Toš tento týden jsme si oba dva opět připomenuli, jaké to je na konferenci. Jane měla dvoudenní konferenci v Ede od úterý do středy, tak byla uprostřed týdne doma, což bylo fajn. A já jsem organizoval takový den pro doktorandy převážně ve třetím a čtvrtém ročníku a bylo to o tom, co je možné dělat po skončení PhD, jestli pokračovat jako post-doc nebo jít pracovat pro firmu. V pátek jsme se pak zase byli podívat na zápas volejbalu a v neděli jsme jeli do Scheveningenu do brazilské restaurace na oběd/večeři.
Janeina konference se jmenovala MicroNano konference a co mi říkala ona a pak ještě další holčina, tak to bylo takové hodně široké téma. Taky jsem slyšel, že tam bylo dost firem, které se tam prezentovaly, tak to nebylo až tak zajímavé. A pro Jane tam prý celkově nebylo nic moc zajímavého, teda z přednášek. Večer měli večeři, tak tam klábosila s jakýmasi lidma z univerzity v Twente a říkala, že to bylo fajn. Tak aspoň má nějaké první kontakty. Večer pak oba dva dny dorazila domů, tak jsme nebyli celý týden sami.
A já jsem nebyl až tak jako posluchač, ale jako organizátor. Asi už od srpna jsme s dalšíma pěti lidma organizovali tenhleten Career day. Měli jsme pozvaných asi deset lidí, kteří měli přednášet. A na různé témata, první holčina vyprávěla její studium až se dostala do Anglie, kde teď má vlastní výzkumnou skupinu, pak tam byl typos, který asi po dvaceti letech práce ve výzkumu na univerzitě odešel pracovat do firmy a potom si založil vlastní firmu, měli jsme tam přednášku o různých grantech, které existujou a jak je dostat, další byla o networking, získávání kontaktů, pak přednášel můj šéf z pohledu editora (byl 10 let editor časopisu Science a ještě je několika dalších), pak nám vykládal jeden chlap, jak to vypadá, když se člověk hlásí k firmě, jakože poslání životopisu, pohovor a další věci ohledně tohohle, další byl typos, který hned po PhD založil s dvěma kamarádama vlastní firmu a na závěr jsme měli dvě přednášky o etice ve vědě. Toš bylo to úplně super, líbilo se mi to víc než co bylo loni.
Janeina konference se jmenovala MicroNano konference a co mi říkala ona a pak ještě další holčina, tak to bylo takové hodně široké téma. Taky jsem slyšel, že tam bylo dost firem, které se tam prezentovaly, tak to nebylo až tak zajímavé. A pro Jane tam prý celkově nebylo nic moc zajímavého, teda z přednášek. Večer měli večeři, tak tam klábosila s jakýmasi lidma z univerzity v Twente a říkala, že to bylo fajn. Tak aspoň má nějaké první kontakty. Večer pak oba dva dny dorazila domů, tak jsme nebyli celý týden sami.
A já jsem nebyl až tak jako posluchač, ale jako organizátor. Asi už od srpna jsme s dalšíma pěti lidma organizovali tenhleten Career day. Měli jsme pozvaných asi deset lidí, kteří měli přednášet. A na různé témata, první holčina vyprávěla její studium až se dostala do Anglie, kde teď má vlastní výzkumnou skupinu, pak tam byl typos, který asi po dvaceti letech práce ve výzkumu na univerzitě odešel pracovat do firmy a potom si založil vlastní firmu, měli jsme tam přednášku o různých grantech, které existujou a jak je dostat, další byla o networking, získávání kontaktů, pak přednášel můj šéf z pohledu editora (byl 10 let editor časopisu Science a ještě je několika dalších), pak nám vykládal jeden chlap, jak to vypadá, když se člověk hlásí k firmě, jakože poslání životopisu, pohovor a další věci ohledně tohohle, další byl typos, který hned po PhD založil s dvěma kamarádama vlastní firmu a na závěr jsme měli dvě přednášky o etice ve vědě. Toš bylo to úplně super, líbilo se mi to víc než co bylo loni.
V pátek večer jsme pak společně s Jane vyrazili povzbuzovat můj tým. Ale vůbec jim to nepomohlo, hráli úplně hrozně a prohráli 4:0. Ach jo:(
V neděli jsme byli s lidma z volejbalu domluveni, že pojedeme do Scheveningenu na oběd. Scheveningen je část Haagu a je tam brazilská restaurace, kde to funguje tak, že člověk zaplatí 20 E a pak může sníst, co zmůže. A prakticky to funguje tak, že číšníci chodí mezi stoly s rošty s různými druhy masa a postupně odkrajujou těm, kdo chce. Myslím, že tam je 14 druhů masa, různě udělaných. Převážně to bylo hovězí, ale taky jsme měli vepřové, kuřecí, jehněčí a taky kuřecí srdce, ale o ty jsme si museli říct. A jeden z chodů byl taky grilovaný ananas a ten byl úplně bombastický, chceme to někdy s Jane zkusit doma. Oba jsme měli z každého masa kousek, ale nakonec jsme byli totálně plní. Ale bylo to super. Po večeři jsme se pak šli na chvíli projít po pláži. Bohužel ale byla mlha, tak nebylo nic vidět. Normálně tam prý je věž (tu jsme neviděli, i když je asi 50 metrů) a z té je vidět až na Rotterdam. Ale to se nám tentokrát nepovedlo, budeme tam muset někdy zase zajet a najít tu věž. Potom jsme vyrazili zpátky do Wageningenu.
Ale celý den jsme měli jakési problémy s cestováním. Když jsme jeli tam, autobus byl zpožděný asi o 10 minut. Nakonec to nevadilo, měli jsme dost času na přestup, ale asi to značilo první problémy. Vlak nám jel sice v pořádku, do Haagu jsme dojeli včas a v pohodě, ale v Haagu jsme museli čekat na auta, které nás měly odvézd do restaurace. V Haagu totiž nefungovala MHD a my jsme byli domluvení, že nás vyzvednou autem z nádraží. Ale po cestě se nějak sekli v koloně či co, takže dorazili pozdě. A druhé auto se ztratilo úplně, to dorazilo úplně pozdě (asi o hoďku později, než bylo plánované). Tak jsme stáli u nádraží, mrzli a čekali. Nakonec ale všichni dorazili do restaurace a pořádně se nabaštili. A na cestu zpátky se zase kombinovalo jinak. Někteří se rozhodli, že půjdou na nádraží pěšky. Tak po asi desetiminutovém kombinování kdo půjde a kdo pojede to dopadlo tak, že 7 lidí šlo pěšky, jedno auto bylo plné a v druhém nás mělo jet šest na nádraží, tam mě vyhodí a pojednou domů. Jako plán to bylo fajn, ale jaksi to nevyšlo. Minuli jsme jednu odbočku, která nás měla zavést k nádraží a najeli jsme na dálnici. A vracet se po ní by bylo dalších 12 kilometrů, tak jsme nakonec jeli v šestli až do Utrechtu, kde jsem počkal na zbývající lidi, co jeli vlakem. Potom už to bylo v pohodě a dorazili jsme až do Wageningenu.
Toš už se těším na další akční výlet!
V neděli jsme byli s lidma z volejbalu domluveni, že pojedeme do Scheveningenu na oběd. Scheveningen je část Haagu a je tam brazilská restaurace, kde to funguje tak, že člověk zaplatí 20 E a pak může sníst, co zmůže. A prakticky to funguje tak, že číšníci chodí mezi stoly s rošty s různými druhy masa a postupně odkrajujou těm, kdo chce. Myslím, že tam je 14 druhů masa, různě udělaných. Převážně to bylo hovězí, ale taky jsme měli vepřové, kuřecí, jehněčí a taky kuřecí srdce, ale o ty jsme si museli říct. A jeden z chodů byl taky grilovaný ananas a ten byl úplně bombastický, chceme to někdy s Jane zkusit doma. Oba jsme měli z každého masa kousek, ale nakonec jsme byli totálně plní. Ale bylo to super. Po večeři jsme se pak šli na chvíli projít po pláži. Bohužel ale byla mlha, tak nebylo nic vidět. Normálně tam prý je věž (tu jsme neviděli, i když je asi 50 metrů) a z té je vidět až na Rotterdam. Ale to se nám tentokrát nepovedlo, budeme tam muset někdy zase zajet a najít tu věž. Potom jsme vyrazili zpátky do Wageningenu.
Ale celý den jsme měli jakési problémy s cestováním. Když jsme jeli tam, autobus byl zpožděný asi o 10 minut. Nakonec to nevadilo, měli jsme dost času na přestup, ale asi to značilo první problémy. Vlak nám jel sice v pořádku, do Haagu jsme dojeli včas a v pohodě, ale v Haagu jsme museli čekat na auta, které nás měly odvézd do restaurace. V Haagu totiž nefungovala MHD a my jsme byli domluvení, že nás vyzvednou autem z nádraží. Ale po cestě se nějak sekli v koloně či co, takže dorazili pozdě. A druhé auto se ztratilo úplně, to dorazilo úplně pozdě (asi o hoďku později, než bylo plánované). Tak jsme stáli u nádraží, mrzli a čekali. Nakonec ale všichni dorazili do restaurace a pořádně se nabaštili. A na cestu zpátky se zase kombinovalo jinak. Někteří se rozhodli, že půjdou na nádraží pěšky. Tak po asi desetiminutovém kombinování kdo půjde a kdo pojede to dopadlo tak, že 7 lidí šlo pěšky, jedno auto bylo plné a v druhém nás mělo jet šest na nádraží, tam mě vyhodí a pojednou domů. Jako plán to bylo fajn, ale jaksi to nevyšlo. Minuli jsme jednu odbočku, která nás měla zavést k nádraží a najeli jsme na dálnici. A vracet se po ní by bylo dalších 12 kilometrů, tak jsme nakonec jeli v šestli až do Utrechtu, kde jsem počkal na zbývající lidi, co jeli vlakem. Potom už to bylo v pohodě a dorazili jsme až do Wageningenu.
Toš už se těším na další akční výlet!
Žádné komentáře:
Okomentovat