A další týden máme za sebou. Tentokrát to byl takový upovídaný týden. A proč upovídaný? No protože jsme si oba dva povídali. A nejenom mezi sebou, ale oba jsme měli tento týden pohovory.
Jane byla v úterý na pohovoru v jedné agentuře, která tady organizuje práci. Na pohovoru byla, aby zjistila, co by chtěla za práci, v čem je dobrá, v čem si až tak nevěří a podobně. A taky jí tam zpovídali ohledně jedné konkrétní práci, produkt manažer v nějaké chemické firmě (jakože by vždycky přišla do jakéhosi podniku, ti by ji řekli, že chcou analyzovat to a to a ona jim podle toho sestavila chromatograf, na kterém by to mohli měřit). Chlápek z té agentury prý byl fajn, že prý si Jane jako na pohovoru nepřipadala, jenom si s ním vykládala. Toš tak cosi sepsali, ale na tu práci se prý asi až tak nehodí, že spíš hledají nějakého "prodavače" než "chemika". Ale že prý ten její životopis té firmě dá a oni se rozhodnou.
Já jsem měl taky pohovor, dokonce dva. První jsem měl ve čtvrtek kvůli mojemu PhD ve škole, o jejich kreditovém systému, kam bych měl chodit, co bych měl dělat (jakože semináře, konference, přednášky, ...). Bylo to celkem v poho, všechno mi to povykládal, co a jak, a já jsem se to snažil všechno vstřebat. Taky mi řekl, že si budu muset udělat ještě nějaký anglický test, TOEFL. To je prý nějaký mezinárodně uznávaný test a potřebuju to k obhajobě dizertační práce. A pak mi ještě řekl, že budu muset zajít za nějakou ženskou a dát jí můj diplom na okopírování a že oni musí zkontrolovat, jestli je to uznávaný titul nebo jestli si budu muset ještě něco dodělávat či co. Toš jenom další capiny :(
A v pátek jsem ve škole vůbec nebyl. Místo toho jsem jel do městečka Den Bosch na imigrační kancelář. Ale celé zařízení téhle schůzky bylo trochu složitější. Nejdříve jsem si musel tu schůzku domluvit po telefonu. Zkoušel jsem tam volat, ale mluvilo to na mě v dutch, tak jsem požádal sekretářku, jestli by tam nemohla zavolat. Tak jsme tam volali poprvé a řekla, že prý máme čekat 15 minut. To se nám nechtělo, tak zavěsila. Pak jsme tam volali podruhé a to už jsme měli čekat jenom 10 minut (bylo to asi půl hodiny po prvním hovoru). Tak jsme říkali, že to zkusíme. Když se ani po 25 minutách furt neozval žádný živý člověk, tak jsme to zavěsili. Druhý den jsme volali potřetí a konečně jsme se dovolali. Tak jsem si domluvil schůzku na pátek. Pak mi museli poslat dopis, ve kterém mi potvrdili datum schůzky a nějaký dokument (samozřejmě všechno v dutch). No a když jsem ho vyplnil, tak jsem vyrazil do Den Bosch. Toš jsem tam dojel, ženská si vzala dokument, který jsem přivezl, okopírovala si pas, smlouvu a nevím, co ještě, pak mi plácla nějakou nálepku do pasu a šel jsem. Ale ještě jak jsem to zařizoval se sekretářkou, tak mi říkala, že v tom městě mají nějaký speciální zákusek a že nejlepší prodávají kousek od nádraží. Tak jsem se rozhod, že to zkusím koupit (sice jsem nevěděl, jak se to jmenuje - sekretářka říkala cosi v dutch, ale říkal jsem si, že to třeba poznám). A bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Pekárna šla najít jednoduše, uvnitř bylo plno a fronta byla až ven a většina lidí, co stála ve frontě, si vzali několik takových velkých koulí politých čokoládou. Toš jsem usoudil, že to bude ono, a koupil jsem to. Úspěšně jsem to dovezl domů a pak jsme si to dali po obědě. A bylo to moc dobré :)
V pátek večer jsem měl taky další zápas z volejbalu. A bohužel opět jsme prohráli 4:0 :( Ale hra byla tentokrát mnohem lepší než to, co jsme hráli minulý týden. Tak snad příští týden už konečně vyhrajeme :)
Fotky zákusku z Den Bosch
Jane byla v úterý na pohovoru v jedné agentuře, která tady organizuje práci. Na pohovoru byla, aby zjistila, co by chtěla za práci, v čem je dobrá, v čem si až tak nevěří a podobně. A taky jí tam zpovídali ohledně jedné konkrétní práci, produkt manažer v nějaké chemické firmě (jakože by vždycky přišla do jakéhosi podniku, ti by ji řekli, že chcou analyzovat to a to a ona jim podle toho sestavila chromatograf, na kterém by to mohli měřit). Chlápek z té agentury prý byl fajn, že prý si Jane jako na pohovoru nepřipadala, jenom si s ním vykládala. Toš tak cosi sepsali, ale na tu práci se prý asi až tak nehodí, že spíš hledají nějakého "prodavače" než "chemika". Ale že prý ten její životopis té firmě dá a oni se rozhodnou.
Já jsem měl taky pohovor, dokonce dva. První jsem měl ve čtvrtek kvůli mojemu PhD ve škole, o jejich kreditovém systému, kam bych měl chodit, co bych měl dělat (jakože semináře, konference, přednášky, ...). Bylo to celkem v poho, všechno mi to povykládal, co a jak, a já jsem se to snažil všechno vstřebat. Taky mi řekl, že si budu muset udělat ještě nějaký anglický test, TOEFL. To je prý nějaký mezinárodně uznávaný test a potřebuju to k obhajobě dizertační práce. A pak mi ještě řekl, že budu muset zajít za nějakou ženskou a dát jí můj diplom na okopírování a že oni musí zkontrolovat, jestli je to uznávaný titul nebo jestli si budu muset ještě něco dodělávat či co. Toš jenom další capiny :(
A v pátek jsem ve škole vůbec nebyl. Místo toho jsem jel do městečka Den Bosch na imigrační kancelář. Ale celé zařízení téhle schůzky bylo trochu složitější. Nejdříve jsem si musel tu schůzku domluvit po telefonu. Zkoušel jsem tam volat, ale mluvilo to na mě v dutch, tak jsem požádal sekretářku, jestli by tam nemohla zavolat. Tak jsme tam volali poprvé a řekla, že prý máme čekat 15 minut. To se nám nechtělo, tak zavěsila. Pak jsme tam volali podruhé a to už jsme měli čekat jenom 10 minut (bylo to asi půl hodiny po prvním hovoru). Tak jsme říkali, že to zkusíme. Když se ani po 25 minutách furt neozval žádný živý člověk, tak jsme to zavěsili. Druhý den jsme volali potřetí a konečně jsme se dovolali. Tak jsem si domluvil schůzku na pátek. Pak mi museli poslat dopis, ve kterém mi potvrdili datum schůzky a nějaký dokument (samozřejmě všechno v dutch). No a když jsem ho vyplnil, tak jsem vyrazil do Den Bosch. Toš jsem tam dojel, ženská si vzala dokument, který jsem přivezl, okopírovala si pas, smlouvu a nevím, co ještě, pak mi plácla nějakou nálepku do pasu a šel jsem. Ale ještě jak jsem to zařizoval se sekretářkou, tak mi říkala, že v tom městě mají nějaký speciální zákusek a že nejlepší prodávají kousek od nádraží. Tak jsem se rozhod, že to zkusím koupit (sice jsem nevěděl, jak se to jmenuje - sekretářka říkala cosi v dutch, ale říkal jsem si, že to třeba poznám). A bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Pekárna šla najít jednoduše, uvnitř bylo plno a fronta byla až ven a většina lidí, co stála ve frontě, si vzali několik takových velkých koulí politých čokoládou. Toš jsem usoudil, že to bude ono, a koupil jsem to. Úspěšně jsem to dovezl domů a pak jsme si to dali po obědě. A bylo to moc dobré :)
V pátek večer jsem měl taky další zápas z volejbalu. A bohužel opět jsme prohráli 4:0 :( Ale hra byla tentokrát mnohem lepší než to, co jsme hráli minulý týden. Tak snad příští týden už konečně vyhrajeme :)
Fotky zákusku z Den Bosch
Žádné komentáře:
Okomentovat