mi taky nějak zkoušela tu nohu a potom říkala, že mi na to dají takovou jakousi modifikaci sádry. A zeptala se, jestli chcu bílou, modrou nebo červenou. Tak jsem si nejdříve říkal, že přece nebudu chodit s nějakou barevnou sádrou či co. Ale pak jsem si taky řekl, že to je možná jenom jedinkrát, kdy bych ji mohl mít, tak jsem si nakonec vybral červenou. A sestřička to zhodnotila jako výborná volba. Takže teď to je zafixované tak, že se kotník skoro nehýbe, ale přitom se v tom dá chodit. Teď už to teda jde, ale když jsem to dostal poprvé, tak to bylo takové škobrtavé. Skoro jako se dítě učí chodit. Jenom jsem tak moc nepadal, ale byl jsem chytrý a používal jsem hole. Ale postupně v průběhu týdne mi to šlo líp a líp, takže v úterý už jsem měl jenom jednu hůl a od čtvrtka jsem chodil po laborce a po pokoji úplně bez hole. Ale do školy a ze školy jsem si ještě netroufl, to jsem zkusil až v pátek. A šlo to v pohodě. A o víkendu jsem vyzkoušel i kolo, a taky se to dalo. Není to teda tak moc příjemné, takže když můžu, tak spíš chodím a do centra moc netrajdám.
Jinak Jane byla celý týden v Amsterdamu a stále zkoušela zprovoznit tu svojí mašinu. A bohužel stále neúspěšně, furt nějaké problémy. Dokonce tam měla jakéhosi chlapa z firmy, která opravuje ty přístroje, tak to nějak kontroloval. Ale když odešel, tak cosi přestalo fungovat. A tak volala zpátky do firmy, zkoušeli něco přes telefon, ale nakonec tam někdo zase dorazí. V pátek pak měla prezentaci o svojem projektu. A protože zatím nemá žádné výsledky, protože mašina nejede, tak spíš mluvila o tom, co bude dělat a o čem to všechno je.
V pátek večer jsme se pak spolu byli podívat na zápas, který hrálo moje družstvo. A bohužel prohráli, i když vyhrávali 2:0 na sety. Ale bylo to vždycky vyrovnané, tak aspoň tak. A v sobotu jsme vyrazili do centra podívat se jak to vypadá ve Wageningenu, když přijede Sinterklaas. Ale nebylo to tak zajímavé jako v Groningenu, žádní sloni, velbloudi nebo velké průvody. Přijel jenom v kočáře, měl kolem sebe hudbu tvořenou Black Pete (Černí Petři) a další chodili kolem a rozdávali sladkosti. Tak jsme chvíli čučeli, jak se všechny děti ženou k Sinterklaasovi nebo za Černýma Petrama pro sladkosti, pak jsme si něco málo nakoupili a jeli jsme zpátky domů. A zbytek víkendu jsme jenom relaxovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat