Jako každý rok a taky asi skoro všude i tady je před Vánocema hafo různých akcí. A mi se to nevyhnulo, takže jsem byl skoro každý den na něčem. V pondělí to teda byl ještě jakýsi celodenní seminář nebo meeting, v úterý jsme pak měli workshop (kurz) Introduction to the Netherlands, ve středu jsme měli ve škole vánoční večeři, ve čtvrtek jsme měli společnou večeři s ženama 1 z volejbalu, v pátek jsme měli poslední zápas tohoto roku a o víkendu jsme nakupovali poslední věci a balili se na odjezd. V pondělí pak ještě Jane byla na imigračním v Utrechtu a odpoledne podepsala smlouvu. Večer jsme pak vyrazili do Utrechtu oba, abychom se vydali na cestu domů. Ale o tom zase příště.
Seminář
Jmenuje se to CBSG Meeting Proteomics Hotel Projects a nebyla to typická konference nebo sympozium, spíš to bylo takové shrnutí výsledků, co ti lidi udělali. Je to totiž taková spešl organizace, která má dobré laboratorní vybavení hlavně na MS proteinů a když si člověk požádá, tak může dostat peníze na nějaký výzkum spojený s proteinama a ty proteiny oni potom analyzují na těch jejich přístrojích.
A my jsme si o ty peníze taky požádali, ale náš výzkum nešel tak, jak měl, takže jsme jim žádné vzorky neposlali. Ale prý si můžeme nechat peníze na další rok a poslat jim vzorky příští rok. A jak jsem zjistil později z těch prezentací, tak jsme nebyli jediní, kteří nebyli schopni dodat vzorky (což mě trochu uklidnilo).
Ale jinak to bylo fajn, bo to bylo víceméně o podobných věcech, co děláme my, jenom s jinýma proteinama. Tak tam člověk může dostat nové nápady, jak co udělat apod. A navíc každá prezentace byla jenom na 10 minut, pak začal pípat budík, tak se to ani neprotahovalo a nebylo to nudné.
Introduction to the Netherlands
Tenhle kurz se organizuje pro nové zaměstnance univerzity, především cizince, a jejich partnery, jestli chcou. A Jane chtěla, tak jsme byli na kurzu, kde nám povídali, jací jsou ti Dutch a rozebírali jsme tam s ostatníma cizincema, jaké problémy jsme měli, když jsme sem přišli nebo jaké ještě furt máme, jak by se to mohlo řešit a další. Byla to celkem prdel, vždycky jsme se rozdělili na několik skupin a buď jsme zpovídali souseda a pak ho představili celé skupině, nebo jsme vymýšleli abecedu Wageningenu - pro každé písmenko jsme měli vymyslet nějaké slovo typické pro Wageningen a další věci. Taky jsme každý dostali hrneček na kafe s nějakým pozměněným dutch příslovím.
Pak jsme měli večeři, typickou dutch. Ale tentokrát to bylo dobré. Udělali to asi nějak jinak, než co jsme měli v Groningenu, a bylo to super. Po večeři jsme měli jako dezert vla se šlehačkou. Potom jsme se vrátili zpátky do učebny, tam jsme to celé zhodnotili, dostali jsme každý knížku Undutchables a šli jsme domů.
Vánoční večeře ve škole
Ve škole jsem měl ve středu vánoční večeři, což znamenalo, že se každý zapsal, jestli přinese předkrm, hlavní jídlo nebo dezert asi pro 4 lidi. Pak se to dalo na stůl a každý si vzal. Takže jsem vyzkoušel hafo různých druhů jídel, protože tu je hafo cizinců. Tak jsme měli cosi typicky tureckého, měli jsme tu jakési ruská jídla, já jsem samozřejmě donesl české - makovník (který mi udělala Jane) a taky tu bylo cosi dutch.
Celé to ale začalo přípitkem šampaňského, protože jedněm typosům se podařilo, že jim přijali článek časopisu Science - hodně dobře hodnocený časopis a když přijmou článek, tak je fakt dobrý. Pak to tak volně pokračovalo a kolem půl sedmé se začalo s předkrmem, pak se pojedlo hlavní jídlo a na konec dezert. K tomu se popíjelo pivo, víno nebo nealko, kdo co chtěl, a kecalo se. Já jsem tam byl až do konce, což bylo v 10 (normálně škola v 10 zavírá, ale protože byly tyhle vánoční večeře, tak bylo otevřeno déle). Potom jsme ještě pouklízeli a pak jsem šel domů.
Večeře s volejbalistama
Ve čtvrtek jsme měli takovou integraci z volejbalu s volejbalistkama ženy 1. Bylo to naplánované tak, že každý donese nějaké jídlo pro asi 4 lidi a pak společně pojíme. Já jsem měl udělat něco českého, tak jsem si vymyslel bramboráky. A protože jsem zrovna ve čtvrtek ve škole neměl moc práce, tak jsem vypadl o něco dřív a začal kuchtit. Toš trvalo to celkem dlouho, ale bylo to dobré. Tak jsem nasmažil asi 10 bramboráků a vzal jsem je s sebou. Taky mi ještě zbylo pivo, tak jsem ho přibral taky, aby to bylo se vším všudy.
Konalo se to v takové studentské hospodě, kterou jsme vlastně měli jenom pro sebe. Toš dorazil jsem tam mezi prvníma, vytáhl jsem bramboráky na stůl a taky jsem vytáhl piva. Postupně se začali trousit další lidi s dalším jídlem, až jsme se sešli všici, i holky. A pak jsme společně večeřeli. Nejdříve jsme měli polívku. Byly tam tři druhy, rajská, hrachová a nějaká asi ze všeho možného. Toš jsem zkusil všechny a všechny byly fajn. Pak jsme pojedli "hlavní jídlo", byly to většinou nějaké saláty nebo něco na ten způsob, byly tam jedny zapečené těstoviny a ty moje bramboráky. S těma to bylo celkem zajímavé, bo nikdo nevěděl, jak to jíst. A protože jsem tam nebyl hned od začátku, začal to porcovat někdo jiný. Bylo to všech deset bramboráků na sobě a myslel jsem si, že si je budou brát po jednom nebo tak nějak. Ale oni to začali krájet jako dort... Tak se jim to taky tak nějak rozpadávalo. Přišel jsem k tomu, když už byla půlka pryč, tak jsem jim ukázal, jak by se to mělo brát. No a pak jsme měli dezert, což bylo tiramisu. To bylo super. V ženách 1 je taky jedna Češka, s kterou jsme se seznámili při Dinner Rouler, a ta, když zjistila, že jsem přinesl bramboráky, tak byla celá nadšená. K tomu si dala ještě Plzeň (pivo) a říkala, že je úplně happy :) Ostatním bramborák taky chutnal, tak to bylo fajn. Někteří se ptali i na recept. Po večeři už se pak jenom sedělo, kecalo a popíjelo pivo, to už jenom to dutch, bo české už došlo.
Zápas z volejbalu
V pátek jsme měli mít poslední zápas letošního roku. Ale protože začalo více sněžit, tak náš soupeř volal, že nepřijede. Tak jsme se dohodli, že si půjdem aspoň zapinkat, že jsme stejně všichni počítali s tím, že budem hrát. Ale nakonec se všichni neukázali, tak jsme hráli v 8. Ale bylo to fajn. Pak jsme sedli do hospy a dali si pivko, pochopitelně.
Janeina práce
Jane to měla přes týden trochu horší, ta byla skoro pořád doma na pokoji :( Ale přežila to v pohodě a domluvila si na pondělí schůzku na imigračním a se školou, kde podepíše smlouvu. Toš se v pondělí vydala do Utrechtu na imigrační. Protože bylo pořád hodně sněhu, vydala se radši trochu dřív. A bylo to dobře, bo vlak měl 30 minut zpoždění. Ale dorazila relativně včas, jenom asi o 6 minut později.
V pátek zjistila, že tam potřebuje nějaký papír, který musí být podepsaný zaměstnavatelem. A protože nevěděla, kdo je vlastně zaměstnavatel (má to zařízené přes agenturu a bude pracovat ve škole), tak psala do školy, jestli jí to můžou vyplnit tam. Ve škole jí řekli, že ten papír nikdy neviděli a že prý by to spíš měla vyplnit ta agentura. Tak kontaktovali agenturu, ale ta se od 2 hodin odpoledne neozvala, takže to zatím neměla. Tak jim chtěla zavolat ráno, ale to jí nevyšlo kvůli zpoždění a přeplněnému vlaku. Tak si v Utrechtu domluvila jenom další schůzku a vyrazila zpátky. Na zpáteční cestu už měl vlak zpoždění 50 minut... Ale přijel prý dříve, že to bylo jenom oznámeno, tak nevím, jaký to mají systém. Ale dorazila a odpoledne vyrazila podepsat smlouvu.
No, smlouvu nakonec nepodepsala, ale podepisovala hafo různých capin pro univerzitu. A smlouvu jí mají poslat poštou. Takže teď čeká, až jí dorazí smlouva a s tou pak půjde na imigrační, kde jí snad dají nálepku do pasu. No uvidíme po Vánocích...
Seminář
Jmenuje se to CBSG Meeting Proteomics Hotel Projects a nebyla to typická konference nebo sympozium, spíš to bylo takové shrnutí výsledků, co ti lidi udělali. Je to totiž taková spešl organizace, která má dobré laboratorní vybavení hlavně na MS proteinů a když si člověk požádá, tak může dostat peníze na nějaký výzkum spojený s proteinama a ty proteiny oni potom analyzují na těch jejich přístrojích.
A my jsme si o ty peníze taky požádali, ale náš výzkum nešel tak, jak měl, takže jsme jim žádné vzorky neposlali. Ale prý si můžeme nechat peníze na další rok a poslat jim vzorky příští rok. A jak jsem zjistil později z těch prezentací, tak jsme nebyli jediní, kteří nebyli schopni dodat vzorky (což mě trochu uklidnilo).
Ale jinak to bylo fajn, bo to bylo víceméně o podobných věcech, co děláme my, jenom s jinýma proteinama. Tak tam člověk může dostat nové nápady, jak co udělat apod. A navíc každá prezentace byla jenom na 10 minut, pak začal pípat budík, tak se to ani neprotahovalo a nebylo to nudné.
Introduction to the Netherlands
Tenhle kurz se organizuje pro nové zaměstnance univerzity, především cizince, a jejich partnery, jestli chcou. A Jane chtěla, tak jsme byli na kurzu, kde nám povídali, jací jsou ti Dutch a rozebírali jsme tam s ostatníma cizincema, jaké problémy jsme měli, když jsme sem přišli nebo jaké ještě furt máme, jak by se to mohlo řešit a další. Byla to celkem prdel, vždycky jsme se rozdělili na několik skupin a buď jsme zpovídali souseda a pak ho představili celé skupině, nebo jsme vymýšleli abecedu Wageningenu - pro každé písmenko jsme měli vymyslet nějaké slovo typické pro Wageningen a další věci. Taky jsme každý dostali hrneček na kafe s nějakým pozměněným dutch příslovím.
Pak jsme měli večeři, typickou dutch. Ale tentokrát to bylo dobré. Udělali to asi nějak jinak, než co jsme měli v Groningenu, a bylo to super. Po večeři jsme měli jako dezert vla se šlehačkou. Potom jsme se vrátili zpátky do učebny, tam jsme to celé zhodnotili, dostali jsme každý knížku Undutchables a šli jsme domů.
Vánoční večeře ve škole
Ve škole jsem měl ve středu vánoční večeři, což znamenalo, že se každý zapsal, jestli přinese předkrm, hlavní jídlo nebo dezert asi pro 4 lidi. Pak se to dalo na stůl a každý si vzal. Takže jsem vyzkoušel hafo různých druhů jídel, protože tu je hafo cizinců. Tak jsme měli cosi typicky tureckého, měli jsme tu jakési ruská jídla, já jsem samozřejmě donesl české - makovník (který mi udělala Jane) a taky tu bylo cosi dutch.
Celé to ale začalo přípitkem šampaňského, protože jedněm typosům se podařilo, že jim přijali článek časopisu Science - hodně dobře hodnocený časopis a když přijmou článek, tak je fakt dobrý. Pak to tak volně pokračovalo a kolem půl sedmé se začalo s předkrmem, pak se pojedlo hlavní jídlo a na konec dezert. K tomu se popíjelo pivo, víno nebo nealko, kdo co chtěl, a kecalo se. Já jsem tam byl až do konce, což bylo v 10 (normálně škola v 10 zavírá, ale protože byly tyhle vánoční večeře, tak bylo otevřeno déle). Potom jsme ještě pouklízeli a pak jsem šel domů.
Večeře s volejbalistama
Ve čtvrtek jsme měli takovou integraci z volejbalu s volejbalistkama ženy 1. Bylo to naplánované tak, že každý donese nějaké jídlo pro asi 4 lidi a pak společně pojíme. Já jsem měl udělat něco českého, tak jsem si vymyslel bramboráky. A protože jsem zrovna ve čtvrtek ve škole neměl moc práce, tak jsem vypadl o něco dřív a začal kuchtit. Toš trvalo to celkem dlouho, ale bylo to dobré. Tak jsem nasmažil asi 10 bramboráků a vzal jsem je s sebou. Taky mi ještě zbylo pivo, tak jsem ho přibral taky, aby to bylo se vším všudy.
Konalo se to v takové studentské hospodě, kterou jsme vlastně měli jenom pro sebe. Toš dorazil jsem tam mezi prvníma, vytáhl jsem bramboráky na stůl a taky jsem vytáhl piva. Postupně se začali trousit další lidi s dalším jídlem, až jsme se sešli všici, i holky. A pak jsme společně večeřeli. Nejdříve jsme měli polívku. Byly tam tři druhy, rajská, hrachová a nějaká asi ze všeho možného. Toš jsem zkusil všechny a všechny byly fajn. Pak jsme pojedli "hlavní jídlo", byly to většinou nějaké saláty nebo něco na ten způsob, byly tam jedny zapečené těstoviny a ty moje bramboráky. S těma to bylo celkem zajímavé, bo nikdo nevěděl, jak to jíst. A protože jsem tam nebyl hned od začátku, začal to porcovat někdo jiný. Bylo to všech deset bramboráků na sobě a myslel jsem si, že si je budou brát po jednom nebo tak nějak. Ale oni to začali krájet jako dort... Tak se jim to taky tak nějak rozpadávalo. Přišel jsem k tomu, když už byla půlka pryč, tak jsem jim ukázal, jak by se to mělo brát. No a pak jsme měli dezert, což bylo tiramisu. To bylo super. V ženách 1 je taky jedna Češka, s kterou jsme se seznámili při Dinner Rouler, a ta, když zjistila, že jsem přinesl bramboráky, tak byla celá nadšená. K tomu si dala ještě Plzeň (pivo) a říkala, že je úplně happy :) Ostatním bramborák taky chutnal, tak to bylo fajn. Někteří se ptali i na recept. Po večeři už se pak jenom sedělo, kecalo a popíjelo pivo, to už jenom to dutch, bo české už došlo.
Zápas z volejbalu
V pátek jsme měli mít poslední zápas letošního roku. Ale protože začalo více sněžit, tak náš soupeř volal, že nepřijede. Tak jsme se dohodli, že si půjdem aspoň zapinkat, že jsme stejně všichni počítali s tím, že budem hrát. Ale nakonec se všichni neukázali, tak jsme hráli v 8. Ale bylo to fajn. Pak jsme sedli do hospy a dali si pivko, pochopitelně.
Janeina práce
Jane to měla přes týden trochu horší, ta byla skoro pořád doma na pokoji :( Ale přežila to v pohodě a domluvila si na pondělí schůzku na imigračním a se školou, kde podepíše smlouvu. Toš se v pondělí vydala do Utrechtu na imigrační. Protože bylo pořád hodně sněhu, vydala se radši trochu dřív. A bylo to dobře, bo vlak měl 30 minut zpoždění. Ale dorazila relativně včas, jenom asi o 6 minut později.
V pátek zjistila, že tam potřebuje nějaký papír, který musí být podepsaný zaměstnavatelem. A protože nevěděla, kdo je vlastně zaměstnavatel (má to zařízené přes agenturu a bude pracovat ve škole), tak psala do školy, jestli jí to můžou vyplnit tam. Ve škole jí řekli, že ten papír nikdy neviděli a že prý by to spíš měla vyplnit ta agentura. Tak kontaktovali agenturu, ale ta se od 2 hodin odpoledne neozvala, takže to zatím neměla. Tak jim chtěla zavolat ráno, ale to jí nevyšlo kvůli zpoždění a přeplněnému vlaku. Tak si v Utrechtu domluvila jenom další schůzku a vyrazila zpátky. Na zpáteční cestu už měl vlak zpoždění 50 minut... Ale přijel prý dříve, že to bylo jenom oznámeno, tak nevím, jaký to mají systém. Ale dorazila a odpoledne vyrazila podepsat smlouvu.
No, smlouvu nakonec nepodepsala, ale podepisovala hafo různých capin pro univerzitu. A smlouvu jí mají poslat poštou. Takže teď čeká, až jí dorazí smlouva a s tou pak půjde na imigrační, kde jí snad dají nálepku do pasu. No uvidíme po Vánocích...
Žádné komentáře:
Okomentovat