Výlet domů

Protože byly Vánoce a to by chtěl být skoro každý doma, tak jsme domů vyrazili i my. Sice jsme původně domů vůbec neměli jezdit, ale nakonec to dopadlo jinak.
Náš pobyt a studium tady v Groningenu měl končit 31.1.2010, což by znamenalo, že kdybychom jeli na Vánoce domů, vraceli bychom se tu pak jenom na měsíc. A to nám přišlo zbytečné, to už bychom tady bez rodiny ten další měsíc vydrželi a pak bychom jeli domů natrvalo. Ale věci se mění a my jsme si pobyt v Nizozemí prodloužili. Takže teď odjíždíme až někdy na konci března, přesné datum se ještě uvidí. A tak jsme si řekli, že když už tu budem tak dlouho, tak na ty Vánoce domů přece jenom pojedem.
Toš jsme sháněli lístky zase u Student Agency. Bylo to už celkem pozdě, navíc někdy kolem Vánoc, takže bylo posledních pár míst. Ale lístky jsme sehnali, jenom byl trochu problém, že jsme neměli lístky z Prahy přímo do Ostravy (příp. Nového Jičína), ale museli jsme v Praze nastoupit na bus, co jede z Londýna do Brna, tím jsme měli jet do Brna a v Brně přestoupit na ten bus z Prahy do Ovy. Ale to už jsme neřešili, byli jsme rádi, že pojedeme domů. Takže jsme měli lístky na 22. z Brém, 23. jsme doma a potom 27. zase zpátky do Brém (tak brzo jsme chtěli jet, abychom stihli Silvestr v Nizozemí a jindy to nešlo).

Cesta domů

Toš jsme se pobalili (sbalili jsme hafo věcí, co jsme tady nepotřebovali), nabalili jsme všechny dárky a vyrazili jsme na cestu domů. Protože tu bylo pořád ještě hafo sněhu, vyrazili jsme radši dřív, ať se tam s těma kuframa dostanem včas. Cesta nebyla úplně jednoduchá, člověk se i trochu zapotil, jak tahal ty kufry přes sníh. Pak jsme se na to ale vykašlali a šli jsme po kraji cesty mezi cyklistama a autama. Šli jsme ale městem, tak to bylo celkem v poho, aut moc nebylo a cyklisti se vždycky nějak vyhli.
Pak jsme počkali na bus a jeli do Brém, kde jsme bohužel museli čekat 6 hodin, než pojede Student Agency. Naštěstí byly v Brémách Vánoční trhy, tak jsme nechali kufry na nádraží a vyrazili jsme do města na trhy. Tam bylo hafo stánků s různým jídlem, pitím a hafo capinama, vůbec nechápu, že to někdo vůbec kupuje. Ale na podívání to bylo fajn a my jsme aspoň měli co dělat. Po asi třech hodinách už ale byla kosa, tak jsme zalezli do jedné kavárny a dali si kafe. Tam jsme popili teplé kafe a pak jsme tam ještě další asi hoďku a půl seděli, bo se nám nechtělo do té kosy.
Chvilu před odjezdem autobusu jsme ale museli odejít, abychom si stihli vzít kufry a dojít k busu. Tak jsme zaplatili a šli. Museli jsme ještě chvíli počkat, než bus přijede, bo měl jakési zpoždění. Ale přijel, tak to bylo fajn. My jsme nastoupili a koukali jsme na film, co pouštěli. V buse jsou zdarma teplé nápoje, jako kafe, kapučíno, čokoláda a čaj a taky tam byla fajná stevardka, která chodila celkem často autobusem. Toš jsme si skoro pokaždé cosi dali, ať už čokoládu, kafe nebo čaj a tak jsme prožili fajn cestu.
Když jsme druhý den přijížděli do Prahy, tak stevardka hlásila, na které nástupiště má kdo jít (podle toho, kam jede). A o nás řekla, že s náma bude trochu jiné, protože bus z Londýna je opožděný asi o 2 hodiny a nestihli bychom ten přípoj v Brně. Ale že za náma přijde a domluví se s náma co a jak. Tak přišla a řekla, že se zkusíme počkat, jestli třeba nebude místo v tom buse z Prahy na Ostravu, že by někdo nepřišel, a možná budeme moct jet s ním. A kdyby ne, tak že s náma ona nebo někdo půjde na vlakové nádraží a že nám koupí lístky a budeme muset jet vlakem.
Tak jsme vystoupili a čekali jsme u autobusu, až nám řekne, jak se domluvila. Když přišla, tak nám řekla ještě jinou verzi. Furt platilo, že máme jít za stevardkou busu z Prahy do Ostravy, že o nás ví a že se jí máme zeptat, jestli můžem jet s nima nebo ne. A když nebudeme moct, že máme jít na další bus, který jel asi za hodinu, tam bude stevardka taky vědět a ten nás vezme do Brna a z Brna se to pak nějak vyřeší, že by to bylo jednodušší než z Prahy.
Naštěstí ale nám u busu z Prahy do Ovy řekli, že s nima můžem jet (nevím, jestli někoho vykopli a musel jet něčím jiným či co, ale nás vzali). A tak jsme úspěšně dojeli až domů, Jane do Nového Jičína a já do Ovy. Já jsem dal v Ově taťkovi do auta kufr a vyrazil jsem ještě do města shánět nějaké věci. Pak jsem dojel domů a měl jsem fajn teplý oběd :)  
Doma jsem byl jenom pár dní, takže jsem toho chtěl využít a samozřejmě jsem si naplánoval hafo akcí. 23. jsem byl navečer posedět u kámošky, bo už jsme se dlouho neviděli. 24. byla klasická vánoční vycházka, i když letos trochu akčnější, protože jsem nakonec netrajdal s našima, ale byli jsme se projít s Nežou, Ivet a Tomášem a navštívili jsme oba Pelíšky (kdo je zná, musí mu být jasné, jak to dopadlo...)
25. jsme pak přes den čučeli na pohádky a skládali u toho puzzle, které jsme dostali na vánoce. Večer jsme pak šli zahrát taroky k sestřence a samozřejmě taky pokecat a "trochu" popít.
26. jsem byl dopoledne na squashi s brašinem, Tomášem a Hanysem a po squashi jsme se šli podívat, jak hraje Mašin, Laso a Johys s dalšíma vánoční turnaj házené. Samozřejmě se u toho trochu popíjí, tak jsme trochu popíjeli s nima. No a na večer jsme se domluvili na kulečník, na ten přišli Laso, Jarouš a Hanys a pak jsme všichni šli na zastávku pro Nikol a Blanč a vyrazili jsme na vánoční zábavu do Petřvaldu (po cestě jsme ještě přibrali Evu).
27. jsme pak měli vánoční slezinu u dědy, tak jsem dokonce stihl pokecat i s dědou, dal jsem si tataráček, který byl opět výborný, a pak už mě naši odvezli do Nového Jičína, odkud jsem měl odjíždět zase zpátky. V Jičíně se taky konečně potkali s rodičema od Jane. Všichni nám zamávali a my jsme vyrazili směr Praha.  

Cesta do Groningenu

Cesta zpátky do Groningenu probíhala v pohodě a bez problémů. Jeli jsme busem přímo z Ostravy do Prahy. Pak jsme museli v Praze čekat asi půl hoďky, než přijede další bus, který nás odveze do Brém. Sice zase přijel pozdě a navíc mu hrozně dlouho trvalo, než naložil všechny lidi, ale dostali jsme se do busu a v pohodě jsme dorazili do Brém.
V Brémách jsme pak čekali necelé 3 hoďky, než nám pojede bus do Groningenu. Tak jsme sedli na vlakové nádraží, pojedli jsme řízky, které jsme měli sbalené z domu, a pak jsme si položili kufr a hráli jsme na něm karty, žolíka. V průběhu hry se najednou objevili nějací 2 typosi a začali na nás cosi šprechtit německy. Toš jsme jim řekli, že německy nerozumíme, ale oni hned začali anglicky. A ptali se nás, jestli se něco stalo s naším vlakem nebo co a proč nebo na co tam čekáme, od kud jsme a tak. Pak se nás taky ptali, jestli si nás můžou vyfotit, tak jsme řekli že jo, tak udělali pár fotek, jak hrajeme karty, cosi si poznačili na papír, poděkovali nám a šli zase dál, zpovídat nějakou jinou ženskou.
Pak ještě nějakou chvíli čekali, než byl konečně čas na to, abychom šli na autobus. Ten už na nás čekal a my jsme nastoupili a v pořádku jsme dojeli do Groningenu. V Groningenu už žádný sníh nebyl, tak jsme klidu došli i na koleje. Tam jsme se vybalili, schovali jídlo do ledničky a celkem brzo jsme šli spát.

Vánoce jsou tu!

Kromě zasněžené zimy, která se nám tu objevila, nám přicházející Vánoce připomněla taky škola. Dostali jsme od ní totiž dárečky jakože pod stromeček. Tyhle dárky dostávají normálně jenom zaměstnanci a studenti nedostanou nic. Ale o nás rozhodla, že tu asi pracujeme nebo co (nebo si chcou předcházet studenty z ciziny), tak jsme dostali taky dáreček.

Dostali jsme obálku, v které byl poukaz, na kterém bylo napsané kde a kdy si máme zajít vyzvednout náš dárek (pochopitelně opět v dutch, takže jsme si to museli nechat přeložit, abychom vůbec věděli, co tam je). Toš a bylo tam, že si máme někdy od středy do pátku zajít do vestibulu a že tam dostaneme dárek (byly tam i jiné místa, ale tohle bylo přímo v naší škole, tak to bylo nejjednodušší).

Ve středu jsem to teda šel prozkoumat, co se to ve vestibulu děje a jak to tam funguje. Byly tam dva stánky - v jednom se vydávaly ty dárky (tam si chodili jenom lidi, co měli ty poukazy) a v druhém si mohl kdokoli zajít na čokoládu se šlehačkou nebo svařené víno (tam si mohli zajít i studenti). Obojí bylo moc super. Když jsme to zjistili, tak jsme s Jane začli chodit na čokoládu a víno do vstupní haly (bylo to lepší než z automatu). Taky tam byl mixážní pult - byla tam nějaká ženská a pouštěla tam hudbu ještě ze starých, černých desek. Tak to bylo celkem zajímavé ji sledovat, co a jak dělá. A celkem jsme se divili, že tohle ještě někdo používá.

Ve středu odpoledne jsme si taky zašli pro náš dárek. Jako dárek od školy jsme dostali takovou měděnou tašku (nic moc pěkného, asi s tím nikde chodit nebudu), v ní byl jakýsi časopis (samozřejmě celý v dutch, takže si asi moc nepočtem, ale ani obrázků tam moc nebylo, takže nic moc) a taky jsme dostali mikinu. Mikinu jsme si nejdřív mohli vyzkoušet, byly tam různé velikosti a hledali jsme, která nám nejlíp sedí. A tu nám potom zabalili do té tašky k časopisu. Mi se ta mikina celkem líbí, je šedá, popsaná názvem Univerzity, vypadá tence, ale je celkem teplá. Jane se ze začátku moc nelíbila, ale vypadá, že si na ni zvykne. Začali jsme je totiž nosit do školy. Když už je máme, tak proč je nevyužít :)

Začala nám zima!

I v Groningenu nám začala zima. A všechno se zastavilo...

Ve středu začalo přes den sněžit. Všichni z toho byli nadšení, protože to tady není moc obvyklé. Samozřejmě jsme byli happy i my. Vypadalo to hrozně pěkně. Když jsme se ale vydali na cestu domů, tak se nám to už moc nelíbilo (jeli jsme na kole a všechny vločky nám lítaly přímo do obličeje). Toš ale dojeli jsme domů a z pokoje jsme zase koukali, jak krásně venku sněží. Do večera nic moc nenasněžilo, spíš to byl jenom takový poprašek, všechno bylo jenom poprášené sněhem a bylo to bílé. Sněžilo ale celou noc a ráno to bylo akční! Přes noc nasněžilo takových 10 - 15 cm směhu a Groningen na to nebyl totálně připravený. Do školy jsme jeli na kole a po cestě jsme koukali, jak ostatní lidi mají hrozné problémy jet na kole tím sněhem (pro mě to celkem nebyl problém, u nás je to celkem normálka). Auta s tím měly taky hrozné problémy, jeli zhruba stejně rychle jako cyklisti. Asi největší problém byl, že cyklostezky, chodníky ani cesty nebyly prohrnuté. Takže hafo cyklistů jelo po cestě mezi autama, chodci se motali různě po cyklostezkách a proplétat se mezi nima bylo akční.

Toš ale nakonec jsme se do školy dostali, dorazili jsme v pořádku, nezranění a opět jsme si užívali sněhu z tepla školy (to bylo moc fajn). Ve škole to vypadalo zvláštně. Všude bylo ticho, nikde nikdo, jakoby vánoční prázdniny začaly dřív nebo co. Pak jsme se dozvěděli, že v takovém počasí nejezdí autobusy, takže lidi nemají jak se dostat do školy. A proto je většina škol zavřených. To u nás se tohle nikdy nemůže stát. U nás by se nešlo do školy asi jedině kdyby napadly tak 2 metry sněhu a nebylo by možné ani otevřít dveře...

Tak jsme pracovali, pokračovali jsme v našich výzkumech a pak jsme šli na oběd. Během oběda nám pak řekli, že se škola ve 2 zavírá a že všichni musíme být do té doby pryč. Tak jsme musel přerušit jeden experiment, který měl skončit až ve 3, a po obědě jsme se sbalili a vyrazili domů.

Cesta domů už byla pohodovější, protože cesty už byly celkem prohrnuté a dokonce i některé cyklostezky byly prohrnuté, tak se jelo lépe. Na pokoji jsme si potom užívali volné odpoledne, celé jsme to proflákali a jenom jsme koukali na seriály.

Asi kolem 6 večer najednou vypla elektřina. A ne jenom na naších kolejích, ale v celé ulici. Za chvíli byly vidět v okolních bytech rozsvícené svíčky. My jsme neměli na pokoji svíčku, tak jsme zapli světlo na kolo a Janein počítač vydrží celkem dlouho i bez elektřiny, tak jsme dál koukali na seriály. Asi za 2 hodiny se pak elektrika zase zapla a bylo to v poho, už jsme si dokonce i posvítili.

Samozřejmě jsem taky něco nafotil (tolik sněhu a bez fotky, to by bylo divné). Tak se můžete tady podívat.Další fotky jsou potom tu a tu.

Belgická večeře

Tento víkend byl zase volný, tak jsme ho celý proflákali a zakončili jsme ho večeří. A ne jen tak nějakou, opět jsme byli na International dinner, tentokrát na belgické.
Jako první chod byla polívka. Bylo to něco na způsob zeleninové polívky, ale bylo v tom i kuřecí maso a bylo to dělané asi z vývaru. A ještě tam byla nějaká smetana nebo něco takového, bylo to spíš bílé. Ale vyřešili to líp než my. My jsme polívku servírovali do misek a něčeho, co tam bylo. Oni koupili spešl kelímky, do kterých polívku servírovali. A bylo to úplně bombastické! Dali jsme si dokonce 2 kelímky, i Jane.
Hlavní jídlo byly hranolky s karbanátkama a polité nějakou šťávou. A k tomu jsme měli tatarku. Toš to bylo taky dobré, ale bylo toho trochu málo. Asi bych si normálně dal víc, aspoň 4 ty karbanátky.
A jako dezert jsme měli takovou čokoládovou pěnu, nad ní byla čokoládová koule obalená v kakau a pod tou pěnou byly ještě nějaké kousky perníku nebo něčeho takového. A tohle bylo úplně super, skvělý dezert!
Takže celkově úplně super večeře, všechny chody mi chutnaly, jenom toho hlavního jídla bylo trochu málo. Ale jinak skvělé!

Fotky z belgické večeře

Mikulášská párty (5.6.)

Protože je tu v Groningenu hafo Čechů a Slováků, tak se někteří rozhodli, že udělají Mikálšskou párty. Samozřejmě tam nebyli jenom Češi a Slováci, ale bylo to mezinárodní. Vše se to konalo u jedněch holčin, které bydlí v pronájmu v baráčku.
Věděli jsme adresu, tak jsme si to našli na googlu na mapách a pak jsme vyrazili na cestu na kole (bylo to totiž celkem daleko). Cesta byla v poho, dorazili jsme tam, kde to bylo naznačené na mapách a objevil se problém. Na místě, kde měl být barák č. 24 stál barák č. 40 (nebo něco podobného. Tak jsme začali projíždět ulice kolem, ale žádná nebyla ta správná. Pak jsme zkusili taky ulici přes hlavní cestu a tam jsme to konečně našli. Byl tam barák s číslem 24, a dokonce hned 2 (teda dva vchody). Ale v jednom byla jakási starší ženská, tak jsme usoudili, že to asi nebude to, co hledáme, a šli jsme do těch druhých dveří. A trefili jsme se správně.
Pár lidí už tam bylo, další přicházeli později, až se tam nakones nashromáždilo kolem 30 lidí. Někteří měli nějaký kostým, někteří byli jen tak. Tak se tak kecalo, nějaké holčiny pekly takové dobré buchty, byla tam i vodní dýmka, tak jsme si dali (ty domácí holčiny byly předtím někdy v Maroku, tak si dovezly i tabák do dýmky a bylo to výborné, měl chuť jak lékořice). Tak se tak kecalo, popíjelo a pod. a pak se to najednou začlo všechno vyprazdňovat a lidi začali odcházet. Někteří šli do města do baru, jiní šli domů, ale asi během hoďky byli skoro všichni pryč a zůstali jsme jenom já s Jane a ty domácí holky. Přichystaly ještě jednu dýmku, tak jsme s nima ještě sedli a kecali. Protože to byly češky, tak jsme sklouzli k češtině a na angličtinu se úplně vykašlali.
Asi kolem 3 jsme se sbalili a že vyrazíme domů. Tak jsme pobalili naše věci, rozloučili jsme se a šli jsme pro kola. Ale když jsme chtěli vyjet, tak jsem zjistil, že moje přední kolo je prázdné. Tak jsem znova zaklepal na holčiny, jestli mají pumpičku, že bych to zkusil nafoukat a třeba bo to chvíli vydrželo. Ale ony nic takového neměly. Tak jsme to museli vyřešit jinak. Nejdvřív jsem chtěl jít pěšky a kolo jenom vézt, ale potom jsme to vymysleli jinak (pěšky by to trvalo příliš dlouho a nám už se chtělo spát). Já jsem jel na Janeině kole, jednou rukou jsem řídil a druhou jsem vezl svoje píchlé kolo, a Jane jela na tandemu za mnou. Toš trochu jsem se nadřel, ale zvládli jsme to, přežilo i kolo a úspěšně jsme dorazili domů a šli jsme spát.
V neděli jsem se pak šel podívat, co je s tím kolem, že bylo prázdné (večer tam nešlo nic vidět). Toš tak jsem to prohlídl a zjistil jsem, že by mi pumpička stejně nepomohla. Byl prasklý plášť a pod ním i duše. Byla to asi centimetrová díra, takže to ani nemělo cenu lepit, a tak jsem uvažoval o jiném řešení. Samozřejmě jsem mohl jít do cykloservisu a koupit novou duši a nový plášť, ale pravděpodobně by to bylo dražší než celé kolo.
Tak jsem napsal Martinovi, jestli se k němu můžu stavit. Oni totiž mají u jeho kolejí nějaké místo, kde jsou staré, zničené kola. Zeptal jsem se, jestli tam jsou i duše a pláště, nebo aspoň pláště, že duši bych už kdyžtak dokoupil. Tak mi řekl, že tam je obojí a že se klidně můžu přijít podívat a vybrat si, co chci. Opsal jsem si čísla, co byly na mojem plášti, a vyrazil jsem na skládku vybrati si věci na kolo. Našel jsem tam asi 4 duše, 3 měly špatné čísla, ale jedna byla v poho, jenom byla píchlá. Tak jsem ji vzal a že ji zalepím. Taky jsem našel 3 pláště, co vypadaly celkem v poho. A navíc tam bylo celé jedno kolo, které bylo i s pláštěm i duší a vypadalo dobře, akorát bylo zamklé, tak jsem se na to vykašlal.
Pak jsem si to všechno odvezl na koleje, a protože venku pršelo, tak jsem to vzal na pokoj a začal jsem si hrát s pláštěma a dušema. Nejdříve jsem lepil tu duši. Po drobných problémech jsem ji nakonec zalepil a mohl jsem ji dát do kola i s novým/starým pláštěm. Pak jsem kolo nafoukal a bohužel jsem zjistil, že ten plášť, který jsem vybral (vypadal nejlepší), je z boku prasklý (tak jako ten můj bývalý). Tak jsem kolo zase vyfoukl, sundal plášť a zkoušel jsem hledat lepší. Bohužel žádný z těch dalších nebyl o nic lepší, každý byl nějak prasklý a nechtělo se mi riskovat ho dávat na kolo.
Tak jsem se rozhodl, že si nakonec zajedu pro to celé kolo i se zámkem a zkusím ten zámek nějak zničit (na kolejích máme takové velké kleště, kterýma by to mohlo jít). Zajel jsem teda pro kolo, dovezl ho zpátky a začal jsem ničit zámek. Ty kleště byly pěkně blbé, když je člověk secvakl, tak se vyhnuly a vůbec necvakaly naproti sobě. Toš jsem s nima ten zámek doloval a zkoušel jsem, jak by to bylo nejlepší, až se mi nakonec podařilo zámek rozbít a dostal jsem se k dobré duši i plášti. Pak už to bylo v pohodě. Sundal jsem plášť i duši, oboje nasadil na svoje kolo a bylo hotovo. Pak už jsem jenom namontoval kolo zpátky na kolo a mohl jsem znova jezdit (takže se mi hrozně ulevilo).
Když už jsem byl v tom opravování, tak jsem se taky koukl na Janeino kolo. To totiž nemá rádo, když na něm jezdí dva lidi, tak trochu viklalo. Ale netrvalo to dlouho, vrhl jsem se na to, poutahoval to a už můžeme zase oba hezky jezdit.
A tady jsou ještě nějaké fotky z akce.